Komentář
Na konferenci OSN o změně klimatu COP29, která se konala minulý měsíc v ázerbájdžánském Baku, byla uzavřena dohoda, podle níž budou bohatší společnosti (do roku 2035) převádět chudším zemím 300 miliard dolarů ročně, aby zaplatily rozvoj ekologických zdrojů energie a pomohly jim vyrovnat se s náročnými klimatickými změnami. Dohoda rovněž vyhlašuje cíl zvýšit do roku 2035 roční transfer bohatství na 1,3 bilionu dolarů ročně. Tento systém převodu bohatství znovu potvrzuje, že hlavním cílem aktivismu v oblasti změny klimatu je socialistické přerozdělování peněz.
Podívejme se blíže na specifika tohoto systému převodu bohatství.
Zpráva agentury Reuters uvádí, že budou platit „bohaté vlády“. To je přinejmenším nejasné a zavádějící tvrzení. Existuje vůbec něco jako „bohatá vláda“? Vlády nemají žádné vlastní peníze, pouze to, co vyberou od lidí a podniků spadajících pod jejich jurisdikci. Byla by vláda Spojených států považována za „bohatou vládu“? Vzhledem k jejímu dluhu ve výši 36 bilionů dolarů se mi nezdá příliš bohatá.
Při čtení zpráv se člověk dozví, že delegáti COP29 očekávají, že značnou část slíbených částek pokryjí soukromé zájmy. Co však dává těmto delegátům nebo vládám, které tyto delegáty jmenovaly, pravomoc slibovat velké výdaje od soukromých zájmů? Samotný význam slova „soukromý“ znamená „mimo kontrolu vlády“. Mám podezření, že varianta slova „soukromý“ v rámci COP29 se vztahuje na společnosti zabývající se zelenou energií, které dostávají značné vládní dotace, a proto nejsou skutečně soukromé, ale závislé a podřízené vůli vlád, které je financují.
Mimochodem, kdo přesně jsou ti delegáti, kteří slíbili převést stovky miliard dolarů ročně z prosperujících společností do méně rozvinutých společností? Jsou to volení zákonodární zástupci daňových poplatníků? Ne, jsou to jmenovaní zástupci výkonné moci a byrokraté. Tento nemístný podnik je tak nedemokratický, jak to jen jde.
Zprávy také uvádějí, že zástupci mnoha chudších zemí si intenzivně stěžují, že jim slíbené dávky jsou nedostatečné a nespravedlivé. Jak by řekl Gomer Pyle: „Překvapení, překvapení, překvapení!“ Takto se hraje: Bohatší společnosti se cítí provinile, že mají tu drzost prosperovat.
Proto prezidentka a výkonná ředitelka Institutu světových zdrojů Ani Dasgupta prohlásila (za použití těch nejvznešenějších frází), že dohoda o převodu 300 miliard dolarů ročně je „důležitou zálohou na cestě k bezpečnější a spravedlivější budoucnosti“, a dodala, že chudé země na straně příjemců transferu bohatství jsou „právem zklamány, že bohatší země nedaly na stůl více peněz, když jde o životy miliard lidí“. Miliardy životů mohou být ztraceny, pokud bohaté země nebudou solit? Jaká to hyperbola!
Pod povrchem dohody COP29 se skrývá zajímavé drama. Organizátoři COP29 z OSN výslovně uvedli, že část transferů bohatství chudým zemím bude použita na rozvoj větrné a solární energie. To je brutálně pokrytecký manévr. Souhlasím s četnými politickými a myšlenkovými vůdci v chudších zemích, kteří vášnivě odsuzují „zelené“ v bohatých zemích za to, že se snaží zabránit chudým zemím využívat stejná fosilní paliva, která poháněla hospodářský rozvoj a prosperitu bohatých zemí.
Stejně jako mnoho jiných programů zahraniční pomoci je i tato pomoc chudým zemím spojena s určitými podmínkami. Tyto země nemají technické znalosti, aby samy vybudovaly větrná a solární zařízení, takže velká část takové „pomoci“ bude přesměrována do firemních podniků v zemích, které příspěvky poskytují. Proč by zahraniční představitelé s takovým systémem souhlasili? Protože budou mít část těchto prostředků pod kontrolou a využijí je k posílení vlastní politické moci a pravděpodobně i svých osobních bankovních kont. To je způsob, jakým se často hraje hra se zahraniční pomocí – zahraniční pomoc podporuje špatné vládnutí, a tím brzdí hospodářský rozvoj, který lidé v těchto zemích tak zoufale potřebují.
Političtí vůdci v chudších zemích samozřejmě milují zahraniční pomoc, ale jsou tu i jiní, kteří si z těchto gigantických transferů bohatství mohou odnést nějaké peníze. Dohoda COP29 pochopitelně neposkytla podrobné vysvětlení, jakými cestami se navrhované převody peněz budou ubírat. Budou ministerstvo financí USA a další státní pokladny posílat peníze přímo vládám určených přijímajících zemí? Kdo však bude rozhodovat o tom, kolik peněz má být posláno do země A, B, C atd.?
Nebo peníze půjdou do OSN, kde budou na rozdělování prostředků dohlížet nevolení socialističtí byrokraté? Pokud ano, skončí část peněz na bankovních účtech OSN nebo některých jejích zaměstnanců? Bude někdo kontrolovat, jak jsou peníze přerozdělovány? Co by se mohlo pokazit?
Celý plán převodu peněz COP29 připomíná výrok německého kancléře Otto von Bismarcka, že je lepší, když se lidé příliš nedozvědí o tom, jak se dělají zákony a klobásy. Doufejme, že prezident Trump na sjezd COP příští rok nikoho nepošle.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska The Epoch Times.
–ete–
