Tomáš Havránek, ekonom z Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy a výzkumník v Centru inovací metavýzkumu Stanfordovy univerzity, komentoval sociální politiku a dávky na bydlení.
„My učíme statisíce, možná miliony lidí brát dávky, ačkoliv jenom zlomek z nich to opravdu potřebuje. A platí to potom lidi, kteří si bydlení kalibrují tak, aby na to měli, kteří bydlí v menších bytech, kteří prostě se chovají odpovědně, platí daně, a z těch daní my potom platíme tyhle dávky,“ řekl Havránek v neděli v pořadu Otázky Václava Moravce.
Komentoval tím příspěvek na bydlení, který dostane podle definice Ministerstva práce a sociálních věcí „vlastník bytu, osoba, která byt užívá na základě služebnosti (věcného břemena), nebo nájemce a podnájemce bytu a rovněž vlastník stavby pro individuální či rodinnou rekreaci“.
Příspěvek v současnosti obdrží jestliže: „Jeho náklady na bydlení přesahují 30 % rozhodného (čistého) příjmu rodiny a zároveň těchto 30 % rozhodného (čistého) příjmu rodiny není vyšší než částka normativních nákladů na bydlení.“
Limit 30 % je podle Havránka „sám o sobě příliš velkorysý“.
„To je opravdu limit, který není moc omezující, protože i běžná rodina ve střední třídě velmi často toto překročí, aniž by měla nějaký majetkový problém,“ uvedl Havránek. „Ve vyspělých bohatých zemích v zahraničí je úplně běžné dávat 30 % i více peněz z čistého příjmu na bydlení.“
Dávka je podle Havránka „velmi štědrá“ a měli bychom se dle něj zamyslet, zda chceme z peněz daňových poplatníků vyplácet takové dávky.
„30 % příjmů, to není žádná hranice chudoby,“ míní Havránek. „My učíme statisíce možná miliony lidí brát dávky, ačkoliv jenom zlomek z nich to opravdu potřebuje.“
Podle ministra práce a sociálních věcí Mariana Jurečky je 30 % pouze vstupní hodnota, která určuje parametr pro ty, kteří mohou o dávku požádat. O tom, zda ji dostanou, rozhodnou ještě další parametry, které bude ministerstvo u každého žadatele prověřovat a posuzovat.
Ne každý tedy dle ministra na dávku dosáhne a každému má být „pomoženo“ podle jeho skutečné finanční situace.
Podle Jurečky mají nové návrhy pro úpravu sociálních dávek zjednodušit celý proces a zvýšit „férovost“ tak, aby díky komplexnímu posuzování domácností a jejich příjmů byly dávky vypláceny tam, „kde to opravdu potřeba je“.
Má být také zahrnut bonus pro ty, kteří pracují. Tedy větší dávku dostanou ti, kteří chodí do práce, a menší ti, kteří dávku potřebují, ale nepracují, a tedy neodvádějí daně.
Podle předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů Josefa Středuly by bylo lépe vyřešit ceny energií, potravin a nízké platy, což by dle něho mohlo snížit nebo úplně vytěsnit potřebu vyplácet sociální dávky, protože „jestliže člověk pracuje, má mít dostatek peněz na to, aby mohl slušně žít“.
„Svého času jsem šel po Václavském náměstí, kde byl billboard Nestyďte se zajít pro dávky,“ uvedl Středula. „To je už extrém, to je špatně.“
Havránek ve spojitosti s motivováním občanů, aby brali sociální dávky, komentoval plakátovou kampaň také.
„Tyhle billboardy mě opravdu znechutily, protože učit lidi brát si dávky je… ten člověk, který je opravdu ve velké hmotné nouzi si tu dávku najde. Slyšel jsem to od tolika lidí, kteří byli znechuceni touhle kampaní, která byla pro mě jako ekonoma opravdu zdrcující,“ řekl Havránek.
Podle ministra práce se má jednat o extrémní situace, kdy se lidé, kteří roky platí daně, dostanou do potíží. Uvedl případ povodně, tornáda či extrémně vysokého výkyvu inflace. V takových případech se „mají na stát obrátit, nemají z toho mít žádné výčitky“.
Podle Jurečky má připravovaná „revize dávek“ změnit přístup k přidělování dávek, aby lidé, kteří jsou zdraví a schopní pracovat, ale pracovat nechtějí, byli identifikováni a zacházelo se s nimi adekvátně ve srovnání s těmi, kdo pracují a dostali se do potíží.
