Společnost Colossal Biosciences oznámila, že je přibližně tři roky od znovuoživení dávného mamuta srstnatého. Někteří odborníci však varují před nečekanými důsledky.
Texaská společnost zabývající se genetickým inženýrstvím, která usiluje o umělé znovuvytvoření vyhynulých druhů, dosáhla technologických průlomů, jež ji přibližují k dosažení tohoto cíle. Někteří odborníci však doporučují obezřetnost.
Colossal Biosciences oznámila, že je blízko k oživení mamuta srstnatého – druhu arktického slona, který zmizel z povrchu Země před tisíciletími podobně jako pták dodo – pomocí zachovalé DNA.
Pokud vše půjde podle plánu, svět by mohl do roku 2028 spatřit první geneticky upravená mláďata kříženců mamuta srstnatého a slona, uvedla společnost.
„Moderní přístupy k ochraně přírody fungují. Jen nedokážou držet krok s rychlostí, jakou ničíme planetu,“ řekl generální ředitel společnosti Colossal Ben Lamm, sériový podnikatel v oblasti biotechnologií, který společnost založil v roce 2021 spolu s průkopníkem genomiky Georgem Churchem.
George Church, vedoucí syntetické biologie na Wyssově institutu Harvardské univerzity, je označován za „otce syntetické biologie“. Podle institutu vyvinul technologii pro syntézu celých genů a genomů „daleko rychleji, přesněji a levněji než současné metody“.
V roce 2013 uspořádala nezisková organizace Revive & Restore první veřejné setkání zaměřené na využití biotechnologií k záchraně ztracených druhů.
Church vytvořil plán nazvaný Projekt mamut srstnatý, jehož cílem je vytvořit geneticky upraveného mamuta pomocí asijského slona jako náhradního nositele a znovu jej vrátit do přírody.
Lamm uvedl, že mamut srstnatý by prospěl arktickému ekosystému, kde ho lidé zhruba před 4 000 lety vyhubili lovem.
DNA mamuta srstnatého zůstala zachovalá v nalezených pozůstatcích, přestože byla zamrzlá v tundře. Lamm prohlásil, že díky pokroku v genetickém inženýrství je nyní návrat tohoto tvora možný.
„Většina technologie už existuje. Musíme ji však výrazně zdokonalit a inovovat,“ řekl Lamm. „Skutečnou výzvou je, aby fungovala v měřítku, které potřebujeme.“
Genetické znovuvytvoření vyhynulých druhů, což Lamm nazývá „de-extinkce“, vyvolává představy z Jurského parku.
Genetická replika tasmánského tygra známého také jako vakovlk (latinsky Thylacinus cynocephalus), vrcholového predátora, který vyhynul před téměř stoletím, je na seznamu společnosti pro de-extinkci v příštím desetiletí.
Nejedná se o klonování, ale o replikaci vyhynulého zvířete za použití skutečného a syntetického genetického materiálu, uvádí společnost.
Pomocí zachovalé DNA zvířete společnost Colossal tvrdí, že zrekonstruovala 99,9 procent genomu tasmánského tygra, přičemž v proteinové sekvenci zbývá pouze 45 mezer.
Cílem je vytvořit téměř identického tasmánského tygra, kterého by bylo možné vypustit do tasmánské přírody.
Lamm uvedl, že půjde o projekt s pečlivým dohledem a zapojením různých vládních a místních zainteresovaných stran.
V říjnu společnost oznámila „mnoho průlomových úspěchů“ v rámci projektu.
„Naše týmy dosahují neuvěřitelných vědeckých pokroků a drží se plánu na de-extinkci tasmánského tygra,“ uvedl Lamm v prohlášení.
Beth Shapirová, hlavní vědecká pracovnice společnosti a ředitelka Paleogenomické laboratoře UCSC, uvedla, že vzorky tasmánského tygra použité pro referenční genom Colossal patří k nejlépe zachovalým starověkým exemplářům.
V prohlášení Shapirová uvedla, že je „vzácné mít vzorek, který vám umožní posunout hranice metod starověké DNA do takové míry. Dosáhli jsme rekordního starověkého genomu, který urychlí náš projekt de-extinkce tasmánského tygra.“
Lamm sdělil, že společnost si jako náhradní matku zvolila malého vačnatce známého jako vakomyš tlustoocasá.
Společnost s hodnotou 1,7 miliardy dolarů (asi 38,25 miliardy Kč) také pracuje na umělých dělohách, které by eliminovaly potřebu náhradních matek pro donošení vyhynulých druhů.
Sedmnáctičlenný tým nedávno oznámil, že se mu podařilo použít oplodněné jednovaječné embryo a nechat ho vyrůst do poloviny těhotenství v zařízení simulujícím umělou dělohu.
Těžko předvídatelné důsledky
Kritici tvrdí, že snahy o de-extinkci odvádějí zdroje od ochrany ohrožených druhů a představují zásahy do přírody na genetické úrovni.
Někteří odborníci varují, že i když technologie bude fungovat podle plánu, její důsledky je těžké předvídat.
„Jako vizionáři bychom nevyloučili de-extinkci jako nástroj pro ochranu biodiverzity a příležitost znovu zavést vyhynulé druhy [domorodou flóru a faunu],“ uvedla Megan Fabianová, manažerka Národní kanceláře Australské společnosti pro ochranu divoké přírody.
„Museli bychom však zohlednit mnoho faktorů, například právní a legislativní důsledky, specifické mutace snižující životaschopnost druhů, dopady spojené s patogeny, lokalitu, vliv na červené seznamy a status druhů a přirozené evoluční trajektorie,“ řekla Fabianová pro Epoch Times.
Fabianová dodala, že Mezinárodní unie pro ochranu přírody v roce 2016 uvedla, že téměř všechny programy de-extinkce dosud musí splnit více kritérií, aby mohly být přijaty jako nástroje ochrany biodiverzity, a některé by dokonce mohly ochraně biodiverzity uškodit.
„De-extinkce by mohla být užitečným nástrojem ochrany biodiverzity, avšak další výzkum by byl nutný k tomu, aby poskytl jistotu, že výsledky takových programů budou fungovat a skutečně pozitivně ovlivní biodiverzitu,“ uvedla Fabianová.
Docentka Julie Oldová, bioložka a odbornice na imunitu vačnatců z Univerzity Západní Sydney v Novém Jižním Walesu, Austrálie, uvedla, že genetické oživení vyhynulých druhů přináší mnoho neznámých.
„Nejsem odbornice na translokace. Nicméně bych si myslela, že mnoho výzev spojených s přesunem jakéhokoliv savce zpět do jeho původního prostředí by představovalo logistické problémy,“ řekla Oldová pro Epoch Times.
„Některé z nich zahrnují riziko přenosu nemocí, zajištění genetické rozmanitosti, výběr vhodného prostředí a lokality – zajištění dostatečného úkrytu, potravy, stanovení potřebného množství a toho, jaké druhy by mohly jíst a dostatek vody.“
„A konkrétněji, co ostatní zvířata již žijící v této oblasti? Jak by na ně mohl mít vliv jejich přesun? Pravděpodobně by to znamenalo změnu vrcholového predátora v daném prostředí.“
„Jsou tu i jiná zvířata, která by mohla být ohrožena – translokace tasmánských čertů na tasmánské ostrovy vedla k drastickému poklesu počtu malých tučňáků,“ uvedla Oldová.
Oldová dodala, že vědci vědí velmi málo o chování vyhynulých zvířat a jejich potřebách.
„Jak se naučí lovit? Chytání kořisti bylo problémem při translokacích velkých koček,“ řekla. „O jejich ekologii toho také víme jen velmi málo, takže netušíme, jak velké území potřebují.“
„Kvůli nedostatku informací o jejich teritoriu nevíme, kolik jedinců vypustit na určitém místě. Je samozřejmě jasné, že různé biotopy mohou uživit různý počet jedinců – ale tyto informace nemáme.“
Lamm uvedl, že kritici této technologie možná nepochopili hlavní smysl de-extinkce, kterým je vytvoření genetické „sady nástrojů“, jež umožní napravit škody způsobené člověkem.
„Snažíme se zaměřovat na případy, kde měl člověk roli v zániku těchto druhů,“ řekl Lamm.
„Naším úkolem není přesvědčovat kritiky. Naším úkolem je vzdělávat lidi. Máme model, který spočívá v tom, že ke kritikům přistupujeme čelem místo toho, abychom se jim vyhýbali. Tento přístup nám zatím velmi dobře slouží.“
Uvedl, že by zašel až tak daleko, že by de-extinkcí vytvořená zvířata byla lepší než původní druhy.
Lamm uvedl, že sloní herpesviry (EEHV) každoročně zabijí přibližně 20 procent sloních mláďat.
„Chceme geneticky upravit naše mamuty tak, aby tuto nemoc neměli, nebo aby byli vůči EEHV odolní,“ řekl.
–ete–
