Když ve čtvrteční podvečer dopadaly paprsky zapadajícího slunce na schodištní sousoší Trojského zámku v Praze, otevřely se jeho dveře návštěvníkům, kteří zavítali na zahajovací koncert festivalu Procházky uměním.
Vstupujíce do velkého sálu této barokní stavby, lidé vhlíželi vzhůru na impozantní dobové malby, které vytvářejí trojdimenzionální efekt. To však byl jen zlomek celkového dojmu, dokud sálem nezazněly tóny rezonující v jeho úchvatné akustice.
Díky skvěle zvolenému programu šesti skladeb barokních a klasicistických čekal zámek návrat o několik staletí zpátky v čase k jeho rané fázi.
Smyčce a barokní loutna theorba v rámci uskupení Barocco sempre giovane uvedly Tůmovu Partitu č. 9 pro smyčce a continuo.
Po ní se k uskupení přidala virtuoska Jitka Hosprová, zakladatelka festivalu, a Jiří Kabát, aby odehráli barokní klasiku – Koncert pro dvě violy, smyčce a continuo z pera Georga Philippa Telemanna.
Následovaly radostné i dumavé melodie Stamicovy „Mannheimské“, aneb Sinfonia č. 1 G dur. A vzápětí se k členům Barocco sempre giovane opět připojila první dáma české violy, aby přednesli smutnou, leč velmi ladnou skladbu Grave pro violu a smyčce od Jiřího Antonína Bendy.
Jednotlivé skladby prokládala Barbora Munzarová vyprávěním o historii zámku a rodě Šternberků, kteří jej nechali vystavět.
Koncert završily smyčce s Mozartovou salcburskou symfonií č. 3 a famózně přednesený koncert Johanna Christiana Bacha a Henryho Casadesuse c moll pro violu, smyčce a continuo, do jehož Adagia jsem se ponořil tak hluboko, až mi tělem proběhlo mrazení.
Nebýt hostů oděných ve stylu současné módy, nejeden by měl dojem, že jsme se opravdu přenesli do jiné doby.
Druhá zastávka festivalu, který letos čítá na dvacet koncertů, bude 30. května v plzeňské Velké synagoze a je propůjčena Josefu Sukovi.
Seznam dalších koncertů naleznete zde.
