Zhou Fengsuo, jeden z organizátorů protestů na Náměstí nebeského klidu 1989, zavítal do Prahy poté, co se minulý týden zúčastnil v Berlíně vzpomínkové akce 35. výročí pádu Berlínské zdi a masakru v Pekingu. S českými studenty hovořil o zkušenostech z komunistické Číny a odpovídal i na otázky současného vývoje.
„Není to tak dávno, 35 let… pořád si velmi živě pamatuji každý detail,“ pronesl na úvod Zhou s tím, že od té doby bojuje s komunistickým režimem, který se snaží tuto část historie potlačit. „Takže pro mě je povinností každému říct, co jsem zažil, protože nejde jen o můj osobní příběh.“
Než se dostal k samotné události neslavně známého masakru na náměstí Nebeského klidu, ke kterému došlo v noci na 4. června 1989, zavzpomínal na předcházející události.
Ještě jako student na prestižní technické univerzitě Tsinghua se velmi zajímal o dění ve světě a sociální otázky. Rok před masakrem s několika dalšími diskutovali o volbách v rámci univerzity namísto do té doby praktikovaného dosazování funkcionářů Komunistickou stranou Číny (KS Číny). Myšlenka si rychle získávala podporu a studenti byli velmi zapálení, vzpomínal.
„V minulosti nám neustále vymývali mozky… ‚Číňané jsou jiní, KS Číny ví všechno, je velkolepá, musí se uctívat‘, ale životní zkušenosti se od toho lišily,“ dodal ke kontextu zvedající se podpory voleb na univerzitní půdě.
V současnosti je dle něj situace studentů ještě horší kvůli tomu, jakým způsobem jsou všichni pomocí moderních technologií kontrolovaní a do jaké míry je praktikovaná cenzura. Dokonce i mimo Čínu je to dle jeho pozorování dost těžké, protože mezi Číňany žijícími v zámoří panuje vzájemná podezřívavost, což demonstroval i na vlastní zkušenosti.
Ale zpět k událostem v roce 1989… Zhou zavzpomínal, že on sám se vydal na náměstí Nebeského klidu den po událostech u Památníku lidových hrdinů, kde se 15. dubna sešly skupiny studentů, aby uctili vysoce postaveného, demokracii otevřeného politika Hu Yaobanga, který oficiálně zemřel na infarkt, ale mnozí věřili, že šlo o důsledek politické kampaně vůči němu. Zhou i další studenti onoho dne riskovali, že budou zatčeni. Onen 15. duben byl vysílán v médiích, což dle něj významně napomohlo dalším protestům.
Popsal, jak se nejdříve na Tiananmenu scházely tisíce lidí, pak desetitisíce a po měsíci miliony. Díky technickému zaměření jeho univerzity byli schopni dosahovat „překvapivé efektivity“ v oslovování řečníků a šíření jejich poselství, což označil za velmi důležité. Také byli schopni dobře organizovat další věci, které s obrovským množstvím protestujících souvisely.
Velmi důležité bylo také to, že mluvili nahlas u pomníku, protože lidé na rovinu slyšeli, co se ve skutečnosti v zemi děje, míní. Klíčovým mělo být také to, že se šířily informace o tom, jak si navzájem na náměstí pomáhali. Jejich požadavky na svobodu tisku či odhalování korupce sílily.
Konečným momentem protestů byl pak 4. červen, kdy KS Číny pod vedením Deng Xiaopinga zakročila proti protestujícím za pomoci armády, což stálo dle odhadů životy několik stovek až tisíců lidí a další tisíce zraněných. Zhou předestřel, že i když se Deng navenek tvářil jako reformátor, protesty byly jeho opravdovým testem. Míní, že se Deng zajímal jen o udržení moci a 4. červen byl kalkulovanou vraždou bez konzultace s dalšími „kádry“, byť tím riskoval občanskou válku.
Studenti v Praze se zajímali o detaily vůdčí role Zhoua v protestech. Ten skromně sdělil, že do pozice lídra se nestavěl a svou roli bral jako občanskou povinnost. Popsal počátky, kdy se studenti se strachem z možných doživotních potíží dívali jeden na druhého, kdo vystoupí vpřed, a tak se nakonec odhodlal. Zavtipkoval, že lídra z něj paradoxně udělala vláda tím, že jej dala jako pátého v pořadí na seznam nejhledanějších osob.
Po protestech jej zavřeli na rok do vězení a v roce 1995 se mu díky práci povedlo emigrovat do USA, kde žije dodnes a kde pomáhá s „odbojem“ proti KS Číny.
Popsal také, jak jednou vycestoval s velkým strachem do Číny, aniž by o tom někomu říkal (protože nechtěl, aby se ta informace šířila a byl lehce odhalen). Řekl, že protože neměl víza a na celnici nevěděli, co s tím, tak jej do vnitrozemí vpustili. Navštívil několik památných míst v Pekingu souvisejících s protesty a zakrátko jej zadrželi a deportovali zpět do USA.
Zhou odpovídal i na otázky studentů týkající se současné geopolitické situace. V nich ocenil např. Marca Rubia, který bude ministrem zahraničí v budoucí Trumpově administrativě, či Mikea Waltze, budoucího národně-bezpečnostního poradce. Má také za to, že nebýt silné podpory USA, KS Číny by už dávno Taiwan obsadila, nicméně, vzhledem k ambicím současného vůdce KS Číny Xi Jinpinga a budování námořnictva a letectva odhaduje, že může jít jen o otázku času.
Zmínil také, že evropské země za posledních 30 let prohloubily svou závislost na Číně, což je staví do ne dobré pozice závislosti, ve které KS Číny využívá čínský průmysl jako politický nástroj. Proto dle něj USA již několik let pracují na větší nezávislosti dodavatelských řetězců na Číně. Míní, že v dlouhodobém horizontu se Evropa musí rozhodnout, co s tím udělá.
Debatu organizovala v Kavárně na Borově v Praze česká pobočka Students for Liberty, která by měla zveřejnit celý videozáznam.
