Komentář
Často se říká, že dobrá zpráva není zpráva. Negativní informace dokážou obvykle upoutat daleko větší pozornost než ty pozitivní. Není divu, lidé jsou biologicky naprogramováni takovým způsobem, aby věnovali větší pozornost potenciálním hrozbám a nebezpečím.
Negativní informace jsou zpracovávány důkladněji a jsou lépe zapamatovány. Má to svůj dobrý důvod: zvláště v minulosti to bylo klíčové pro přežití, protože rychlá reakce na nebezpečí mohla dokonce znamenat rozdíl mezi životem a smrtí.
Negativní zprávy všude kolem nás
Dennodenně slýcháme z různých stran o válce na Ukrajině, konfliktu na Blízkém východě, hrozbě klimatické katastrofy a mnoha dalších ne zrovna povzbudivých věcí, které si určitě každý domyslí sám. Mnoho lidí z toho musí mít pocit, že s lidstvem to jde od deseti k pěti a mílovými kroky směřuje k vlastní sebedestrukci.
Navzdory všemu neveselému, co se nyní děje a co čteme, slýcháme či vídáme, však nemusíme propadat beznaději. Zároveň můžeme dlouhodobě pozorovat i některé povzbudivé trendy, jichž můžeme být nyní svědky.
Americký fyzik a profesor na Newyorské univerzitě, Steven Koonin, který byl mj. v letech 2009–2011 náměstkem ministra energetiky ve vládě Baracka Obamy, dlouhodobě tvrdí, že nežijeme v tak špatném světě, jak si mnozí myslí.
V nedávném rozhovoru amerického fyzika se známým kanadským psychologem Jordanem Petersonem zazněla řada zajímavých myšlenek, které zmíním v tomto článku. Závěr obou účastníků rozhovoru je jednoznačný: ačkoli má dnešní svět mnoho problémů, v mnoha ohledech mají lidé naopak lepší podmínky k životu než kdykoliv předtím a podle Kooninova tvrzení je (pro některé překvapivě) planeta dokonce zelenější.
Německo nedělá malé chyby
Paradoxně, pokud může něco opravdu škodit, jsou to např. přehnaná a nepromyšlená zelená opatření v rámci boje s jedním ze zmíněných problémů – s klimatickou změnou. Kritika zazněla v rozhovoru v souvislosti s Německem, kterou přiléhavě označil za zemi závislou „na diktátoru Putinovi, případně na ropných diktátorech“.
Spoléhání na levný ruský plyn a ropu se po únoru 2022 Německu šeredně vymstilo. Jak jsem i já už dříve zmiňoval, Německo má zvláště vlivem zatížení různými poplatky na správu a rozšiřování elektrizační sítě kvůli rozšiřování slunečních a větrných elektráren energii čtvrtou nejdražší v celé EU. Trpí tím nejen firmy, ale samozřejmě i domácnosti.
Energetickou strukturu mají navíc kvůli obrovskému podílu nestabilních zdrojů jako slunce a vítr hodně nespolehlivou. Nelze se proto divit, že mj. i z tohoto důvodu německé podniky odtud odcházejí třeba do Číny nebo do Spojených států a celá německá ekonomika, zvláště klíčové odvětví automobilového průmyslu, nyní zažívá krizi.
Tři vlastnosti elektrické sítě
Koonin mluví o třech vlastnostech, které by měla mít elektrická síť. Na prvním místě spolehlivost, druhou je cenová dostupnost, protože vysoká cena energie je příčinou značných otřesů. A tou třetí je čistota energie, pokud jde jak o lokální znečištění, tak i emise CO2.
Jenomže, jak americký fyzik sám připouští, jen těžko můžeme dosáhnout takového nastavení elektrické sítě, které by splňovalo všechny tři podmínky najednou. Můžeme mít spolehlivý a cenově dostupný systém založený na uhlí a zemním plynu.
Anebo si lze podle Stevena Koonina představit spolehlivý a čistý systém založený na jádru, případně na uhlí a plynu s dokonalým systémem zachycování a uskladňování uhlíku. Anebo můžeme vybudovat cenově dostupný a čistý systém, energii z větru a slunce.
Na elektrické síti je klíčová především její spolehlivost. A vítr a slunce zde představují riziko, protože někdy až měsíc nemusí foukat a svítit. Vždy je potřeba mít záložní systém, který bude alespoň stejně výkonný jako systém větrné a sluneční energie, což znamená, že náklady se přinejmenším zdvojnásobí (vítr a slunce jsou nejlevnější).
Koonin zmiňuje podrobné studie opírající se o reálné údaje a náklady, které ukazují, že má-li se elektrická síť z velké části opírat o obnovitelné zdroje, povede to přinejmenším ke zdvojnásobení, ne-li ztrojnásobení ceny elektřiny.
A co méně rozvinuté země?
Během rozhovoru také zazněla věc, která se v současné debatě o klimatické krizi bohužel málo připomíná a zdůrazňuje: často se zapomíná na to, že existují také méně rozvinuté země, v nichž žije drtivá většina lidstva. V rozvinutém světě (USA, Kanada, EU, Austrálie, Nový Zéland, Japonsko…) je nás dohromady asi „jen“ miliarda a půl z celkových osmi miliard lidí.
Energie máme dostatek, přestože je nyní kvůli aktuální situaci na trhu dražší. Na světě ale žije také zhruba šest a půl miliardy lidí, kteří takovou energii nemají. Jak se rozvíjejí a zlepšují si kvalitu života, budou energie potřebovat čím dál víc, a nejefektivněji ji mohou získat z fosilních paliv.
Upírat jim příležitost rozvíjet se a mít k tomu dostatek energie je nemorální. Jak k tomu dodal Jordan Peterson, „kdykoli zvýšíme cenu energie, stamiliony lidí, kteří se právě začali vyhrabávat z naprosté bídy, uvrhneme zpátky do strastiplného zoufalství“.
Steven Koonin upozorňuje ještě na další problém. Mnohá opatření, která dnes přijímají vlády, jako jsou zákazy spalovacích motorů nebo zvýšené uplatnění obnovitelných zdrojů energie, jsou tak jako tak nedosažitelná.
Minulá Komise byla pod vlivem Zelených
Já k tomu musím dodat, že se bohužel neprosazují jen na vládní úrovni, ale i třeba na úrovni EU. V končící Evropské komisi měli obrovský vliv fanatičtí aktivisté, jako je její bývalý místopředseda Frans Timmermans, kteří absolutně nezohledňovali ekonomické a společenské dopady klimatických opatření.
Právě kvůli těmto opatřením je podle Koonina elektrická síť dražší a hlavně méně spolehlivá. Varuje zde proto před dopady na obyčejné lidi, kteří se začnou ptát, proč to děláme. Jedná se zjevně o problém na obou stranách Atlantiku.
Rozhodně nebudu daleko od pravdy, když zde napíšu, že už nyní mají v Evropě přímý dopad na řadové občany, kteří začínají mít zcela oprávněné obavy a pochybnosti o jejich smysluplnosti. Evropští voliči to dali poměrně zřetelně najevo v posledních evropských volbách, kde výrazně oslabili právě Zelení.
Problém současného přístupu se ukáže, když se podíváme na celou věc globálněji: v rozhovoru je zmíněno, že Spojené státy produkují jen něco přes 13,5 % globálních emisí s tím, že kdyby od zítřka neprodukovaly žádné, za deset let by to růst ve zbytku světa vyrovnal.
Pro srovnání k tomu ještě dodávám, že úplné zastavení produkce ze strany EU by v tomto také vůbec nepomohla, protože produkuje něco přes 7,5 % světových emisí CO2. Podíl vyspělých zemí na celkovém vypouštění emisí skleníkových plynů se navíc čím dál více snižuje, a naopak roste podíl toho zbytku světa, kde také chtějí svítit, používat počítače či chytré telefony nebo třeba jezdit auty.
Malthus se naštěstí mýlil
V rozhovoru se vedle energetiky probírala též otázka důležitá pro nás všechny – kolik lidí dokáže planeta uživit? Zmíněná byla v této souvislost slavná Esej o principu populace, jejímž autorem je anglický ekonom Thomas Malthus.
Ten vypozoroval, že přirozené populace procházejí cykly rozmachu a propadu. V jinak nezměněných podmínkách zvířecí populace roste. Jenomže když zkonzumuje veškeré dostupné zdroje, populace prudce poklesne kvůli nedostatku potravy pro všechny. Podmínky obživy měly dle jeho předpokladu růst lineárně, zatímco populace geometricky.
Z toho vznikla domněnka, že stejné omezení platí i pro lidi, přičemž v šedesátých letech minulého století si získaly na oblibě různé katastrofické scénáře, kdy americký biolog Paul Ehrlich společně s Římským klubem předpovídali, že do roku 2000 bude planeta hladovět, protože důsledkem enormního nárůstu populace ceny potravin zmnohonásobí a nikdo už se dosyta nenají.
A jak to nakonec dopadlo, všichni víme. Ukázalo se, že lidé jako Ehrlich se nemohli mýlit více. Malthusiánská vize se nenaplnila ani po roce 2000. Žádný celosvětový nedostatek potravin, kterým se strašilo, nepřišel.
Malthusiánské předpovědi pro nás podle Petersona neplatí proto, že „jsme schopni nechat místo sebe samých umírat své ideje: dokážeme se přizpůsobit“, a k tomu ještě trefně poznamenal, že „adaptabilita by mohla být definujícím znakem člověka. Jsme úžasně přizpůsobiví: lidé žijí od Hudsonova zálivu až k rovníku, a vede se jim dobře. Naše minulé zkušenosti podle mě ospravedlňují víru, že si jako živočišný druh poradíme. Zatím jsme si vždycky poradili“.
Zelená revoluce v zemědělství
V této souvislosti bych vedle přizpůsobivosti rád vyzdvihl i obrovský význam lidské vynalézavosti, důmyslnosti a tvořivosti, které dokážou dělat obrovské divy. Velkou zásluhu na tom, že planeta nehladoví, má jeden člověk: je jím legendární americký agronom Norman Borlaug, který je považován za otce takzvané „zelené revoluce“ v zemědělství.
Vedl vývoj odolnější, tzv. krátkostébelné odrůdy pšenice, díky které v zemědělství výnosy prudce vzrostly. Díky těmto novým odrůdám pšenice, které dobře využívají vyšší dávky hnojiv a jsou odolné vůči rzi travní, se dramaticky zvýšily výnosy v mnoha zemích třetího světa, především Asii.
Díky této odolnější pšenici byly miliardy lidí zvláště v těch méně vyspělých zemích zachráněny před strádáním a smrtí hladem. Jeho kolegům se také podařilo vyšlechtit lepší rýži, díky čemuž se daří nakrmit více než miliardu lidí žijících v Číně.
Apokalypsy se bát nemusíme
Neuvěřitelný pokrok, dosažený ve vědě, průmyslu i zemědělství, ale i celkové životní úrovni nám tedy může dávat důvod k naději a optimismu do budoucna. Americký fyzik Koonin to dokládal konkrétními čísly. Za posledních 120 let, od roku 1900, se zeměkoule oteplila asi o 1,3 °C.
V téže době zároveň došlo k největšímu zlepšení života lidí v dějinách! Na Zemi dnes žije pětkrát víc lidí než před těmi 120 lety. V roce 1900 žilo na světě 1,6 miliardy lidí, nyní je to více než osm miliard! HDP na obyvatele ale vzrostl sedmkrát. Celosvětová průměrná délka dožití se více než zdvojnásobila z 32 na 72 let, rozšířila se gramotnost, extrémní chudoba výrazně klesla.
I když se zeměkoule za sto let oteplí o dalšího 1,3 °C, což má být nyní podle odhadu Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC) nejpravděpodobnější scénář, dodatečné oteplení nezvrátí, nebo výrazněji nevykolejí dosavadní pokrok. Na lidský blahobyt mají vliv i jiné faktory než to, jestli se klima mění, nebo ne.
Pozitivní souvislost mezi HDP a zájmem o životní prostředí
Pozvednutí zbytku světa z chudoby bude mít blahodárný vliv i na prostředí kolem nás. Zmiňovaná byla také silná pozitivní souvislost mezi HDP a zájmem o životní prostředí. Jordan Peterson zde správně poznamenal známou a bohužel taktéž často opomíjenou skutečnost, že poté, co lidé dosáhnou určité životní úrovně (hovoří se o dosažení HDP přibližně pěti tisíc dolarů na hlavu), neřeší už pak jen to, co budou jíst, ale začínají více myslet na to, v jakém prostředí budou žít jejich děti.
Nemusíme se obávat žádné katastrofy apokalyptických rozměrů. Lidé žijí dnes lépe než kdykoliv dříve. Jordan Peterson dobře shrnul současnou situaci ve světě, když řekl, že větší problém než hlad představuje spíše obezita, a pokud někde existuje skutečný hlad, vedou k němu politické důvody.
Přehnaná zelená opatření naopak mohou dosavadnímu vývoji, kdy se mnozí lidé v řadě zemí světa postupně vymaňují z chudoby, uškodit a důsledky mohou být nedozírné. Existuje mnoho důvodů věřit tomu, že si budeme schopni poradit i s těmi problémy, které máme dnes.
V rozhovoru zazněl dobrý postřeh, že dnes máme lepší podmínky a podstatně víc mozků. Obrovská výhoda větší populace spočívá právě v tom, že nikdy v minulosti nežilo tolik chytrých a vzdělaných lidí jako dnes. Zatím si lidé dokázali poradit vždy. Proto si myslím, že nemáme důvod k obavám, že to nyní nezvládneme.
Autor je europoslanec za KDU-ČSL.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
