S několika verzemi textu i slok a melodií převzatou z profánní hudby se tato duchovní píseň stala vánočním favoritem.
Vánoční koledy nebyly vždy tak oblíbené jako dnes. Po svržení krále Karla I. a nástupu Olivera Cromwella k moci byly v roce 1647 vánoční oslavy zakázány, protože je považoval za pohanskou praktiku. Zákaz zahrnoval i zpívání vánočních koled.
I když byl zákaz po obnovení vlády Karla II. zrušen, anglické církve nadále nezahrnovaly koledy do náboženských obřadů. Na konci 18. století byly anglikánskou církví oficiálně schváleny pouze dvě koledy. První z nich byla While Shepherds Watched Their Flocks od Nahuma Tatea, která byla povolena díky tomu, že parafrázovala evangelium podle Lukáše o narození Ježíše. Druhou byla Hlas andělů zvěstuje (Hark! The Herald Angels Sing).
Zatímco první koleda nemusí být široce známá, ta druhá je světově proslulá. A právem – s její dnešní podobou jsou spojena dvě slavná jména: Charles Wesley a Felix Mendelssohn. Když se však Hlas andělů zvěstuje začala zpívat v kostelích, Mendelssohn ještě ani nebyl na světě. Původní text Wesleyho koledy byl navíc několikrát upraven, než vznikla píseň, kterou známe dnes. Jak k tomu došlo?
Texty Charlese Wesleyho
Slyš, jak celým nebem zní: „Sláva Králi králů,
mír na zemi a pokojné milosrdenství, Bůh a hříšníci jsou smířeni!“
Radostně povstaňte, všechny národy, připojte se k triumfu nebes;
všeobecně známo jest: „Kristus Pán se dnes narodil.“
Tato píseň je známá, i když ne všechna původní anglická slova jsou dnešnímu posluchači srozumitelná. Text napsal Charles Wesley, jehož bratr John založil metodistickou denominaci, která má dnes miliony věřících po celém světě.
Wesley se obrátil ke křesťanství 21. května 1738. Nadán básnickým talentem napsal tentýž den svou úplně první píseň. Později složil tisíce dalších, z nichž mnohé se zpívají dodnes. Ne všechny však byly vážné náboženské písně. Wesley měl hravou povahu, což dokazuje například jeho báseň, která oslavuje jeho milovanou kočku:
Zpívám o Grimalkinovi statečném a odvážném, který vetřelce zahání na útěk.
Sotva jeho drápy a vousy spatří, s křikem prchají.
Rok po svém obrácení však napsal slova své nejznámější písně. Původně ji nazval „Koleda pro vánoční den“ a zahrnul ji do sbírky „Hymny a posvátné básně“, kterou v roce 1739 v Londýně spoluvydal se svým bratrem Johnem.
Čtrnáct let po složení této písně text upravil kazatel a Wesleyho přítel George Whitefield. Nejvýznamnější změnou bylo, že první verš „Slyš, jak celým nebem zní“ nahradil dnešní verzí: „Slyš! Hlas andělů zvěstuje.“ Právě tato podoba byla zahrnuta do zpěvníků a stala se známou po celém světě.
Kromě změn v prvních dvou slokách bylo upraveno také poslední dvojverší čtvrté sloky. Dnes známý text „Spokojen s lidmi bydlí rád, Ježíš, náš Immanuel“ původně zněl: „Spokojen jak člověk se zjevovat, Ježíš, náš Immanuel tady!“
Další změna nastala, když původních deset čtyřveršových slok bylo uspořádáno do čtyř osmiveršových slok. Osm veršů z původní Wesleyho koledy bylo z aktuální verze zcela vypuštěno.
Z osmé sloky:
Nyní ukaž svou spásnou moc, zničenou přirozenost obnov,
nyní v mystickém spojení sjednoť své s naším a naše s tvým.
Z poslední sloky:
Dej nám, třebaže jsme ztraceni, znovu nalézt tebe, Život, vnitřního člověka.
Všem se daruj, utvořen v každém věřícím srdci.
Mendelssohnova melodie
Felix Mendelssohn byl jedním z největších skladatelů 19. století. Příběh o tom, jak se jedna z jeho melodií spojila se slavnou koledou, však není zcela běžný.
Původně byl text Wesleyho písně zpíván na různé melodie. V té době bylo běžnou praxí, že texty byly kombinovány s různými melodiemi podle preferencí sborů a farností.
V roce 1855 však anglický hudebník William Cummings (1831–1915) narazil na světskou kantátu složenou Mendelssohnem. „Festgesang“ neboli „Gutenbergova kantáta“ byla napsána k oslavě 400. výročí vynálezu knihtisku. Cummingsovi se zalíbila melodie z druhé věty, která začíná slovy „Vaterland, in deinen Gauen“ („Otčino, v tvých krajích“). Tato melodie byla vytvořena tak, aby vzbuzovala hrdost na domovinu vynálezce knihtisku, Johannese Gutenberga.
Ačkoli Mendelssohn sám uvedl, že tato hudba je vhodná pouze pro světské účely, nikoli pro posvátné, Cummings buď o tomto požadavku nevěděl, nebo jej ignoroval. Považoval hudbu za dokonalý doprovod Wesleyho písně, a tak Mendelssohnovu melodii upravil a vydal v roce 1856. Výsledek této „spolupráce“ si rychle získal oblibu. Během následujících několika desetiletí byla tato verze znovu otištěna v mnoha dalších zpěvnících.
Obrovská popularita
V roce 1885 provedl reverend James King průzkum 52 zpěvníků a zjistil, že píseň „Hlas andělů zvěstuje“ byla spolu s dalšími třemi písněmi nejčastěji zařazovanou koledou. (Jednu z nich napsal také Wesley: „Hle, on přichází na oblacích.“)
Rychle se přenesme do současnosti, a toto číslo se dramaticky zvýšilo. Podle webu Hymnary.org byla koleda „Hlas andělů zvěstuje“ dosud vydána v 1 334 zpěvnících.
Její vliv sahá i za hranice církví. Téměř každý popový zpěvák má svou verzi této písně – od Carrie Underwood až po Mariah Carey.
Kdo by si ji chtěl poslechnout už po sté, má na Spotify na výběr z více než 600 nahrávek. Nebo ji lze zaslechnout v mnoha vánočních filmech – ať už hraje na pozadí, nebo je součástí dojemné scény, například v kultovním vánočním filmu Život je krásný (1946).
Od teologické moudrosti svých textů až po radostnou melodii je Hlas andělů zvěstuje výsledkem spolupráce, která se formovala po staletí a bude inspirovat ještě po mnoho dalších generací.
Na internetu můžete najít nespočet interpretací koledy ‚Hark! The Herald Angels Sing‚, zahrnující live koncerty umělců až po četné nahrávky z vánočních bohoslužeb různých kostelů.
–ete–
