„V taoistické filozofii se protiklady jin a jang přitahují podobně jako tok elektrického proudu z kladného (jang) do záporného (jin) pólu,“ říká MUDr. Ludmila Bendová, zakladatelka 1. školy tradiční čínské medicíny v České republice a dodává: „U lidí je to ale složitější.“
Během jednoho z rozhovorů s doktorkou Bendovou jsme narazili na problematiku vztahu mezi mužem a ženou. Zaujalo mě, jak na něj nahlíží tradiční čínská medicína. Své názory navrhla doktorka pojmenovat jako Zkušenosti staré báby“.
„Z pohledu taoistické filozofie se extrémy mění ve svůj opak. Tak jako extrém noci (jin) se mění ve svítání (jang) nebo extrém léta (jang) se mění na podzim a zimu (jin),“ říká lékařka. „Čím větší je rozdíl mezi mužem (jang) a ženou (jin), tím více se přitahují.“
V této „alchymii vztahů“ je podle Bendové třeba dosahovat určitého „rozdílu“ nebo „protikladu“, který zaručí „existenci přitažlivosti mezi mužem (jang) a ženou (jin)“. Protiklady však podle doktorky nesmějí být „extrémní“.
Proč je dnes tak těžké najít společnou rovnováhu? Například v partnerských vztazích?
Jak doktorka naznačuje, jsme sice v době internetu, médií a rychlé dopravy, ale chybí nám zamyšlení nad hlubšími tématy a „hlavně souvislostmi“. Abychom se mohli dostat hlouběji, je podle ní třeba číst „zásadní texty“.
Vzájemné protiklady
A právě o vzájemných protikladech tyto texty podle doktorky pojednávají.
Doktorka vzpomněla nositele Nobelovy ceny za fyziku z roku 1933, Wernera Heisenberga, který prohlásil, že setkání dvou odlišných směrů, způsobů myšlení ze zcela rozdílných oblastí kultury nebo časových období může vytvořit „nové a zajímavé objevy“.
„Je asi obecnou pravdou, že v dějinách lidského myšlení přináší nejplodnější pokrok to období, kdy se setkávají dva odlišné směry. Tyto dva způsoby myšlení mohou pocházet ze zcela rozdílných oblastí kultury, z různých časových období nebo historického pozadí či náboženských tradic. Když dojde k setkání, tj. je zde alespoň něco společného, takže interakce může nastat, tehdy lze doufat, že nové a zajímavé objevy budou následovat,“ zmiňuje Heisenberg.
Proto doktorka Bendová také zmiňuje dva odlišné směry a poukazuje na to, v čem se setkávají.
Nejprve cituje z knihy Genesis, kapitola první: „Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla nesličná a pustá a duch Boží vznášel se nad vodami. I stvořil Bůh světlo a viděl, že bylo dobré, a oddělil tmu od světla.“
Jako druhý směr cituje z knihy Tao te ťing, základního díla taoismu, na kterém je založena i tradiční čínská medicína. „Tao, které lze postihnout slovy, není věčné a neměnné Tao, jméno, které lze pojmenovat, není věčné a neměnné jméno. Bezejmenné je prapočátkem nebe a země. Pojmenované je matkou všeho stvoření.“
„Obě knihy začínají protiklady nebe a země, světla a tmy, muže a ženy, jang a jin,“ upozorňuje Bendová. „Protiklady se přitahují jako elektrický proud tekoucí od kladného náboje k zápornému, nepřekonatelná neviditelná síla přitažlivosti, přímo úměrná velikosti rozdílu náboje.“
Stírání rozdílů oslabuje přitažlivost i rovnováhu
„Dnes se nosí unisex oblečení, ženy a muži jsou rovnoprávní, k holčičkám a chlapečkům se máme chovat stejně. Neoslabuje se tento životadárný náboj?“ ptá se doktorka Bendová. „Dokážeme uchovat unikátní rozdíly mezi pohlavími, aby probíhalo životadárné spojení?“
„Ženy a muži nejsou to samé. Mám obavu, že systematické stírání rozdílů mezi údělem ženy a muže nás vede k nepochopení druhého pohlaví, nepěstuje se respekt a soucit. Možná i to přispívá k lidskému neštěstí dětí z rozvedených rodin,“ přemýšlí doktorka a dodává, že statisticky máme v České republice snad padesátiprocentní rozvodovost.
Muži a ženy mají v životě i odlišné těžkosti
„Ženy (jin) jsou prostě jiné než muži (jang) a mají v životě i odlišné těžkosti,“ říká doktorka. „V Orientu se více pěstuje kult matky a dítěte a obecně ženy jako takové, která je hýčkána a ochraňována jako poklad, ale zase většinou na úkor své samostatnosti a svéprávnosti.“
Podle doktorky je pro muže i ženy důležité pochopit vzájemné odlišnosti.
Žena musí pravidelně snášet měsíční menstruace, které někdy provázejí bolesti hlavy, krvácení a vyčerpání ze ztráty krve. Muž v té době může se ženou jednat více obezřetně.
Bendová doporučuje, aby byl muž přítomen u porodu, aby „alespoň částečně pochopil, i když ne pocítil, porodní bolesti ženy“ a její vysílení po porodu.
„Přítomnost otce u porodu by mu měla svědčit o posvátnosti narození! Protože to je zázrak! Mohl by se také pokusit představit si míru únavy ženy, aby k ní pojal větší soucit a uplatnil své síly k jejímu opečování po narození dítěte,“ říká doktorka Bendová.
Mám obavu, že se málo pěstuje soucit, pochopení a laskavost nejen obou pohlaví k sobě navzájem, ale i k přírodě kolem nás.
— MUDr. Ludmila Bendová
Boj o jangové vítězství, ztráta jinového smíru
Zatímco historicky vnímá feminismus žen na Západě jako snahu o ukončení chápání ženy jako „majetku mužů, bez možnosti vlastní vůle a seberealizace“, popírání rozdílů mezi mužem a ženou však podle ní „nepěstuje pochopení ani úctu pro roli zázraku zrození nového života“.
„Je to cosi velmi jemného a něžného, co nám tu bezděčně umírá pod rukama,“ míní doktorka Bendová. „Naše západní kultura je silně dobyvačná (jang), což je více mužský jangový princip, a zoufale chybí ten druhý jinový pól, pečující a ochraňující.“
„Nerovnováha už dosahuje téměř katastrofických rozměrů, a přesto se zdá, že nikdo nechápe její kořeny. Muži a ani ženy si neuvědomují svou pravou hodnotu, jakoby se vše zvrhlo jen v boj o jangové vítězství v protikladu ke větší schopnosti žen dosahovat jinového smíru a rovnováhy uklidnění,“ říká doktorka a navrhuje hledat částečně řešení i v této teorii vzájemných protikladů, z níž vychází i tradiční čínská medicína pro udržování rovnováhy a zdraví uvnitř těla.
„Nedostatek úcty k jemné a citlivé stránce člověka vede i k militantnímu feminismu,“ míní Bendová.
Zázraky nám nějak zevšedněly
„Dnes se mi zdá, že zázraky nám nějak zevšedněly,“ říká Bendová o zázraku zplození potomků, které zevšedňují také kvůli modernímu lékařství, které přineslo umělá oplodnění. Už není těhotenství taková svátost a takový dar, jako když se na něj muselo čekat, a některé páry se nikdy nedočkaly.
Podle doktorky je také třeba oceňovat „ohromnou energetickou investici“, kterou musejí ženy a muži vkládat do výchovy dětí.
Žena, která porodí a vychová děti, by měla být společností oceněna za svůj „zásadní vklad na kvalitu potomstva“ a jejich výchovu, což je podle doktorky „povolání na 24 hodin denně, 15–20 let v kuse bez přestávek“, které ženy „s pokorou i skromností po staletí tiše vykonávají, neboť tak jim velí cit a láska k dětem, které jsou často i silnější než pud vlastní sebezáchovy“.
„Je třeba si uvědomit, kolik úsilí a energie stojí za novou generací dospívajících dětí, a uznat velikost hodnot, jež ženy i muži, obecně rodiče dětí, vytvářejí,“ míní Bendová.
„V ordinaci občas slýchám od mužů: ,Aha, ona má zase krámy, tak vyvádí…‘. ,Moje žena je doma a nic nedělá…‘ (Má jen dvě malé děti na starosti). ,Prosím pochopte, že to opravdu není tak lehké, jak to může vypadat,“ říká k pečování oděti a jejich výchově doktorka.
„Donedávna byly naopak ženy za svůj úděl spíše trestány ve svém důchodu,“ protože nemohly kvůli výchově dětí pracovat tak dlouhou dobu jako muži, a jejich důchod byl proto nižší, doplňuje doktorka Bendová.
Jako pozitivní však vidí systém dlouhé mateřské dovolené, „neboť zásadní je péče o dítě do věku tří let, která ho může ovlivnit na celý život“.
Na nerovnováze, mizení protikladů mezi mužem a ženou a „oslabování životadárného náboje“ se podle doktorky Bendové dnes podílí celá řada faktorů.
„Žena jako nositelka života má v tomto směru mnohem větší energetickou zátěž a chybí mi úcta a respekt k této jinakosti na obou stranách barikády,“ míní doktorka. „Mám obavu, že se málo pěstuje soucit, pochopení a laskavost nejen obou pohlaví k sobě navzájem, ale i k přírodě kolem nás.“
MUDr. Ludmila Bendová je zakladatelka 1. školy tradiční čínské medicíny v České republice. Lékařka internistka, která za minulého režimu cvičila hathajogu a dlouhodobě působila v zájmové organizaci Přátelé přírodní výživy. V praxi se věnuje akupunktuře, fytoterapii a dietetice.