Česká armáda na misi v Litvě prověřila moderní těžkou techniku, kterou je útvar v Jincích vyzbrojen – samohybné kanónové houfnice vz. 77 DANA, vyrobené slovenskou firmou Konštrukta Trenčín s českým podvozkem od Tatry. Na spojence prý zapůsobila i vozidla MKPP Titus, vyrobená českou společností TDV.
Poprvé od 2. světové války v Litvě jinečtí nasadili těžkou techniku, která sloužila ke spokojenosti.
„Po půl roce vojáci 131. dělostřeleckého oddílu nastupují do letadla a vracejí se domů,“ uvádí kapitánka Kuglerová 17. 7. 2024.
Díky technice byli vojáci schopni poprvé vést palbu na cíl v datové síti, čímž se jejich práce neuvěřitelně zrychlila, zhodnotil rotmistr Aleš Studecký, který u 13. dělostřeleckého pluku slouží.
Hlavním úkolem dělostřelců v Litvě bylo poskytovat palebnou podporu spojencům, po roční pečlivé přípravě.
„Všichni jsme byli strašně rádi, že můžeme s naší technikou vyjet do zahraniční operace a jak se říká, prodat všechno, co se roky učíme, cvičíme, a hlavně dobře ovládáme. Těšili jsme se na mezinárodní a jiné prostředí, na spolupráci se zahraničními partnery a byli jsme také zvědaví na střelbu v naprosto odlišných podmínkách než u nás,“ říká rotmistr Filip Baranec.
„V Litvě to byla samá rovina a hlavně písek. Chvilku trvalo, než jsme si na to zvykli, protože doma střílíme hlavně na Doupově, kde jsou kopce a hliněná, pevná půda, na které máme i pneumatiky. V písku se zapadne snáz, díky tomu jsme si ale několikrát vyzkoušeli samovyproštění,“ vzpomíná s úsměvem řidič houfnice četař Tomáš Černý.
Největší rozdíly vidí v terénu a prostředí, kde spolu s kolegy šest měsíců působil. Jiné bylo podle něho i maskování houfnic na písčitém terénu a v jehličnatém porostu.
„Museli jsme být připraveni na případné opravy po celou dobu nasazení. Závady a opravy se sice příliš nelišily od těch, které provádíme doma na cvičeních, jiné ale bylo počasí. Přijeli jsme v lednu a zastihl nás velký mráz, čemuž jsme pak naši práci museli přizpůsobit. Závad ale bylo minimum,“ hodnotil četař Daniel Mařan, dělmistr v četě oprav.
Zahraniční techniku Češi znali jen zběžně, přesto si vojáci z různých armád vycházeli vstříc, dodává zpráva kpt. G. Kuglerové.
Kromě houfnice DANA s sebou dělostřelci přivezli nejmodernější vozidla Titus.
„U útvaru je máme od druhé poloviny roku 2023 a bylo potřeba je před výjezdem nakonfigurovat a vyškolit i obsluhu. Vozidla se osvědčila na výbornou – díky nim jsme byli schopni poprvé vést palbu na cíl v datové síti, která nám celkově usnadnila a zrychlila naši práci,“ popisuje rotmistr Aleš Studecký, který u pluku slouží jako mladší pracovník štábu komunikačních a informačních systémů.
Chválil velkou variabilnost vozidel a jejich schopnost přizpůsobit se potřebám Armády ČR i na mezinárodní úrovni.
S půlročním působením v Pobaltí, kde nyní slouží 132. dělostřelecký pluk, pozitivně zhodnotil i velitel 3. úkolového uskupení major Jaromír Evan.
„Ukázalo nám, že i s technikou, která má své nejlepší roky za sebou, jsme schopní veškeré úkoly splnit. A být tak plnohodnotným partnerem v mezinárodním prostředí.“
