Před 75 lety proběhla v noci ze 13. na 14. dubna Akce K, namířená proti mužským řeholníkům, kteří byli považováni za „nepřátele“ komunistického režimu. Jednalo se o jeden z největších zásahů proti církvi, který byl součástí širšího útoku tehdejšího režimu na náboženský život v Československu.
Původ a cíle Akce K
V průběhu 50. let 20. století, kdy bylo Československo pod vládou komunistického režimu, se stát snažil razantně zasahovat do náboženského života svých občanů a začal realizovat politiku, jejímž cílem bylo vykořenit jakoukoli formu organizovaného náboženského života a nahradit ji ideologií marxismu-leninismu. Komunisté věřili, že musí zamezit jakémukoli vlivu náboženství na veřejný život, a proto svůj hledáček zaměřili na řeholné řády, které měly významný vliv na vzdělání, charitu a duchovní život v zemi. Z toho důvodu předsednictvo Ústředního výboru Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) tehdy připravilo konkrétní plán na likvidaci mužských klášterů a postupnou eliminaci řeholníků.
Průběh
Akce K probíhala s vojenskou precizností. První etapa byla zahájena v noci z 13. na 14. dubna 1950. Příslušníci Státní bezpečnosti (StB), policie a Lidové milice obsadili 75 klášterů. Po celé zemi bylo zadrženo na 2 376 řeholníků, kteří patřili k různým náboženským komunitám. Většina z nich byla násilně přemístěna do pracovních táborů nebo do internace v některých klášterech, které byly pod dohledem státních složek. Mnozí řeholníci byli podrobeni fyzickému a psychickému nátlaku, včetně mučení.
Stát také implementoval formální programy na „reorganizaci“ církevních institucí, které zahrnovaly kontrolu nad výběrem nových členů a veškerými duchovními aktivitami.
„Vzbudili nás ve dvanáct hodin v noci, bušili na dveře, od jednoho pokoje k druhému. Vstávat! Spakovat! Shromážděte se v jídelně! Nejdůležitější věci s sebou! Pak nás naládovali do autobusů a odvezli do toho Bohosudova. Bylo nás tam asi sto dvacet,“ sdělil Paměti národa profesor Ludwig Armbruster, který byl v době Akce K novicem u Jezuitů. „Prohledávali kláštery a naivně si mysleli, že najdou nějaké důkazy. Že najdou kulomety pod oltářem…“
Bernard Bokor tehdy studoval teologii u salesiánů ve Svätém Kríži nad Hronom (dnešní Žiar nad Hronom).
„Skutečně po dvanácté hodině přijely před klášter dva autobusy. Protože jim nikdo neotvíral, tak vyrazili dveře, byla to StB, nebyla to armáda. Dorazili tam, všechny vzbudili, museli jsme do takového většího sálu, kam jsme se všichni dostali, těch asi padesát lidí. Tam nám přečetli nějaký příkaz, který StB dostala od vlády, že prostě tohle se likviduje, nás soustředí, mladé lidi zvlášť a ty profesory, co tam byli, taky zvlášť. Dostali jsme hodinu na sbalení potřebných věcí. Mohli jsme si vzít každý jednu tašku a nějaký balík. My jsme si brali i peřiny, 14. dubna bylo ještě zima, nevěděli jsme, co s námi bude,“ stojí v Bokorově výpovědi pro archiv Paměti národa.
Druhá etapa Akce K probíhla ve dnech 27. – 28. dubna 1950, kdy bylo obsazeno dalších 69 klášterů. Do konce 50. let byla v Československu zlikvidována většina tradičních mužských řeholí, včetně například řádu benediktinů, dominikánů, cisterciáků a mnoha dalších.
Po této akci se režim zaměřil na eliminaci i ženských řeholných řádů v takzvané Akci Ř.
