K dalšímu podcastu si majorka Anežka Vrbicová pozvala podplukovníka Daniela Opatu, bývalého velitele bojové skupiny speciálních sil.
Proč jsou speciální síly speciální
Speciální síly (hov. spešláci) jsou dle podplukovníka speciální kvůli speciálnímu výběru personálu a charakteru úkolů. Mají vlastní výběrové řízení, vlastní výcvikové procedury a mechanismy na přípravu přijatého personálu. Poptávají jedince, který je samostatný, ale zároveň schopen pracovat v týmu, je oddaný, inteligentní, flexibilní.
Dle Opaty musí být voják speciálních sil schopen rychlé akce, být diplomatem, který má silný sociální skill, takže je schopen komunikovat s lidmi, a také „filosofem“, který má etické myšlení a je schopen domýšlet důsledky rozhodnutí a řešení v dané chvíli.
Obecně jsou speciální útvary speciální v přístupu k problému. Dle důstojníka přemýšlejí dva kroky dopředu a berou v potaz důsledky svého řešení.
„Ve chvíli, kdy neumím problém vyřešit, tak ovlivním ty, kdo jsou schopni udělat rozhodnutí. Znamená to náročnější psychotesty,“ specifikuje Opata.
Mezi konkrétními úkoly zmínil např. záchranu rukojmích nebo evakuaci ambasád.
Šedá zóna, nasazení a anonymita
Speciální síly jsou schopné působit za hranicí armády. Šedá zóna má svoje „červené hranice“, které musí specialista znát, které když překročí, mohly by spustit jisté mechanismy. Aktivity v šedé zóně se orientují na východní křídlo, severní a střední Afriku a proti terorismu, popisoval velitel v podcastu a konkretizoval Afganistán, Mali, Afriku, Irák, Balkán.
Ke „spešlákům“ patří i anonymita.
„Všichni tajní nejsme, jen určitou část se snažíme utajit před tiskem,“ odpovídá Opata. „Ať to dává smysl nebo ne, to k nám prostě patří. Řešíme personální bezpečnost a operační bezpečnost. Jedna věc je ochránit specialistu, druhá že chceme ochránit jeho rodinu.“
Pohotovost speciálních sil znamená, že musí jít do akce v řádu pár hodin, otevřel další předpoklad podplukovník. V pohotovosti se střídají po 2 týdnech. Někdy je nástup vytrhne z činnosti, a pak se ukáže, že byl jen cvičný.
Poukázal také na to, že velkou část tráví mimo domov, o čemž by mohly vyprávět jejich manželky. Nepříjemné to může být i pro děti, když je táta opouští třeba na dovolené.
„Ale – dá se s tím nějak žít,“ dodává Opata, který je v armádě 15 let a má za sebou řadu misí.
Podrobněji popsal misi z r. 2019. Mise trvala více než rok a tehdy „insider“ na ní zabil jeho kamaráda a dva zranil (jedná se o útok afghánského vojáka, při kterém zemřel dvaačtyřicetiletý rotný Tomáš Procházka, pozn. redakce). To bylo na misi negativní. Na druhou stranu, z hlediska operačních aktivit, to byl pro něj splněný sen.
A co je to spešlácký sen?
„Vzít si pušku, sednout do vrtulníku, nabrat tým a vyrazit do operace,“ zní Opatova odpověď.
Všechny příběhy z operací se nedají zveřejnit. Co si dle něj voják nejvíc pamatuje, není ten nepřítel, proti kterému stojí, ale pouto k lidem, kteří jsou s ním.
Jednu vzpomínku však Opata vylíčil. Dostali za úkol osvobodit vojáky z afghánského vězení. Dostali zpravodajské informace, jež vždy předcházejí tomu úkolu, a podle nich se plánuje operace. Šli na „objekt zájmu“ spolu s Afghánci, kteří pro ně dělali vyhledávání nástražných výbušných systémů. Zpravidla chodili před nimi. Když došli k objektu, začali Afghánci vyhledávat, a našli první jistý mechanismus, „na nějž našlápneš, a ten spustí reakci“.
Dále popsal, že se ukázalo, že se z toho objektu stala léčka. Byl připravený tak, aby do něj vlákali co nejvíce lidí, a byla v něm spousta výbušnin. Pochopili, že dostali sporné informace .
Nicméně, pokud takový objekt najdou, mají za úkol zneškodnit výbušniny kvůli bezpečí civilistů.
Na otázku, se kterými zahraničními složkami se jim spolupracovalo nejlépe, odpověděl Opata, že s Američany. Západní specialisté mají totiž podobný výcvik a zájmy jako naši, takže si vzájemně rozumí. Přípravu českého týmu vidí na vyšší úrovni než u „amíků“.
Opata přiznal, že je synem bývalého náčelníka Generálního štábu, gen. Aleše Opaty. Dodal k tomu, že většinu času, co otec zastával funkci, byl v cizině na misích. Vždy se snažil být skromný; konec konců, když přijdete do speciálního vojska, nic nedostanete zadarmo.