Rostliny jsou doslova základem života na Zemi. Bez nich bychom neměli potraviny ani kyslík, říká Terezie Mandáková z CEITEC, výzkumného institutu Masarykovy univerzity.
„Výzkum rostlin je pro naši budoucnost klíčový, protože nám pomáhá pochopit, jak zajistit potravinovou bezpečnost a chránit životní prostředí. A co možná lidé netuší, je, že spousta léků, včetně těch proti rakovině, pochází právě z rostlin, které farmaceutickému průmyslu poskytují základní suroviny. Takže studium rostlin je nejen fascinující, ale i velmi zásadní pro zajištění udržitelného života na Zemi,“ dodává v rozhovoru zveřejněném na stránkách CEITEC.
Rostliny slyší a dělají zvuky
„Z vědeckého hlediska je otázka komunikace s rostlinami fascinující. I když rostliny pravděpodobně neslyší naše slova ve smyslu, jak je vnímáme my, jsou citlivé na okolní podmínky, včetně zvuku. Některé výzkumy naznačují, že zvukové vibrace mohou ovlivnit růst rostlin. Studie například ukazují, že vystavení rostlin určitým zvukovým frekvencím může stimulovat jejich růst. Zvuky, které tedy odpovídají běžnému lidskému rozhovoru, mohou podporovat pohyb tekutin uvnitř rostlin, což by teoreticky mohlo mít pozitivní vliv na jejich metabolismus,“ domnívá se Mandáková.
V roce 2014 publikovali Heidi Appelová a Reginald Cocroft z University of Missouri studii, ve které zkoumali, jak bude rostlina reagovat na zvukovou nahrávku housenky žvýkající listy jiné rostliny. Rostlina nereagovala na nahrávky větru, jiného hmyzu, který není jejím predátorem. Když jí ale vědci pustili zvuky žvýkající housenky, začala vylučovat obranné chemické látky, stejné jako ty, které by rostlina uvolňovala, kdyby byla sama housenkou pojídána. Informace přinesla BBC.
Podle Aleše Kovaříka z Biofyzikálního ústavu Akademie věd ČR má mluvení na rostliny na jejich zdravý růst pozitivní efekt.
„Když si s rostlinami povídáte, většinou to znamená, že jim věnujete větší péči. Víc je sledujete, kontrolujete, jak se jim daří, a snažíte se jim zajistit ty nejlepší podmínky. Toto zvýšené úsilí má na jejich zdraví rozhodně pozitivní efekt. Je to jako s dětmi – čím víc jim věnujete času, lásky a pozornosti, tím lepší to má výsledek. Z pohledu vědy i lidské psychiky je to tedy vlastně hezký způsob, jak se propojit s přírodou.“
Studie autorů Yossi Yovela a Lilach Hadanyové z Telavivské univerzity z roku 2023 ukázala, že rostlinná říše není převážně tichá, ale že rostliny vydávají zvuky lidskému uchu nezachytitelné.
„Existuje tolik organismů, které reagují na zvuk, že jsem si myslela, že neexistuje žádný dobrý důvod, proč by rostliny měly být hluché a němé,“ řekla podle CNN Hadanyová, profesorka na School of Plant Sciences and Food Security a vedoucí programu na George S. Wise Faculty of Life Sciences na Telavivské univerzitě.
Pro svůj výzkum nechala Hadanyová vyrobit akustické boxy, do kterých výzkumný tým umístil rostliny tabáku a rajčat. Box byl vybaven ultrazvukovými mikrofony, jež nahrávají na frekvencích mezi 20 a 250 kHz. (Maximální frekvence, kterou je schopno zachytit ucho dospělého člověka, je asi 16 kHz.) Některým rostlinám pak uřízli stonky, nebo je pět dní nezalévali, jiné zůstaly nedotčené.
Tým zjistil, že rostliny vydávaly zvuky o frekvenci 40 až 80 kHz, a když se tyto zvuky zkondenzovaly a převedly na frekvenci, kterou člověk slyší, byly trochu podobné praskání popcornu nebo praskání bublinkové fólie.
Rostliny, které byly vystaveny určitému stresu, vydávaly přibližně 30 až 50 těchto praskajících nebo cvakajících zvuků za hodinu ve zdánlivě náhodných intervalech, ale nestresované rostliny vydávaly těchto zvuků mnohem méně, přibližně tak jeden za hodinu.
„Když rajčata nejsou ve stresu, jsou velmi tichá,“ řekla Hadanyová.
Podle Richarda Karbana, profesora entomologie na Kalifornské univerzitě v Davisu, tento výzkum potvrzuje, že „rostliny jsou citlivé organismy schopné sofistikovaného chování“.
Detektor lži odhaluje, že rostliny mají pocity
Dnes již zesnulý Cleve Backster, uznávaný odborník na detektory lži, odhalil v sérii experimentů neobvyklou aktivitu rostlin již v 60. letech 20. století.
V časných ranních hodinách 2. února 1966 ho napadlo připojit detektor lži k rostlině nazývané dračinec. Chtěl zjistit, jak dlouho trvá, než se voda ze zálivky dostane k listům. Listy byly dostatečně odolné, aby je elektrody okamžitě nepoškodily. Backster počítal s tím, že se ukáže křivka, která bude ukazovat menší elektrický odpor kvůli lepší vodivosti, když rostlinu zalije. K jeho překvapení však rostlina reagovala zcela jinak. Křivka totiž připomínala křivku reakce člověka, ve kterém se probouzí nadšení a radost. Že by rostliny měly city?
Na základě toho provedl ještě téže noci několik pokusů. Přemýšlel: „Co je opakem radosti? Co by se stalo, kdybych spálil list?“ Ještě před tím, než stačil vytáhnout oheň a květinu spálit, jehla detektoru lži už kreslila křivku, jako by dračinec „zpanikařil“. Backster se dokonce ještě ani nepohnul, a dokonce ani neměl poblíž žádné sirky, protože byl nekuřák, jen o tom přemýšlel, a už se detektor spustil.
Tím byl položen základ pro jeho další výzkum, který ukazuje, že zkoumaná rostlina má nejenom pocity, ale dokáže také číst myšlenky. „Druhý den ráno se mi změnil život,“ vysvětloval Backster později v jednom z rozhovorů.
Voda zachycuje informace lidského chování
Podobným směrem se vydal i experiment slavného japonského vědce Dr. Masaru Emota, který zachytil „nálady vody“ ve vyfotografovaných krystalech. Záleželo mu na tom, aby si veřejnost a mladá generace uvědomily, že laskavé myšlenky, jako je láska a vděčnost, mohou způsobit změny ve vodě i změny v celém našem životním prostředí.
Je to právě Emotova sbírka fotografií vodních krystalů, která se stala klíčem k prokázání vztahu mezi vnějšími vlivy a změnou ve struktuře vody. Emoto provedl velké množství pokusů s kvalitou vody a dopadem negativních a pozitivních slov na strukturu vody. Zkoumal vliv hudby, obrazů, písmen nebo textů a provedl také další netradiční pokusy například testováním vlivu různých druhů modliteb na strukturu vodních krystalů.
Během jednoho jednoduchého experimentu Emoto naplnil tři skleněné nádoby zrnky rýže a vodou. Do první nádoby každý den říkal: „Děkuji mnohokrát.“ Druhé nádobě nadával: „Ty jsi idiot.“ Třetí nádobu ignoroval. O 30 dní později začala rýže, které Emoto děkoval, kvasit. Hubovaná rýže zčernala a ignorovaná rýže zplesnivěla.
Z tohoto experimentu Emoto vyvodil zejména jeden poznatek: „Měli bychom se především starat o své děti a věnovat jim pozornost. Lhostejnost působí ty největší škody.“
