Komentář
28. prosince 1917 přinesl New York Evening Mail fascinující článek o historii vany ve Spojených státech, která podle všeho prošla zajímavou sérií technologických obměn a veřejných sporů o dobrý vkus. Dokonce i lékařská obec se podle článku zapojila do varování před hrozbou, kterou vana představuje pro osobní hygienu.
Článek začíná takto:
„20. prosince proběhlo zcela bez povšimnutí veřejnosti jedno z nejvýznamnějších světských výročí v americké historii, a to sedmdesáté páté výročí zavedení vany do našich států. Žádný instalatér nevystřelil salvu ani nevyvěsil vlajku. Žádný guvernér nevyhlásil den modliteb. Žádné noviny na tento den neupozornily.“
Oslavoval první vanu v Americe, která byla poprvé použita 20. prosince 1842 v domě Jamese Cullnesse, předního truhláře v Cincinnati. Tato jeho první vana byla vylepšenou kopií anglické verze a byla vyrobena z mahagonu z Nikaraguy.
„Byla téměř sedm stop dlouhá a celé čtyři stopy široká. Aby byla vodotěsná, byl vnitřek vyložen olověným plechem, pečlivě připájeným ve spojích. Celé zařízení vážilo asi 1750 liber a podlaha místnosti, v níž bylo umístěno, musela být zpevněna, aby ho unesla. Vnější část byla pečlivě vyleštěna.“
Následovalo mistrovské dílo, přesně takové, jaké bychom očekávali od jeho autora H. L. Menckena, snad největšího stylisty v dějinách americké žurnalistiky. Článek svižně a s dokonalými detaily prochází všemi kontroverzemi a vrcholí velkým okamžikem, kdy si prezident Millard Fillmore jednu vanu nainstaloval do Bílého domu.
Po veřejné diskusi, která upozornila na to, že v Mt. Vernonu ani v Monticellu žádnou vanu nemají, se veřejnost údajně nakonec nechala přesvědčit a vana se stala ve Spojených státech populární.
Menckenův článek se stal jedním z jeho nejcitovanějších a nejslavnějších. Byl zařazen do sborníků o amerických dějinách, vědeckých prací a encyklopedií, lékařských časopisů, a dokonce vstoupil do populární kultury.
O devět let později, v roce 1926, se rozčilený Mencken přiznal, že celý článek je naprostý podvrh. Ani jedno slovo z něj není pravdivé. Jak sám řekl, je to „čirý podvrh. Pokud v něm byla nějaká fakta, dostala se tam náhodou a proti mému záměru. Ale dnes je ta pohádka v encyklopediích“.
Každý by to mohl snadno zjistit, kdyby si vyhledal jediné jméno nebo místo. Byla to dobře promyšlená mystifikace, doplněná o dostatek vodítek, která mohl poznat každý, kdo má sebemenší znalosti historie (například vany existují už od roku 1750 př. n. l.).
Mencken chtěl částečně ilustrovat důvěřivost americké veřejnosti, to, jak vyhledáváme předvídatelná vyprávění, která potvrzují naše předsudky, a snadno se necháme oklamat precizním vyprávěním.
Ano, byl to dost temný trik, ale autor v něm zanechal dost stop. Zrovna jedna, kterou jsem si teď vyhledal, je poměrně zřejmá. Dům původní vany byl podle něj na rohu ulic Klášterní a Orleánské, ale mapy ukazují, že ty ulice jsou od sebe na míle vzdálené. Žádná taková křižovatka neexistuje. Další prozrazení: Monticello skutečně má vany!
Co se týče Millarda Filmora, ten byl skutečně prezidentem v roce 1850, ale vany už v Bílém domě byly. Instaloval je James Madison v roce 1814. Byl to Andrew Jackson, kdo do Bílého domu přinesl tekoucí vodu. Fillmorův nástupce Franklin Pierce instaloval tekoucí studenou a teplou vodu, a vůbec tím nevyřešil žádnou veřejnou kontroverzi.
Celá věc byla opět zcela vymyšlená. A existuje hlubší historie týkající se toho, proč to udělal. Vzpomeňte si na rok 1917. V dubnu vstoupily Spojené státy do Velké války, která způsobila tolik zkázy americkým svobodám. Ve hře už byla cenzura a blížil se přídělový systém. Několik let se ve Spojených státech rozhořívala válečná propaganda, doplněná o plnou démonizaci císaře a zejména Německa.
V zemi panovalo šílenství, každý občanský klub a komunitní schůze byly zachváceny válečnou touhou učinit svět bezpečným pro demokracii. Odpůrci války byli vyšetřováni a zatýkáni. Mencken byl jako novinář stále více frustrován. Pustil se do dlouhých a brilantních dějin amerického jazyka, i když jen proto, aby si ukrátil čas, a napsal mnoho dalších esejů, které nikdy nespatřily světlo světa.
Z obcházení cenzury si udělal sport, ale je to únavná práce. Únavné byly také každodenní mediální tropy, které spřádaly proválečné fantazie, jež se dotýkaly určitých návyků v občanském náboženství. Mencken to všechno prohlédl, ale zjistil, že je frustrován jak spoluúčastí médií na lhaní, tak důvěřivostí americké veřejnosti, která projevovala sníženou schopnost kritického myšlení.
Jeho Dějiny vany tedy byly jak výsměchem, tak oslavou americké občanské kultury se všemi jejími bradavicemi. Pak se malý experiment vymkl kontrole. Odvedl příliš dobrou práci! Nakonec se po deseti letech přiznal.
O vánočních svátcích jsem si to původní dílo přečetl znovu a jeho naprostá genialita mě zasáhla. Slouží jako metakritika určitých návyků v americkém duchu.
Například jsme vždycky měli sklon věřit, že naše technologické know-how převyšuje všechny země na světě, a tak si vymyslel falešnou historku o tom, jak rozmařilý anglický lord nemohl přijít na to, jak nepoužívat služky k napouštění vany. Americký vynález vodovodu ilustruje kreativitu a také naši demokratickou touhu nemít služebnictvo.
Američané rádi diskutují, a tak si dále vymyslel neexistující spor o to, zda je vana pro drsné americké cítění příliš okázalá a drahá.
Zde je moje oblíbená pasáž z této falešné historie:
„Na jedné straně byla odsuzována jako epikurejská a protivná hračka z Anglie, která má zkazit demokratickou prostotu republiky, a na druhé straně byla napadána lékařskou fakultou jako zdraví nebezpečná a jako zaručený původce ,souchotin, revmatických horeček, zánětů plic a celé kategorie zymotických chorob‘.“ (Cituji z časopisu Western Medical Repository z 23. dubna 1843.)
Existoval takový časopis jako Western Medical Repository. Ne, nikdy v něm nevyšel článek odsuzující vanu. Je však směšné, že lékařské časopisy po roce 1917 tento neexistující článek citovaly s odkazem na Menckenovu údajně vyčerpávající historii!
V článku je také zmíněna americká tendence příliš zasahovat do života lidí prostřednictvím zákonů, včetně represivních daní a úplných zákazů. Další pasáž:
„Například koncem roku 1843 projednávala filadelfská obecní rada vyhlášku zakazující koupání v období od 1. listopadu do 15. března, která neprošla o pouhé dva hlasy. V témže roce zavedl legislativní sbor Virginie daň 30 dolarů ročně na všechny vany, které by mohly být zřízeny, a v Hartfordu, Providence, Charlestonu a Wilmingtonu (Del.) byly na ty, kdo je měli, uvaleny zvláštní a velmi vysoké poplatky za vodu. V Bostonu bylo velmi brzy v roce 1845 zakázáno koupání s výjimkou koupání na lékařské doporučení, ale toto nařízení nebylo nikdy prosazeno a v roce 1862 bylo zrušeno.“
Nic z toho se opět nestalo. Ale mohlo se to stát? Jistě.
Nakonec článek nabízí vtipnou sentenci o kulturní síle amerického prezidentství. Představa, že Millard Filmore zpopularizoval vanu, je absurdní až na to, že není úplně šílené věřit, že se to mohlo stát.
V čem spočívala Menckenova sláva? Zkonstruoval dokonalou ilustraci falešných zpráv jako prostředek k odhalení důvěřivosti veřejnosti a spoluúčasti tisku na popularizaci fikce vydávané za skutečnost. Byl příliš úspěšný!
Teprve když se mu celá věc zcela vymkla z rukou, odhalil pravdu. Jak vysvětlil ve svém odvolání z roku 1926:
„Domnívám se, že právě z takových podvodů pochází většina takzvaného poznání lidstva. To, co začíná jako domněnka – nebo možná nezřídka jako naprostá a úmyslná lež -, končí jako fakt a je zapsáno v učebnicích dějepisu. Člověk si vzpomene na hýřivé dny let 1914-1918. Kolik z toho, co tehdy hltali čtenáři světových novin, byla ve skutečnosti pravda? Pravděpodobně ani jedno procento. Od té doby, co válka skončila, pracují vzdělaní a pracovití lidé na zkoumání a odhalování výmyslů. Každá z těchto fikcí si však dodnes zachovává plnou důvěru a kredit. Zpochybnit i tu nejzjevněji absurdní z nich znamená ve většině Spojených států vystavit se odsouzení za bolševismus.“
Ano, byl to podlý trik, ale se skutečným ponaučením. Když se nad tím zamyslím, článek je stejně směšný jako geniální. Stiskl všechna správná tlačítka, a tím se stal pravdivým jen proto, že mu bylo uvěřeno. Ostatně původní článek se citoval ještě dlouho poté, co se Mencken přiznal.
Velký podvod s vanou z roku 1917 by měl dodnes sloužit jako varování pro všechny: než něčemu uvěříte, ověřte si to!
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
