Věděli jste, že byly doby, kdy olympijské hry nebyly jen o sportovním klání, rychlosti a síle, ale rovnocenné místo zde měla i duchovní krása a harmonie? Před více než sto lety kráčely tyto dvě veličiny k olympijskému vítězství. Součástí her totiž tenkrát byla umělecká část.
Umělci na olympiádě mezi sebou soutěžili v pěti kategoriích (architektura, literatura, hudba, malířství a sochařství) o nejlepší dílo inspirované sportem.
Myšlenka propojení tělesné krásy a duchovní dokonalosti byla součástí strategie zakladatele novodobé olympiády Pierra de Coubertina, který chtěl navázat na antickou tradici her. Proto se stalo umění mezi lety 1912–1952 součástí olympijského klání.
Publicista Richard Stanton Coubertina popisuje ve své knize takto:
„Byl vychovaný a vzdělaný v klasickém duchu a obzvláště mu imponovala představa, co znamená být skutečným olympionikem, tedy někým, kdo je nejen sportovně zdatný, ale také ovládá hudbu a literaturu,“ napsal o Coubertinovi Stanton. „Měl pocit, že pokud chceme obnovit antické ideály v moderní době, musíme do nich zahrnout i aspekt umění,“ dodává na stránkách Sport in Art.
Sám Coubertin získal zlatou medaili za literaturu na letních olympijských hrách v roce 1912 za svou báseň Óda na sport.
Dodnes je Coubertinův odkaz oceňován v podobě Medaile Pierra de Coubertina. Ta je udělována sportovcům, kteří na olympijských hrách prokazují neobyčejného sportovního ducha. Medaile je považována za nejvyšší ocenění olympijských her.
Slavní porotci
Během olympiády v Paříži v roce 1924 rozhodovali o vítězích slavní porotci, jako byl jeden z největších skladatelů 20. století Igor Stravinskij nebo švédská spisovatelka Selma Lagerloefová, která jako první žena obdržela Nobelovu cenu za literaturu (1909), uvádí server Lidovky.cz.
České vítězství
V roce 1932 na olympiádě v Los Angeles v USA obdržel český skladatel Josef Suk, zeť Antonína Dvořáka, stříbrnou medaili za svůj sokolský pochod V nový život. V té době bylo Sukovi 58 let a je považován za nejstaršího českého medailistu. Symfonické dílo se dodnes hraje během všesokolského sletu.
Dalším oceněným Čechem se stal sochař Jakub Obrovský za dílo Vraždící Odyssea.
V roce 1936 na olympiádě v Berlíně získal bronzovou medaili další skladatel, Jaroslav Křička, za orchestrální skladbu Horácká suita.
Umělecká část byla v roce 1954 z olympijského programu vyřazena. Důvodem bylo, že se umělci považovali za profesionály, ale zúčastnění sportovci byli v té době pouze amatéři.
I když je dnes již situace ve sportovním světě jiná, umělecké disciplíny na olympiádě jsou jen kuriozitou nebo zapomenutou vzpomínkou.
