Socha Johanky z Arku se z pouhého uměleckého díla stala symbolem politického střetu. Nejprve ji město Nice slavnostně odhalilo, následně ji soud nařídil odstranit a nakonec se o ni začalo zajímat Maďarsko, které ji považuje za důležitý kulturní symbol.
Devítitunová bronzová socha, pokrytá plátkovým zlatem, byla v říjnu 2024 umístěna v Nice z iniciativy starosty Christiana Estrosiho. Dílo pochází z francouzského studia Atelier Missor, které se specializuje na realistické sochařství. Od samého počátku však byla socha terčem kontroverzí.
Kritici obvinili starostu z netransparentního zadání zakázky, což vedlo k tomu, že prefekt regionu podal právní námitku. Zdůraznil, že při podobných projektech je povinností zajistit dostatečnou transparentnost.
I přes vznesené námitky správní soud v Nice v únoru 2024 zamítl požadavek na okamžité zrušení zakázky. Podle soudu bylo možné zakázku zadat bez výběrového řízení, pokud by bylo prokázáno, že daný ateliér byl jediným, kdo byl schopen dílo vytvořit. Později však soud rozhodl, že tato podmínka nebyla splněna, a nařídil odstranění sochy a vrácení peněz, které město zaplatilo za realizaci zakázky, zpět městu Nice.
Starosta Estrosi i samotní umělci rozhodnutí vnímali jako politicky motivované, přičemž Estrosi prohlásil, že jde o útok na národní identitu a historický odkaz Johanky z Arku.
Debata měla vedle právních otázek i ideologický rozměr. Kritici z levicového spektra tvrdili, že Atelier Missor nebyl vybrán pouze na základě svého uměleckého přínosu, ale i kvůli politickým postojům, které jsou označovány za pravicové. Tato kontroverze přispěla k veřejné debatě a politickému tlaku na odstranění sochy. Klíčovým důvodem pro verdikt soudu však bylo porušení pravidel zadávání veřejných zakázek. Město se proti rozsudku odvolalo, avšak verdikt o odstranění sochy zůstal v platnosti.
Pro Atelier Missor znamenalo rozhodnutí vážnou existenční hrozbu. Zakladatel ateliéru sdílel tyto pocity: „Když jsem začal se sochařstvím, cítil jsem, že v sochách je skrytá síla, kterou si neuvědomujeme. Ale když napadli sochu Johanky z Arku, pochopil jsem, že i civilizace má své nepřátele,“ vysvětlil magazínu Frontières.
V reakci na danou situaci vznikla iniciativa na záchranu sochy vedená princem Joachimem Muratem a bývalým náměstkem starosty Nice Andrém Barthem. Tito podporovatelé navrhli založení národního fondu na její uchování a umístění ve Francii či jinde.
27. ledna oficiálně nabídlo převzetí sochy maďarské město Mátészalka, jak uvedl deník Daily News Hungary. „Boj a mučednictví Johanky z Arku pokračuje,“ prohlásil starosta Péter Hanusi ve společném prohlášení s maďarským vicepremiérem Zsoltem Semjénem a šéfem Křesťanskodemokratické lidové strany (KDNP) Istvánem Simicskóem.
„KDNP podporuje každou iniciativu, která usiluje o záchranu naší západní kultury založené na křesťanství,“ uvedli společně. Podle starosty Pétera Hanusiho je Johanka z Arku nadčasovým symbolem křesťanských hodnot a evropského kulturního dědictví.
Přestože Johanka z Arku nemá s Maďarskem přímou historickou vazbu, je vnímána jako symbol boje za svobodu, odvahy a křesťanských hodnot. Maďarská vláda význam křesťanských a národních hodnot dlouhodobě zdůrazňuje, což podle některých komentátorů vysvětluje zájem o tuto sochu jako důležitý kulturní symbol.
Atelier Missor, kolektiv umělců sídlící v Nice, byl kritizován nejen kvůli procesu zadání zakázky, ale také kvůli svému zaměření na vlasteneckou tvorbu. Deník Magyar Nemzet ve svém komentáři konstatoval: „Johanka z Arku není jen francouzskou hrdinkou, ale symbolem západní civilizace, jejíž hodnoty je třeba chránit.“
Iniciativa získala podporu nejen od strany KDNP, ale i od dalších kulturních organizací. Osud sochy bude záviset na shromážděných prostředcích a ochotě francouzských úřadů umožnit její přesun.
Tento článek čerpal informace z The European Conservative a dalších zdrojů.
