Za pět měsíců by mělo začít fungovat Nařízení Evropské komise proti odlesňování, ale nic zatím není připraveno. Komise nebyla schopna poskytnout bližší pokyny ani slibovaný informační systém, naši úředníci proto nejsou proškoleni a schválena není ani příslušná česká legislativa. Zato se už ale ví, že na další byrokratické břímě EU bude potřeba dohled až sedmi různých úřadů a minimálně 97 milionů korun ročně.
Účelem nařízení je zabránit masivnímu a nelegálnímu odlesňování ve světě kvůli pěstování některých komodit či chovu zvířat. Zákon se týká např. kakaa, sóji, kávy, palem, kaučukovníku či skotu a všech výrobků z nich jako jsou čokoláda, pneumatiky, nábytek, kožené výrobky nebo potraviny obsahující hovězí maso či palmový olej.
Společnosti, které chtějí umístit své produkty na evropský trh, musí prokázat, že nepocházejí z půdy, která byla po prosinci 2020 odlesněná nebo znehodnocená a přispěla tak k odlesňování. Tyto výrobky budou muset mít certifikát a musí být dohledatelné až k jejich prvotnímu pěstiteli či chovateli včetně přesných souřadnic.
Všechny tyto údaje musí shromažďovat každý, kdo bude s takovými výrobky obchodovat. Více jsme o tom informovali v nedávném článku.
Kdo bude mít na starosti dohled
V souvislosti s nařízením je třeba přijmout patřičnou národní legislativu, která ošetří, kdo a jak bude na dodržování nových pravidel dohlížet. Protože dle důvodové zprávy na tvorbu nového zákona nebyl čas, nařízení se zapracuje do již existujícího zákona č. 226/2013 Sb. – Zákon o uvádění dřeva a dřevařských výrobků na trh.
Podle návrhu zákona, který byl 3. července předložen vládě, má být hlavním správním orgánem „Národní lesnický institut“. Ten má vzniknout ze stávajícího Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů (ÚHUL). Institut bude řešit případy při zjištění porušení ze strany firem a bude vykonávat kontroly u nejrizikovějších dovozů a vývozů.
Na dodržování základních povinností, jako je přítomnost potřebných dokladů, však budou dohlížet i další orgány veřejné správy podle toho, o jakou komoditu či výrobek z ní se jedná. Podle Vojtěcha Bílého, tiskového mluvčího ministerstva zemědělství, to budou: Česká inspekce životního prostředí, Česká obchodní inspekce, krajské hygienické stanice, Státní veterinární správa, Státní zemědělská a potravinářská inspekce a Ústřední kontrolní a zkušební ústav zemědělský.
Problém je, že pracovníci těchto úřadů ještě nebyli plně vyškoleni, protože Evropská komise dosud nezveřejnila „klíčové prvky nutné pro provádění tohoto nařízení,“ například velmi očekávaný informační systém nebo bližší pokyny k provádění nařízení, uvádí Bílý.
Evropská komise určila, že se musí kontrolovat minimálně 1-9 procent všech společností, které s dotčenými komoditami obchodují. U zemí s nízkým rizikem se bude prověřovat nejméně, u těch s vysokým rizikem nejvíce.
Podle odhadu Ministerstva zemědělství uvedeného v důvodové zprávě k novele zákona bude třeba navýšit počet kontrol o více než 2 100 za rok. Toto číslo se však pravděpodobně ještě zvýší, jakmile se sestaví kompletní seznam společností, které budou předmětem kontrol.
Zároveň experti z ministerstva upozorňují, že k zajištění kontrol a související administrativy bude potřeba dalších 76 až 96 zaměstnanců v závislosti na konečném počtu zjištěných firem. Tito lidé budou „muset splňovat vysoké kvalifikační nároky, včetně potřebné jazykové vybavenosti“, píše se v důvodové zprávě.
Kromě toho se musí vybudovat kapacity a technické zázemí v podobě odborných pracovišť a počítá se i s namátkovými kontrolami ve třetích zemích.
Kdo to zaplatí?
Při implementací evropského nařízení vzniknou „hospodářské a finanční dopady na státní rozpočet a ostatní veřejné rozpočty,“ píše se v předkládací zprávě. V „levnější variantě“ jde o 97 milionů korun, v té dražší o bezmála 130 milionů korun ročně. Tyto peníze mají sloužit pro zajištění personálu a vybavení příslušných úřadů, a jak upozorňují tvůrci důvodové zprávy, jde „pouze o náklady spojené s kontrolami bez vedení sankčního řízení“.
„V současné době neexistuje nástroj EU, ze kterého by bylo možné tyto náklady uhradit. Implementace nařízení je povinností členského státu, který musí zajistit potřebné finanční prostředky. Nařízení tedy bude financováno ze státního rozpočtu,“ konstatuje se v důvodové zprávě o způsobu financování byrokratického nařízení.
Jenže s tím zase nesouhlasí ministerstvo financí, které v připomínkovém řízení uvedlo: „S ohledem na odhadované náklady a jejich výši je nelze čerpat v rámci rozpočtovaného limitu prostředků kapitol příslušných ministerstvech. Mohlo by dojít k ohrožení plnění stávajících úkolů jednotlivých resortů a zároveň by nebyl naplněn požadavek finanční nezávislosti příslušných orgánů podle nařízení proti odlesňování.“
Jak se tato patová situace vyřeší, zatím není známo. Pokud však ministr financí podlehne tlaku, zavádění evropského nařízení nakonec zaplatí daňoví poplatníci.
Bude odklad?
S blížícím se termínem však stoupá tlak na Evropskou komisi, aby spuštění nařízení proti odlesňování odložila. Stěžují si nejenom svazy a obchodníci, kterým vadí, že systém není doposud připraven a oni nemají dostatek informací, ale i neziskové organizace zastávající práva drobných farmářů v rozvojových zemích.
V neposlední řadě volají po odložení také některé členské země EU a někteří europoslanci. Ostatně i v důvodové zprávě k novele českého zákona se píše, že „členské státy se budou muset rovněž připravit i na riziko zpožděného spuštění systému ze strany Evropské komise“.
