Vyšel první report Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ) s názvem Hledání světla v temnotě, který mapuje sebevražedné jednání a jeho prevenci v České republice. Zpráva uvádí, že na každý den připadá průměrně 3,5 případu sebevražd v ČR.
„Celkový počet sebevražd za rok 2022 byl 1302 (průměrně 3,5 případu na den), z toho 1031 mužů (79 %, průměrně 2,8 případu na den) a 271 žen (21 %, průměrně 0,7 případu za den). Míra sebevražednosti činí 12 případů na 100 000 obyvatel, u mužů je to 19,4 případu na 100 000 mužů, u žen 4,9 případu na 100 000 žen. Na jednu sebevraždu ženy připadají téměř čtyři sebevraždy muže (3,96). Sebevraždy představují 1,08 % ze všech smrtí (u mužů 1,68 % a u žen 0,46 %)”, říká Nicolas Say, výzkumník NUDZ.
„Předběžná data za rok 2023 pak naznačují, že situace se stabilizovala a data o počtu sebevražd nevykazují oproti roku 2022 významný nárůst,” dodává psycholožka Roksana Táborská. Odborníci ale odhadují, že pokusů o sebevraždu je několikanásobně více.
Mezi nejohroženější skupiny patří senioři a mladiství, ukázala studie. Nejčastější metodou pro sebevraždy je v České republice oběšení.
Nejvyšší míru sebevražednosti měl podle reportu v roce 2022 Liberecký kraj (15,89 na 100 000 obyvatel), následoval jej Jihočeský kraj (15,86 na 100 000 obyvatel). Další byl téměř shodně Plzeňský kraj (14,38 na 100 000 obyvatel) a kraj Hlavní město Praha (14,34 na 100 000 obyvatel). Naopak nejnižší míra sebevražednosti v roce 2022 byla v Olomouckém (8,73 na 100 000 obyvatel) a Zlínském kraji (9,49 na 100 000 obyvatel).
„Nemáme úplně přesná data o pokusech, které se v České republice nesledují. Co se sleduje, jsou hospitalizace pro záměrná sebepoškození, a těch je ročně kolem 3 500,“ říká v rozhovoru na DVTV Alexandr Kasal z Národního ústavu duševního zdraví.
Od roku 2019 počet sebevražd každý rok mírně roste. Důvody mohou být různé: duševní problémy, zadluženost, vážné onemocnění, špatný fyzický stav či samota, období během covidové pandemie se také v počtu úmrtí odrazilo.
V mladé generaci se něco děje
Report odhalil, že případy narůstají i u mladistvých, zejména pak počet hospitalizovaných pro záměrné poškozování, převážně u dívek.
Výzkum mezi žáky v Ústeckém kraji, který report citoval, uvedl, že sebepoškozování reportovalo 22,17 % žáků. Dívky se sebepoškozovaly s trojnásobnou četností (33,52 %) oproti chlapcům (9,53 %). Sebevraždu v průběhu svého života vážně zvažovala zhruba třetina všech žáků (31,6 %). Dívky uvedly dvojnásobně vyšší četnost těchto úvah než chlapci (21,63 % oproti 9,97 %).
„Máme o tom poměrně jasné zprávy z praxe, ať už psychiatrické nebo z Linky bezpečí,“ říká Kasal. Podle něj je tato doba pro mladé lidi náročná. „Nemyslím si, že ten narativ, že mladí lidé jsou ,snow flakes‘, kteří prostě se zhroutí při prvním problému, je správný.“
Přečtěte si také:
O generaci snow flakes neboli sněhových vloček hovoří v knize Děti v ohrožení psychiatr David Kolouch. „Psychická situace u dětí a dospívajících, se kterými se setkáváme, se opravdu v posledních letech výrazně zhoršuje… Daleko častěji se setkáváme s problematikou sebepoškozování, sebevražedného chování nebo nějakých sebevražedných představ,“ říká Kolouch.
„Co vidíme v současnosti, je, že křehkost dospívajících postupně narůstá, že jako by ztráceli odolnost vůči nějaké zátěži, vůči nějakému stresu. A to je otázka, která přesahuje období koronavirové pandemie. Já si myslím, že to je opravdu otázka posledních let nebo desetiletí, kdy vidíme u dospívajících, že daleko hůře tolerují nějakou zátěž ve svém prostředí. Jsou daleko citlivější, křehčí, někdy se jim říká … generace sněhových vloček,“ dodává.
Podle Koloucha jedním z důvodů může být dnešní uspěchaná doba a život v blahobytu, kde můžeme lehce bez velkého úsilí získat cokoliv, na co si vzpomeneme. Dalším faktorem je podle něj i fakt, že se mladým lidem často rodiče i společnost snaží „umetat cestičku“ životem.
„Tohle všechno je něco, co trochu zbavuje dospívající touhy něco chtít, o něčem si snít, k něčemu směřovat… A oni pak někdy přicházejí k nám s tím, že nemají smysl života, že hledají proč žít,“ říká.
Kasal vidím problémy i v nedostatku odborné psychiatrické péče pro mladistvé. Rodičům radí, aby si u svých dětí všímali různých indicií, jako je například změna nálad, vyšší depresivita, plačtivost, dlouhodobý smutek, sebepoškozování, ale i zhoršený školní prospěch nebo ztráta zájmu o své koníčky. Důležité je nenechat dítě samotné a zavolat odbornou pomoc.
