Dnes začíná advent, čas plný očekávání a příprav na Vánoce. Připomeňme si, co toto období znamená a jaké tradice ho provázejí. Advent není jen o shonu a nákupech, ale především o zklidnění, radosti a sdílení. Jeho čtyři týdny představují cestu k Vánocům, která nám může přinést mnohem víc než jen dokonale připravený sváteční stůl – může nám pomoci objevit pravou podstatu sváteční pohody.
Advent, odvozený z latinského slova „adventus“ znamenajícího „příchod“, je období duchovní přípravy na Vánoce v křesťanském kalendáři. Jeho kořeny sahají do 4. století, kdy sloužil jako doba přípravy na křest.
První zmínky o adventu pocházejí ze 4. století z jižní Galie a Španělska, kde měl charakter postního období podobného přípravám na Velikonoce. V těchto oblastech byl zaměřen na duchovní ztišení a přípravu na křest. V Římě byl advent v 6. století liturgicky upraven a začal připomínat blížící se oslavu Kristova narození, ovšem bez asketického zaměření. Na čtyři týdny se adventní období ustálilo až za papeže Řehoře Velikého.
Jedním z hlavních symbolů adventu je adventní věnec. Jeho tradice sahá do 19. století, kdy německý pastor Johann Hinrich Wichern v roce 1839 vytvořil první věnec v Hamburku. Věnec měl 24 svíček, které dětem pomáhaly odpočítávat dny do Vánoc, a čtyři větší svíčky označovaly adventní neděle.
První adventní neděle: Železná naděje
Symbolizuje naději. V kostelech se během bohoslužeb čtou texty z Písma, které vyjadřují naději na Spasitelův příchod. V domácnostech se zapaluje první ze čtyř svíček na adventním věnci, často fialová, což je barva pokání a očekávání. Tradicí je zapalovat svíčky proti směru hodinových ručiček.
Druhá adventní neděle: Bronzový mír
Znamená příchod míru. Zapaluje se druhá svíčka na věnci, opět fialová, a často se v kostelech čtou texty o prorokování Kristova narození. V českém prostředí se během adventu často konají roráty, což jsou ranní adventní mše, které jsou oblíbené především mezi děmi, protože po mši dostávají cukroví nebo jiné malé dárky. Je to vhodná příležitost začít péct první cukroví a vyzkoušet tradiční recepty, které potěší rodinu i přátele.
Třetí adventní neděle: Stříbrné přátelství
Tato neděle, známá také jako Růžová neděle, je nedělí radosti. Zapaluje se růžová svíčka na adventním věnci, což znamená, že Vánoce jsou blízko. Tradice zahrnuje také stavění betlémů, které připomínají narození Ježíše. Je to skvělý čas na setkání s přáteli a společné chvíle u horkého čaje či svařeného vína. Stříbrná neděle také bývá dnem, kdy se ladí poslední detaily vánočních příprav.
Čtvrtá adventní neděle: Zlatá láska
Symbol lásky. Zapaluje se poslední fialová svíčka a přípravy na Vánoce vrcholí. V českých rodinách se zvykne zdobit vánoční stromeček, peče se vánočka a připravují se ostatní vánoční speciality. Je to poslední přípravná fáze před vánočními svátky, které začínají Štědrým dnem 24. prosince a ujištění, že Vánoce budou skutečně svátečním časem klidu a radosti.
Adventní kalendáře
Adventní kalendáře, jak je známe dnes, mají své kořeny v 19. století. První zmínky o adventním čekání na Vánoce pocházejí z německých luteránských komunit, kde rodiče dávali svým dětem každý den během adventu malý dárek nebo obrázek. V roce 1908 byl v Mnichově vytvořen první tištěný adventní kalendář, který obsahoval 24 malých dvířek, za nimiž byly schovány náboženské obrázky nebo verše.
Tento koncept se rychle rozšířil a během 20. století se adventní kalendáře staly populární po celé Evropě. Po druhé světové válce se začaly kalendáře plnit nejen obrázky, ale i malými sladkostmi nebo hračkami, což ještě zvýšilo jejich oblibu. V 50. letech 20. století se adventní kalendáře začaly objevovat i v anglicky mluvících zemích, kde se staly nedílnou součástí vánoční tradice. Dnes je možné najít adventní kalendáře s nejrůznějšími tématy, od klasických náboženských motivů až po moderní varianty se značkovým kosmetickým příslušenstvím nebo miniaturními lahvičkami alkoholu.
Zajímavým milníkem v historii adventních kalendářů je rok 2007, kdy se objevil první interaktivní online adventní kalendář, který otevřel cestu k digitálním verzím těchto tradičních symbolů vánočního očekávání. Současné adventní kalendáře tak nejsou jen fyzické předměty, ale mohou být i virtuální, nabízející každý den nové digitální překvapení.
Adventní tradice pro každý den
Kromě kalendářů, které pomáhají odpočítávat dny do Vánoc, jsou zde i specifické svátky, které obohacují adventní období:
Barborka (4. prosince) – Svátek svaté Barbory, spojený s věštbami a zvyky, jako je házení větví do vody, symbolizuje zejména naději. V minulosti byl připomínkou, že po zimě přijde opět jaro. Vykvetení větviček znamená štěstí.
Mikuláš (6. prosince) – Svátek svatého Mikuláše, kde děti dostávají dárky, ovoce nebo cukroví do připravených bot nebo střevíců. Je to uchovatel tradic a zdroj ponaučení pro většinu dětí.
Lucie (13. prosince) – Den světla a lásky, kdy se prováděly zvyky pro vyvolání snů o budoucím manželovi nebo pro štěstí.
Adventní období vyvrcholí Vánočními svátky, které následují těsně poté.
Dále si do konce roku připomeneme:
Štěpána (26. prosince) – Druhý sváteční den, kdy se lidé často potkávají s rodinou nebo jdou na procházku.
A konečně, Silvestr (31. prosince) uzavírá adventní a vánoční období s oslavami příchodu nového roku.
Vánoční čas je tedy nejen tradičním očekáváním příchodu Spasitele, ale i oslavou tradic, rodinných setkání a radosti z malých každodenních překvapení, které nám přináší adventní kalendáře a svátky, jež nás připravují na kouzelné Vánoce. Ať už se rozhodnete dodržovat staré tradice, nebo vytvořit své vlastní, nejdůležitější je užít si tento čas bez spěchu a stresu. Zapalte svíčky, naslouchejte koledám a nechte se unášet atmosférou přicházejících Vánoc.