Zbigniew Czendlik se po 32 letech duchovní služby v Česku už někdy cítí být více Čechem. Dávají mu to najevo i jeho přátelé a rodina v Polsku, podle nichž je už Čechy „demoralizovaný“. „Že jsem Polák, v sobě ale nezapřu, když se dívám na nějaké sportovní utkání, hlavně fotbal, když hraje fotbal Česko s Polskem, to jsem stoprocentní Polák,“ řekl ČTK římskokatolický kněz, který v pátek 6. září oslaví šedesátiny.
Pochází z Těšínska, kde vztahy s Čechy byly v minulosti někdy napjaté. Přestože má příbuzné v oblasti Jablunkova, když v roce 1992 přišel do Česka, uměl jen dvě česká slova – pozor, vlak. Ze svého umístění nebyl nadšený, jeho kolegové tehdy odcházeli do Německa, Francie, Spojených států. „Ráj jsem si představoval trochu jinak,“ vzpomíná Czendlik.
Svobodněji než v Polsku
Česko si jej ale získalo, imponuje mu a v zemi se cítí dobře. „Jednou z věcí je určitá svoboda. V Polsku, když děláte faráře, zapadnete do určitého systému a jste jeho součástí. Tady to tak není, je zde velmi individuální, osobní až rodinný přístup, protože ta církev není tak veliká. Já jsem člověk, který rád improvizuje, a tady ten prostor k tomu mám, v Polsku bych ho nedostal,“ míní kněz. Rozdíl mezi mentalitou Poláků a Čechů podle něj symbolicky vyjadřují postavy prvních představitelů obou zemí po roce 1989. Lech Wałęsa byl elektrikář, Václav Havel dramatik. „Tady vedli revoluci studenti, u nás v Polsku dělníci. Promítá se to i do církevního a duchovního života,“ řekl Czendlik.
Stereotypy mezi Čechy a Poláky
V obou zemích panují o druhém národě stále určité předsudky a stereotypy. Podle Czendlika jsou ale v Polsku o Češích spíše pozitivní, v Česku o Polácích negativní. „Říká se, že co Polák, to šmelinář, kšeftman a naopak, že co Čech, to muzikant a že Češi jsou národem, který potřebuje hlavně pivo a klídek, což je pro Čechy posvátná věc. Ve skutečnosti to tak není, když je neděle, tak to nevypadá, že je tu úplně klid,“ popisuje kněz. Pozoruje ale stále větší zájem obou národů o zemi souseda, což je vidět i na turistických statistikách. Pro Poláky je podle něj Česko jako jižnější země stále častěji cílem dovolených, zvláště jižní Morava je oblíbená jako exotická destinace. Sám svou rodnou zem propagoval jako průvodce v seriálu České televize V karavanu po Polsku.
I když je veřejně známou osobou, spíše než popularita je pro něj zásadní vytvářet atmosféru, aby se lidé vedle něj cítili dobře. Vedlejším přínosem je propagace církve a Polska. Snaží se vystupovat přirozeně, na nic si nehrát. „Víru vnímám jako něco velmi intimního. Mám takový oblíbený vtip. Proč má Pánbůh rád ateisty? Protože ho ničím neobtěžují. Proto Pánbůh musí mít rád Čechy víc než Poláky, protože ho nechávají v klidu se vyspat,“ usmívá se Czendlik.
