Potěšení volá hlasitě, sebekontrola šeptá. Čemu z toho muži spíše naslouchají?
Není žádným mnichem na vrcholu hory, ani se nevyhýbá světskému životu, ale poslední tři roky se Marcus Gallagher zdržuje pornografie – a neohlíží se zpět.
Podobně jako mnoho jiných mužů se Gallagher (který si zvolil pseudonym kvůli anonymitě) poprvé setkal s pornografií v sedmé třídě. To, co začalo jako zvědavost, se postupně vyvinulo v uspokojující únik, poté v neodolatelnou touhu a nakonec v překážku v jeho životě.
Jak jeho zvyk narůstal, Gallagher se cítil čím dál tím více neklidný ve společnosti ostatních, zejména žen, a bojoval s neodbytným tokem myšlenek. „Každou minutu jsem myslel na něco sexuálního, třeba na pornografii,“ vzpomíná.
Tehdy začal zvažovat, že se pokusí o abstinenci.
Gallagher není sám. Rostoucí počet mladých lidí se připojuje k trendu abstinence, tedy zdržení se sexuálního uspokojení po určitou dobu. Související hashtagy patří mezi nejpopulárnější témata mužského zdraví na sociálních sítích, přičemž na TikToku mají přes 2 miliardy zobrazení a na Instagramu 3 miliony.
Účastníci si tuto praxi volí z různých důvodů. Někteří ji vnímají jako napůl žert, napůl vážnou výzvu mezi přáteli; někteří věří, že může zvýšit hladinu testosteronu a růst svalů – což současná věda nepotvrdila. Ale pro muže jako Gallagher je to výzva překonat závislost, která trvala desítky let, a výzva, která přináší nečekané mentální výhody.
Rostoucí chuť na nerealitu
Studie zveřejněná v Journal of Sex Research ukazuje, že přibližně 70 procent amerických mužů a 40 procent amerických žen konzumuje online pornografii ročně. Navíc výzkum publikovaný v Journal of Behavioral Addictions zjistil, že 11 procent mužů a 3 procenta žen souhlasí s tvrzením „Jsem závislý na pornografii“.
Více než 60 studií podporuje tvrzení, že užívání pornografie může způsobovat změny v mozku související se závislostí, včetně zvýšené citlivosti na pornografické podněty a snížené citlivosti na přirozené odměny.
„Mozek se stává citlivějším na pixely než na lidi,“ vysvětluje John D. Foubert, děkan College of Education na Union University v Tennessee, renomovaný odborník na prevenci sexuálního násilí a autor více než 30 odborných článků a knih na související témata.
„Pornografie doslova přeprogramovává mozek,“ uvádí Clare Morellová, analytička politik se specializací na technologie a duševní zdraví, pro Epoch Times. „Vytváří návykové nervové dráhy, takže člověk musí nadále přistupovat k pornografii kvůli vysoké úrovni dopaminu, který se při sledování tohoto obsahu uvolňuje.“
Pornografie je „nadnormální podnět“, který zobrazuje nereálnou a přehnanou verzi sexuality, říká Donald Hilton Jr., neurochirurg a mezinárodně uznávaný odborník na neurovědu pornografie. Tato vizuální hyperstimulace může ovládnout normální reprodukční pud, znecitlivit mozek vůči autentické lidské intimitě a vztahům.
Téměř všechno ostatní pak působí bezútěšně a nehodné úsilí, dodává Hilton.
Věda to potvrzuje. Zvýšené užívání pornografie vede k menšímu množství šedé hmoty v části mozku, což snižuje citlivost na přirozené sexuální odměny a může omezit schopnost cítit potěšení z normálních intimních vztahů.
Navíc Foubert sdílí pro Epoch Times, že užívání pornografie obvykle vede k několika negativním výsledkům, včetně deprese, úzkosti, stresu, společenské dysfunkce, snížené spokojenosti se sexem a vztahy, změně chuti v sexu, špatné kvalitě života, problémům s intimitou v reálném životě a osamělosti.
Ne všichni odborníci však souhlasí s tím, že konzumace pornografie je návyková. Nicole Prauseová, neurovědkyně zabývající se výzkumem lidského sexuálního chování, pro Epoch Times uvádí, že Diagnostický a statistický manuál duševních poruch (DSM-5) a Světová zdravotnická organizace (WHO) odmítly myšlenku „závislosti na pornografii“ jako klinické diagnózy.
Prauseová naznačuje, že v mnoha případech lidé, kteří si myslí, že mají problém s pornografií nebo masturbací, mohou bojovat s běžnějšími problémy, jako je deprese. Navrhuje zaměřit se na řešení základních problémů duševního zdraví, spíše než to rámovat jako problém závislosti.
Hilton zpochybňuje myšlenku, že pornografie nesplňuje kritéria závislosti.
Představme si dvě osoby, které horečně sledují své počítače a usilovně se snaží získat odměnu, která přichází nepravidelně,“ píše doktor Donald Hilton v článku publikovaném v časopise Socioaffective Neuroscience & Psychology. „Jedna sleduje pornografii a hledá právě ten správný klip pro sexuální uspokojení; druhá je ponořena do online pokerové hry.“
Obě vykazují identické vzorce chování – tráví hodiny sledováním své závislosti, ničí si vztahy a nejsou schopny přestat. Přesto, jak Hilton zdůrazňuje, „DSM-5 klasifikuje pouze poker jako závislost“. Tvrdí, že tento rozdíl je „z behaviorálního i biologického hlediska nekonzistentní“, vzhledem k podobným vzorcům kompulzivního chování a negativním dopadům na život.
Ačkoli WHO nekvalifikuje pornografii jako závislost, „kompulzivní sexuální chování“ (CSBD) bylo touto organizací v roce 2019 uznáno jako diagnóza. Je charakterizováno jako „přetrvávající vzorec selhávání v kontrole intenzivních, opakujících se sexuálních impulzů nebo nutkání vedoucích k opakovanému sexuálnímu chování“.
Rena Maliková, uroložka, specialistka na pánevní chirurgii a zdravotní influencerka, zmiňuje pro Epoch Times, že sexuální chování se stává problémovým pouze tehdy, když narušuje další každodenní aktivity. Vysvětluje, že to zahrnuje „chození do práce včas, produktivitu v práci, interakce s rodinou, přáteli, blízkými nebo intimitu s partnerem“.
Ti, kteří oddalují uspokojení, vítězí
„Neexistuje nic jako závislost v umírněné míře,“ míní Gallagher.
Jednáním bez sebekontroly riskují lidé, že budou těmito touhami „věčně ovládáni“, a ztratí tak schopnost ovládání sebe sama. Gallagher tvrdí, že sebekontrola je jedinečnou lidskou schopností, která by měla být chráněna a rozvíjena.
Nadměrná konzumace pornografie podle výzkumu skutečně oslabuje sebekontrolu. Studie z roku 2016 publikovaná v Journal of Sex Research zjistila, že zvýšená konzumace pornografie vede k nižší schopnosti odložit okamžité odměny ve prospěch větších budoucích výhod.
V následné studii vědci nechali jednu skupinu uživatelů pornografie abstinovat, zatímco druhá skupina se na tři týdny vzdala svého oblíbeného jídla.
Vědci zjistili, že ti, kteří přestali sledovat pornografii, si vybudovali silnější sebekontrolu a lépe zvládali odkládat okamžité touhy pro dosažení významnějších budoucích odměn. Naproti tomu ti, kteří se vzdali svého oblíbeného jídla, takové zlepšení nevykázali. Vědci dospěli k závěru, že „pravidelná sebekontrola v některých oblastech (např. sexuální) může být silnější než sebekontrola uplatněná v jiných oblastech (např. jídlo)“.
Vědomé praktikování abstinence a omezování pornografie může podle Gallaghera jednotlivcům pomoci rozvíjet jejich sebedisciplínu, což vede ke zlepšení výsledků v různých aspektech života. „Protože dokážu zvládnout tak těžký problém, nezdají se mi jiné těžké věci už tak náročné,“ podotýká.
Slavný „marshmallow experiment“ Stanfordské univerzity z roku 1972 demonstroval důležitost oddáleného uspokojení.
V experimentu byly děti usazeny v soukromé místnosti a výzkumník před ně položil cukrovinky marshmallow. Bylo jim řečeno, že pokud marshmallow nesní, zatímco výzkumník odejde, dostanou další.
Děti, které oddálily uspokojení pro druhý marshmallow, byly sledovány po dobu 40 let. Dlouhodobá data ukázala, že tyto děti měly vyšší výsledky v testech SAT, lepší reakce na stres, lepší sociální dovednosti a obecně lepší výsledky v mnoha důležitých oblastech života. (Následné studie: 1, 2, 3.)
Navíc klíčová studie z roku 2005 zjistila, že sebedisciplína předpovídá akademický úspěch více než IQ. U 140 studentů osmých tříd se sebedisciplína podílela na více než dvojnásobném rozdílu ve vzdělávacích výsledcích ve srovnání s IQ.
Další studie ukázaly, že vyšší sebekontrola vede k nižšímu výskytu psychopatologie, vyššímu sebevědomí a bezpečnějším vztahovým vazbám.
Vybíjení životní energie
Jedním z hnacích motorů užívání pornografie a masturbace je tvrzení, že to může být prospěšné pro zdraví. Současné vědecké důkazy podporující tato tvrzení však zůstávají převážně nejednoznačné. V různých studiích jsou přisuzovány zdravotní přínosy jak časté sexuální aktivitě, tak abstinenci – včetně vlivu na hladinu testosteronu (1, 2, 3, 4), plodnost, kvalitu spermatu, duševní zdraví a úroveň štěstí.
Tradiční medicína, zejména tradiční čínská medicína (TČM), zaujímá explicitnější postoj a varuje před náhodným a nerozvážným uvolňováním.
„Současný výzkum podporuje častou ejakulaci kvůli zdraví prostaty a zmírnění stresu. Tradiční čínská medicína (TČM) však zdůrazňuje rovnováhu,“ uvádí Jingduan Yang, učitel a praktik TČM páté generace, atestovaný psychiatr a generální ředitel Northern Medical Center v Middletownu ve státě New York. Yang je také přispěvatelem pro Epoch Times.
V TČM je sexuální zdraví vnímáno jako rovnováha mezi esencí (jing) a energií qi, dvěma typy energie v našem těle. Esence je základní energie pro růst, reprodukci a vitalitu, zatímco qi je každodenní energie pohánějící naše funkce.
Esenci je obtížnější obnovit, a proto její uchovávání, zejména v zimě, zvyšuje fyzickou odolnost a mentální jasnost, vysvětluje Yang pro Epoch Times.
Podle TČM jsou ledviny považovány za úložiště této esence a každá ejakulace ji vyčerpává. To proto, že ejakulace vyžaduje fyzické úsilí, uvolnění živin a důležitých tekutin potřebných pro tvorbu spermií.
„Ejakulace spouští komplexní aktivity nervového systému: Parasympatický systém („odpočívej a zažívej“) podporuje relaxaci, zatímco sympatický systém („bojuj nebo uteč“) během ejakulace přebírá kontrolu, což vede k intenzivnímu fyzickému výkonu a výdeji energie. TČM vnímá toto úsilí jako čerpání energie ledvin, což při příliš častém vyčerpání může vést k nerovnováze nebo sníženým energetickým rezervám,“ vysvětluje Yang.
To může vést ke stavu známému jako shenkui, doslova „nedostatečnost ledvin“, který se vyznačuje příznaky, jako jsou celková slabost, bolesti pohybového aparátu, závratě a sexuální dysfunkce.
„Moderní medicína se snaží racionalizovat [ejakulaci] jako přirozenou a neškodnou, ale z energetického hlediska existují závažné krátkodobé i dlouhodobé dopady,“ říká Jonathan Liu, praktik TČM, pro Epoch Times. „Z mé klinické praxe je nedostatek esence ledvin skutečně spojen s některými stavy, jako je špatná paměť, únava, a dokonce i některé případy demence.“
Ryan B. (pseudonym) je jedním z mnoha mužů, kteří uvádějí sníženou energii po ejakulaci. „Vždy se potom cítím unavený – jako bych byl úplně bez energie,“ svěřuje se pro Epoch Times.
Liu doporučuje uchovávání vitální energie těla pro udržení zdraví. „Sexuální chování není jen pro potěšení; jeho správná role je pro plození,“ konstatuje.
Yang doplňuje: „Sebeovládání není o odříkání, ale o kultivaci.“ Doporučuje, aby tato kultivace posilovala sebedisciplínu a mohla zvyšovat duchovní uvědomění a produktivitu. „Klíčem je však rovnováha a individuální zdravotní potřeby,“ zmiňuje.
Historicky všechny hlavní náboženství a filozofie podporovaly různé formy sebekontroly a v některých případech dokonce přísně zakazovaly masturbaci. Judaismus a islám praktikují půsty a podporují umírněnost. Hinduismus propaguje uvědomění a kontrolu nad smysly. V křesťanství některé denominace prosazují celibát nebo zdržení se sexu před manželstvím.
Tyto praktiky mají za cíl přesměrovat energii od okamžitého uspokojení k duchovnímu, mentálnímu a fyzickému růstu. Na počátku 19. století dokonce evropští a američtí lékaři věřili, že masturbace může vést k šílenství, což odráží historické postoje k sexuální zdrženlivosti.
„Zdrženlivost vám fyzicky neublíží. Spíše je to přístup, který ji často doprovází,“ popisuje Prauseová.
Cesta ven: Smysl namísto potěšení
Každý rok se Gallagher pokoušel zdržet masturbace po celý měsíc. „Pokaždé, když jsem to zkusil, selhal jsem,“ přiznává. Přesto vytrval.
Gallagher, nyní 26letý softwarový inženýr, nakonec začal sklízet výhody. „Teď, když se ohlížím zpět, mám mnohem větší mentální jasnost,“ přiznává. To vedlo ke zvýšenému sebevědomí a posílení.
„Zdá se, že jsme uprostřed krize maskulinity… a to mění, jak se muži cítí ve světě,“ poznamenává Justin Lehmiller, hlavní výzkumný pracovník v Kinseyho institutu a moderátor podcastu Sex & Psychology. Trend abstinence je „součástí mnohem většího hnutí, které má za cíl obnovit mužnost,“ sdílí pro Epoch Times.
„Muž, který postrádá smysl, se rozptyluje potěšením,“ objasňuje Gallagher a dále komentuje, že mnoho lidí je pohlceno moderní hedonistickou kulturou okamžitého uspokojení, pití, kouření a užívání drog.
Přesto věří, že existuje naděje. „Je nevyhnutelné, že jakmile někdo dosáhne konce této cesty a uvědomí si její prázdnotu, začne přirozeně hledat jiný směr, něco ušlechtilejšího a naplňujícího,“ podotýká. „Když se kyvadlo dostane na jeden extrém, nevyhnutelně se začne pohybovat opačným směrem.“
Pro ty, kteří zvažují podobnou cestu, Gallagher navrhuje praktické kroky, jak přestat. Pro zvládnutí okamžité touhy zmiňuje, že někteří jeho přátelé našli úspěch v tělesných aktivitách, jako je dělání kliků při pokušení. Doporučuje také psaní deníku jako nástroj pro posílení důvodů k zastavení a reflexi minulých rozhodnutí.
Zdůrazňuje důležitost pochopení návykové povahy užívání pornografie a masturbace a povzbuzuje k přerámování perspektivy otázkami o základním smyslu a dopadu tohoto chování na život a vztahy.
Především věří, že smysl skrze spiritualitu je nejlepší cestou ven.
„Zastavit takovou závislost je opravdu těžké, téměř nemožné, bez pomoci Boha,“ věří Gallagher.
Pro některé lidi může být abstinence zlomovým bodem, říká Foubert. „Sledujte, co [abstinence] udělá s vaší osamělostí, depresí, úzkostí, vašimi intimními vztahy s ostatními lidmi, a zjistěte, jestli je to něco, co se vám líbí, a s čím byste možná chtěli pokračovat i nadále,“ uzavírá.
–ete–
