Emoce hnusu je podceňovaná emoce. Pocit znechucení člověka chrání před nakažením viry nebo patogeny, které by ho mohly připravit o život. Jedná se o velmi silnou evoluční emoci, řekla v rozhovoru, který ČTK poskytla Akademie věd ČR (AV ČR), Iva Poláčková z Psychologického ústavu AV ČR. Nejčastěji se lidem hnusí například červi, kteří mohou být ve zkaženém jídle. Obecně lidi znechucuje podezření, že je někdo nebo něco může nakazit nebo otrávit.
Zhnusení lze většinou poznat podle výrazu v obličeji. „Většinou jde o nakrčený nos, jako když něco páchne – a nakrčené obočí. Také má člověk tendenci od té situace utíkat pryč a nebo naopak tu věc, která v nás zhnusení vyvolává, smést ze stolu,“ řekla Poláčková.
Emoce lidé hodnotí jako pozitivní nebo negativní, ale i na negativní emoci lze najít hodně pozitivních aspektů. Na hnusu je, stejně jako na strachu, podle ní něco fascinujícího. „Lidi se rádi bojí, koukají na horory, které mnohdy využívají právě i fascinace hnusem,“ popsala Poláčková.
Vyvolat v někom pocit znechucení je hodně jednoduché, uvedla. „Stačí, že někomu člověk pustí nějaké video nebo mu řekne, aby si představil něco jemu nepříjemného. Vyvolat zhnusení lze tedy pomocí obrázků a instrukcí. A proto se s nim dobře pracuje třeba na sociálních sítích,“ míní Poláčková. Hnus a pocit zhnusení se mimo jiné používá i k degradaci určitých skupin a minorit, dodala.
„Svým emocím, jako je pocit zhnusení, je potřeba naslouchat, ale ne slepě a naopak o nich kriticky přemýšlet. Pokládat si otázky jako například jestli je ta menšina skutečně nechutná, tak jak nám to někdo předkládá či je skutečnost jiná. Je potřeba své emoce v tomhle ohledu korigovat,“ uvedla.
Člověk se jako dítě učí rozpoznávat, co je hnusné. Přirozeně má tendence se vyhýbat věcem, které mu vadí. Hodně se to odráží na chutích. Například děti se vyhýbají hořké chuti, která je spojena s alkaloidy, jenž najdeme ve zkaženém jídle. Ve 12 či 13 letech přichází typické období fascinace hnusem, kdy si děti hrají například s umělým slizem a podobně.
