Podle předsedy správní rady slovenského Ústavu paměti národa Jerguše Sivoše spolupracoval Andrej Babiš s komunistickou tajnou službou StB vědomě a aktivně. Na semináři v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR to uvedl v rámci svého příspěvku.
Seminář o svazkové agendě Státní bezpečnosti proběhl ve sněmovně 2. prosince 2024. Sivoš vystoupil se svou prezentací nazvanou „Jak Ústav paměti národa potvrdil oprávněnost evidence Andreje Babiše jako tajného spolupracovníka Státní bezpečnosti“.
Kvůli soudu
Sivoš uvedl, že by se případem „Bureš“ nezabývali, kdyby nebylo žaloby Babiše, podle kterého byl evidován jako agent StB bez jeho vědomí a neoprávněně. Do letitých soudních přetahovaček vstoupilo letos na podzim slovenské ministerstvo vnitra, které uznalo, že český expremiér byl v dokumentech někdejší československé tajné policie neoprávněně evidován jako její agent a s StB vědomě nespolupracoval.
„Nikdy jsem nepochyboval, že ten spor vyhraju, proto jsem řekl, že se budu soudit klidně do konce života. Nikdy jsem s StB nespolupracoval. Neexistuje ani nemůže existovat jediný důkaz, který by dokazoval něco jiného, a proto jsem i čtyřikrát vyhrál soud,“ uvedl tehdy Babiš.
Sivoš je přesto přesvědčen, že opak je pravdou. V archivech Ústavu paměti národa mají ke krycímu jménu „Bureš“, jak měl být Babiš označován, vedeno několik záznamů různé povahy.
Dostupné záznamy Státní bezpečnosti ukazují, že jméno Andrej Babiš, s odpovídajícím datem narození, bylo u Zboru národnej bezpečnosti v Bratislavě evidované svazkem číslem 25 085 v letech 1980 – 1989. Babiš zde figuruje pod krycím jménem „Bureš“.
Ke spolupráci s StB se podle záznamů Babiš zavázal 11. 11. 1982 ve vinárně „U obuvníka“ za přítomnosti dvou agentů. Ti ve zprávě nadřízenému uvádějí, že „kandidát“ přijal návrh na spolupráci bez výhrad.
Jeho přímým kontaktem měl být npor. Šuman. Heslo pro kontakt s jiným agentem bezpečnosti bylo: „Nesiem Vám materiály od pána Bureša“.
Šuman u soudu v roce 2014 uvedl, že „zpráva o získání agenta Bureše není pravdivá“. „Naverbování se u Obuvníka neuskutečnilo,“ prohlásil podle ČTK Šuman před soudem. Doplnil také, že Babiše osobně nezná.
Videokamery z Tuzexu a úplatky
Babiš pracoval v 80. letech jako zahraniční obchodní zástupce pro státní podnik Petrimex. Svůj první úkol dostal podle Sivoše záhy po naverbování. Při služebních cestách do Rakouska a Německé spolkové republiky v listopadu a prosinci 1982 měl zjistit stanovisko firmy Deutsche Chemapol k antidumpingovému jednání proti Petrimexu ze strany EHS (předchůdce EU) a prověřit, zda partneři odebírající druhotné chemické produkty platí Petrimexu maximální možnou cenu, uvádějí archívy StB.
Také další špionážní úkoly měly být ekonomické povahy jako podplácení vedení Petrimexu ze strany vídeňské firmy Chemapol. Obchodní zástupce Chemapolu „Burešovi“ odmítl prozradit, komu konkrétně jsou určeny úplatky ve formě videorekordérů z Tuzexu. Bureš měl nicméně sdělit agentům StB, že podle něj to bude vedení podniku a ředitelé obchodních skupin, ukazují záznamy.
Podle záznamů Bureš, který vystupuje i v dalších nejméně pěti svazcích StB, podal komunistické tajné policii informace ohledně vyšetřování v podniku Petrimex kvůli podezření z přijímání úplatků tureckou firmou Ekron. Ta Petrimexu v roce 1985 dlužila 50 milionů korun a hrozilo, že pohledávka se stane nedobytnou. Státní bezpečnost se snažila prověřit, kdo a v jaké míře dává a přijímá úplatky. Šlo o rozsáhlou operaci, na níž se podílelo vícero agentů. U „Bureše“ se eviduje, že poskytl k případu písemnou zprávu. Ta se však nedochovala, takže nelze říci, co v ní stálo.
Nesrovnalosti ve výdajích
Jednou z námitek Babišových právních zástupců bylo, že pracovník StB si vyúčtoval služební výdaj typu B (občerstvení) v souvislosti se jménem Bureš v listopadu 1985, kdy Babiš byl už několik měsíců na dlouhodobém pracovním pobytu v Maroku.
Sivoš ve svém příspěvku přiznal, že tato nesrovnalost existuje. Vysvětluje si ji však tím, že šlo o vyúčtování starších nákladů nebo výdaj související z dalšího pátrání ve věci turecké firmy Ekron.
Agent Šuman u soudu v roce 2014 uvedl, že v roce 1980 založil spis na Babiše coby důvěrníka StB, a to na základě výpovědí několika osob, nikoliv ovšem samotného Babiše. „Založil jsem ho k tomu, abych tento spis mohl v budoucnu využít,“ prohlásil. Dodal, že v roce 1983 složku ohledně agenta Bureše ovšem odevzdal svému nadřízenému.
Druhý agent, který měl Bureše na starosti, byl František Hákáč. Ten před stejným soudem uvedl, že Babiše osobně nezná. Odmítl ale grafologickou zkoušku či potvrdit, zda opravdu vypisoval sporný doklad se jménem Babiše. Argumentoval tím, že už je starý a po dvou mozkových příhodách si spoustu věcí nepamatuje.
Šéf Ústavu paměti národa tehdy prohlásil, že je nebezpečné, aby u přelíčení zkoumajících oprávněnost evidence ve svazcích StB vypovídali jako svědci bývalí příslušníci tajné služby.
Spolehlivý spolupracovník?
To, že byl Babiš evidován u StB tak dlouho, svědčí podle Sivoše o tom, že byl pro agenturu přínosem. V letech 1985 a 1986 proběhly interní audity, kde se hodnotila „výkonnost“ agentů. Asi polovina z nich byla vyřazena nebo ponížena na úroveň důvěrníka. Bureš však posudky ustál.
„Státní bezpečnost ho vnímala jako důvěryhodného a spolehlivého spolupracovníka,“ řekl Sivoš na semináři. Dodal, že takoví lidé museli mít správné politické uvědomění a prokazovat věrnost komunistické politice a „přátelství Sovětskému svazu“.
Přerušení spolupráce s agentem „Burešem“ je evidováno dne 13. června 1988.
Babiš vědomou spolupráci s StB vždy popíral. Přesto například v roce 2011 v pořadu Show Jana Krause určitou formu spolupráce přiznal. „Já říkám, že jsem nikdy žádný agent nebyl, protože jsem pracoval v Podniku zahraničního obchodu. A ta StB ekonomická chránila ekonomické zájmy Československa, to nebyla ta hnusná, která potlačovala lidi, že nemohli studovat, cestovat, to byla normální StB. Tam chodili vždycky, když jsem potkal cizince, hlásit zprávy, to bylo normální,“ uvedl Babiš.
Sivoš však na semináři vyvrátil tvrzení typu, že by donášet na cizince museli všichni zaměstnanci Petrimexu, kteří služebně jezdili do zahraničí. StB v podniku evidovala čtyři tajné agenty a podle záznamů bezpečnosti je evidentní, že spolupráci bylo možné odmítnout, což i jeden ze zaměstnanců podniku podle dokumentu učinil.
