Nezkrácený projev amerického viceprezidenta J. D. Vance, který přednesl na bezpečnostní konferenci v Mnichově 14. února 2025.
Jedna z věcí, o kterých jsem dnes chtěl mluvit, jsou samozřejmě naše společné hodnoty. A víte, je skvělé být zpátky v Německu. Jak jste již slyšeli, byl jsem zde loni jako senátor Spojených států. Viděl jsem se s ministrem zahraničí Davidem Lammym a žertoval jsem, že oba jsme loni měli jinou práci než teď. Nyní však nastal čas, aby všechny naše země, my všichni, kteří jsme měli to štěstí, že nám naše národy svěřily politickou moc, jsme ji moudře využili ke zlepšení svých životů.
A chci říci, že jsem měl to štěstí, že jsem v posledních 24 hodinách strávil nějaký čas mimo zdi této konference, a byl jsem ohromen pohostinností lidí, i když se samozřejmě vzpamatovávají ze včerejšího strašného útoku. Poprvé jsem byl v Mnichově se svou ženou, která je tu dnes se mnou, na osobní cestě. A vždycky jsem měl rád město Mnichov a jeho obyvatele.
Chtěl bych jen říci, že jsme velmi dojati a že naše myšlenky a modlitby jsou s Mnichovem a se všemi, kteří byli zasaženi zlem, které postihlo tuto krásnou společnost. Myslíme na vás, modlíme se za vás a určitě vám budeme fandit i v následujících dnech a týdnech.
To, čeho se obávám, je hrozba zevnitř. Ústup Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot, hodnot sdílených se Spojenými státy americkými.
Na této konferenci se scházíme samozřejmě proto, abychom diskutovali o bezpečnosti. A obvykle máme na mysli hrozby pro naši vnější bezpečnost. Vidím, že se tu dnes sešlo mnoho, mnoho velkých vojenských představitelů. Ale i když se Trumpova administrativa velmi zajímá o evropskou bezpečnost a věří, že můžeme dospět k rozumnému řešení mezi Ruskem a Ukrajinou – a také věříme, že je důležité, aby se Evropa v příštích letech výrazně angažovala při zajišťování své vlastní obrany. Hrozba, která mě však v souvislosti s Evropou znepokojuje nejvíce, není Rusko, není to Čína, není to žádný jiný vnější aktér. To, čeho se obávám, je hrozba zevnitř. Ústup Evropy od některých jejích nejzákladnějších hodnot, hodnot sdílených se Spojenými státy americkými.
Zarazilo mne, když jeden bývalý evropský komisař nedávno vystoupil v televizi a tvářil se nadšeně, že rumunská vláda právě zrušila celé volby. Varoval, že pokud věci nepůjdou podle plánu, může se totéž stát i v Německu.
Tato lehkovážná prohlášení jsou pro americké uši šokující. Po léta nám bylo říkáno, že vše, co financujeme a podporujeme, je ve jménu našich společných demokratických hodnot. Vše od naší politiky vůči Ukrajině až po digitální cenzuru je vydáváno za obranu demokracie. Když však vidíme, jak evropské soudy ruší volby a vysocí úředníci vyhrožují zrušením dalších, měli bychom se ptát, zda na sebe klademe dostatečně vysoká měřítka. A říkám na sebe, protože v zásadě věřím, že jsme na stejné lodi.
Musíme dělat víc než jen mluvit o demokratických hodnotách. Musíme je žít. Pokud si mnozí z vás v této místnosti ještě pamatují, studená válka postavila obránce demokracie proti mnohem tyranštějším silám na tomto kontinentu. A vezměte si, která strana v tomto boji cenzurovala disidenty, zavírala kostely, rušila volby. Byli to ti dobří? Určitě ne.
A díky Bohu, že studenou válku prohráli. Prohráli, protože si nevážili všech těch mimořádných požehnání svobody: svobody překvapovat, dělat chyby, vynalézat, budovat. Jak se ukázalo, nelze nařizovat inovace nebo kreativitu, stejně jako nelze lidem vnucovat, co si mají myslet, co mají cítit nebo čemu mají věřit. A my věříme, že tyto věci spolu rozhodně souvisejí. A bohužel, když se podívám na dnešní Evropu, někdy není tak úplně jasné, co se stalo s některými vítězi studené války.
Pokud utíkáte ve strachu před vlastními voliči, Amerika pro vás nemůže nic udělat.
Vidím Brusel, kde komisaři Evropské komise varovali občany, že v době občanských nepokojů hodlají vypínat sociální sítě: v okamžiku, kdy si všimnou něčeho, co vyhodnotí jako „nenávistný obsah“. Nebo právě tuto zemi, kde policie v rámci „boje proti misogynii“ na internetu provedla razie proti občanům podezřelým z publikování antifeministických komentářů na internetu.
Podívám se do Švédska, kde před dvěma týdny vláda odsoudila křesťanského aktivistu za účast na pálení Koránu, které vyústilo ve vraždu jeho přítele. A jak soudce v jeho případě mrazivě poznamenal, švédské zákony, které mají údajně chránit svobodu projevu, ve skutečnosti nedávají – cituji – „volnou ruku“ k tomu, aby člověk mohl dělat nebo říkat cokoli, aniž by riskoval, že urazí skupinu, která dané přesvědčení zastává.
A možná s největším znepokojením se dívám na naše drahé přátele, Velkou Británii, kde se kvůli ústupu od práv svědomí dostaly do křížku základní svobody zejména věřících Britů. Před necelými dvěma lety obvinila britská vláda Adama Smithe Connera, 51letého fyzioterapeuta a armádního veterána, z ohavného zločinu, když stál 50 metrů od potratové kliniky a tři minuty se tiše modlil, nikomu nepřekážel, s nikým nekomunikoval, jen se sám tiše modlil. Poté, co si ho všimli britští strážci zákona a chtěli vědět, za co se modlí, Adam jednoduše odpověděl, že za svého nenarozeného syna.
Se svou bývalou přítelkyní před lety šel na potrat. Policisté se tím nenechali dojmout. Adam byl shledán vinným z porušení nového vládního zákona o nárazníkových zónách, který kriminalizuje tichou modlitbu a další akce, které by mohly ovlivnit rozhodnutí člověka v okruhu 200 metrů od potratového zařízení. Byl odsouzen k zaplacení tisíců liber jako nákladů na právní zastoupení obžaloby.
Rád bych teď řekl, že šlo o náhodu, o ojedinělý, šílený příklad špatně napsaného zákona, který byl přijat proti jediné osobě. Ale ne. Loni v říjnu, jen před několika měsíci, začala skotská vláda rozesílat občanům, jejichž domy leží v takzvaných bezpečných přístupových zónách, dopisy, v nichž je varovala, že i soukromá modlitba v jejich vlastním domě může znamenat porušení zákona. Vláda samozřejmě vyzvala čtenáře, aby nahlásili všechny spoluobčany podezřelé z ideozločinu v Británii i v celé Evropě.
Obávám se, že svoboda slova je na ústupu. A pro trochu humoru, přátelé, ale také v zájmu pravdy, přiznám, že někdy ty nejhlasitější hlasy volající po cenzuře nepocházejí z Evropy, ale z mé vlastní země, kde předchozí administrativa vyhrožovala a nutila společnosti sociálních médií k cenzuře tzv. dezinformací. Dezinformací, jako byla například myšlenka, že koronavirus pravděpodobně unikl z laboratoře v Číně. Naše vlastní vláda povzbuzovala soukromé společnosti, aby umlčely lidi, kteří se odvážili vyslovit to, co se ukázalo jako očividná pravda.
Proto sem dnes přicházím nejen s proslovem, ale i s nabídkou. A stejně jako se zdálo, že Bidenova vláda se zoufale snaží umlčet lidi za to, že říkají své názory, Trumpova vláda bude dělat přesný opak, a já doufám, že na tom budeme moci spolupracovat.
Ve Washingtonu teď máme nového šerifa. A pod vedením Donalda Trumpa můžeme s vašimi názory nesouhlasit, ale budeme bojovat za to, abychom bránili vaše právo vyjádřit je na veřejném prostranství. Nyní jsme ovšem v bodě, kdy situace došla tak daleko, že letos v prosinci Rumunsko na základě chabého podezření zpravodajské služby a obrovského tlaku svých kontinentálních sousedů rovnou zrušilo výsledky prezidentských voleb. Pokud tomu dobře rozumím, argumentem bylo, že rumunské volby zamořily ruské dezinformace. Ale poprosil bych své evropské přátele o trochu nadhledu. Můžete si myslet, že je špatné, když si Rusko kupuje reklamu na sociálních sítích, aby ovlivnilo vaše volby. My si to určitě myslíme. Můžete to odsoudit i na světové scéně. Ale pokud lze vaši demokracii zničit pomocí digitální reklamy za pár set tisíc dolarů z cizí země, pak vlastně nikdy nebyla příliš silná.
Dobrou zprávou je, že si myslím, že vaše demokracie jsou podstatně méně křehké, než se mnozí lidé zřejmě obávají.
Věřit v demokracii znamená chápat, že každý z našich občanů je moudrý a má právo vyjádřit svůj názor.
A já skutečně věřím, že když našim občanům umožníme, aby vyjádřili svůj názor, budou ještě silnější. Což nás samozřejmě přivádí zpět do Mnichova, kde organizátoři právě této konference zakázali účast na těchto rozhovorech zákonodárcům zastupujícím populistické strany zleva i zprava. Opět platí, že nemusíme souhlasit se vším nebo s ničím, co ti lidé říkají. Ale když političtí představitelé představují důležitý voličský elektorát, je naší povinností s nimi alespoň vést dialog.
Mnoha z nás na druhé straně Atlantiku se teď zdá, že se stále více ukazují staré, zakořeněné zájmy, které se skrývají za ošklivými slovy z dob Sovětského svazu, jako je „dezinformace“ a „misinformace“. Těmto lidem se prostě nelíbí představa, že by někdo s alternativním názorem mohl vyjádřit jiný postoj nebo, nedej Bože, hlasovat jinak, nebo ještě hůře, vyhrát volby.
Toto je bezpečnostní konference a jsem si jistý, že jste sem všichni přišli připraveni mluvit o tom, jak přesně hodláte v příštích několika letech zvýšit výdaje na obranu v souladu s novými cíli. A to je skvělé, protože jak dal prezident Trump jasně najevo, je přesvědčen, že naši evropští přátelé musí hrát větší roli v budoucnosti tohoto kontinentu. Slyšíte tento termín „sdílení břemene“, ale myslíme si, že je důležitou součástí toho, že jsme ve společné alianci, že Evropané posilují, zatímco Amerika se zaměřuje na oblasti světa, které jsou ve velkém nebezpečí.
Jsem hluboce přesvědčen, že neexistuje žádná bezpečnost, pokud se bojíte hlasů, názorů a svědomí vlastních lidí.
Ale dovolte mi, abych se vás také zeptal, jak vůbec začnete promýšlet takové otázky týkající se sestavování rozpočtu, když nebudeme vědět, co vlastně bráníme? Už jsem toho slyšel hodně při svých rozhovorech a vedl jsem mnoho, mnoho skvělých rozhovorů s mnoha lidmi, kteří se zde v této místnosti sešli. Slyšel jsem hodně o tom, před čím je třeba se chránit, a to je samozřejmě důležité. Ale co se mi zdálo poněkud méně jasné, a určitě si myslím, že i mnoha občanům Evropy, je to, před čím přesně se chráníte. Jaká je pozitivní vize, která oživuje tento sdílený bezpečnostní pakt, o němž jsme všichni přesvědčeni, že je tak důležitý?
Jsem hluboce přesvědčen, že neexistuje žádná bezpečnost, pokud se bojíte hlasů, názorů a svědomí vlastních lidí. Evropa čelí mnoha výzvám. Ale krizi, které tento kontinent právě teď čelí, krizi, které, jak věřím, čelíme všichni společně, jsme si způsobili sami. Pokud utíkáte ve strachu před vlastními voliči, Amerika pro vás nemůže nic udělat. A stejně tak není nic, co byste mohli udělat pro americký lid, který zvolil mě a prezidenta Trumpa. Potřebujete demokratické mandáty, abyste v příštích letech dosáhli něčeho hodnotného.
Nepoučili jsme se snad, že slabé mandáty vedou k nestabilním výsledkům? Ale je toho tolik hodnotného, čeho lze dosáhnout s takovým demokratickým mandátem, který podle mého názoru vzejde z toho, že budete více naslouchat hlasu svých občanů. Pokud se chcete těšit z konkurenceschopných ekonomik, pokud se chcete těšit z cenově dostupné energie a bezpečných dodavatelských řetězců, pak potřebujete mandáty k vládnutí, protože abyste si mohli všech těchto věcí užívat, musíte činit obtížná rozhodnutí.
A my to samozřejmě dobře víme. V Americe nemůžete získat demokratický mandát tím, že budete cenzurovat své oponenty nebo je zavírat do vězení. Ať už je to vůdce opozice, pokorná křesťanka modlící se ve svém domě nebo novinář, který se snaží informovat o věcech. Nemůžete ho získat ani tím, že nebudete brát ohled na své voliče v otázkách typu, kdo se stane součástí naší sdílené společnosti.
A ze všech naléhavých výzev, kterým zde zastoupené národy čelí, není podle mého názoru nic naléhavějšího než masová migrace. V současné době se téměř každý pátý člověk žijící v této zemi přistěhoval ze zahraničí. To je samozřejmě historicky nejvyšší hodnota. Mimochodem, podobné číslo je i ve Spojených státech, rovněž historicky nejvyšší. Jen v letech 2021 až 2022 se počet přistěhovalců, kteří do EU přišli ze zemí mimo EU, zdvojnásobil. A od té doby je samozřejmě ještě mnohem vyšší.
Tato situace se samozřejmě neobjevila z ničeho nic. Je to výsledek řady vědomých rozhodnutí politiků na celém kontinentu a dalších po celém světě v průběhu posledních deseti let. Hrůzy způsobené těmito rozhodnutími jsme viděli včera právě v tomto městě. A samozřejmě to nemohu znovu připomenout, aniž bych si vzpomněl na ty strašné oběti, kterým byl zničen krásný zimní den v Mnichově. Naše myšlenky a modlitby jsou a zůstanou s nimi. Ale proč k tomu vůbec došlo?
Je to strašný příběh, ale je to příběh, který jsme v Evropě slyšeli až příliš často a bohužel příliš často i ve Spojených státech. Žadatel o azyl, často mladý muž kolem dvaceti let, kterého už policie zná, najede autem do davu a rozvrátí společnost. Jednotu. Kolikrát musíme utrpět tyto děsivé nezdary, než změníme směr a vydáme se s naší společnou civilizací novým směrem? Žádný volič na tomto kontinentu nešel k volebním urnám, aby otevřel brány milionům neprověřených přistěhovalců. Ale víte, pro co hlasovali? V Anglii hlasovali pro brexit. A ať už s tím souhlasíte, nebo ne, hlasovali pro něj. A stále více lidí po celé Evropě volí politické lídry, kteří slibují, že nekontrolovatelné migraci učiní přítrž. Já osobně s mnoha těmito obavami souhlasím, ale vy nemusíte souhlasit se mnou.
Jen si myslím, že lidem záleží na jejich domovech. Záleží jim na jejich snech. Záleží jim na jejich bezpečí a schopnosti zajistit sebe a své děti.
A jsou chytří. Myslím, že to je jedna z nejdůležitějších věcí, které jsem se za svou krátkou dobu v politice naučil. Na rozdíl od toho, co můžete slyšet pár hor odsud v Davosu, občané všech našich národů o sobě obecně neuvažují jako o „vzdělaných zvířatech“ nebo jako o zaměnitelných kolečkách globální ekonomiky. A těžko se divit, že nechtějí být svými vůdci opomíjeni nebo neúnavně ignorováni. A je věcí demokracie, aby o těchto velkých otázkách rozhodovala u volebních uren.
Co však žádná demokracie nepřežije, je říkat milionům voličů, že jejich myšlenky a obavy, jejich aspirace, jejich prosby jsou neplatné nebo nehodné toho, aby se o nich vůbec uvažovalo.
Domnívám se, že odmítání lidí, přehlížení jejich obav, nebo ještě hůře, vypínání médií, vypínání voleb nebo vylučování lidí z politického procesu nic nechrání. Ve skutečnosti je to nejjistější způsob, jak zničit demokracii. Mluvit a vyjadřovat názory není zasahování do voleb. I když názory vyjadřují lidé mimo vaši zemi a i když jsou tito lidé velmi vlivní – a věřte mi, že to říkám s humorem – pokud dokázala americká demokracie přežít deset let nadávání Grety Thunbergové, vy dokážete přežít pár měsíců Elona Muska.
Co však žádná demokracie, americká, německá ani evropská, nepřežije, je říkat milionům voličů, že jejich myšlenky a obavy, jejich aspirace, jejich prosby jsou neplatné nebo nehodné toho, aby se o nich vůbec uvažovalo.
Demokracie stojí na posvátné zásadě, že na hlasu lidu záleží. Zde není místo pro firewally. Buď tuto zásadu dodržujete, nebo ne. Evropané, lid má svůj hlas. Evropští lídři mají na výběr. A jsem pevně přesvědčen, že se nemusíme bát budoucnosti.
Přijměte to, co vám vaši lidé říkají, i když je to překvapivé, i když s tím nesouhlasíte. A pokud tak učiníte, můžete čelit budoucnosti s jistotou a sebevědomím, protože víte, že národ stojí za každým z vás. A v tom je podle mě velké kouzlo demokracie. Není to v těch kamenných budovách nebo krásných hotelech. Není ani ve velkých institucích, které jsme společně vybudovali jako sdílená společnost.
Věřit v demokracii znamená pochopit, že každý z našich občanů je moudrý a má právo vyjádřit svůj názor. A pokud tomuto názoru odmítneme naslouchat, i ty nejúspěšnější boje nám zajistí jen velmi málo. Jak kdysi řekl papež Jan Pavel II., podle mne jeden z nejvýznačnějších zastánců demokracie na tomto či jiném kontinentu, „nebojte se“. Neměli bychom se bát našich lidí, ani když vyjadřují názory, které nesouhlasí s lidmi ve vedení.
Děkuji vám všem. Hodně štěstí vám všem. Bůh vám žehnej.
