Řím za 24 hodin: Jak si užít kouzlo Věčného města

JAK STRÁVIT 24 HODIN V…

Řím nazývají Věčným městem – a není to náhoda. Hlavní město Itálie je starobylé způsobem, který přesahuje pouhá čísla, a jeho skutečnou hloubku si můžeme jen stěží představit. Po staletí bylo centrem říše, jejíž moc sahala do všech koutů tehdy známého světa, a s tím rostla i jeho sláva a význam. Pamatujte, že kdysi dávno všechny cesty vedly do Říma.

Dodnes jsou důkazy o této slavné minulosti patrné na každém kroku. Doslova tisíce let kultury, historie a architektury, nespočet ikonických památek a příběhů, které čekají na své objevení. A přestože jsem při svých několika návštěvách jen lehce poodkryl jeho tajemství, pokusíme se v tomto průvodci zachytit alespoň kousek věčnosti – za pouhých 24 hodin.

Přílet

Mezinárodní letiště Leonarda da Vinciho, známé také jako letiště Fiumicino (FCO), patří mezi největší evropské dopravní uzly a je nejrušnějším místem pro přílety a odlety v Itálii. Národní letecká společnost ITA Airways spojuje Řím s mnoha světovými destinacemi, včetně Los Angeles, Washingtonu, Toronta a Miami. Do Fiumicina létají také severoamerické aerolinky jako United, Delta, American Airlines a Air Canada.

Fiumicino se nenachází přímo v centru Říma – leží téměř 30 kilometrů jižně od města. Naštěstí má dobré dopravní spojení, zejména po železnici. Leonardo Express jede přímo a bez zastávky na hlavní nádraží Roma Termini a je nejrychlejší možností, jak se dostat do centra. Cesta trvá 32 minut a stojí 14 eur (přibližně 357 Kč).

Ráno

Řím se velmi rychle zahřeje, zaplní turisty a přiznejme si to – může být i trochu frustrující. Úzké chodníky se brzy naplní, fronty u hlavních památek se táhnou daleko za roh a mezi slavnými ruinami není téměř žádný stín.

Proto se vždy snažím vyrazit co nejdřív, když je vzduch ještě svěží a většina lidí stále snídá ve svých hotelech. (Nejsem ranní ptáče, ale výhody brzkého startu za to stojí!) První zastávka? Koloseum v 8.30 ráno, ideálně s předem zakoupenou vstupenkou.

Ačkoli je jeho podoba známá po celém světě, nic vás nepřipraví na ten okamžik, kdy před vámi poprvé vyvstane v celé své majestátnosti. Poprvé jsem stál na těchto starobylých kamenech před více než dvaceti lety jako batůžkář – a ta atmosféra mě zcela pohltila. Představoval jsem si, jak asi toto místo – které je skutečně centrem Římské říše – vypadalo v dobách, když tu kdysi lidé sledovali lovy divokých zvířat a gladiátorské souboje na život a na smrt.

Koloseum a Forum Romanum

Stavbu Kolosea zahájil císař Vespasianus a dokončil ji jeho syn Titus. Celkem trvala přibližně osm let a slavnostní otevření proběhlo v roce 80 n. l. Do arény se vešlo 50 000 až 80 000 diváků. Ačkoli je Koloseum známé především krvavými gladiátorskými zápasy, nekonaly se zde jen boje na život a na smrt – probíhala zde také divadelní představení a další umělecké produkce.

V Koloseu si dopřejte alespoň hodinu – nebo zůstaňte tak dlouho, jak jen chcete. Poté se vydejte ven a projděte se stezkami, které se klikatí Forem Romanem .

Toto místo bylo kdysi centrem každodenního života Římanů, kteří mu říkali Forum Magnum. Dnes, v obdélníkovém prostoru mezi dvěma pahorky, se můžete procházet mezi pozůstatky chrámů, svatyní, vládních budov, sloupů, oblouků a kupolí starých tisíce let.

Odpoledne

Starobylé ruiny – a vůbec všechna významná historická místa – jsou fascinující. Přenesou nás zpět v čase a ukážou nám podrobnosti o životě v jiných dobách. Ale snadno jich můžete mít dost.

Pokud máte dostatek energie a chcete si svůj program prodloužit, vydejte se kousek na sever. Asi 20 minut městskou dopravou vás zavede ke Španělským schodům, po nichž můžete vystoupat až ke kostelu Trinità dei Monti. A nezapomeňte hodit minci do Fontány di Trevi – prastará pohanská tradice, která má zajistit, že se do Říma opět vrátíte, bude splněna.

(Zajímavost: Mince, které lidé každý rok naházejí na dno fontány, dosahují hodnoty přibližně milion eur. Tyto peníze pak putují na charitu pomáhající lidem bez domova.)

A právě v tuto chvíli, kdy už je horko a davy lidí narůstají, přichází ideální čas na malý únik. Nasedněte na autobus do Trastevere a za necelých 20 minut se ocitnete v úplně jiném světě.

Ano, Trastevere je oblíbená a rušná čtvrť, ale atmosféra na druhém břehu Tibery je zcela odlišná od zbytku Říma. Název této části města znamená doslova „za Tiberou“. Dříve byla její odloučenost a úzké klikaté dlážděné uličky symbolem chudoby – průjezdy byly natolik úzké, že se jimi kočáry vůbec nedostaly.

Dnes je Trastevere malebným labyrintem plným zajímavých butiků – najdete tu například obchody s deskami, vintage módou nebo excentrickými klobouky. A hlavně: spoustou skvělých restaurací k obědu.

Vyberte si podnik se stinným dvorkem a vychutnejte si talíř horkých těstovin – například cacio e pepe, jednoduchou, ale vynikající římskou specialitu s černým pepřem a pecorinem Romano. Skvěle k nim ladí sklenka vychlazeného chianti.

Nespěchejte. Nechte do sebe vstřebat místní atmosféru a počkejte, až se vám vrátí energie. Protože odpoledne ještě nekončí. Ve skutečnosti vás čeká návštěva další země.

Cesta z Trastevere do Vatikánu trvá asi 45 minut pěšky, nebo si můžete zavolt Uber či taxi a dorazit za 25 minut. Žádnou hranici překračovat nebudete, ale rozhodně poznáte, kdy jste dorazili na místo.

Vatikán je nejmenší suverénní stát na světě, a to jak z hlediska rozlohy, tak počtu obyvatel. Žije zde přibližně 800 lidí a celé území má pouhých 120 akrů. Je duchovním dědicem kdysi mocných Papežských států, kdy papež nebyl jen náboženským, ale i politickým vůdcem.

Stejně jako u Kolosea mi spadla čelist, když jsem poprvé vstoupil do Baziliky svatého Petra. Její kopule se zdá být neskutečně vysoká – což je vlastně pochopitelné, protože jde o nejvyšší kopuli na světě. Stát na podlaze, zaklonit hlavu a pozorovat ji je závratný zážitek – kříž na samém vrcholu se nachází ve výšce 137 metrů.

Podle Michelangelova návrhu ji na konci 16. století postavilo 800 dělníků za necelé dva roky. Vstup do hlavní části baziliky je zdarma a není nutná žádná vstupenka. Ale pozor: platí zde přísný dress code. Muži si musí sundat pokrývku hlavy a muži i ženy musí mít zakrytá kolena a ramena. Takže žádné kraťasy a tílka.

Dopřejte si čas na prozkoumání této impozantní stavby. Můžete zde strávit hodiny, navštívit kryptu, vystoupat na kopuli nebo obdivovat slavnou Pietu či hrob svatého Petra. Nezapomeňte se projít i po nádherném náměstí, které obklopují sloupy a sochy.

A pak se připojte k davu návštěvníků a vydejte se ke korunovačnímu klenotu: Sixtinské kapli. Možná to zní jako klišé, ale je to pravda: žádná slova nedokážou vystihnout složitost a krásu fresky Poslední soud na stropě kaple.

Ano, další klišé – ale je to dechberoucí. Možná jste Michelangelovo největší mistrovské dílo viděli stokrát – na pohlednicích, podložkách pod myš nebo na stěnách italských restaurací. Ale navzdory horku, davům a strážcům, kteří vás pohánějí dál, být zde osobně je skutečně duchovní zážitek.

Večerní Řím

Je už večer. A pokud ještě nemáte v nohách 20 000 kroků, dělali jste něco špatně. Teď je čas zpomalit.

Řím je nádherný přes den, ale po setmění ještě více. Starobylé památky září zlatým světlem, což vytváří naprosto kouzelnou atmosféru.

Nasedněte na jedno z nejikoničtějších italských vozidel – Vespu. Nechte se svést v postranním vozíku, zatímco vás řidič proveze kolem Palatinu, Circus Maximus, Fontány di Trevi a Kolosea. A zakončete to tím nejlepším možným způsobem – šálkem kávy a porcí gelata (zmrzlinou).

Pokud vám zbývá ještě trocha energie a místo v žaludku, dejte si večeři. Po takto rušném dni nedoporučuji nic příliš honosného (i když Michelinský průvodce uvádí v Římě 77 restaurací). Místo toho udělejte pár kroků kterýmkoli směrem a objevíte pizzerii. S největší pravděpodobností bude skvělá.

–ete–