Hanlonova břitva je aforismus který nám říká: „Nehledejte zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost.“
V praxi se využívá například v soudních síních. Řekněme, že žalobce se chce dobádat toho, zda je jednání žalovaného projevem zmatenosti, nedorozumění, neschopnosti, nebo zda se jedná o vědomé jednání motivované „úmyslem“. S úmyslným protiprávním jednáním se totiž pojí i vyšší trest.
Pokud dáme dohromady všechna dostupná fakta, mohou jednoznačně nebo do nějaké míry zodpovědět otázku (ne)záměrného jednání.
Dodnes probíhá diskuse o tom, kdo je autorem tohoto termínu a ukazuje se, že v různých obměnách se tento způsob hodnocení využívá po staletí, ne-li po tisíciletí.
Podle některých zdrojů je autorem citátu jakýsi Robert J. Hanlon, který jej údajně nabídnul do knihy vtipů takzvaného Murphyho zákona.
Přístup nehledat u svých podřízených či nadřízených „zlý úmysl tam, kde je dostatečným vysvětlením hloupost“ si podle historiků osvojili například samozvaný francouzský císař Napoleon nebo jeden ze zakladatelů vědecké a empirické psychologie William James.
O podobném logickém spojení pojednává také německý básník a dramatik Johann Wolfgang Goethe v díle Utrpení mladého Werthera. Píše: „…nedorozumění a nedbalost stvořily v tomto světě více zmatků než podvody a zášť. Přinejmenším druhé dvě jsou mnohem méně časté.“
Hanlonova břitvo, je svět plný zlých lidí nebo spíše nedokonalostí?
