Tato osa zahrnuje teroristické skupiny Hamás, Hizballáh a Hútíe, stejně jako povstalecké milice v Iráku, vládní síly v Sýrii a samotný Írán.
Analýza zpráv
Více než 180 íránských raket dopadlo 1. října z oblohy nad Izraelem v rámci druhého rozsáhlého útoku islamistického režimu v tomto roce.
Izraelské vedení přislíbilo, že na historickou eskalaci odpoví odvetou, což může hrozit dalším propojením řady regionálních konfliktů do jedné rozsáhlé války, která pohltí Blízký východ. Izrael podnikl odvetný útok v noci na 26. října na vojenské cíle v Teheránu, hlavním městě Íránu.
V důsledku íránského raketového útoku se tak strategické diskuse stále častěji stáčejí od drtivých kampaní Izraele proti Hamásu a Hizballáhu k takzvané „ose odporu“, volné konfederaci teroristických skupin vycvičených a vybavených íránskou armádou.
Tato osa vypálila na Izrael stovky balistických raket, zabila americké vojáky umístěné v Sýrii, terorizuje severní Izrael každodenními raketovými a minometnými útoky a narušila námořní cestu v hodnotě bilionu dolarů.
Ale co přesně je ta osa odporu?
Tento název poprvé použila íránská státní média v roce 2004 jako propagandistický nástroj na podporu povstaleckého násilí proti americkým jednotkám v Iráku.
Od té doby se tento titul stal jakýmsi oficiálním pojmenováním, s nímž se aktivně ztotožňuje několik regionálních vůdců a skupin v rámci snahy udržet tvrdý islamismus, antisemitismus a antiamerikanismus v hlavním proudu na Blízkém východě.
Do této osy nyní patří teroristické skupiny Hamás v Gaze, Hizballáh v Libanonu a Hútíové v Jemenu, stejně jako povstalecké milice v Iráku, vládní síly v Sýrii a samotný Írán.
Mocnosti osy často sdílejí zbraně a finanční prostředky, protože společně usilují o zničení Izraele způsobem, který jim umožnil překonat dokonce i sunnitsko-šíitské rozdíly a regionální frakcionismus.
Přesto má tato skupina daleko k soudržnému celku a jednotlivé skupiny často jednají podle svých vlastních plánů bez vzájemných konzultací.
Tuto skutečnost nejlépe demonstroval zjevný nedostatek varování Íránu před útokem na Izrael 7. října 2023.
Ve zprávě ředitele amerických národních zpravodajských služeb z roku 2024 se uvádí: „Íránští představitelé útok Hamásu na Izrael neorganizovali ani o něm [neměli] tušení.“
Izrael investoval do značné obrany a jeho spojenectví se Spojenými státy zajistilo, že je dostatečně vybaven, aby mohl odrážet pokračující útoky členů osy na svou vlast.
Izrael je rovněž zapojen do pozemních invazí do Gazy i Libanonu a provádí letecké údery proti cílům v Jemenu a Sýrii. Tyto izraelské operace přesahují rámec tohoto článku. Zde se zaměříme pouze na dynamiku a historii této osy.
Írán
Od svého revolučního založení v roce 1979 se Íránská islámská republika staví proti Spojeným státům a Izraeli.
Ajatolláh Alí Chameneí, od roku 1989 nikým nevolený nejvyšší vůdce země, se snaží tento antagonismus prohlubovat otevřenou podporou násilí v rámci osy po 7. říjnu 2023. Za jeho vlády íránské ministerstvo zahraničí označilo útoky ze 7. října za součást „legitimního boje“ proti Izraeli.
Ačkoli režim podle všeho neměl před útoky žádnou výstrahu, vybavoval ostatní mocnosti raketami, výcvikem a financováním po celá léta a působil jako koordinační centrum islamistického terorismu v celém regionu.
Úřady v Teheránu jsou totiž díky lukrativním zbrojním obchodům s Ruskem a obchodům s ropou s Komunistickou stranou Číny lépe než většina jiných zemí schopny udržovat tok peněz a zbraní do zástupných skupin po celém Blízkém východě.
Režim navíc vystoupil z pozadí a přímo podpořil válku Hamásu a Hizballáhu proti Izraeli, když v dubnu vypálil na Izrael téměř 300 balistických raket a bezpilotních letounů a 1. října dalších 180 raket.
Ačkoli Teherán udržuje síly čítající přibližně 610 000 aktivních vojáků a dalších 350 000 má v záloze, kvůli nedostatku moderního letectva a námořních jednotek se nadále spoléhá na své nekonvenční bojové prvky a schopnosti asymetrického boje.
Jeho program bezpilotních letounů a raket je proto již dlouho jakýmsi korunním klenotem a režim má rakety dlouhého doletu schopné dosáhnout na Jeruzalém a Tel Aviv.
Zpráva americké Agentury pro obranné zpravodajství popisuje íránský raketový arzenál jako „největší a nejrozmanitější“ na Blízkém východě, který se skládá z více než 10 000 raket.
Mezi tímto arzenálem je i bezpilotní letoun Shahed 136 s doletem 1 600 km, který ruská armáda hojně využívá na Ukrajině od své rozsáhlé invaze v roce 2022.
Páteř sil tvoří rakety středního doletu Šaháb-3, které vycházejí ze severokorejské konstrukce a mají dolet asi 1 300 km. Nyní se rozšiřuje o pokročilejší technologie.
Mezi tyto pokročilé schopnosti patří nový Fattah-2, který Írán označil za hypersonickou zbraň schopnou vyhnout se některým systémům protiraketové obrany.
Ačkoli tvrzení o hypersonické zbrani nebyla v současné době potvrzena, zjevné použití zbraně Fattah-2 Íránem vedlo ke znatelnému zvýšení účinnosti během útoku režimu na Izrael z 1. října, kdy 32 raket zřejmě prošlo izraelským obranným systémem Iron Dome a zasáhlo zemi v okolí izraelské letecké základny.
Za tímto účelem Spojené státy rychle dodaly Izraeli systém pro zachycování raket THAAD a doplnily počet vojáků pro jeho obsluhu, protože systém vyrobený v USA je vhodnější pro zachycování raket ve velkých výškách než systém Iron Dome, který je určen především k ochraně před raketami v malých výškách.
Hamas
Právě vojenské křídlo Hamásu, brigády al-Kassám, vedlo 7. října 2023 útok na Izrael, při němž teroristé překročili hranice a zabili asi 1 200 Izraelců, včetně téměř 800 civilistů, a dalších téměř 250 zajali.
Hamás byl založen v roce 1987 jako odnož Muslimského bratrstva a v roce 2007 převzal kontrolu nad Pásmem Gazy, čímž odstavil od moci svého rivala Fatah. Od té doby vedl s Izraelem četné potyčky a v roce 2014 také krátkou, ale nákladnou válku.
Během teroristického útoku 7. října 2023 skupina také vyřadila z provozu izraelské pozorovací věže a ve stejný den vypálila na Izrael zhruba 5 000 raket.
Hamás se na začátku války pyšnil odhadem 20 000 až 25 000 bojovníky, ačkoli následná izraelská invaze do Gazy skupinu výrazně ochromila. Její vůdce Yahya Sinwar byl zabit izraelskými silami 16. října.
Izrael tvrdí, že od začátku konfliktu zabil přibližně 12 000 členů Hamásu, ale tato čísla zůstávají neověřená.
Přestože většinu vojenského vybavení Hamásu tvoří ruční zbraně a raketomety, skupina vytvořila velmi rozvinutou síť tunelů, které se táhnou stovky kilometrů pod civilní infrastrukturou v celé Gaze.
Její ruční zbraně jsou především zbraně vyrobené Íránem, Čínou, Ruskem a Severní Koreou, což poukazuje na další klíčový problém pro Izrael a mezinárodní společenství: Hamas udržuje vztahy s několika významnými světovými mocnostmi.
Ačkoli je skupina Spojenými státy a mnoha jejich spojenci označena za teroristickou organizaci, je toto rozlišení rozhodně nejasné. Například politické křídlo Hamásu není některými státy označováno za teroristickou skupinu. Jiné země zase uznávají Hamás jako legitimní politickou autoritu v Gaze. Mezi tyto země patří Čína, Rusko, Katar, Egypt, Saúdská Arábie a Turecko.
Hizballáh
Hizballáh začal vznikat v Libanonu v roce 1982 a v polovině 80. let se z několika různých radikálních islamistických skupin spojil v jeden celek.
S podporou Íránu se Hizballáh již čtyři desetiletí podílí na teroristických útocích na izraelské a americké síly a v současnosti funguje jako stínový stát, který oficiální libanonská vláda nekontroluje.
Hizballáh se může pochlubit největší nestátní armádou na světě. Jeho tehdejší vůdce Sajjid Hasan Nasralláh, který byl nedávno zabit Izraelem, v roce 2021 uvedl, že skupina má 100 000 bojovníků. Většina odhadů uvádí, že arzenál skupiny v době začátku současného konfliktu s Izraelem činil přibližně 150 000 raket.
Stejně jako Hamás si Hizballáh osvojil dovednosti v boji z tunelů, které vyhloubil v krajině na jihu Libanonu, odkud podniká pravidelné útoky na izraelské civilisty. Stejně jako Hamás i Hizballáh vedl v roce 2006 krátkou válku s Izraelem.
(Vlevo) Dron Hizballáhu zachycen izraelským letectvem v Izraeli 25. srpna 2024. (Vpravo) Izraelští vojáci ukazují, co je podle nich vchod do tunelu Hizballáhu nalezeného během jejich pozemní operace v jižním Libanonu u hranic s Izraelem 13. října 2024. (Jalaa Marey / AFP via Getty Images, Sam McNeil / AP Photo)
Od 8. října 2023 Hizballáh denně odpaluje raketové střely na severní Izrael jako podporu Hamásu a tvrdí, že nepřestane, dokud Izrael nestáhne své jednotky z Gazy.
Arzenál Hizballáhu je převážně íránské výroby a do Libanonu se dostává přes severní hranici se Sýrií, kde autoritářská vláda prezidenta Bašára Asada takové operace prokazatelně ráda přehlíží.
Arzenál skupiny je sice rozsáhlý, ale v drtivé většině se skládá z předchozích generací íránských raket s krátkým doletem a malou přesností. Bez ohledu na jejich zjevné nedostatky se však starší modely íránských neřízených raket, jako je Fateh-110, ukázaly být více než schopné zasáhnout terorem civilní obyvatelstvo v severním Izraeli.
Od září začal Hizballáh nasazovat rakety Fadi-1 a Fadi-2, rakety krátkého doletu s vyšší nosností.
Stejně tak se nyní zdá, že skupina dále rozvíjí používání malých bezpilotních letounů, jako je Hudhud-1, jednotka vyrobená v Jemenu a měřící v průměru jen asi jeden metr. Tento bezpilotní letoun může provádět jak pozorování, tak i útoky skrytou municí.
Hútíové
Hútíové, kteří se v Jemenu objevili v 90. letech 20. století, se proslavili tím, že obvinili místní vládu z toho, že je loutkou Saúdské Arábie a Spojených států, a v letech 2014 až 2022 se zapojili do brutální občanské války.
Stejně jako Hamás si skupina osvojila ideologii a slogan prosazující cíle spočívající v naprostém zničení Izraele: „Bůh je veliký, smrt USA, smrt Izraeli, proklínám Židy a volám vítězství islámu.“
V listopadu 2023 Hútíové vyhlásili podporu válce proti Izraeli a od té doby se zapojili do stovek raketových útoků a řady únosů, jejichž cílem bylo narušit mezinárodní obchodní lodní dopravu v Rudém moři, kudy běžně projde zboží v hodnotě přibližně 1 bilionu dolarů ročně.
V říjnu 2023 zahájili Hútíové první útok raketami dlouhého doletu na Izrael a 14. září hútíjské rakety poprvé dopadly do středu Izraele.
Hútíové, jejichž počet se odhaduje na 20 000 bojovníků v Jemenu, jsou pravděpodobně nejzkušenějšími a technologicky nejvyspělejšími členy nestátní osy. Jsou vybaveni tisíci raketami dlouhého doletu a bezpilotními letouny, které jsou buď vyrobeny v Íránu, nebo vycházejí z íránských vzorů.
Mezi arzenálem skupiny jsou bezpilotní letouny Samad a Waid-2 s doletem 1 700, resp. 2 500 km. Ústředním prvkem úspěchu skupiny je řada řízených střel Quds, které jsou všechny založeny na íránských konstrukcích a mají maximální dolet více než 2 000 km.
Stejně jako Írán i Hútíové v září prohlásili, že na Izrael namířili hypersonickou střelu, která úspěšně pronikla systémy protivzdušné obrany této bojující země.
Izraelské úřady uvedly, že střela se jevila spíše jako nadzvuková než hypersonická, neboť nezměnila trajektorii letu, jak by se u vyspělé hypersonické střely očekávalo. Izraelské úřady uvedly, že při útoku bylo zraněno devět osob.
Na okraji: Irácké milice a syrské vládní síly
Na okraji současného konfliktu zůstávají Íránem podporované milice působící v Iráku a vládní síly Bašára Asada v Sýrii.
S výjimkou lednového útoku, při němž zahynuli tři příslušníci amerických vojenských jednotek umístěných poblíž syrských hranic, se irácké zástupné skupiny nezapojily do přímých bojů, a místo toho se soustředily na místní problémy v neklidném Iráku.
Podobně se Asad soustředil na upevňování své moci a pokračování bojů s prodemokratickými povstaleckými skupinami, které proti vládě povstaly s podporou USA v roce 2011.
Syrská vláda však přivírá oči nad íránskými pašeráckými operacemi, při nichž se ze Sýrie do Libanonu dostávají rakety a další zbraně, které se staly terčem útoků izraelských sil.
Nadstandardní obranné schopnosti Izraele
Izrael je jednou z nejlépe vyzbrojených zemí na světě a má přímou finanční a vojenskou podporu Spojených států a dalších spojenců.
Vedle řady balistických a řízených střel s dlouhým doletem a letadel má Izrael desítky stíhaček nové generace F-35, které jsou schopny nepozorovaně doletět na nepřátelská území vzdálená 1 600 km a provést přesné údery.
Izrael se rovněž ukrývá pod jedním z nejmodernějších vícevrstvých systémů protiraketové obrany na světě, který byl vybudován za pomoci Spojených států.
První vrstva, Iron Dome, je určena k sestřelování střel krátkého doletu, jako jsou rakety Hamásu, s dosahem až 72 kilometrů. Izrael uvádí, že má více než 90procentní úspěšnost.
Druhá vrstva, Davidův prak, vystřeluje střely v hodnotě 1 milionu dolarů za kus, s dosahem až 300 km a používá se hlavně k sestřelování raket Hizballáhu vypálených z jižního Libanonu a mířících na Jeruzalém nebo Tel Aviv.
Třetí vrstvu tvoří systém Arrow. Je určen k zachycení balistických raket dlouhého doletu, jako například těch, které 1. října vypálil na Izrael Írán, a má dosah 2 400 km. Byl také použit k sestřelení raket vypálených povstalci Hútíů v Jemenu.
–ete–