Kancelář generálního tajemníka Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) vydala včera výroční zprávu o zaměstnanosti členských zemích, ze které vychází Česká republika nejhůře, pokud jde o vývoj reálné mzdy za posledního 3,5 roku. Zároveň ale nový průzkum veřejného mínění Čechů naznačuje, že nás to „nebolelo“.
Byť zpráva konstatuje, že k prvnímu kvartálu letošního roku zaznamenala reálná mzda u většiny členských zemí meziroční růst, skutečná hodnota je u 16 zemí (z 35 měřených) pořád nižší než ve čtvrtém kvartálu 2019.
Pokud jde o meziroční růst, Česká republika si s růstem 3,8 % reálné mzdy stojí na 11. místě nejúspěšnějších. První je Kostarika se skoro 16,4 %, následovaná Lotyšskem, Litvou, Polskem, Maďarskem a Slovenskem. Na opačném konci pak stojí s propadem o 1,76 % Japonsko.
Z dlouhodobější perspektivy je ale Česko spolu se Švédskem na tom nejhůře ze všech zemí OECD. Ve srovnání letošního prvního kvartálu s tím posledním v roce 2019 zaznamenaly obě země kumulativní propad o 7,5 %. Po nich následovaly Itálie (– 7 %), Nový Zéland (– 6,2 %) a Finsko (– 6 %).
Naopak, nejlépe za posledního 3,5 roku dopadly Litva, Maďarsko a Polsko, které zaznamenaly růst reálné mzdy o 16,5, 13,5 a 9,3 %.
Zajímavý pohled na pokles reálné mzdy se nabízí v souvislosti s novým průzkumem Centra pro výzkum veřejného mínění (CVVM) týkajícím se subjektivního hodnocení respondentů k ekonomické situaci jejich domácností.
V průzkumu, který probíhal letos v dubnu/květnu, vyjádřilo 56 % dotázaných, že se svými příjmy vychází dobře (36 % spíše snadno, 15 % snadno, 5 % velmi snadno) a 44 % naopak. Jako velmi obtížnou hodnotilo svou finanční situaci za poslední rok 22 % respondentů.
Nicméně, ve stejném průzkumu CVVM, který se uskutečnil v říjnu 2019 (tj. částečně v období, ve kterém byla dle dat OECD reálná mzda Čechů vyšší o skoro jedenáct procent), vycházelo dobře se svými příjmy 54 % domácností a 44 % naopak (tedy stejně jako v letošním průzkumu). Zároveň také stejný podíl dotázaných (tj. 22 %) hodnotil svou finanční situaci jako velmi obtížnou.
Pokud jde o subjektivní pocit chudoby, v nejnovějším průzkumu dotázaní hodnotí situaci dokonce o 3 % lépe než v onom říjnu 2019.
Pohled ekonomů
Ekonomka Markéta Šichtařová v souvislosti s výše uvedeným sdělila pro Epoch Times: „To, jak domácnosti vychází se svými příjmy, totiž není závislé pouze na aktuálních příjmech, ale také na míře úspor. Na konci Babišovy vlády byla míra úspor v ČR rekordní. Potom začala klesat. Na tom se podepsala nejen dvouciferná inflace, ale také ten prostý fakt, že lidé své úspory postupně utráceli a dopřávali si to, co během pandemie nemohli, typicky dovolené.“
„Proto subjektivní pocit Čechů, že vystačí se svými příjmy, nelze spojovat pouze s vývojem reálných mezd, ale také s vývojem úspor domácností. To vysvětluje, proč lidi adekvátně ‚nebolelo‘, že jejich reálné příjmy poklesly,“ sdělila dále Šichtařová s tím, že pokud by hypoteticky v následujících letech došlo k propadu reálné mzdy, domácnosti by to již „‚bolelo‘ mnohem víc vzhledem k rozpuštění části jejich úspor“.
Pokud jde o průzkumy subjektivního dojmu chudoby, považuje je za „velmi ošemetné“ a lepším ukazatelem je dle ní „statistika zkoumající, s kolika dolary na hlavu si lidé v dané zemi vystačí“. „Je zřejmé, že chápání chudoby je velmi subjektivní a velmi závisí na formulaci otázky položené respondentovi. I dva průzkumy učiněné ve stejnou chvíli se pak mohou jen na základě různě formulované otázky zcela rozcházet,“ dodala.
Hlavní ekonom HBS Štěpán Křeček vidí důvod zanedbatelného rozdílu subjektivního hodnocení respondentů v tom, že „v průběhu krizového období se zásadním způsobem snížily daně zaměstnanců v rámci rušení superhrubé mzdy“.
„Přestože tedy hrubá reálná mzda v krizovém období v České republice klesla nejvíce ze všech zemí OECD, čistá reálná mzda klesla o poznání méně,“ míní Křeček. A dodává: „To, co lidi nejvíce ovlivňuje, je právě čistá mzda. Lidé se zajímají především o to, kolik peněz jim přiteče na účet. Na hrubou mzdu si nesáhnou, vnímají ji jen jako teoretickou hodnotu sloužící k výpočtu daní. Při zohlednění této skutečnosti můžeme říct, že se faktické příjmy zaměstnanců před krizí a po krizi dramaticky nezměnily, což více méně potvrzuje i pocitový průzkum CVVM.“
