Ukrajinský energetický sektor je mistrovským příkladem odolnosti, ze kterého by se Evropa mohla poučit.
Třetí výročí ruské invaze na Ukrajinu rozhodně není důvodem k oslavám, ale nabízí příležitost zamyslet se nad tím, jak se Ukrajině podařilo přežít ruskou agresi. Podívejme se na místní energetický sektor, který se musí potýkat s problémy, o jakých se našim energetikům ani nezdá, od raketových útoků na elektrárny i infrastrukturu, přes masivní výpadky proudu, přesuny vybavení nebo strategické investice do nových obnovitelných zdrojů.
Asociace evropského elektrárenského průmyslu Eurelectric si sedla s generálním ředitelem největší ukrajinské energetické společnosti DTEK, Maximem Timčenkem, aby si s ním na toto téma pohovořila v jednom kyjevském bunkru.
Ruský plán ponořit Ukrajinu do tmy
Ruská strategie zaměřená na ukrajinskou kritickou energetickou infrastrukturu se během války několikrát změnila. Podle Timčenka skutečná válka začala dávno před plnohodnotnou invazí v roce 2022, už anexí Krymu a válkou na Donbasu v roce 2014. První výrobní aktiva DTEK byla právě na Donbasu, ve městě Doněck.
„Museli jsme naneštěstí opustit naše rodné město. Přišli jsme o významnou část naší majetkové základny, včetně uhelných dolů, elektrické sítě a elektráren,“ řekl v rozhovoru Timčenko. DTEK ztratila také největší distribuční společnost na Krymu.
Místo uhelných elektráren proto firma začala budovat větrné a solární kapacity. Podle Timčenka se jim do roku 2019 podařilo postavit obnovitelné stroje o kapacitě jednoho gigawattu (GW).
S válkou v roce 2022 přišla i válka o elektřinu. Ruské útoky přicházely v několika fázích.
Vlna 0: Kybernetické útoky před fyzickou invazí
Ještě před invazí zaznamenala DTEK rostoucí počet kybernetických útoků na kritickou energetickou infrastrukturu. Miliony pokusů o narušení systémů signalizovaly širší strategii podporovanou cizím státem. Tyto útoky měly za cíl vyřadit klíčovou infrastrukturu z provozu a zasít zmatek. Intenzita však nadále rostla s konfliktem.
Od začátku invaze jsme zaznamenali 300 milionů pokusů o kybernetické útoky.
Julia Burmistenková, vedoucí mezinárodních vztahů společnosti DTEK
„Od začátku invaze jsme zaznamenali 300 milionů pokusů o kybernetické útoky, ale díky spolupráci s Microsoftem a dalšími partnery jsme je zvládli odrazit,“ sdělila Eurelectricu Julia Burmistenková, vedoucí mezinárodních vztahů společnosti DTEK. Kybernetická bezpečnost zůstane pro Ukrajinu klíčovou prioritou i po skončení války.
Vlna 1: Fyzické útoky na rozvodnou síť
Dva dny před plnohodnotnou invazí Rusko ostřelovalo tepelnou elektrárnu Luhansk TPP (největší výrobní zdroj elektřiny v Luhanské oblasti) po dobu 48 hodin, včetně přenosových vedení a trafostanic. V ranních hodinách 24. února 2022 pak ruské jednotky překročily hranice a zahájily pochod na Kyjev.
Útokům předcházelo odpojování částí elektrické sítě s cílem rozdělit ji na izolované „energetické ostrovy“, aby se výrobní oblasti na západě nemohly připojit k energeticky náročnějším oblastem na východě a ve středu země.
Synchronizace s evropskou sítí ENTSO-E naši energetickou bezpečnost významně zlepšila.
Maxim Timčenko, generální ředitel DTEK
Po neúspěšném útoku na Kyjev zahájilo Rusko na podzim 2022 ostřelování přenosových trafostanic, což vedlo k rozsáhlým výpadkům proudu. Bez proudu se v listopadu 2022 ocitlo až 85 % národa. Aby se podařilo obnovit dodávky elektřiny, musela být Ukrajina dočasně rozdělena na energetické ostrovy, které nebyly napojeny na externí zdroje.
Po onom dočasném opatření se díky interní spolupráci a napojení se na evropskou rozvodnou síť, místo té ruské, zemi podařilo plně obnovit dodávky elektřiny a naučit se předcházet rozsáhlým výpadkům. Protože na synchronizaci na evropskou síť ENTSO-E se Ukrajina připravovala už od roku 2017, předčasný přechod se podařilo uskutečnit poměrně hladce za pouhé tři týdny (mělo k němu původně dojít až v roce 2023).
„Tohle naši energetickou bezpečnost významně zlepšilo a to právě v kritické době, kdy plnohodnotná invaze teprve začínala,“ pronesl šéf DTEK. Poté se však Rusko zaměřilo na centralizované zdroje energie.
Vlna 2: Útoky na elektrárny
Protože Rusové znali slabiny ukrajinských elektráren postavených podle sovětských plánů, bylo pro ně snadné vyhodnotit nejlepší cesty k jejich vyřazení. Zatímco přímé útoky na jaderná zařízení, která zajišťují 50 % výroby elektřiny, stále zůstávají tabu i během války, přesto Moskva přikázala ničit rozvodny a dráty vedoucí z těchto elektráren.
„U tepelných a vodních elektráren ale hranice neznají,“ podotkl Timčenko. Právě tato zařízení se stala hlavním cílem ruských raket a dronů. Útoky zbavily Ukrajinu klíčové flexibilní kapacity.
První polovina roku 2024 byla pro ukrajinskou energetiku nejhorším obdobím, kdy zažila 10 velkých útoků. Na jednu elektrárnu bylo cíleno 3-5 raket. „90 % našich výrobních kapacit bylo zničeno nebo poškozeno,“ vzpomenul Timčenko s tím, že od té doby se vzdušná obrana elektráren výrazně zlepšila. Jen díky tomu bylo možné zabránit větším škodám při masivním útoku 25. prosince 2024, kdy bylo na každou z elektráren vystřeleno 10-12 raket.
Naše elektrárny jsou teď jako kabriolety – bez střechy.
Julia Burmistenková, vedoucí mezinárodních vztahů společnosti DTEK
Přesto ani to nestačí a zařízení jsou v kritickém ohrožení. „Naše elektrárny jsou teď jako kabriolety – bez střechy. Stačí dvě rakety, aby zničily celou střechu, a to se jim podařilo u všech našich elektráren,“ poznamenala Burmistenková.
Na konci října 2024, v očekávání dalších ruských útoků, se EU dohodla na zvýšení přeshraničního toku s Ukrajinou z 1,7 GW na 2,2 GW a až na 2,5 GW pro nouzové situace.
Timčenko popsal, že ať už jsou to opravy elektráren a sítí nebo přesuny transformátorů a jiného vybavení z nyní okupovaných oblastí, do práce se zapojují všichni lidé z brandže a často i mimo ni. Horníci pomáhají v elektrárnách, manažeři v údržbě, všichni drží pospolu.
Vlna 3: Útoky na obnovitelné zdroje
Zatímco pro některé jsou solární a větrné elektrárny zdrojem klimaticky čisté energie, pro Ukrajince představují především energetickou bezpečnost. Tyto decentralizované zdroje jsou díky své rozptýlenosti horším terčem než jedna velká elektrárna.
Přesto se ani jim útoky ruských sil nevyhnuly. Od června 2024 začalo Rusko ostřelovat trafostanice, solární panely a větrné turbíny. Tato strategie se však ukázala jako méně efektivní. Zatímco tři rakety mohou zničit jednu tepelnou elektrárnu o kapacitě 300 MW, u větrné farmy tato kapacita představuje 50 turbín a „není šance, že by tohle tři rakety zničily,“ podotkl Timčenko.
Podobné je to i s fotovoltaickými parky. Obnovení 400 MW zničené kapacity solárních panelů zabralo společnosti DTEK v létě pouhých sedm dnů, nahrazení poškozené větrné turbíny je rovněž v rámci dnů. Rovně ekonomicky takový útok smysl nedává, jestliže jedna ruská raketa stojí přibližně 5 milionů eur, poznamenala Burmistenková.
Ponaučení z ukrajinské zkušenosti
Zkušenosti DTEK přináší několik klíčových poznatků pro období války, míní Timčenko. Obnovitelné zdroje snižují míru destrukce, jak fyzické, tak finanční. Přinášejí také vyšší odolnost v časech válčení, protože jejich náhrada je rychlá a relativně levná.
Druhým faktorem zabezpečení energie je přímý kontakt ředitelů elektráren se vzdušnou obranou. Bez toho není možné koordinovat postup v případě útoků a vyjasnit si, které cíle je třeba chránit jako první.
Timčenko vyzdvihl také vzájemnou spolupráci jednotlivých energetických společností v zemi, které si navzájem půjčují vybavení a zdroje. „Je to pravděpodobně poprvé, co nejsme konkurenti. Bojujeme společně,“ řekl a dodal, že „jen společné úsilí může pomoci obnovit (provoz) co nejrychleji.“
Dalším důležitým faktorem je propojení se spřátelenými zeměmi, v případě Ukrajiny s evropskou soustavou ENTSO-E. Díky tomu má po ruce flexibilní kapacity pro případ výpadků v produkci elektřiny. Země bývalého sovětského bloku poslaly na Ukrajinu řadu svého staršího, kompatibilního vybavení. Také česká ČEZ poslala Kyjevu desítky kamionů s elektromotory, transformátory, armaturami, rozvodnami a dalšími komponenty.
Podle Timčenka je pro Evropu nyní stěžejní, aby se stala energeticky nezávislou a „co nejvíc diverzifikovala zdroje energie“. Tuto nezávislost mohou kontinentu poskytnout obnovitelné zdroje a Ukrajina by se mohla stát důležitým dodavatelem této „čisté energie“ do EU, myslí si šéf ukrajinského energetického gigantu. Budoucnost energetického mixu země vidí v kombinaci jádra, obnovitelných zdrojů a vodních elektráren.
Zdůraznil také roli vzájemné spolupráce napříč Evropou. Evropské energetické společnosti „nemohou spoléhat jen na sebe, obzvlášť v kritických situacích, jaké zažíváme my,“ uvedl.
Rozhovor můžete v angličtině shlédnout zde.
