Některé druhy zeleniny a ovoce, které jsou obecně považovány za prospěšné, obsahují sloučeniny známé jako oxaláty, které mohou způsobovat zdravotní problémy.
Řada lidí si v honbě za zdravím nakládá na talíř superpotraviny, jako jsou špenát, mandle a sladké brambory. Pro některé z nich však mohou být tyto potraviny zdrojem chronických zdravotních problémů. Podezřelý viník? Látka zvaná oxalát.
Oxaláty (šťavelany) jsou přirozeně se vyskytující sloučeniny, které se nacházejí v mnoha potravinách rostlinného původu, jako je například listová zelenina, ořechy, semena a některé ovoce. Jsou také produkovány v těle.
Právě šťavelany vyvolaly zájem a diskusi ve výživových kruzích. Zatímco rostlinám pomáhají chránit se a regulovat minerální látky, lidskému zdraví mohou škodit složitým způsobem, kterému zatím plně nerozumíme.
Vědci zatím nedokázali určit konkrétní účel oxalátů v lidském těle, ale skutečnost, že je přirozeně produkujeme, naznačuje, že možná existují funkce, které jsme ještě neobjevili.
Zdá se, že většině lidí nezpůsobuje konzumace potravin bohatých na oxaláty v rámci vyvážené stravy žádné problémy. Stále více důkazů však naznačuje, že u některých lidí, zejména u těch s určitými genetickými dispozicemi nebo střevními zdravotními problémy, může být riziko zdravotních problémů vyšší, pokud budou oxalátů konzumovat příliš mnoho.
Co mění tyto sloučeniny pro některé jedince v potenciální potížisty?
Odpověď může spočívat v širším kontextu našeho moderního života. Celoroční přístup k potravinám s vysokým obsahem oxalátů, zvýšená konzumace zpracovaných potravin a olejů ze semen, chronický stres a gastrointestinální dysbióza mohou u některých jedinců přispívat ke zvýšené náchylnosti k problémům souvisejícím s oxaláty.
Nejedná se o označování určitých potravin za „toxické“. Jde spíše o pochopení složité souhry mezi naší stravou, životním stylem a individuální biochemií. Je to připomínka toho, že pokud jde o výživu a zdraví, to, co vyhovuje jednomu člověku, nemusí vyhovovat druhému.
Případová studie: Přetížení oxaláty
Sally Nortonová, absolventka oboru nutriční vědy na Cornellově univerzitě, měla více než tři desetiletí četné zdravotní problémy, přestože se držela diety, kterou považovala za dokonalou. „Jedla jsem tuny zeleniny, spoustu listové zeleniny, tuny ořechů a byla jsem stále nemocnější,“ popsala Nortonová deníku Epoch Times. Mezi její příznaky patřily chronické bolesti, zažívací problémy, poruchy funkce štítné žlázy, artritida, zánět šlach, tenká kůže a vysilující únava.
Přestože Nortonová vyzkoušela bezpočet léčebných postupů, od fyzioterapie až po operaci, její stav se zhoršil natolik, že měla potíže se čtením a dokonce musela odejít ze zaměstnání.
Nakonec změnila stravu – vyřadila potraviny s vysokým obsahem oxalátů – a její zdravotní stav se radikálně změnil. „Během několika dní se mi zlepšil spánek. Během několika týdnů se výrazně snížila bolest kloubů, vrátily se mi kognitivní funkce a já jsem se mohla vrátit do práce a znovu si užívat života,“ uvedla Nortonová.
Příběh Nortonové nám připomíná, že i zdánlivě zdravé potraviny mohou být někdy příčinou nečekaných zdravotních problémů.
Co přesně jsou oxaláty a měli byste se jich obávat?
Co jsou oxaláty?
Kyselina šťavelová se tvoří z vitaminu C, oxaloacetátu a glyoxylátu. Když se tato kyselina spojí s minerály, jako je vápník, draslík nebo hořčík, vytvoří sloučeniny zvané šťavelany, například šťavelan vápenatý, šťavelan draselný nebo šťavelan hořečnatý. Tyto oxaláty mohou v těle vytvářet drobné krystalky.
V rostlinách plní kyselina šťavelová a krystaly šťavelanů různé role při růstu, regulaci pH, ochraně před nadbytkem vápníku, fotosyntéze a detoxikaci těžkých kovů, jak uvádí přehled v časopise Foods z roku 2023. U lidí je však účinek oxalátů diferencovanější.
Oxaláty jsou považovány za antinutrienty, protože mohou narušovat vstřebávání základních minerálů, jako je vápník, železo a hořčík.
Oxaláty se z těla odstraňují především močí. Pokud je však clearance ledvin nedostatečná, mohou se oxaláty hromadit a vytvářet krystaly. Podle přehledu z roku 2021 v časopise Applied and Environmental Microbiology může k vyšší hladině oxalátů přispět také úbytek bakterií rozkládajících oxaláty v trávicím traktu.
Podle článku v časopise Current Rheumatology Reports z roku 2013 se mohou vzniklé krystaly hromadit v různých částech těla, například v srdci, kůži, kloubech, kostech a očích. Nejznámější oxalátové krystaly se podílejí na tvorbě ledvinových kamenů, přičemž přibližně 80 % těchto konkrementů tvoří oxalát vápenatý.
Ačkoli jsou oxaláty známé svými negativními účinky, jsou také přirozeně produkovány v těle, což naznačuje, že mohou mít důležitou roli, které zatím nerozumíme.
„Oxaláty mohou být do jisté míry analogické amoniaku. Amoniak má velmi důležité funkční účely. Je normální, že se v těle vyskytuje určité množství amoniaku. Pokud však amoniak stoupne nad určitou hranici, stává se neurotoxickým a může způsobit únavu a mozkovou mlhu. S oxalátem to může být podobné,“ uvedl pro Epoch Times nezávislý výzkumník Chris Masterjohn, doktor výživových věd.
Klíčem může být dosažení rovnováhy mezi tvorbou a odstraňováním oxalátů.
„Oxalát je něco, co většinou syntetizujeme, když ideální fungování našich enzymů nefunguje na maximum,“ řekl Masterjohn. Například nedostatek vitaminu B1 nebo vitaminu B6 může zvýšit produkci oxalátu, protože tyto vitaminy jsou potřebné pro správnou funkci enzymů. Bez jejich dostatečné hladiny se podle Masterjohna mohou některé sloučeniny hromadit a přeměňovat se na oxaláty alternativní metabolickou cestou.
„Nemělo by být cílem zajistit, aby tělo nikdy nevytvářelo žádné oxaláty,“ podotkl Masterjohn. „Nechceme, aby se syntetizoval v míře vyšší, než jaké se můžeme zbavit, protože v určitém okamžiku stoupne nad hranici, která způsobuje toxicitu. A v o něco vyšším bodě překročí hranici, která vede ke krystalizaci.“
K pochopení složitosti oxalátu je zapotřebí dalšího výzkumu, „ale v tuto chvíli je celkem jasné, že oxalát se na vyšší hranici normálního rozmezí vyskytuje v moderní společnosti a dostává se do oblasti, kde začíná být čistě negativní,“ poznamenal Masterjohn.
Vytváří problém s oxaláty moderní způsob života?
Vliv oxalátů na zdraví se potenciálně zvýraznil v důsledku souběhu moderních faktorů.
Změny v moderním zásobování potravinami
V minulosti byla řada potravin s vysokým obsahem oxalátů dostupná pouze sezónně. Dnes jsou však potraviny bohaté na oxaláty, jako je špenát a mandle, dostupné po celý rok.
Změny ve stravovacích návycích
Lidé vařili na živočišných tucích, jako je máslo a sádlo, až do nástupu rostlinných olejů na počátku 20. století. Dnes „průměrný Američan konzumuje nejméně čtvrtinu a někteří až třetinu své stravy ve formě rostlinných olejů“, uvádí Dr. Chris Knobbe, známý svým výzkumem souvislosti západní stravy s chronickými nemocemi. V ČR je konzumace tuků uvedena přibližně v hodnotě 27 kg ročně.
Rostlinné oleje, jako je sójový, světlicový a slunečnicový, mohou vést k tvorbě šťavelanů v těle.
„Rostlinné oleje jsou bohaté na typ mastných kyselin zvaných polynenasycené mastné kyseliny,“ řekl Masterjohn. „Ty jsou velmi náchylné k určitému typu poškození, ke kterému může v těle docházet, a kterému se říká oxidace. Když oxidují, rozpadají se na malé kousky. Jeden z těchto malých kousků [glyoxal] může projít několika kroky metabolismu a stát se oxalátem.“
Podle datového systému dostupnosti potravin amerického ministerstva zemědělství (U.S. Department of Agriculture Food Availability Data System) tvoří obiloviny zhruba 23 % celkové stravy Američanů. Pšenice, ječmen, žito, teff a hnědá rýže mají vysoký obsah oxalátů. Celá zrna obecně obsahují vyšší množství oxalátů než rafinovaná zrna, jako je bílá mouka a bílá rýže, protože oxaláty se koncentrují hlavně v otrubách, vnější vrstvě zrna, která se při rafinaci odstraňuje.
Podle klinické studie z roku 2003 publikované v časopise The Journal of Urology mohou vysoké dávky vitaminu C u některých lidí zvyšovat hladinu oxalátů. Podobně studie z roku 2006 v časopise Kidney International zjistila, že když zdraví lidé jedli želatinu, která obsahuje hydroxyprolin (součást kolagenu), jejich moč vykazovala vyšší hladiny šťavelanů. Nízké dávky želatiny neměly vliv, ale se zvyšujícím se množstvím se projevila jasná souvislost – čím více želatiny konzumovali, tím více oxalátu se objevilo v jejich moči.
Výskyt moderních nemocí
Zpracované potraviny, nadužívání antibiotik a chronický stres mohou snižovat rozmanitost mikrobiomu, což vede k nerovnováze střevní mikroflóry a zvyšuje hladinu oxalátů, uvádí článek z roku 2021 v časopise Best Practice & Research Clinical Endocrinology & Metabolism. K produkci oxalátů může přispívat například přemnožení kandidy v trávicím traktu.
V přehledu z roku 2023 v časopise Foods byly jako stavy spojené s malabsorpcí tuků, které mohou přispívat ke zvýšené absorpci oxalátů, uvedeny zánětlivé střevní onemocnění, celiakie, syndrom krátkého střeva a bariatrická chirurgie. Přehled z prosince 2023 v časopise Kidney Diseases rovněž dával do souvislosti onemocnění dráždivého tračníku se zvýšenou hladinou šťavelanů v těle.
Vliv střevní mikroflóry na hladinu oxalátů
Úbytek bakterií rozkládajících oxaláty může vést ke zvýšení hladiny oxalátů v těle.
Bakterie, jako jsou Oxalobacter formigenes, Bifidobacterium spp. a Lactobacillus spp., pomáhají rozkládat oxaláty v gastrointestinálním traktu, jak uvádí přehled v časopise Foods 2023. Bez těchto bakteriálních spojenců může naše tělo vstřebávat více oxalátů ze stravy, což zvyšuje riziko zdravotních problémů souvisejících s oxaláty, uvádí se v přehledu ze srpna 2023 v časopise Kidney Diseases.
Podle přehledu z roku 2021 v časopise Applied and Environmental Microbiology může Oxalobacter formigenes kromě rozkladu šťavelanů v potravinách pomáhat tělu vylučovat oxaláty přímo z krevního oběhu. Výzkum na zvířatech naznačuje, že oxaláty mohou být z krve transportovány do střev, kde je Oxalobacter formigenes rozkládá, což může potenciálně snížit riziko hromadění oxalátů a souvisejících zdravotních problémů.
Udržování zdravého střevního mikrobiomu může být klíčovým faktorem přirozeného snižování tvorby oxalátů v těle.
„Ztrácíme mikroby, kteří pravděpodobně rozkládají oxalát,“ vysvětlila Epoch Times Dr. Sabine Hazanová, lékařka specializující se na gastroenterologii a výkonná ředitelka společnosti Progenabiome. „Ztráta mikrobů je viníkem onemocnění.“
Nepřítomnost bakterie Oxalobacter formigenes a dalších mikrobů rozkládajících oxaláty může částečně vysvětlovat, proč se někteří lidé zdají být náchylnější k problémům spojeným s oxaláty než jiní.
Podle přehledu z prosince 2023 v časopise Kidney Diseases „náš moderní životní styl vyvolává vymizení prospěšných mikrobakterií“. Antibiotika mohou tyto prospěšné bakterie snižovat. Nezávisle na působení antibiotik západní životní styl údajně snižuje kolonizaci Oxalobacter formigenes, jak uvádí studie z roku 2015 v časopise Science Advances.
Zdravotní stavy související s oxaláty
Škodlivé účinky oxalátů jsou zdokumentovány již od 19. století. Například v roce 1823 toxikologická studie publikovaná v časopise Edinburgh Medical and Surgical Journal rozpoznala jejich toxické účinky. Na přelomu 19. a 20. století lékaři spojovali oxaláty s celou řadou dalších příznaků než jen s ledvinovými kameny.
Nedávný výzkum spojil přetížení oxaláty s několika zdravotními potížemi:
- Kardiomyopatie: Podle článku v Current Rheumatology Reports z roku 2013 mohou mít usazeniny krystalů za následek arytmii, bušení srdce, synkopu, dušnost a ve vzácných případech i bolest na hrudi.
- Chronická bolest: Podle článku v Current Rheumatology Reports z roku 2013 mohou usazeniny v kostních, nervových a svalových buňkách způsobovat bolest.
- Poruchy zraku: Podle případové studie z roku 1980 v časopise British Journal of Ophthalmology mohou usazeniny krystalů v sítnici vést k problémům se zrakem, včetně glaukomu, šedého zákalu, odchlípení sítnice a bílých skvrn.
- Artritida: Krystalky oxalátů se mohou usazovat v kloubech a způsobovat bolest a ztuhlost, jako je tomu u artritidy. V některých případech může hyperoxalurie vést k oxalátové artritidě.
- Trávicí problémy: Oxaláty mohou dráždit sliznici trávicího traktu, což může přispívat k syndromu děravého střeva a dalším gastrointestinálním problémům.
- Autoimunita: Krystaly oxalátů mohou vyvolat zánět, který může přispět k autoimunitním onemocněním. Podle článku zveřejněného v roce 2016 v časopise Journal of Gluten Sensitivity byly například u lidí s celiakií zjištěny vyšší hladiny oxalátů.
Představují pro vás oxaláty problém?
Podle Masterjohna mají někteří lidé genetickou mutaci, která zvyšuje jejich sklon k produkci oxalátů, zatímco jiní lidé bez mutace mohou být na oxaláty citliví.
Mezi faktory, které mohou zvyšovat náchylnost, patří:
- opakované užívání antibiotik nebo ledvinové kameny v anamnéze
- poruchy trávicího traktu, jako je Crohnova choroba nebo syndrom děravého střeva
- genetická predispozice k citlivosti na oxaláty
- bariatrická operace
- nedostatek některých živin, zejména vitaminu B6
- chronické kvasinkové a plísňové infekce
- strava s vysokým obsahem potravin bohatých na oxaláty
Příznaky mohou být neurčité a překrývají se s mnoha dalšími stavy. Mezi příznaky toho, že oxaláty mohou představovat problém, patří:
- opakující se ledvinové kameny
- nevysvětlitelné bolesti kloubů nebo příznaky podobné artritidě
- chronické zažívací potíže
- časté infekce močových cest nebo bolesti močového měchýře
- chronická únava nebo mozková mlha
- kožní problémy, jako jsou vyrážky nebo kopřivka
- příznaky, které se zhoršují po konzumaci potravin s vysokým obsahem oxalátů
„Pokud se potýkáte s chronickými zdravotními problémy, které zdánlivě nemají jasnou příčinu, stojí za to zvážit, zda v nich nehrají roli oxaláty,“ uvedla Nortonová. Pokud je někdo postižen přetížením oxaláty, „když oxaláty opustí tělo, je možné uzdravit tkáně a zvrátit chronické stavy“.
Identifikace citlivosti na oxaláty
Přestože neexistuje žádný definitivní test citlivosti na oxaláty, několik diagnostických přístupů může být užitečných:
- Vyšetření oxalátů v moči: Měří hladinu oxalátů v moči, ačkoli denní odchylky mohou omezit přesnost.
- Testování složení střevních bakterií: Identifikuje dysbiózu a potenciální nedostatek bakterií rozkládajících oxaláty.
- Testování nedostatku živin: Kontroluje hladinu vitaminu B6, vápníku, hořčíku, zinku, thiaminu a železa.
- Testování kvasinkových a plísňových infekcí: Odhalí infekce, které mohou přispívat k tvorbě oxalátů v těle.
Jak snížit hladinu oxalátů?
Pokud máte podezření, že oxaláty ovlivňují vaše zdraví, existuje několik strategií, jak snížit oxalátovou zátěž:
Odstraňte nedostatek živin: Nedostatek vitaminu B6 nebo thiaminu může zvýšit tvorbu šťavelanů v těle, proto může náprava nedostatku snížit množství šťavelanů.
Vařte potraviny s vysokým obsahem oxalátů: Vařením lze snížit obsah šťavelanů v některých druzích zeleniny.
Zůstaňte hydratovaní: Dostatečný příjem vody může pomoci zabránit tvorbě krystalů a podpořit vylučování šťavelanů.
Podpora zdraví trávicího traktu: Probiotika a prebiotika mohou pomoci snížit vstřebávání oxalátů a potenciálně zvýšit mikrobiální metabolismus oxalátů.
Vyvážení stravy: Zajistěte, abyste přijímali rozmanité živiny z různých potravinových zdrojů.
Vyloučte oleje ze semen: Průmyslové oleje ze semen mohou zvyšovat hladinu šťavelanů prostřednictvím peroxidace lipidů.
Zvyšte příjem vápníku a hořčíku: Konzumace potravin bohatých na vápník a hořčík spolu s potravinami obsahujícími oxaláty může pomoci snížit vstřebávání oxalátů, protože tyto minerály se v trávicím traktu vážou na oxaláty a snižují jejich vstřebávání do těla.
Zdroje vápníku jsou širší než mléčné výrobky, což je užitečné pro všechny, u nichž se projevuje alergie na mléko nebo citlivost na něj.
„Každá tradiční kultura měla ve své stravě nějaký významný zdroj vápníku,“ uvádí Masterjohn. „Pro lovce a sběrače byly běžným zdrojem například kosti. Strava Inuitů je tvořena převážně živočišnými produkty a mléčné výrobky nemají. Považovali ho za natolik důležitý, aby získali vápník, že pokud žili tam, kde by v určitých obdobích neměli přístup k čerstvým rybám, sušili kosti z ryb mrazem a drtili je na prášek. Hadzové nemají mléko, ale existuje rostlina zvaná baobab, která má velmi vysoký obsah vápníku, a považují ji za jednu ze skupin potravin.“
Postupně omezujte potraviny s vysokým obsahem oxalátů: Některé druhy zeleniny, obilovin, luštěnin a ovoce obsahují vysoké množství oxalátů. Výměnou potravin s vysokým obsahem oxalátů za potraviny s nízkým obsahem oxalátů lze snížit celkovou zátěž oxaláty. Doporučuje se pomalý přechod, aby se zabránilo oxalátovému dumpingu, který může zhoršit příznaky.
Mezi potraviny s nejvyšším obsahem oxalátů patří:
- špenát
- mandle a kešu ořechy
- arašídy
- švýcarský mangold
- čokoláda
- sladké brambory
- rebarbora
- červená řepa
- černý čaj
- chia semínka
- kurkuma
- černý pepř
- pohanka
- amarant
Mezi potraviny s nižším obsahem oxalátů patří:
Zelenina: Zelí, kapusta, kapary, květák, koriandr, kořen celeru, okurka, kapusta lacinato nebo fialová, houby, cibule, ředkvičky, brukev, tuřín, zelený hrášek, dýně, zimní dýně, cuketa, řeřicha, vodní kaštany.
Ovoce: Jablka, avokádo, brusinky, hroznové víno, kumquat, mango, papája, švestky, meloun, medovník, citron, limetky, datle, borůvky, olivy.
Obiloviny: Bílé rýže, oves, kukuřice, ječmen
Vedlejší účinky uvolňování oxalátů
Při snižování obsahu oxalátů ve stravě se můžete zpočátku cítit hůře v důsledku jevu známého jako oxalátový dumping. K tomu dochází, když tělo začne uvolňovat uložené oxaláty.
Příznaky oxalátového dumpingu se značně liší, ale mohou zahrnovat:
- zvýšená bolest kloubů
- únava
- bolesti hlavy
- kožní vyrážky nebo svědění
- změny nálady
- zažívací potíže
Pro minimalizaci nepříjemných pocitů a možných zdravotních rizik je důležité pečlivě řídit proces odstraňování oxalátů s vyškoleným lékařem.
Klíčové poznatky
Složitá povaha oxalátů ve výživě zdůrazňuje, že to, co je zdravé pro jednoho člověka, nemusí být ideální pro jiného. Pro některé lidi, jako je Nortonová, může být snížení oxalátů klíčem k odblokování lepšího zdraví a vyřešení chronických problémů, které se dlouho vzpíraly vysvětlení.
–ete–
