Stále více Američanů se věnuje takzvané zakázkové ekonomice – poskytování služeb od taxislužby až po rozvoz potravin, často prostřednictvím digitálních platforem – ať už jako vedlejší příjem, nebo jako pevné zaměstnání.
Tento trh však již není „dotovaným rájem‘, jak tomu bývalo dříve, říká jeden z bývalých pracovníků. Jeden z analytiků označil provozování zakázkové práce jako kariéry za „největší chybu svého života“.
Několik řidičů z povolání tvrdí, že plat nyní sotva stojí za námahu. Jiní říkají, že existují problémy, jako je nedostatečná transparentnost, pokud jde o čistou mzdu.
Sergio Avedian, 57 let, řidič na částečný úvazek v oblasti Los Angeles, řekl deníku Epoch Times, že je pracovníkům sdělováno, že vydělávají určitou hodinovou mzdu, ale tato částka je často zavádějící.
Ve skutečnosti jsou pracovníci placeni pouze za čas strávený s cestujícím nebo balíkem ve voze. Pokud tedy zakázkoví pracovníci stráví v průměru 15 minut plněním úkolu a zbytek hodiny buď hledáním, nebo jízdou do zaměstnání, jsou placeni pouze za čtvrtinu času, který skutečně odpracují.
Eddie Doyle, 36letý spisovatel a tvůrce obsahu působící ve Filadelfii, který dříve jezdil pro Uber a Lyft, uvedl, že celkově vzato většina pracovníků, jejichž zakázka zahrnuje řízení, pravděpodobně ve skutečnosti prodělává kvůli výdajům na pohonné hmoty a opotřebení svých vozidel.
Doyle, který začal řídit v roce 2015, uvedl, že dříve byly platy lepší. V dnešní době musí podle Doyla řidiči Uberu nebo Lyftu ve velkém americkém městě pracovat 60 až 80 hodin týdně, aby si vydělali slušnou mzdu.
„Myslím, že drtivá většina [zakázkových pracovníků] se potýká s problémy,“ řekl deníku Epoch Times Pedro Santiago, 42letý řidič z okolí St. Louis, který svou pracovní dobu rozděluje mezi pět zakázkových prací v aplikacích.
Zhodnocení zakázkové ekonomiky
Svět zaměstnanosti prošel revolucí, když v roce 2010 zahájila činnost společnost Uber Technologies Inc. Tato aplikace pro chytré telefony nabídla nového konkurenta taxislužbě tím, že spojila platícího cestujícího se soukromým řidičem používajícím vlastní vůz.
Raketový vzestup Uber dal vzniknout desítkám dalších takových aplikací, které přinesly koncept zakázkové práce do dalších oblastí podnikání. Dnešní zakázková ekonomika poháněná chytrými telefony zahrnuje vše od příležitostných prací v domácnosti až po právnické služby.
Největší služby se stále zaměřují na dopravu. Společnosti Uber, Bolt a Lyft Inc. dominují v oblasti jízd na vyžádání, zatímco společnosti DoorDash Inc. a Maplebear Inc., známější jako Instacart, v České republice hlavně Foodora či Wolt, vedou v oblasti doručovacích služeb potravin a dalšího zboží. Společnost Uber se rozšířila také na rozvoz potravin a zboží. Společnosti DoorDash, Instacart, Lyft a Uber jsou nyní veřejně obchodovatelné.
S vlastními platformami na vyžádání se připojili i velcí maloobchodní prodejci, jako jsou Walmart a Amazon: Spark Driver a Amazon Flex, v České republice pak iTesco či Košík.
Zakázkové pracovníky nabírají s příslibem flexibilní pracovní doby, která jim umožní získat dodatečný příjem. Jako nezávislí dodavatelé však nemají tito pracovníci nárok na tradiční zaměstnanecké výhody, jako je zdravotní pojištění, a musí na sebe brát další pracovní rizika, náklady na vybavení a daňovou zátěž.
Americké ministerstvo práce nesčítá počet lidí pracujících v zakázkových zaměstnáních. Jeho Úřad pro statistiku práce však sleduje počet lidí pracujících na více pracovních místech.
Federální lobbistické sdružení Flex, které podporují společnosti DoorDash, Grubhub, HopSkipDrive, Instacart, Lyft, Shipt a Uber, ve své zprávě o ekonomickém dopadu v roce 2024 odhaduje, že v roce 2022 bylo na hlavních platformách pro sdílení jízd a doručování přibližně 7,3 milionu „aktivních řidičů a partnerů pro doručování“
Podle jiných odhadů je počet zakázkových pracovníků mnohem vyšší.
V České republice nejsou podobné průzkumy k dispozici.
Zpráva z roku 2022, kterou zveřejnila poradenská společnost McKinsey & Co., provedla průzkum mezi pracovníky a odhadla, že v tomto roce vykonávalo nějakou zakázkovou práci 58 milionů Američanů, což je 36 % americké pracovní síly.
Santiago uvedl, že samotný počet lidí, kteří vykonávají zakázkovou práci, ukazuje na problémy většiny Američanů.
„Většina lidí přichází k [zakázkové práci], protože buď přišli o práci, nebo se jim inflace nájemného a potravin prostě vymkla z rukou, takže si musí vydělat 200 dolarů týdně navíc,“ řekl Santiago.
Boj o živobytí
Někteří zakázkoví pracovníci říkají, že zůstávají pozadu. Stěžují si na nízký plat, nespolehlivou nabídku práce a nedostatek výhod.
Rafael Espinal, výkonný ředitel a prezident Freelancers Union, v e-mailu uvedl, že mnoho freelancerů a zakázkových pracovníků ve Spojených státech tvrdí, že jim nedostatek stability zaměstnání a benefitů „brání v dosažení klíčových životních milníků“.
„Nestálé příjmy a vysoké náklady na zdravotní péči a bydlení jim ztěžují spoření na důchod, koupi domu nebo založení rodiny,“ řekl Espinal. „Tato ekonomická nejistota ovlivňuje nejen jejich každodenní život, ale i jejich dlouhodobé cíle.“
Espinal uvedl, že Unie svobodných povolání zastupuje více než 700 000 členů v celé zemi. Svým členům poskytuje přístup k pojištění, právním službám a finančnímu plánování. Řekl, že mnoho jejích členů pracuje na více částečných úvazků, „aby se uživili“.
Avedian, veterán z Wall Street a hlavní přispěvatel do oborových analýz a poradenských webových stránek The Rideshare Guy, řekl, že zakázková práce je koncipována jako tzv. side hustle a nemůže většině lidí nahradit práci na plný úvazek.
„Jestli jste si zvolili zakázkovou práci jako kariéru, udělali jste největší chybu svého života,“ řekl Avedian deníku Epoch Times.
Někteří pracovníci vyjádřili svou frustraci z toho, že jako nezávislí dodavatelé nemají dostatečnou vyjednávací sílu.
Doyle i Avedian uvedli, že se domnívají, že struktura odměn za aktivní hodiny je pro pracovníky v oblasti práce na černo zavádějící. Doyle řekl, že společnosti, které se zabývají zakázkovou prací, jsou úspěšné, protože využívají neznalosti pracovníků o rizicích a nákladech spojených s tímto typem práce.
Espinal uvedl, že mu zakázkoví pracovníci říkají, že jsou frustrovaní z toho, že jako nezávislí dodavatelé nemají dostatečnou vyjednávací sílu, přestože společnosti zakázkové ekonomiky mají „značnou kontrolu nad jejich pracovními podmínkami“.
Společnost Uber ve svých dokumentech pro Komisi pro cenné papíry a burzu popisuje klasifikaci svých řidičů jako „zaměstnanců, dělníků nebo kvazi zaměstnanců“ jako „provozní riziko“ svého podnikání. Ve stejném dokumentu jsou podrobně popsány různé právní a politické problémy spojené s udržením statusu nezávislého dodavatele.
V posledním čtvrtletním hlášení Uberu zveřejněném v srpnu se uvádí, že pokud by řidiči dosáhli přeřazení do jiné kategorie právní cestou nebo přijetím nových zákonů, vznikly by společnosti značné náklady na odškodnění řidičů a zvýšené náklady by se přenesly na cestující. Uber také tvrdí, že reklasifikace by omezila jeho schopnost hledat pracovníky kvůli ztrátě flexibility.
Zprávy za druhé čtvrtletí, které předložily společnosti DoorDash, Instacart a Lyft, obsahují téměř totožná prohlášení o klasifikaci a popisují podobné právní a politické problémy týkající se statusu smluvních pracovníků.
Ziskovost a budoucnost
Zakázková ekonomika nevykazuje žádné známky zpomalení. Američané si zvykli na zboží a služby poskytované na vyžádání a firmy se snaží snížit náklady na pracovní sílu tím, že rozšiřují využívání nezávislých dodavatelů.
Podle nejnovějších výkazů zisků dosáhly společnosti Uber, Lyft a Instacart ve druhém čtvrtletí roku 2024 zisku.
Podle údajů Komise pro cenné papíry a burzy (SEC) vykázala společnost Uber za prvních šest měsíců roku 2024 zisk ve výši 361 milionů dolarů, zatímco DoorDash vykázala zisk ve výši 191 milionů dolarů. Ve stejném období společnost Lyft prodělala přibližně 26,5 milionu dolarů, zatímco DoorDash 180 milionů dolarů.
Před vstupem společností na burzu Doyle a Avedian uvedli, že mzdy zakázkových pracovníků jsou mnohem vyšší. Doyle, který vydal knihu o svých zkušenostech z prvních let existence Uberu, řekl: „Mohli jste si vydělat slušné peníze a byla to zábava.“
Doyle, který nyní tráví většinu času jako konzultant a tvůrce obsahu na YouTube, uvedl, že Uber byl až do roku 2020 jeho hlavním zdrojem příjmů.
Podle Avediana však byly šťastné časy výsledkem štědrosti firem rizikového kapitálu, které do Uberu a podobných společností vložily miliardy. Toto období označil za „dotovanou zemi fantazie“.
Jako soukromé subjekty se společnosti zaměřovaly na růst za každou cenu. Uber podle něj utratil nejméně 35 miliard dolarů za vytvoření globálního trhu pro své služby. Nyní, jako veřejná společnost, je jejím hlavním cílem dlouhodobá ziskovost. Bohaté pobídky a bonusy, které kdysi nabízela řidičům, jsou nadobro pryč.
Avedian uvedl, že pro zachování ziskovosti budou muset společnosti začít účtovat maximální cenu a zároveň platit zakázkovým pracovníkům minimum. To je podle něj pro firmy, které se zabývají zakázkovou prací, relativně jednodušší, protože si diktují výši poplatku i mzdy.
Doyle popsal systém, který nyní Uber používá k aukčnímu prodeji jízd. Nejprve je rozeslána nabídka jízdného za nízkou mzdu, kterou většina řidičů pravděpodobně odmítne, poté je rozeslána znovu za o něco vyšší sazbu a tak dále a tak dále, dokud ji někdo nepřijme.
Tyto společnosti vědí, že existuje spousta lidí, kteří jsou ochotni to dělat… [vědí], že mohou prostě platit méně.
Pedro Santiago, řidič
Santiago a Doyle uvedli, že v komunitě řidičů – oba jsou aktivní na internetu prostřednictvím kanálů YouTube – panuje silná frustrace ze zhoršení mezd, ke kterému došlo v posledních dvou letech. Santiago dodal, že zakázkoví pracovníci pracují déle a tvrději, aby si vydělali stejné nebo menší peníze než v minulosti.
„Tyto zakázkové firmy vědí, že je tolik lidí, kteří jsou ochotni to dělat … [vědí], že mohou prostě platit méně,“ řekl Santiago. „Myslím, že ty společnosti začaly být opravdu chytré v tom smyslu, že si uvědomují, že mají navrch.“
Všichni tři muži uvedli, že se domnívají, že zakázková ekonomika bude i nadále růst s tím, jak se bude rozšiřovat přístup ke službám na vyžádání prostřednictvím mobilních aplikací.
Avedian dodal, že dlouhodobým cílem některých společností zabývajících se zakázkovou prací je nahradit lidi stroji, například automatizovanými vozidly. Prozatím bude muset někdo vykonávat práci jménem zakázkových společností.
Podle Santiaga to někteří využívají jako příležitost k založení vlastního podniku za vlastních podmínek. Řekl, že si vydělává na živobytí prací kratší než 40 hodin týdně a má další podniky, které mu přispívají k příjmům.
Doyle dodal, že se domnívá, že služby nabízené zákazníkům se budou postupně zhoršovat s tím, jak bude přibývat nemajetných zakázkových pracovníků, kteří budou brát delší směny za nižší mzdu.
Avedian také dodal, že společnosti zakázkové ekonomiky budou i nadále čelit tlaku na snižování nákladů a zvyšování příjmů, což znamená, že „pro pracovníka se situace nezlepší“.
„Pokud řidiči očekávají, že se stane nějaký zázrak, že budou vydělávat více než před rokem, tak se to rozhodně nestane,“ řekl Avedian.
–ete–
