Komentář
Koktejl vedoucí k výslovnému uznání práva na pohlavní sebeurčení je namíchán. Kritériem, na jehož základě bude uznáno, je pocit či rozhodnutí či vážně vnímaná identita.
Co určuje pohlaví živočicha? Přírodovědec v tom má docela jasno. Je to uspořádání organismu pro akt pohlavní reprodukce. Kdo se podílí na reprodukčním procesu předáváním genetického materiálu, se označuje jako samec; kdo genetický materiál přijímá a následně rodí potomky, je samicí.
Myslím, že takový sedlák to vidí dost podobně.
Jak podotýká Ryan Anderson: „Teprve v poslední době, a pouze u lidí, začal být samotný pojem pohlaví komplikovaný a kontroverzní.“[1]
Český Ústavní soud si v této složité otázce již jasno udělal. Pohlaví člověka je určeno jeho pocitem. Jeho jarní nález ve věci úředních změn pohlaví[2] je v tom velice explicitní. Stěžovatele označuje na jednom místě za člověka, který si přeje, aby úředně evidované informace o jeho pohlaví reflektovaly „jak se cítí“ (odst. 1), na jiném jako člověka, který se „identifikuje jako trans člověk – muž“. Již v rámci části obsahující meritorní přezkum napadené právní úpravy zmiňuje „rozhodnutí člověka vystupovat jako příslušník odlišného pohlaví“ (odst. 73) coby významný prvek práva na sebeurčení a osobní autonomii, o odstavec dál zase hovoří o „vážně vnímané identitě“ (odst. 74).
Kdo byste to ještě nevěděl, vězte, že náš ústavní pořádek chrání „rozhodnutí člověka, jakým způsobem bude navenek projevovat svoji identitu, tj. projevovat, jakým člověkem se cítí být“ (odst. 69), tedy také „jak subjektivně vnímá svoje pohlaví“ (tamtéž).
Na druhou stranu ovšem Ústavní soud nešel tak daleko, aby pohlaví prohlásil za výtvor státu. Z odůvodnění nálezu vyplývá, že k němu přistupuje tak, že je konstituováno mimo dosah veřejné moci – ta jej neurčuje, pouze uznává (srov. odstavce 4, 70, 72, 74, 79).
Koktejl vedoucí k výslovnému uznání práva na pohlavní sebeurčení je namíchán: (i) pohlaví není státem určováno, je pouze uznáváno (na tom se se soudem shodnou třeba všichni iusnaturalisté), (ii) kritériem, na jehož základě bude uznáno, je pocit či rozhodnutí či vážně vnímaná identita.
Jak by to mělo v praxi vypadat, nám ukazuje již samotný nález. Přestože ústavní stížnost byla podána osobou, která je biologicky ženou a úředně také, Ústavní soud ji důsledně oslovuje v mužském rodě. Protože se prostě cítí být mužem.
Čtenářům nezbývá než se ptát, zda v Brně aplikují sami na sebe kritérium, jež kladou na interpretaci právních předpisů, tedy aby právo „obstálo měřítky tzv. zdravého rozumu“.[3]
[1] Anderson, Ryan. Když se z Harryho stala Sally. Praha: Echo Media, 2023, s. 129.
[2] Nález sp. zn. Pl. ÚS 52/23 ze dne 24. 4. 2024 (144/2024 Sb.), Chirurgický zákrok včetně sterilizace jako podmínka úřední změny pohlaví.
[3] Nález sp. zn. III. ÚS 2253/13 ze dne 9. 1. 2014 (N 3/72 SbNU 41), odst. 12.
Autor je advokát. Publikuje na svém blogu Právo v dešti.
Převzato ze serveru Konzervativní noviny.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet názory The Epoch Times.
