Arizonská rodačka Gladys McGareyová nachází i ve svých 103 letech důvody, proč se každý den probouzet a žít smysluplný život protkaný radostí.
Paní McGareyová se narodila v roce 1921 a prvních 15 let svého života strávila v severní Indii, kde její rodiče pracovali jako lékařští misionáři.
„Myslela jsem si, že je to přesně to místo, kde bych měla být,“ řekla deníku Epoch Times. „Měla jsem nádherné dětství.“
Když jí bylo 15 let, odjela z Indie do Spojených států, aby se vydala na cestu, která ji dovedla ke slibné kariéře v oblasti medicíny.
Po získání bakalářského titulu na Muskingum University v Ohiu navštěvovala paní McGareyová během druhé světové války Women’s Medical College ve Filadelfii.
„Když začala válka, začala jsem studovat medicínu a ukončila ji, když válka skončila,“ řekla. „V době, kdy jsme končili studium, přicházela úplně nová éra medicíny.“
Jako první lékařka na stáži v nemocnici Deaconess v Cincinnati čelila řadě výzev.
Muži, kteří měli v nemocnici pohotovost, měli vyhrazené místo na spaní, ale pro ženy, které byly ve stejné situaci, takové místnosti nebyly.
„Nebylo tam pro mě místo,“ uvedla paní McGareyová, „takže jsem měla k dispozici rentgenový stůl, polštář a deku. Opravdu jsem z toho nebyla nešťastná, protože jsem měla alespoň místo, kde jsem si mohla lehnout.“
Zpočátku ji personál nemocnice nepřijal, to ji však neodradilo. Pokračovala v tvrdé práci, vybudovala si pověst důvěryhodného hlasu v oblasti medicíny a nakonec spolu se svým manželem Williamem McGareyem založila společnost American Holistic Medicine.
Dnes už oficiálně nevykonává lékařskou praxi, ale stále píše knihy, z nichž nejnovější se jmenuje The Well-Lived Life (Spokojený život). Pokračuje také v práci, kterou nazývá „životním poradenstvím“.
Dodržování pravidelného režimu
Přestože má paní McGareyová šest dětí, deset vnoučat, jedenáct pravnoučat a jedno prapravnouče, většinu svého času se snaží pomáhat ostatním vést plnohodnotnější život. Uvědomuje si také, že se musí starat sama o sebe. Mít pravidelný režim je jedním ze způsobů, který jí jako 103leté ženě pomáhá mnohé zvládnout.
Ráno se probudí a dá si šálek kávy, pak snídá rozinky a snaží se cvičit, kdykoli může.
Aby byla aktivní, jezdila stoletá žena na tříkolce, dokud neupadla a nezlomila si žebra. Nyní se však snaží ujít alespoň 3 000 kroků denně s chodítkem.
Během dne dává přednost odpolednímu spánku.
Kromě své denní rutiny se soustředí na pomoc ostatním lidem z celého světa a poskytuje jim moudrost a rady, jak žít kvalitní život.
Pět „L“
Mnozí dnes chtějí čerpat z moudrosti dlouhého života paní McGareyové, za kterou vděčí své pětibodové filozofii, kterou nazývá pět „L“.
„První dvě „L“ jsou life and love / život a láska,“ řekla.
Tyto dvě věci považuje za nerozlučné. Paní McGareyová se domnívá, že všechna ostatní „L“ nebudou bez lásky správně fungovat.
Třetím „L“ je laughter / smích.
„Smích je bez lásky krutý,“ zmínila paní McGareyová. „Je podlý, rozbíjí rodiny a způsobuje války. Ale smích s láskou je radost a štěstí.“
Čtvrtým „L“ je labor / práce.
„Práce bez lásky je příliš těžká,“ konstatovala paní McGareyová. „Ale práce s láskou je blaženost. To je to, co naplňuje naše srdce zpěvem.“
Páté „L“ je listening / naslouchání.
„Bez lásky je naslouchání prázdným zvukem,“ dodala. „Naslouchání s láskou je porozumění. Pochopíte, o co jde, a pracujete s tím.“
Pro paní McGareyovou se těchto pět „L“ stalo vzorem pro šťastný život.
Tajemství dlouhověkosti
Prožít dlouhý, šťastný a zdravý život není nic jednoduchého. Paní McGareyová vděčí za svou dlouhověkost tomu, že našla svůj cíl.
„Myslím, že každý z nás má svůj cíl. A když najdete svůj účel a pracujete na něm, máte důvod se ráno probudit a říct si: ‚Ano, další nový den‘,“ sdělila paní McGareyová.
Kromě hledání cíle také povzbuzuje ostatní, aby zjistili, kdo jsou jako osobnosti a co je baví. Paní McGareyová věří, že více než diety může objevování sebe sama přinést naději a uzdravení. To ji také vedlo k tomu, že ve svých 102 letech napsala svou nejnovější knihu.
Ačkoli napsala pět jiných lékařských knih, řekla: „Bylo tam něco, co jsem nemohla vyjádřit, když jsem se snažila skutečně mluvit o medicíně.“
Svou nedávnou knihu shrnula slovy, že se zabývá „samotnou podstatou toho, proč dochází k uzdravení a jak k němu dochází, a že jako jednotlivci, kteří jsme pacienty, jsme těmi, kdo ve skutečnosti uzdravují“.
Doufá, že kniha bude „jakýmsi ohlédnutím se do našeho vlastního nitra, abychom zjistili, kdo jsme, proč jsme tady a jak děláme práci, kterou jsme přišli dělat“.
Připouští, že mnozí se dnes cítí zaseknutí v práci, rodinném životě nebo honbě za snem.
„Pokud se do něčeho pustíte a máte pocit, že jste se zasekli, zjistěte, proč jste se zasekli, a pak s tím něco udělejte; buď se z té situace dostaňte, nebo změňte způsob, jak to děláte,“ uvedla paní McGareyová.
Když se zamýšlela nad svou dosavadní cestou, podělila se o radu, jak vést radostný život: „Snažte se alespoň jednou denně pořádně zasmát.“
„Když se smějete, vaše bránice lechtá vaše nadledviny a to vám dodává energii. Je to vlastně proces získávání většího množství energie, pokud si dovolíte smát se. Život je opravdu legrační, když se na věci díváte, a můžete v něm najít radost, pokud se tak rozhodnete.“
–ete–
