Pátá prezidentka Gruzie Salome Zurabišviliová se včera zúčastnila jednání českého Senátu, kde se probírala retrospektiva událostí, které měly vést k převratu a převzetí moci v její zemi.
Předseda senátního Výboru pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Pavel Fischer (bez polit. příslušnosti, klub ODS + TOP 09) shrnul nedávné události a představil text prohlášení k situaci v Gruzii, který následně senátoři schválili.
9. duben 1989 se v Gruzii zapsal jako den národní jednoty. V ten den sovětská armáda násilně potlačila protesty na hlavní třídě Rustaveli v Tbilisi. „Při těchto násilnostech zemřelo 21 mladých protestujících. Bylo tam více než 100 zraněných,“ řekl senátor Fischer. Tento protest nastartoval cestu ke svobodným volbám.
Proces převzetí moci
„Dnes se na hlavní třídě v Tbilisi Rustaveli demonstruje opět. Masová mobilizace policejních složek ukazuje, že současní vládci ve městě a také v této zemi rozhodně nepodceňují nespokojenost protestujících, kteří se zde setkávají už více než 100 dní bez přestání,“ řekl senátor Fischer.
Protestuje se proti převzetí moci v zemi.
„Jak došlo k tomu, že v parlamentu v Gruzii sedí všichni za jednu stranu? Stalo se to po volbách, které byly na podzim minulého roku,“ řekl senátor. „Ty volby nebyly ani férové, ani spravedlivé. Jejich výsledek byl natolik pochybný, provázely je velmi nestandardní situace, o kterých mimořádně kriticky mluvily i mezinárodní organizace a pozorovatelé.“
Ti, kteří se chopili moci, prohlásili, že když opozice nebude v parlamentu, že ta uvolněná místa zaberou sami.
— Pavel Fischer, senátor
Přítomná prezidentka Salome Zurabišviliová, která tehdy měla odpovědnost za dodržování ústavy a za nejvyšší úřad v zemi, se proto dle Fischera obrátila na představitele své vlastní země, aby pomáhala spravedlivému průběhu voleb.
Prezidentka podle senátora zjistila, že ji „přestávají poslouchat i členové vlády a neodpovídají na apely hlavy státu. Když se potom se ukázalo, že by měl volby přezkoumat ústavní soud, prezidentka podala k tomu příslušné podání, tak se tím ústavní soud nezabýval“.
Podle ústavy v Gruzii se parlament nemůže svolat bez toho, aby ustavující schůzi svolala hlava státu (prezidentka), přesto se parlament sám o sobě sešel. Gruzie funguje jako demokratická parlamentní republika s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu a předsedou vlády, který řídí kabinet, a je volen parlamentem.
Na protest proti situaci s volbami a svévolnému svolání zasedání parlamentu nepřišli na jednání představitelé opozice.
„Ti, kteří se chopili moci, prohlásili, že když opozice nebude v parlamentu, že ta uvolněná místa zaberou sami,“ řekl Fischer. „Proto je dneska v Gruzii jednobarevný parlament, který si zvolil vedení živelným způsobem. Podobně živelně našel svoji vládu. A stejně zvolil i svého prezidenta.“
To spouští diskuse nad legitimitou parlamentu, jednotlivých poslanců, vlády a prezidenta Gruzie.
Mandát prezidentky Salome Zurabišviliové sice skončil k datu, které bylo určeno koncem minulého roku, „ale ona vlastně v souladu s ústavou čeká, až předá svůj úřad legitimně zvolenému nástupci“, řekl senátor. „A takový se nevyskytl.“
„Gruzie se zmocnili lidé bez střílení, bez tanků, ale zato způsobem, nad kterým se nám může skutečně tajit dech,“ prohlásil Fischer. „Lidé protestují a jsou na ulicích právě proto, že v ulicích je dnes poslední místo, kde se ještě mohou volně pohybovat, protože média jsou pod atakem, novináři ve vězení, političtí vězni ukazují, že režim rozhodně nepodcenil každého, kdo vystoupil z davu. A o tom, že se zde vede útok i na nevládní organizace, můžeme slyšet i u nás.“
Co řekla exprezidentka Zurabišviliová
Níže přetiskujeme záznam projevu exprezidentky Salome Zurabišviliové v Senátu ČR:
„Vážený pane předsedo, vážené senátorky a senátoři Parlamentu České republiky, milí přátelé. Dnes, tedy 9. dubna, dnešní den 9. dubna je pro každého Gruzínce slavnostním dnem v tento den v roce 1989 vyjeli ruští vojáci a tanky do centra Tbilisi a potlačili pokojnou demonstraci volající po svobodě a nezávislosti. Použili plyn, obušky a hrubé násilí k tomu, aby rozehnali dav převážně mladých lidí. 21 z nich bylo zabito, mnoho z nich byly ženy. Další stovky lidí byly zraněny. Nicméně poselství oné noci nezmizelo, podnítilo národní hnutí a připravilo cestu k nezávislosti Gruzie, ke které došlo o dva roky později.
Ale nyní, o 36 let později, ve stejný den a na stejné ulici, kde byla prolita krev za svobodu, jsou mladí Gruzínci opět v ulicích. Už 140 dní tam pokojně protestují proti něčemu stejně nebezpečnému, plíživému a tichému převratu proti samotné demokracii a nezávislosti.
Než budu pokračovat ve svém projevu, ráda bych vás požádala, abyste v této budově uctili minutou ticha oběti z 9. dubna 1989 a také vyjádřili solidaritu s mladými lidmi v Gruzii a připomněli si ty, kteří bojovali v Gruzii dnes a bojují také na Ukrajině za svobodu a nezávislost.
(Minuta ticha. Senátoři povstávají.)
Vážené senátorky, vážení senátoři, dnes vám přináším varování a také výzvu k akci. Gruzie je měněna ne tanky, ale zákony, represivními zákony. Nedochází k tomu přes noc, ale dochází k tomu krok za krokem. Sledujeme, jak je naše demokracie demontována přímo před našima očima v reálném čase. Mírumilovní demonstranti jsou zatýkáni silou opoziční strany, čelí hrozbám rozpuštění. Pokuty v desítkách až statisících eur jsou uplatňovány vůči obyvatelům, neziskovkám a médiím. Ne proto, že by udělali nějaký přestupek, ale jenom za to, že vyjadřují nesouhlas.
Je připraven ke schválení nový zákon o zahraničních agentech, kopie ruského zákona, který v Rusku zničil občanskou společnost. Každý den přináší nové represivní zákony, které jsou zaváděny do našeho právního řádu. Blížíme se velmi roku 1937. Naše instituce už nenabízí žádnou ochranu. Soudnictví se stalo nástrojem vládnoucí strany. Ani jedno významné soudní rozhodnutí v posledních měsících nebylo v rozporu s požadavky prokuratury. Ani jedno. Prožíváme zrod systému jedné strany. Za vším stojí jen jeden muž. Neodpovědný, nedotknutelný stín autokracie ruského typu, který se zvedá nad kdysi nadějnou evropskou demokracií. Za tím vším je stín Ruska. Přesto je reakce Evropy a Evropské unie až příliš tichá. Před rokem, téměř před rokem byl Gruzii udělen status kandidátské země Evropské unie. Dnes je ta samá země vtahována do ruského orbitu a stává se takovým zkušebním polem autoritářských taktik. Evropská reakce zásadně neodpovídá závažnosti toho, co se ve skutečnosti děje.
Tento okamžik není jen gruzínskou politickou krizí. Je to evropská výzva, je to taková trojnásobná výzva. Je to výzva pro liberální demokracii jako takovou, jak v Gruzii, tak v Evropě. Pokud může být demokracie v Gruzii zničena během jednoho roku, po třech desetiletích podpory ze strany Evropské unie a budování svobody médií, nezávislé soudy a občanskou společnost, jak to pak vypovídá o odolnosti demokracie? Mělo by to být tak snadné, zničit demokracii? Pokud to dovolíme, vyšleme tím signál, že demokratické instituce jsou křehké a že autokraté mohou uspět, pokud budou postupovat dostatečně pomalu a cynicky.
Nicméně gruzínské obyvatelstvo je připraveno se bránit. Je to také geopolitická výzva, Gruzie totiž není jen tak ledajaký malý stát. Jsme součástí evropského sousedství a klíčovou spojkou ve strategickém řetězci, který zahrnuje Černé moře, které samozřejmě čelí hrozbám na ukrajinském pobřeží Jižního Kavkazu, křehký mír v Arménii a nové trasy z propojení Evropy s energetickými a surovinovými zdroji ve střední Asii. Pokud Gruzie upadne do autoritářského a ruského vlivu, oslabí to celou pozici Evropy v tomto životně důležitém region, a to jak ekonomicky, politicky, ale také morálně.
Za třetí, je to výzva pro globální důvěryhodnost Evropy ve vztahu k Rusku. Řeknu to na rovinu, pokud Evropská unie nedokáže ochránit hodnoty, které po desetiletí prosazovala, pokud nedokáže jednat na obranu lidí a institucí, které pomáhala budovat, pokud nedokáže jasně reagovat na malý, vzpurný stát ovládaný zkorumpovanými elitami pod ruským vlivem, pak je ohrožena zahraničně politická důvěryhodnost Evropské unie, stejně tak jako její nová obranná agenda, protože zbrojení bez vůle, bez rychlého rozhodování, je jen strategií na papíře. Není to žádné odstrašení, není to žádná síla.
Řekněme si to jasně. Rusko se dívá a připravuje si své další kroky. Co se mu nepodařilo v roce 2008 s tanky v Gruzii a co se mu nepovedlo s válkou na Ukrajině, nyní zkouší pomocí nového receptu hybridní strategie tichého dobývání, kterou si dnes testuje právě v Gruzii, kdy vojenská intervence už byla vyzkoušena v roce 2008. Tento nový postup ale nevyžaduje žádnou armádu. Stačí tři ingredience: manipulaci s volbami, propagandu a dezinformace. A samozřejmě nějakého oligarchu spřízněného, který rozloží a uzurpuje moc zevnitř. Je toho víc.
Pokud Rusko nedokáže vyhrát válku na Ukrajině vojenskou silou, může se ji pokusit vyhrát politicky, a to tím, že bude manipulovat budoucí ukrajinské volby, bude podkopávat důvěru veřejnosti, rozdělovat společnost a oslabovat Kyjev zevnitř, tak, jak se mu to povedlo v Gruzii. Gruzie je takovou zkoušku, protože pokud tato hybridní strategie v Gruzii uspěje, bude ji Rusko možná opakovat jinde v Evropě. Pokud to bude fungovat v Gruzii, která velmi se dobře umí bránit po staletí, bude kopírovaná jinde, například v Moldavsku, Rumunsku nebo dokonce i v jiných státech Evropy. A proč? Protože to je levné, tiché. Zatím tato strategie nenarazila na žádný vážný odpor zvenku.
Co je tedy potřeba udělat? Evropa musí jednat, a to hned. Ne pouhými slovy, ale skutečnou protistrategií.
Musíme bojovat, to je na nás, a my budeme pokračovat, nicméně naši partneři by měli poskytnout volební ochranu, měli by volat po nových a férových volbách. Ale to nebude stačit, pokud nebudeme mít nové nástroje nejen na pozorování, ale také na prevenci. Tato nová hra je zmanipulovaná ještě předtím, než ten den voleb přijde.
Musíme zajistit politickou čistotu a jednoznačnost Evropské unie, kdy ti Gruzínci, kteří jsou proevropští, musí vědět, že nejsou sami.
Sankce rychle zaměřené a cílené, ty budou fungovat, pokud budou zaměřeny na ty, kteří financují převzetí moci. Musíme taky bránit hodnoty, do kterých jsme investovali. Proevropská společnost, neziskovky, svobodná média, nezávislé soudnictví, nezávislé organizace. Pokud dovolíme demontáž těchto institucí, vyšleme signál všem ostatním autokratům, kteří čekají na výsledek.
Vážené senátorky a senátoři. Český lid poznal okupaci. Poznali jste propagandu, znáte dlouhé mlčení, útlak. I přesto jste ukázali světu, co znamená osvobodit se. Víte lépe než většina ostatních, že svobodu je třeba bránit, nejen na bitevním poli, ale i v síních moci, na soudech, v ulicích a také v duši národa.
Dnes se Gruzie účastní tohoto boje. My vás nežádáme o to, abyste bojovali za nás, ale žádáme vás, abyste stáli za námi, abyste pozvedli svůj hlas, abyste mluvili jasně, abyste jednali s konkrétním cílem. Protože pokud dnes Gruzii neubráníme, můžeme se zítra probudit ve zcela jiné Evropě.
Dnešní usnesení českého Senátu. Český Senát jasně dává příklad, jak podpořit ostatní, jak by se měly zachovat ostatní členské státy Evropské unie. Já bych vám chtěla za sebe i za Gruzínce poděkovat za tuto podporu. Děkuji vám.“
