Írán dnes čeká druhé kolo prezidentských voleb. Střetnou se v něm kandidáti, kteří představují opačné póly okleštěného politického spektra. I když volby se mohou opakovat, dokud jeden z nich nezíská nadpoloviční podporu voličů, prezident podle odhadů médií vzejde z dnešního hlasování. Jakýkoli výsledek podle analytiků patrně nic nezmění na postoji Teheránu vůči Izraeli a jemu blízkým skupinám na Blízkém východě, vítězství umírněnějšího kandidáta by ale mohlo Írán více otevřít jednáním se Západem.
Ačkoliv politika nového prezidenta se do jisté míry promítne do zahraniční politiky, největší moc v íránské teokracii zůstane v rukou duchovního vůdce.
V prvním kole voleb získal nejvíce hlasů Masúd Pezeškján, a to 42,5 procenta. Pezeškján je méně známý umírněný poslanec, bývalý ministr zdravotnictví a kardiochirurg, jehož jméno je spojeno s odporem proti potlačení prodemokratických protestů z roku 2009 a proti policejnímu násilí po protestech z roku 2022, které vypukly po úmrtí dvaadvacetileté Kurdky Mahsy Amíníové. Ženu, která za kontroverzních okolností zemřela ve vazbě, zadržela íránská mravnostní policie kvůli tomu, že měla údajně příliš volně nasazený hidžáb.
Pezeškján, který má na kontě také ostrá vyjádření vůči Spojeným státům, by podle stanice CNN mohl usnadnit Západu jednání s Íránem především o ztroskotané jaderné dohodě, jejíž konec vrátil tuto zemi na cestu k rozvoji jaderného programu a vyprovokoval další sankce ze strany Washingtonu. Sankce přitom tvrdě dopadají na íránskou ekonomiku, míra inflace už pět let neklesla pod 30 procent. Pezeškján se rovněž staví proti uplatňování víry skrze sílu, což označil za „vědecky nemožné“, a také více promlouvá k ženám a k menšinám.
Na druhé straně stojí Saíd Džalílí, který v prvním kole získal 38,6 procenta hlasů. Tento ultrakonzervativní politik, bývalý člen revolučních gard a bývalý diplomat tvrdí, že „nepřítel musí litovat, že (na Írán) uvalil sankce“. Západní hrozby musí země přetvořit v příležitosti a Írán by podle něj celkově neměl ve svém pokroku spoléhat na Západ. S tím se ztotožňuje i duchovní vůdce ajatolláh Alí Chameneí.
První kolo voleb na konci června se neslo v duchu voličské apatie. Účast byla se 40 procenty nejnižší od islámské revoluce z roku 1979.
Úkolem pro Pezeškjána bylo podle deníku The Guardian v uplynulých dnech přesvědčit voliče, že dokáže být nositelem změny. V pondělní televizní debatě řekl, že Írán musí otevřít dveře zahraničním investicím, a později zveřejnil takřka půlhodinové video, kde debatoval se skupinou mladých lidí. Ti mu tvrdili, že studují, aby mohli odjet ze země, kterou podle nich nemůže zachránit demokracie.
Džalílí se naopak podle analytiků snaží zjemnit svůj obraz politického jestřába a sjednotit voliče, kteří v prvním kole hlasovali pro jiné, méně úspěšné kandidáty konzervativního křídla.
Ucházet se o prezidentský úřad ani tentokrát nemohou ženy. Pravidlo podle amerického institutu Atlantická rada vychází z článku 115 íránské ústavy, která specifikuje, kdo se může ucházet o prezidentský úřad. Obsahuje arabský pojem, který lze interpretovat jako „politický muž“ nebo „politická osobnost“.
Pochyby, že prezidentské volby dokážou situaci v zemi zásadněji změnit, odráží nejen nízká volební účast v prvním kole, ale i slova lidí, kteří hovořili se západními médii.
„(Po protestech) bylo tolik slibů, ale žádné nikdo nedodržel. Místo toho se vrátili k vymáhání hidžábu a vláčí nás na policejní stanice… politika je bezvýznamná,“ řekla Guardianu jedna ze dvou mladých žen v jedné z teheránských kaváren, ani jedna neměla na hlavě hidžáb. „Znám i věřící lidi, kteří nebudou volit. Je jedno, jestli to bude Džalílí, nebo Pezeškján, prezident je jen loutka,“ řekla druhá z žen.
„Pokud Teherán teď zadržuje dech, není to kvůli napětí z výsledku voleb, ale kvůli smogu, který do hlavního města v létě vypouštějí zácpy na silnicích,“ komentuje The Guardian situaci úvodem své reportáže.
Ne všichni respondenti však projevili stejnou apatii. „Nemůžeme se stát uzavřenou společností jako Severní Korea. Celá historie Íránu je otevřeností vůči Asii i Západu. Jsme země různých kultur a etnických skupin. Potřebujeme změnu, kterou představuje Pezeškján,“ uvedl nejmenovaný inženýr pracující v ropné společnosti.
