V sobotu pořádala Společnost pro obranu svobody projevu (SOSP) konzervativně zaměřenou akci s šesti panely, na kterých se diskutovala „konzervativní revoluce“, geopolitika, prosperita, energetika, migrace a rodina.
„Konzervativní kemp“ pořádala SOSP podle vyjádření jejích zástupců jako reakci na vzestup progresivismu a zároveň roztříštěnost konzervativní scény v Česku.
V rámci úvodního slova ředitel SOSP Vlastimil Veselý poznamenal, že vybraná témata panelů jsou ty oblasti, kde se názorově nejčastěji rozcházejí konzervativci s klasickými liberály na jedné straně a progresivisty a woke liberály na straně druhé.
„Takzvaní ‚liberálové‘ ovládají dneska v Česku v podstatě všechny instituce. Mají obě komory parlamentu, mají prezidenta, mají většinu na Ústavním soudě, ovládají jasnou většinu médií a neziskovek, mnohé školy a dokonce i obchodní korporace. Takže ten tlak na konzervativce a snahy na jejich umlčování pozorujeme my v SOSPu už čtvrtým rokem z první ruky,“ sdělil Veselý s tím, že cenzura, kterou lze pozorovat na sociálních sítích, je „nástrojem politického boje jednoho tábora proti druhému“, přičemž se odkázal na zjištění z Twitter Files a Zuckerbergovo přiznání.
Ředitel SOSP také sdělil, že byť byl před několika lety k vyhlídkám konzervatismu skeptický, poslední léta ukázala – skrze volební výsledky v některých státech –, že konzervatismus ještě budoucnost má a že není nutné „neustále liberální agendě ustupovat“.
„Dnešek bude takovým testem, jestli ta naše [konzervativní] scéna už je na tolik životaschopná,
že už se dokáže propojit,“ řekl Veselý, přičemž naznačil, že na scéně je určitá názorová nejednotnost, která se může ukázat i v některých panelech, což se později i potvrdilo.
„My nejsme antisystém, nejsme žádná pseudokonzervativní subverze,“ vzkázal s odkazem na nedávný seminář v Poslanecké sněmovně a dodal: „My tady bráníme normální svět, přirozený řád a kontinuitu. Pokud se tady někdo dá nazvat antisystémem, tak je to ten druhý tábor progresivistů.“
Následoval první panel, v němž řečníci hledali „recepty“, jak v Česku posílit konzervatismus na úkor rozbujelého progresivismu v institucích.
Přišel čas na konzervativní „revoluci“?
Panel moderoval Ladislav Jakl, který se zamýšlel nad rychlým postupem progresivismu ve společnosti a institucionálním útokem na svobodu slova.
„… [Přestože] většina z nás i velká část veřejnosti cítí, že je absolutně nutná zásadní změna, tak k té změně přesto nedochází, ani není na obzoru, protože chybí společenská shoda na tom, co je příčinou dnešního průšvihu, a co má být tím řešením,“ zamýšlel se Jakl.
První z řečníků, nezávislý publicista Andrej Duhan, poukázal na to, že instituce nikdy nebyly hodnotově neutrální a zároveň v nich tkví moc dlouhodobě projektovat společnost. Kdysi jim dle něj na Západě dominovali konzervativci, v současnosti je tomu naopak.
„Dnes se dá celkem jistě říct, že instituce ovládají liberálové, a celou tu institucionální infrastrukturu
Západu, a celkem bezskrupulózně je využívají k prosazování svých zájmů a šíření, řekněme, progresivistické ideologie. Ty instituce fungují v synergii, vzájemně se podporují, podporují vlastní autoritu,“ sdělil Duhan a uvedl příklady jako covidová cenzura Bidenovy administrativy či kroky firem, aby si nezhoršily svůj ESG rating.
A naopak, když se na scéně objeví instituce s konzervativním osazením, čelí ze strany progresivistů tlaku, „aby tu instituci zadupali“. Jako příklad uvedl Alianci pro rodinu a některá média.
„U nás máme nějaká konzervativní média, a tak Nadační fond nezávislé žurnalistiky vymyslí nějaký rating, kde shodou okolností vedou zase ta progresivistická média na čele s Deníkem N,“ dodal publicista.
Jedinou institucí, kterou „liberálové neovládají“, je dle něj demokraticky zvolená vláda, byť za posledních 30 let se jim mělo povést ji „do značné míry vyprázdnit přenosem pravomocí na mezinárodní organizace, posilováním role soudů a dalších nevolených institucí, které vesměs ovládají“, a tuto instituci tak obcházet.
Řešení vidí v tom, že konzervativci by se v případě úspěchu neměli bát uplatnit změny, protlačit se do institucí státu a rozbourat ideovou uniformitu.
„Je to vlastně primitivní boj o moc, ale moc se jaksi přichyluje k tomu, kdo je ji ochoten použít,“ sdělil Duhan a zakončil tím, že „náskok, nebo to, co my musíme dohánět, je opravdu velký“.
Michal Semín, spoluzakladatel spolku Svatopluk, míní, že pokud bychom měli konzervativní vádu, resp. aby mohla být konzervativní, bude podmínkou „rozvolnění vazeb na mezinárodní struktury řízení“, přičemž poukázal na maďarského premiéra Viktora Orbána, jehož konzervativní program v EU „drhne“.
„Organizace tohoto typu ze své podstaty nemůže být konzervativní. Ale může být liberálně progresivistická. A taky je,“ řekl Semín s odkazem na odnímání kompetencí jednotlivým státům a jejich přesouváním do centra.
Řešením je dle něj spolupráce s národními konzervativci v jiných zemích na decentralizaci rozhodovacích procesů, popř. „demontáž“ EU, přičemž zdůraznil, že tím nevolá po odchodu z EU, ale o přípravě možného budoucího vývoje, včetně možnosti uskupení středoevropských zemí, „tak, abychom mohli, jako tento nový geopolitický celek, úspěšně vzdorovat jak těm úpadkovým procesům na Západě, tak i těm imperiálním představám z Východu“.
Dalším problémem, který je z jeho pohledu zásadní, jsou neziskové organizace, na které by si eventuální konzervativní vláda měla „posvítit“ a přijmout zákon, který by skrze ně znemožňoval
nastolování agendy „prostřednictvím agentů cizích zemí do veřejného politického života v naší zemi“.
Jako třetí nejzávažnější oblast vnímá Semín školství coby „klíčové bitevní pole“, které formuje budoucnost.
„Je skoro až zločinem těch nominálně pravicových vlád předchozích, že vždycky ten rezort svěřili vlastně těm progresistům,“ sdělil Semín a s odkazem na nové rámcové vzdělávací programy dodal: „Míra indoktrinace, která se chystá od příštího školního roku… to je naprostý návrat před rok 1989.“
Jako poslední v panelu se ujal slova podnikatel Zbyněk Passer, který nad přístupem předchozích řečníků vyjádřil skepsi, která vyplývá z jeho interakci se státem za 32 let podnikání.
„Při všech interakcích se státní správou jsem vždycky očekával to špatné. Dostal jsem většinou
něco výrazně horšího než v těch nejhorších představách,“ řekl Passer a dodal: „Byznys mě
naučil, že pokud potřebujete někde s něčím pomoct, tak prostě začít musíte u sebe, u svého vlastního ramene. Konzervatismus je směr, který by měl postupovat pomalu – růst zespod.“
Jako východisko nabízí tři kroky. Prvním je udržitelnost financování konzervativních organizací a médií. Na příkladu Prague Business Clubu demonstroval liberálně-progresivistickou proměnu v čase.
Proto navrhuje vytvoření konzervativního byznys klubu v ČR, „který na tom samém začátku může spojovat lidi, kteří už si prostě tu svoji stranu barikády vybrali“. Dle něj by u klubu měla vzniknout nadace, do níž by členové zasílali ve víceletém horizontu finance, které by směřovaly primárně do médií a dlouhodobostí by se zaručila ona udržitelnost.
Pokud jde o média, poukázal také na marketingová oddělení firem, která při uvažování o reklamě berou v úvahu, ve kterých médiích budou inzerovat, kdy konzervativci o tom nepřemýšlí, ale progresivisté to naopak řeší a dávají peníze do levicových médií.
Dalším důležitým krokem je dle něj vytvoření analytické skupiny, která dokáže nabídnout jakýsi hub, zpravodajský feed či ediční feed, ve kterém budou k dispozici výstupy konzervativních médií.
Předchozí dvě opatření pak dle Passera nabízejí třetí, kterým je v podstatě logické východisko pro „základní kameny na to, aby mohly vznikat a být udrženy nové politické subjekty a nové osobnosti“.
V průběhu následujících dní připravujeme výstupy i z některých dalších panelů Konzervativního kempu.
