Jaké je to být umělcem v Shen Yun

Dvě hodiny cesty od Manhattanu, hluboko v kopcích, se na 400 akrech rozkládá areál scénických umění, který vrací čas o tisíce let zpět, do starověké čínské dynastie Tchang. Umělci vstávají k novému dni, kdy se protahují, skáčou a zdokonalují své techniky. Běhají kolečka kolem jezera a končí, když zlaté paprsky dopadají na střechy chrámů.

Místo známé jako Dračí prameny je domovem Marilyn Yangové, vedoucí tanečnice souboru Shen Yun Performing Arts.

„Nikde jinde na světě není nic podobného,“ řekla Yangová deníku Epoch Times. „Je to místo, kde se cítíme v klidu.“

Vládne tu klid a zdokonalování se v oboru je na prvním místě.

Od léta do začátku zimy je areál plný života, protože taneční skupiny společně nacvičují a synchronizují svá vystoupení do posledního detailu.

Zároveň se připravují doprovodné orchestry, kostýmy, animované kulisy a všechny potřebné rekvizity, které budou putovat po pěti kontinentech a představí to, co Shen Yun označuje jako „Čínu před komunismem“.

Každé představení, vysvětluje Jared Madsen, hlavní ceremoniář Shen Yun, je téměř nadpozemským zážitkem.

„Skutečně přenášíme lidi do různých dob, do nebe a do historie,“ říká pro Epoch Times.

Nedávný článek v New York Times dostal Shen Yun do centra pozornosti celé země. V rozhovorech pro Epoch Times však desítka bývalých i současných členů Shen Yun, kteří se k souboru připojili v různých fázích, předložila jiný obrázek. Negativní obraz se podle nich vzdaluje jejich vlastním zkušenostem a v nejlepším případě napomáhá téměř dvě desetiletí trvající snaze Pekingu zablokovat tuto uměleckou společnost.

Americký sen

Shen Yun, který je dnes celosvětovou senzací, vznikl v roce 2006 se skupinou disidentských umělců, kteří byli v Číně, kde Komunistická strana Číny (KS Číny) přísně kontroluje informace a vše, co se jí nelíbí – kulturní, umělecké či jiné – je cílem likvidace, potlačováno.

„Ve skutečnosti jde o kontrolu mysli,“ řekla dirigentka Ying Chenová deníku Epoch Times. „Aby získali kontrolu nad myslí lidí, musí se (KS Číny) zbavit všeho ostatního, všech ostatních systémů víry.“

Bohaté dějiny Číny byly založeny na buddhismu, taoismu a konfucianismu, na které režim systematicky útočil, když ničil tradiční kulturu a vnucoval komunistickou ideologii.

Shen Yun je tudíž protikladem KS Číny. Vypráví příběhy a legendy staré Číny. „Je to oživení krásy a dobroty Číny před komunismem,“ uvádí se na webových stránkách souboru.

Otec Ying byl více než 30 let členem elitního čínského státního Ústředního filharmonického orchestru. Oba spolu s malou skupinou klasicky vzdělaných čínských umělců usilovali o to, aby v uměleckých formách prosévali moderní a komunistické prvky a prezentovali své tradiční dědictví v co nejoriginálnější podobě.

O téměř dvě desetiletí později se jejich sen stal realitou.

Je to jako závan čerstvého vzduchu, když přijdete z Číny, kde se bojíte říct, čemu opravdu věříte.

William Li, hlavní tanečník Shen Yun

Shen Yun se rozrostl z jedné skupiny na osm stejně velkých souborů. V areálu se nacházejí rozsáhlá studia a také střední a vysoká škola, kde se vzdělávají největší talenty v oblasti klasického čínského tance a hudby.

Mnozí členové Shen Yun si však s vděčností – dokonce s trochou úcty – váží majáku, který je tam dostal: americké svobody.

„Je to jako závan čerstvého vzduchu, když přijdete z Číny, kde se bojíte říct, čemu opravdu věříte,“ řekl hlavní tanečník William Li, který v Shen Yun působí od roku 2007. „V Americe ale můžete mluvit svobodně.”

„A to je v podstatě americký sen. Jste uprchlík, přijdete do Ameriky a začínáte s ničím. A potom si vybudujete vlastní společnost, vybudujete si život od nuly. To je opravdu úžasné, že něco takového můžeme v Americe dokázat.“

Li do jisté míry mluvil sám o sobě. Narodil se v Thajsku, ale rané dětství strávil v Číně. Rodinu neustále sledovala policejní auta a tajní policisté kvůli její víře ve Falun Gong, duchovní praxi pronásledované stranou, která popularitu této víry považovala za hrozbu pro svou vládu. I po útěku do Kanady se Li snažil zbavit strachu a dlouhá léta svou víru skrýval, a to i před svými blízkými přáteli.

„Teď, když jsem starší a přemýšlím o tom všem, říkám si: ‚Co je špatného na tom mít víru?’ Vždyť na tom není nic špatného. Co je špatného na víře v pravdivost, soucit a snášenlivost?“ řekl s odkazem na základní principy této praxe. „Pokud na mě dohlíží někdo z vyšších míst, měl bych se rozhodovat lépe.“

Setkání s mnoha podobně smýšlejícími umělci v Shen Yun mu pomohlo otevřít se.

Ying Chenová, rovněž praktikující Falun Gong, prožila 18 měsíců trápení ve Spojených státech, když byl její bratr počátkem roku 2000 zavřen a mučen v čínském pracovním táboře. Ve stejném zařízení byli jeho přátelé sdílející víru násilně krmeni neznámými léky, které ovlivňovaly jejich kognitivní funkce. Její bratr sice nakonec z Číny uprchl, ale zneužívání, jako je toto, se nezastavilo.

„Existují nevýslovné zločiny, které si my dva v této zemi ani nedokážeme představit a které se tam dějí,“ řekla Chenová.

Víc než kouzelné

Je-li oživování podobných příběhů jeden z aspektů zapojení souboru Shen Yun do realistických a lidskoprávních aktivit, je zřejmé, že soubor prosazuje mnohem víc.

Dvouapůlhodinové představení, které je každoročně vytvářeno nově a uváděno na nejlepších místech po celém světě, oslňuje sugestivními barvami a živým vyprávěním – „plátnem, které ožívá“, jak říká Yangová. Tanečníci vzdorují gravitaci a s lehkostí a grácií předvádějí jednu vzdušnou podívanou za druhou, zatímco se vynořují z interaktivního 3D pozadí.

Každý jejich krok je podtržen originální hudbou živého orchestru – který je sám o sobě jedinečný, jak říká Chenová; je to první orchestr na světě, který harmonizuje klasiku Východu a Západu.

Podle Madsena je to možné díky „extrémní týmové práci“. Cílem je „překonat jednotlivce a vytvořit něco ještě většího“.

Na tom se shoduje zhruba desítka dalších současných i bývalých členů, kteří se k Shen Yun v průběhu let připojili.

„Není to jen magie,“ řekla Chenová. Oddanost, pevná vůle, vytrvalost a sebeobětování – to vše hraje svou roli. „Právě to je nezbytné k vytvoření něčeho úžasného.“

Pokorná cesta

Liu Mingye patřil k prvnímu ročníku taneční akademie Shen Yun.

„Myslel jsem si, že je to velmi, velmi ušlechtilá věc,“ řekl Epoch Times. „Nevěděl jsem, jak dlouho to budu dělat, ale považoval jsem to za životní příležitost. Pojďme do toho, prostě se do toho pusťme.“

Liu si myslel, že je na fyzické nároky více než dobře vybaven. Dřívější kontakt s bojovými uměními mu dal dobrý základ pro taneční základy, zejména ohebnost a vytrvalost. Jelikož se vždy rychle učil, pohotově nacvičoval složitější taneční kombinace, zatímco ostatní se potáceli u jednodušších technik.

„To je snadné,“ říkal si tehdy při vzpomínce na své vyčerpání při udržování postoje v koňském postoji v bojových uměních. „Je to těžší než všechno, co děláme, a já všechny tyhle techniky znám.“ 

Liu vynikl dostatečně rychle, jen ne tak, jak očekával.

„Hodně mě opravovali,“ řekl a opakovaně se věnoval technikám, o kterých si myslel, že je umí. Jeden úder příliš pozdě, jiný příliš brzy, špatná energie.

Výbuchy energie a rychlost, které byly jeho poznávacím znamením a pýchou, se staly překážkou. Zvládnout umění ladnosti znamenalo změnit vše, co v něm bylo „zabudováno“, zpomalit každý pohyb paží, každý krok, „udržet se ve vzduchu“.

Jeho mysl a tělo se dostaly do rozporu. „Cítil jsem se prostě ztuhlý. Připadal jsem si jako zablokovaný. Bojoval jsem s vlastním tělem,“ vyprávěl.

Bolestivý proces

Touto bolestí, která se podobá proměně, procházejí v Shen Yun i ti nejlepší umělci.

Říká se jí zbavování se vlastností, jako je sobectví a touha po pohodlí, ale především ega.

„Pokud jste člověk s egem, hned vyniknete,“ řekl Epoch Times Piotr Huang, hlavní tanečník, který v Shen Yun působí už asi 14 let.

Huang takovým člověkem byl. Narodil se ve Varšavě, kde měl kolem sebe jen málo asijských tváří, a tak si vytvořil ochrannou bariéru a věřil, že musí „hrát drsňáka“, aby přežil. V tanečních studiích zavíral dveře a hrnul se do cvičení. V tanci i v životě byl podle svých slov zdrženlivý, ale pevně rozhodnutý; dokud si myslel, že má pravdu, „na ničem jiném nezáleželo“.

Ale zranění během prvního roku, kdy působil jako první tanečník Shen Yun, mu umožnilo jiný pohled na věc.

Jste dobří jen proto, že máte kolem sebe další lidi, kteří vás dělají dobrými.

Piotr Huang, hlavní tanečník Shen Yun

Na turné v Sydney si vykloubil pravý palec u nohy a při každém kroku vyskočil do strany. Když viděl, že už nemůže provádět žádné náročné techniky, tým ho v polovině představení vyměnil a jeho roli převzal jiný tanečník.

Huangovi utkvělo v paměti, jak to zvládli a jak si štáb na konci představení v zákulisí vzájemně tleskal.

„Všechno pokračovalo, ať už se mnou, nebo beze mě,“ řekl. „Nezáleží na tom, jak jste dobří, nezáleží na tom, jestli jste hlavní tanečník, jeden člověk nemůže dělat celé představení. Jste dobří jen proto, že máte kolem sebe další lidi, kteří vás dělají dobrými.“

Dodnes se ztotožňuje s mýtickou postavou, kterou ztvárnil: Opičím králem, nezkrotným rošťákem, který se na cestě plné zkoušek naučí využívat své schopnosti, aby z Indie přivezl buddhistická písma.

Opičák s holí byl Huangovým zrcadlem.

„Myslel jsem si, že bych se mohl postavit světu,“ řekl. Ale nakonec si „uvědomíte, že jste jen normální člověk, že? Bez lidí kolem sebe nejste nikdo“.

Nechat to být pomohlo Liouovi získat něco cennějšího. 

„Bylo to v jistém smyslu jako životní lekce,“ řekl. „Někdy je cennější ten proces, jak se k tomu dostat.“

Malá ryba ve velkém rybníku

Zatímco Shen Yun zahajoval své první turné, jedna středoškolačka v Kalifornii o něm četla každičký článek a představovala si den, kdy se ho bude moci zúčastnit.

Alison Chenovou (není příbuzná s Ying Chenovou) už v mládí přitahovalo tradiční čínské umění. Kopírovala pohyby z videí s čínskými tanci, kupovala si cédéčka s čínskou instrumentální hudbou a celé dny si je pouštěla.

„Jak skvělé by bylo, kdyby tam bylo také moje jméno?“ pomyslela si Alison Chenová, když v roce 2007 otevřela programovou knihu Shen Yun v sanfranciské opeře War Memorial Opera House. Do té doby se učila tanec u svého bývalého učitele pekingské opery. Za několik měsíců se zapsala na Fei Tian Academy of the Arts, kde se jí později naskytla příležitost absolvovat turné se Shen Yun a získat školní kredit.

Chenová byla nejmenší tanečnicí v souboru. Její první uniforma působila až příliš velká. Při některých skupinových tancích, které vyžadují vysokou synchronizaci, ji choreografové postavili do prostřední řady, aby to působilo vyrovnaněji.

„Celou mou kariéru to bylo jako boj nebo útěk,“ řekla Epoch Times. „Byl to nechvalně známý příběh té malé holčičky, která to nějak přežila.“

Co jí chybělo na výšce, vynahrazovala tím, že byla co nejvšestrannější. Dala si za cíl naučit se na každém turné několik technik; jednou přidala salto, aby pomohla ztvárnit utrpení mladé dívky pod spalujícím sluncem. Manažerům se líbilo natolik, že ho v tanci ponechali.

Chenová se dostala do hlavního obsazení až poté, co se souborem tančila několik let. Ale v té době už pro ni nebyla role dívky z obálky tím hlavním.

„Jsem jen malá ryba uprostřed velkého oceánu. Pohybujete se společně s ostatními a prostě plujete s proudem s ostatními, a to je krásné,“ řekla. „Nemusíte se příliš starat o to, kam se dostanete, prostě budete následovat přirozený směr. A přirozený směr vás někam dovede.“

Mezi její nejvzácnější vzpomínky patřilo zavírání opony během jednoho z jejích prvních představení. Když se opona stahovala, zamávala z okraje jeviště a upřela oči na ženu v první řadě, která držela v náručí své dítě. Žena, která nemohla tleskat jako všichni ostatní, na ni neustále kývala a přitom říkala: „Děkuji.“

Začnete si uvědomovat: „Můj život není jen o mně.“
Alison Chenová, spoluředitelka tanečního oddělení, Fei Tian College

Chenové při vzpomínce na tento okamžik trochu zčervenaly oči.

„Člověk si začne uvědomovat, že můj život není jen o mně,“ řekla.

„Mohu žít svůj život tak, aby byl stále prospěšný pro ostatní lidi, a mohu ho vracet lidem kolem sebe, dokonce i lidem, kteří jsou mi úplně cizí.”

„Schopnost vložit své srdce do řemesla, které děláte, a dát lidem něco krásného, na co se budou moci dívat, vzpomínku, na kterou budou moci vzpomínat. Tehdy jsem pochopila, že … to opravdu stojí za to.“

Vzdor

Pokud někdo touží sabotovat úspěch Shen Yun, pak je to Komunistická strana Číny.

Od vzniku Shen Yun se skupina setkává s nekončící nenávistnou kampaní režimu.

Dopisy, osobní návštěvy, telefonáty, vízová vydírání – zdá se, že pro čínské úředníky a diplomaty není nic zakázáno, a tak se snaží zastrašit hostující divadla a varovat místní představitele, aby se představení neúčastnili.

Soubor nahlásil několik případů sabotáží, při nichž byly pneumatiky jeho zájezdových vozidel prořezány tak, že mohly na silnici prasknout.

Huang si vzpomíná, že zhruba před čtyřmi lety seděl v centru San Franciska poblíž zadní části dodávky, když zadním oknem pronikla kulka a rozbila vnější vrstvu dvojitého okenního štítu.

Policie nedokázala v přeplněných ulicích identifikovat pachatele, ale Huang je přesvědčen, že to „rozhodně nebyla náhoda“.

Vozidlo bylo před výstřelem delší dobu zaparkováno v této oblasti. Na dodávce byl viditelně umístěn plakát v nadživotní velikosti a logo společnosti. „Každý mohl vidět, že tam jsme,“ řekl.

„Vždycky se najdou lidé, kteří se nás snaží zastavit nebo nám třeba nějak zabránit,“ dodal. „Myslím, že to byl způsob, jak nás možná zastrašit.“

V květnu 2023 FBI zatkla dva Číňany, kteří byli údajně zapojeni do plánu podplatit úředníka finančního úřadu, aby se zaměřil na Shen Yun. Muži také podnikli fyzický dohled, aby pomohli vytvořit žalobu na ochranu životního prostředí, „která měla bránit růstu komunity Falun Gong v Orange County“, vyplývá ze soudních dokumentů. Minulý měsíc se oba muži přiznali k tomu, že jednali jako nelegální čínští agenti a pomáhali Pekingu v dalším potlačování Falun Gongu ve Spojených státech.

Utekli jsme před pronásledováním z Číny, ale nevěděli jsme, že KS Číny má takový vliv na ostatní země. 

William Li, hlavní tanečník souboru Shen Yun

V jihokorejském Pusanu, zemi, kde KS Číny vyvíjí nátlakové aktivity, byla představení Shen Yun zrušena kvůli čínským diplomatickým výhrůžkám vůči majiteli divadla, národní televizní společnosti KBS. Tisíce vstupenek již byly prodány.

„Utekli jsme před pronásledováním z Číny, ale nevěděli jsme, že KS Číny má takový vliv na jiné země,“ říká Li. „Diváci se těšili, už si koupili vstupenky, ale nemohli jsme se s nimi podělit o naši kulturu a naše představení.“

S těžkým srdcem se umělci vydali na Tchaj-wan, svou další zastávku. Věci však brzy nabraly nečekaný spád. Asi o měsíc později pozvalo jihokorejské město Daegu skupinu zpět.

Povzbuzeni druhou šancí do toho tým dal všechno. V zaplněném divadle měl Li téměř pocit, že je jeho tělo lehčí.

„Bylo to jedno z našich nejlepších představení,“ říká Li.

V jeho hlase zazněl vzkaz určený KS Číny: „Nezáleží na tom, jak moc se nás budete snažit zastavit, my budeme vystupovat dál.“

Spínač

Nadějný duch, který prostupuje celým Shen Yun, dodal violistce Rachel Chenové vzpruhu v době, kdy měla potíže s vedením své skupiny. Hudebníci potřebovali ve skladbě pod povrchovým klidem ztvárnit vyladěnou vášeň.

Uplynuly měsíce, kdy tým zkoušel a nikam se neposouval. Chenová (není příbuzná s Ying Chenovou ani Alison Chenovou), perfekcionistka, která si pečlivě označovala každé místo, které potřebovalo úpravu, se rozhodla zkusit něco jiného: nasměrovat dobré vlastnosti hry každého člena, aby pomohla spojit zvuk do jednoho celku.

Výsledkem byl podle jejích slov obrat o 180 stupňů.

„Bylo docela inspirující vidět tu změnu jen díky jednoduché změně myšlení,“ řekla Epoch Times. Považovala to za „znamení“, že „moje cesta není jediná“.

Přejete si, aby diváci odcházeli s pocitem naděje, inspirace a štěstí.
Rachel Chenová, violistka, Shen Yun

„Musíte se změnit, abyste si otevřeli další dveře,“ řekla. Umění je podle ní odrazem charakteru umělce. „Přejete si, aby diváci odcházeli s pocitem naděje, inspirace a štěstí.“ A to podle ní začíná „nesobeckým srdcem“.

Alison Chenová, kterou láska k tanci přivedla z Kalifornie do New Yorku, nyní tuto vášeň předává dál jako učitelka. Bere své studenty, aby vystupovali na komunitních akcích a v místních školách. Není to žádná světová scéna, říká, ale úsměvy na tvářích lidí kolem ní jsou dostatečnou odměnou.

Je vděčná za roky strávené jako tanečnice Shen Yun, které jí umožnily „vstoupit do čínské kultury“ a vidět, jak se lidé v dávných dobách chovali tváří v tvář nepřízni osudu.

„Shen Yun v jádru opravdu jen připomíná, že máte možnost volby, jak být lepším člověkem. Máte volbu žít svůj život optimističtějším způsobem,“ řekla. „Je to zcela na vás. Ale na druhou stranu, v této době by se každému hodilo trochu víc laskavosti, ne?“

Žádné primadony

Ať už se komunita Shen Yun za posledních téměř dvacet let rozrostla jakkoli, zůstává stále úzce propojená.

Hlavní tanečníci trénují ty mladší. V pauzách mezi jednotlivými částmi představení si vzájemně poklepávají na ramena a přejí si hodně štěstí. Po skončení posledního představení v každém městě se sopranisté, dirigenti i tanečníci shlukují v zákulisí, aby pomohli s balením. Nikdo nestojí stranou a nenechává práci na ostatních.

Účinkující to popisují jako prostředí „bez primadon“.

„Nikdy nejste příliš velcí pro danou práci,“ říká Li.

Chvála? Někdo může říct, že pochvala je „hluk“.

„Vůbec vám to nepřijde na mysl,“ řekla Epoch Times taneční veteránka Angelia Wangová. „Člověk o sobě neuvažuje, že by byl nějak skvělý.“

Několik minut po závěrečné oponě si unavený Huang sundá make-up, oblékne si běžné oblečení a vmísí se do davu opouštějícího hlediště.

Pro Huanga je to zvláštní okamžik, způsob, jak načerpat novou energii.

Všude kolem drží lidé v rukou programové knihy a vzrušeně hovoří o tom, čeho byli právě svědky na jevišti. Nikdo ho nepoznává, ale na tom nezáleží.

„Nejde o vás,“ říká. „Celé představení není o vás. Je to celé týmové úsilí. A to na tom miluju.“

–ete–