Nedávný případ, kdy se rodiče a městská komise Českého Krumlova pro školství domáhali obsahu filmu s transgenderovou tematikou, který byl promítán dětem na základní škole v rámci festivalu Jeden svět na školách, přitáhl pozornost k otázkám práv rodičů na výchovu svých dětí.
Škola i festival totiž odmítly rodičům snímek zpřístupnit. Mají rodiče právo znát obsah filmů, které jim ve škole promítají, nebo nemají? Je škola povinna rodičům obsah filmů zpřístupnit, nebo může „za jejich zády“ promítat a vyučovat cokoliv dle svého vlastního uvážení?
Podle Ministerstva školství „za volbu výukových materiálů a jejich užívání v rámci výuky nese odpovědnost přímo vedení každé školy, v čele s ředitelem nebo ředitelkou“. Škola se musí podle ministerstva držet „cílů vzdělávání uvedených v rámcových vzdělávacích programech a školském zákoně“.
Ale co když rodiče chtějí vidět, jaké filmy dětem ve škole promítají? „Rodiče zcela nepochybně mají právo na informace o výukových materiálech, ale i výukových metodách, a samozřejmě mají právo znát a rozhodovat o tom, kdo jejich děti učí a jak,“ sdělila deníku Epoch Times právnička Mgr. Lenka Trkalová, která se specializuje na vzdělávání a rodinné právo.
Rodiče zcela nepochybně mají právo na informace o výukových materiálech, ale i výukových metodách a samozřejmě mají právo znát a rozhodovat o tom, kdo jejich děti učí a jak.
Mgr. Lenka Trkalová, právnička se specializací na vzdělávání a rodinné právo
„Toto vyplývá jak z mezinárodních smluv, tak z Ústavy ČR, resp. Listiny základních práv a svobod, dále z občanského zákoníku i ze školského zákona,“ dodává právnička.
Škola je podle právničky povinna tyto informace poskytnout. „Aktivita ve vztahu ke vzdělávání dětí je věcí rodičů. Přístup k rodičům a dětem se pochopitelně liší nejen na úrovni škol, ale i na úrovni jednotlivých učitelů,“ dodává Trkalová.
Podle školského zákona je vzdělávání veřejnou službou.
„Již v obecné rovině neexistuje, že by rodiče dětí neměli právo na informace o této veřejné službě, včetně obsahu vzdělávacích programů, ať těch rámcových, nebo individuálních školních,“ sdělila deníku Epoch Times advokátka a senátorka Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová.
Školský zákon například ukládá řediteli školy, aby zveřejnil školní vzdělávací program, do něhož může každý nahlížet a pořizovat si z něj opisy a výpisy, anebo za cenu v místě obvyklou může obdržet jeho kopii. Jak je to potom s filmy promítanými v rámci výuky?
Pokud byly informace odepřeny, jedná se jednoznačně o protiprávní jednání, a vůči rodičům dokonce o jednání protiústavní.
Mgr. Jana Zwyrtek Hamplová, advokátka, senátorka
„Zákon dokonce doplňuje, že poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím tím není dotčeno. Tedy o všem, co je součástí školního vzdělávacího programu, mají právo vědět nejen rodiče, ale každý občan,“ uvedla senátorka, což znamená, že škola je povinna reagovat na dotazy podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím.
„Aby se ve škole ocitlo něco mimo školní vzdělávací program, to nemůže nikdo myslet vážně,“ dodává Hamplová.
V Listině základních práv a svobod, konkrétně v článku 32, odstavci 4 stojí, že „péče o děti a jejich výchova je právem rodičů“, a že „práva rodičů mohou být omezena jen rozhodnutím soudu na základě zákona“.
Péče o děti a jejich výchova je právem rodičů. Práva rodičů mohou být omezena jen rozhodnutím soudu na základě zákona.
Listina základních práv a svobod, článek 32, odstavec 4
„Rozhodně nemůže práva rodičů omezit rozhodnutí školy, že jim nesdělí nějaké informace, nebo neukáže film, který byl v rámci výuky promítán jejich dětem,“ říká senátorka, která je zároveň členkou Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky. „Ani to nemůže nikdo myslet vážně, pokud respektuje náš právní řád.“
Pokud tedy chtějí rodiče vědět, co se jejich dětem říká nebo promítá ve škole, mají na to podle námi oslovených právníků ze zákona plné právo, a to jak z pozice rodičů, tak proto, že školní vzdělávací programy jsou věcí veřejnou.
„Rodiče mají samozřejmě právo na veškeré informace, včetně obsahu filmu, a to se silou svých ústavně chráněných práv, a nejen to – dané informace spadají pod zákon o svobodném přístupu k informacím,“ říká senátorka Hamplová.
„Pokud byly informace odepřeny, jedná se jednoznačně o protiprávní jednání, a vůči rodičům dokonce o jednání protiústavní,“ dodává advokátka. „Na jejich žádost jim musí být informace předány, pokud jde o film třeba jeho přehráním, a pokud se tak nestane, nepochybně uspějí s podanou žalobou.“
Bránit rodičům v přístupu k obsahu podobných filmů považuji za flagrantní zásah do rodičovských práv.
JUDr. Tomáš Nielsen, právník
„Ustanovení § 858 občanského zákoníku vyjmenovává, co spadá pod takzvanou rodičovskou odpovědnost. Podle něj spočívá ‚v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání‘ a podobně,“ sdělil deníku Epoch Times zakladatel Institutu práva a občanských svobod, z. s., JUDr. Tomáš Nielsen.
„Bránit rodičům v přístupu k obsahu podobných filmů považuji za flagrantní zásah do rodičovských práv,“ dodává Nielsen.
Komplexnější právní rozbor problematiky zpracovává pro deník Epoch Times právnička Mgr. Lenka Trkalová, který jsme zveřejnili zde.
Kdo rozhoduje o tom, co se budou naše děti učit ve škole?
Za dob totality v bývalém Československu rozhodoval o obsahu výuky komunistický režim a děti procházely indoktrinací dle vládní ideologie. Po pádu komunismu se rozhodování o obsahu výuky podle ústavy svěřilo do rukou rodičů. Mohou však dnes rodiče rozhodovat o tom, co se jejich děti ve školách učí? Pokud se zajímáte o to, co se vaše děti učí, nebo o to, kdo rozhoduje o vytváření učebních osnov, asi narazíte na termín Rámcové vzdělávací programy, které vydává Ministerstvo školství. Více…
