Lékař z Fakultní nemocnice Brno Milan Urík se v září zúčastnil dvoutýdenní mise Medevac v africké Zambii. Přizvali jej kolegové z pražské motolské nemocnice díky jeho specializaci na operace uší. Pro Uríka to byla první zkušenost s pomocí v rozvojové zemi. Šokovala ho špatná úroveň tamního zdravotnictví nebo rozsáhlé výpadky elektřiny, které lékařům komplikují práci. Přesto by se chtěl zúčastnit i další mise, řekl Urík ČTK.
Lékaři pracovali v téměř třímilionovém hlavním městě Lusaka. „Je to z velké části slum, nemocnice se nacházela ve staré zanedbané továrně,“ popsal Urík. Přestože se specializuje na děti, operoval většinou dospělé. „Děti jsou tam na druhé koleji. Když rodina trpí hladem, dítě dostane jíst až jako poslední. U dětí do věku pěti let to berou tak, že možná přežijí, možná ne,“ uvedl. Pro lidi v Zambii je podle něj hlavní, že chodí a hýbou rukama. Další nemoci tolik neřeší. „Nádory hlavy a krku jsou ale stigmatizující, všichni je vidí. Vadí jim to víc než něco smrtelného v břiše, kde to nevidí nikdo,“ dodal.
Jedním z takových případů byla pacientka s nádorem na krku. „Rostl, až by ji zadusil. U nás by to brzy odborníci diagnostikovali a operovali,“ poznamenal. Provedl i další zákroky, které už dnes lékaři v Evropě nevidí. „Měli jsme tam třeba paní, která měla oko na boku hlavy jako chameleon, protože jí ho cysta úplně vytlačila,“ doplnil. Součástí působení české humanitární mise Medevac je pravidlo, že pacienti musí být chudí místní lidé.
Práci českých lékařů ovlivnil fakt, že je v Zambii značná část populace nakažená virem HIV. „Vždy jsme se chovali, jako by byl pacient pozitivní, nosili dvojité rukavice a byli opatrní. I když riziko pro nás bylo nižší díky tomu, že téměř všichni berou antivirotika dodávaná zahraničními zeměmi,“ řekl Urík. Hygienické návyky tamních lékařů jej však šokovaly, například co se týče sterilizace operačních nástrojů. „Nízká je i úroveň anesteziologie, dvakrát mi začal uspaný pacient vstávat během operace,“ dodal.
Vedle nedostatku peněz na provoz je podle něj největší problém nezkušenost lékařů, s čímž se potýkají i privátní nemocnice. „Zambijský personál se rychle učil. Bylo by ale potřeba alespoň půl roku, aby opravdu začali dodržovat všechny důležité zásady. Jiné to je s operováním. Jen nám asistovali, byly to složité operace,“ řekl.
Další překážkou pro zdravotnickou péči jsou rozsáhlé výpadky elektřiny. Kvůli suchu tamní vodní elektrárny nezvládají produkovat dostatek energie. „Před odjezdem jsme se dozvěděli, že v jiných dvou nemocnicích, které nemají generátor, zemřelo dva dny předtím dohromady přes 20 pacientů na jednotce intenzivní péče. Byli napojeni na přístroje, které kvůli dlouhému výpadku elektřiny nefungovaly,“ poznamenal.
