Voda je pro lidské tělo nepostradatelnou složkou výživy. Ke každodenní konzumaci si vystačíme i s běžnou pitnou vodou, ale ke správné rovnováze životodárných prvků v těle nám mohou významně pomoci minerální vody.
Co se v článku dozvíte:
- Na co při pití minerálek dbát
- Kdy může pití obyčejné vody ublížit
- Mýty o minerálních vodách
- Pro které pacienty jsou minerální vody obzvlášť důležité
- Jak pivo posloužilo jako iontový nápoj
Minerální vody jsou užitečné zejména při fyzické zátěži, ale vhodné jsou i pro udržení vyváženého poměru minerálů u nemocných i zdravých jedinců. Velmi častým jevem mezi lidmi je tzv. hypohydratace. Ta vzniká nedostatečným příjmem vody a minerálů během intenzivního fyzického zatížení v průběhu dne. Provází ji nízký krevní systémový tlak, zrychlení srdečního rytmu, křeče, snížení centrálního žilního tlaku a pocit žízně.
Chronický nedostatek tekutin a minerálů je pak příčinou častých bolestí hlavy, snížené fyzické i psychické výkonnosti, podílí se na chronické zácpě a s ní spojených onemocněních. Pro lidský organismus jsou podstatné zejména tyto minerální prvky: sodík, draslík, hořčík, vápník.
Strava a nápoje běžného člověka v západní civilizaci jsou na minerály poměrně chudé a nedostáváme jich do sebe dostatek, přitom jsou velmi důležité pro naše životní funkce. Například nedostatkem hořčíku trpí nejčastěji dospívající, kteří konzumují příliš mnoho fastfoodových pokrmů, ale také senioři, kteří jedí málo čerstvého ovoce a zeleniny a nepřijímají dostatek biologicky hodnotných bílkovin.
„Převážná část populace v moderní industriální společnosti trpí nedostatkem některých důležitých minerálů, především draslíku, hořčíku, vápníku a fosforu. Hrazení tohoto nedostatku formou kvalitní minerální vody je tím nejlepším způsobem, jak deficit uhradit,“ poukazuje Zdeněk Zadák, profesor vnitřního lékařství na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové a Fakultní nemocnici v Hradci Králové.
Nebezpečí vyplývající z nedostatku životně důležitých minerálů v potravě a nápojích se podle něj ještě stupňuje věkem a ve stáří může dosahovat až život ohrožujících rozměrů. Bohužel velká část veřejnosti často nezná základní zákonitosti správného pitného režimu a mezi lidmi koluje řada mýtů. Jedním z nich je, že minerálky mohou vést k „předávkování“ minerály. To však profesor Zadák odmítá. „Skutečnost, že pití minerálních vod nevede k nadměrnému zatížení organizmu minerálními látkami prokazuje jedno z našich klinických pozorování.“
Další neopodstatněnou pověrou je podle internisty a vědce tvrzení, že zvýšený přívod tekutin neúměrně namáhá ledviny. „Jde opět o projev povrchnosti a neznalosti. Ve světě se vcelku úspěšně, zejména v oblastech se sezónně zvýšenou teplotou, doporučuje zvýšený obrat tekutin, aby byla moč světlá, tj. zředěná. Vylučování zředěné moči stojí ledviny minimální námahu,“ poznamenává.
Na co dbát při pití minerálních vod
Vzhledem k tomu, že v moderní industriální společnosti je přísun sodíku nadměrný (Češi dle Státního zdravotního ústavu solí až třikrát víc, než by měli) a máme sklon k vysokému tlaku a obezitě, doporučuje profesor Zadák minerální vody s nízkým obsahem sodíku a dostatečným množstvím draslíku a hořčíku. Nízká hladina hořčíku v těle vede podle něj u diabetiků ke zvýšení a urychlení komplikací spojených s cukrovkou i ke vzestupu úmrtnosti.
Upřednostnit nízkosodíkové minerálky by podle něj měli hlavně diabetici, obézní jedinci, lidé s kardiovaskulárními onemocněními, vysokým tlakem a závažnou poruchou jaterních funkcí s otoky.
Lidé s kardiovaskulárními chorobami často trpí nedostatkem draslíku (hypokalemie), který zvyšuje sklon k poruchám srdečního rytmu a zhoršuje sílu stahu srdečního svalu. Příčina je jednak strava chudá na draslík a hořčík, ale také vliv diuretik, léků podporujících vylučování moči, které jsou běžně používány k léčbě vysokého krevního tlaku. Diuretika sice zvyšují ztrátu sodíku, což je žádoucí efekt, ale zároveň také vedou k nežádoucím ztrátám chloru, draslíku a hořčíku.
V těchto případech je nutný zvýšený přívod uvedených minerálů formou tablet nebo minerální vody. Nejlepší jsou ty, které mají vyšší obsah draslíku a nízký obsah sodíku.
Každá minerální voda má svůj specifický poměr minerálů a každá proto může být vhodná pro jinou skupinu osob. Velmi nízký obsah sodíku a vyšší obsah hořčíku činí například minerální vodu Magnesia velmi vhodnou pro kardiaky, zvláště léčené diuretiky a lidi, kteří mají sklon k hypomagnezemii (nedostatek hořčíku) a hypokalemii (nedostatek draslíku), podotýká profesor.
U minerálních vod hraje podstatnou roli také chemická forma sloučeniny, ve které je minerální prvek ve vodě obsažen (síran, uhličitan) a přírodní obsah CO2. Na této chemické formě totiž závisí i to, kolik minerálního prvku (sodíku, draslíku, hořčíku, případně vápníku) se z minerální vody vstřebá do organizmu. Nejlepší vstřebatelnost je ve formě uhličitanů, menší a někdy i velmi nízká je ve formě síranů, případně fosforečnanů. Tyto informace někdy bývají uvedeny na etiketě.
Chloridový iont: „Královna mezi biogenními ionty“
Podceňovanou situací bývá nedostatečný přívod chloridů (solí kyseliny chlorovodíkové). Při pocení v horkých letních dnech, při intenzivním sportování nebo jiné fyzické námaze často dochází k pocitu nepřiměřeně velké únavy. Ta je vyvolána velkou ztrátou chloru obsaženého v četných minerálních solích, vysvětluje profesor Zadák.
„Pokud tyto ztráty, způsobené ztrátami pocením, nejsou současně s doplněním sodíku, draslíku a hořčíku dostatečně energicky a rychle nahrazeny, dochází k pocitu skleslosti, svalovým křečím, např. v lýtkových svalech.“
Chloridový iont je hlavním složkou tělní tekutiny mezi buňkami (extracelulární tekutiny). Jeho rovnováha je silně závislá na míře solení potravy, chuťových návycích, tepelném režimu a fyzické zátěži. Asi 80 % chloridů se za normálních okolností vylučuje močí, zbytek potem a stolicí. Vylučování chloridů potem je rozdílné v závislosti na fyzické zátěži, okolní teplotě a vlhkosti. Ztráty potu mohou čítat v některých situacích (práce v horkých provozech, pobyt a sport při horkém počasí) i několik litrů denně.
„Ke zcela mimořádným ztrátám potu (a tím pádem i chloridů) dochází u některých profesí, jako jsou požárníci, horníci, hutníci a slévači, v průběhu pracovního procesu,“ vysvětluje profesor a zároveň dodává, že při pravidelné zátěži je jejich vylučování relativně menší. U lidí, kteří nejsou na tepelnou zátěž adaptováni a zejména v začátku zvýšených potních ztrát, mohou být ztráty minerálů, zejména sodíku a chloridů, dost velké už v kratším čase.
Kdy může nerovnováha minerálů vést k ohrožení života
V některých situacích může vést nedostatek minerálů až k nebezpečným stavům. První ohroženou skupinou jsou jedinci, kteří mají sedavé zaměstnání v tepelně neutrálním prostředí (kancelář, běžná dílna), kde jsou iontové ztráty minimální a snadno se vyrovnají pitným režimem, který nevyžaduje výraznější příjem chloridů.
Pokud se pak takto neadaptovaný nebo netrénovaný jedinec věnuje ve dnech volna větší pracovní zátěži v horku (intenzivní sportovní výkon, cykloturistika, práce na chalupě) a cíleně nedoplní chloridové ztráty se zvýšeným příjmem hořčíku, sodíku a draslíku, dochází k hypochloremii (nedostatečné množství chlóru v těle), upozorňuje profesor a dodává, že takovému stavu se hovorově říká „povíkendová kocovina“ nebo „ponámahová kocovina“.
V těchto případech dělá mnoho lidí chybu v tom, že místo iontových nápojů pijí čistou vodu anebo, co je ještě horší, sladké limonády. A tak, ačkoliv organismus zoufale potřebuje s vodou i minerály, nedostává se mu jich a vodní a minerální rovnováha se hroutí.
K nebezpečným až život ohrožujícím stavům dochází například při maratonech. Když běžec nestačí doplňovat chybějící objem tekutin a navíc, pokud i tekutinu dostane, pije oslazenou nebo obyčejnou vodu bez iontů (minerálů), nedokáže si udržet správné množství obíhajících tekutin v těle, dojde k hypotenzi (nízkému krevnímu tlaku) a v organizmu se hromadí tzv. bezsolutová voda (tekutina s nízkou koncentrací minerálů), což může vést až k otoku mozku a úmrtí.
V těchto situacích může někdy dojít k závěrům, že daný člověk je převodněný, varuje profesor Zadák, ale přitom jde o nepochopení mechanizmu fungování těla. „Omezením přívodu vody a iontů, nahrazením nápoje čistou bezsolutovou vodou, mnohdy s nedostatkem sodíku a zejména chloridů, může docházet k velmi rizikovým situacím, které končí v nemocnici a u starších osob poškozením centrálního nervového systému či dokonce smrtí,“ říká.
Poučení z války
Velmi poučná je podle profesora Zadáka zkušenost z 2. světové války, kde se s určitou nadsázkou hovoří o tom, že vhodný pitný režim zčásti vyhrál Spojencům válku. Zatímco v německých továrnách prý byl alkohol v horkých provozech (hutě, ocelárny, slévárny) striktně zakázán a k doplnění tekutin pracovníci dostávali místo minerálky čistou vodu nebo sladké limonády, Spojenci využívali k doplňování tekutin pro tento účel zvláště připravené slabé pivo doplněné přidáním soli. Šlo vlastně o jakýsi provizorní iontový nápoj. Zatímco v německých provozech, podle sdělení z té doby, trpěli pracující únavou a často odpadávali, na straně Spojenců nebyl tento problém tak výrazný.
