PLAYA TUNCO, Salvador – Zatímco v pozadí tiše hraje rytmická latinskoamerická hudba, Patricia Sandovalová pláče v restauraci s výhledem na šedé moře v rodném Salvadoru. Při pohledu na rozbíjející se vlny zastřeným hlasem vypráví o hrůzách svého života jedenáctileté dívky, která vyrůstala v zemi zmítané občanskou válkou.
Před několika týdny to bylo 42 let, co se vrátila do své vlasti, odkud uprchla se svou matkou a sourozenci, aby si vybudovala nový, bezpečný život. Při vzpomínce na hořkosladký okamžik, kdy v březnu vystoupila z letadla na půdu svého dětství, se rozplakala.
„Odešla jsem… teď se vracím … a nepoznávám tu zemi. Neznám svou vlast,“ říká než se jí zlomí hlas. Sandovalová, která nyní žije v Kalifornii, se vrátila na návštěvu, protože po desetiletích občanské války a brutálního násilí ze strany gangů žije země nyní v míru pod prezidentem Nayibem Bukelem. I další lidé, které zná, cítí, že je teď bezpečné se vrátit.
Řada Salvadoranů vypráví podobné příběhy a říká, že se nyní cítí bezpečně před gangy, které před tím, než byl Bukele zvolen, beztrestně zabíjely a loupily. Salvador nyní hraje důležitou roli ve snahách amerického prezidenta Donalda Trumpa o deportaci zločinných nelegálních imigrantů. Ministryně vnitřní bezpečnosti Kristi Noemová navštívila zemi 26. března. Na videu, které mělo za pozadí Salvadorovo Centrum pro teroristické vězně, známé jako CECOT, varovala členy gangů před působením v USA.
Deník Epoch Times projel asi 300 kilometrů v této malé zemi, aby promluvil s desítkami lidí o proměně, kterou jejich národ zažil pod Bukelem, a o tom, jak vnímají deportace kriminálníků z USA do své vlasti. Většina z nich vyjádřila souhlas s tím, že suroví členové gangů, ať už v Salvadoru nebo ve Spojených státech, musí za své zločiny pykat.
Salvador býval neblaze proslulý jako nejnebezpečnější stát Latinské Ameriky kvůli gangům jako MS-13 a Barrio 18, které terorizovaly zemi po celou dekádu. Bukele nyní označuje zemi za nejbezpečnější v celém regionu, díky masovému pochytání a uvěznění gansterů. Pověst Salvadoru jako tvrdého bojovníka s mafií vzrostla se stavbou obřího komplexu CECOT v Tecoluce.
To zaujalo pozornost Trumpa. Během své předvolební kampaně slíbil uzavřít jižní hranici USA, kde většina z 11 milionů nelegálních imigrantů vstupovala za prezidenta Joea Bidena do země. Trumpova administrativa se soustřeďuje na hledání a deportaci členů zločineckých gangů, jako je Tren de Aragua z Venezuely. I zde hraje Salvador klíčovou roli.
Politický analytik ze Salvadoru Herbert Esmahan říká, že proměna země v jednu z nejbezpečnějších na západní polokouli je klíčem k omezení nelegální migrace do Spojených států. Vyčištění problému gangů v Salvadoru znamená, že se otevře více podniků, přijede více turistů a vytvoří se více pracovních míst, poznamenal.
Noemová na návštěvě CECOT
Dvouproudovou silnici vedoucí z hlavního města San Salvadoru do věznice CECOT stíní koruny stromů. Město ožívá 26. března zprávami, že americká ministryně navštíví CECOT. Tato zpráva se objevila na digitálním billboardu ve městě.
V den jejího příjezdu lemují trasu vojáci v uniformách s puškami M16. Noemová se nechala vyfotografovat, jak stojí během návštěvy před zavřenými gangstery s tetováním na nahých hrudích. Její poselství členům gangů bylo, že pokud se pokusí přijet do Ameriky, skončí v tomto mega-vězení. Přísná kontrola vlády kolem návštěvy Noemové byla novinářům patrná, přičemž jeden zástupce místního média se svěřil Epoch Times, že nebyl pozván na setkání mezi Bukelem a americkou političkou.
Mluvčí prezidentské kanceláře Salvadoru Wendy Ramosová odmítla žádost Epoch Times o rozhovor s vládními zástupci ohledně deportací. „Žádný vládní úředník nebyl pověřen poskytnutím jakýchkoli informací,“ uvedla.
Zato lidé v Salvadoru svůj názor vyjádřili rádi. Většina souhlasí s deportacemi členů gangů ze Spojených států do jejich země. Každý člověk, kterého Epoch Times zpovídal, vyprávěl příběhy o násilí a zločinech, které zažili předtím, než byl Bukele zvolen, většinou ze strany gangů.
Deportace gangsterů
Na náměstí Plaza Gerardo Barrios v historickém centru San Salvadoru holubi plácají křídly, jak se snaží uniknout dětem, které je se smíchem honí. Na náměstí stojí 175 let stará Metropolitní katedrála připomínající minulou éru. Jde o němého svědka silné křesťanské identity země. Z reproduktoru v nedalekém hotelu vyhrává píseň, zatímco turisté se tu mísí s místními.
Enrique Orellana, farmář z Teotepeque, vypráví, že přijel do hlavního města nakoupit pesticidy proti hmyzu, který škodí hospodářským zvířatům. 61letý muž přes tlumočníka říká Epoch Times, že návštěva Noemové byla okamžikem národní hrdosti, protože ukázala světu, že Salvador už není v područí gangů. „Kde byl dřív první ve zločinu, teď je první v bezpečnosti. Trump a Bukele pracují ruku v ruce,“ říká.
Ne každý ovšem tento názor sdílí. 76letý Abel poznamenává, že Spojené státy by měly řešit své vlastní problémy. „Tato země nemá zákonné právo přijímat je, o deportacích z Ameriky. Trump by je měl poslat do vězení tam,“ myslí si.
Podobně jeho třicetiletá kamarádka Vanessa podotýká, že si nemyslí, že je správné, aby Amerika posílala členy gangu Tren de Aragua z Venezuely do její země. Spojené státy by měly mít všechny prostředky potřebné k ubytování vězňů, konstatuje.
Oba dva se zmínili, že panují pochybnosti, zda je každý v CECOT členem gangu. Oba odmítli během rozhovoru uvést své příjmení.
Za zločin patří trest
V březnu Trumpova administrativa deportovala 238 údajných členů gangu Tren de Aragua a 21 členů gangu MS-13 do CECOT. Deportace byla zdokumentována videem, na kterém jsou vězni vedeni z letadel armádou, naloženi na autobusy a vojenská vozidla a rychle odvezeni do věznice.
Bukele souhlasil s tím, že ubytuje v CECOT cizí státní příslušníky za 6 milionů dolarů ročně.
Federální soudce James E. Boasberg nařídil, aby se dvě letadla, která přepravovala nelegální imigranty-gangstery do Salvadoru a Hondurasu, vrátila do Spojených států. Příkaz byl však vydán ústně, ne písemně, a spor o deportace gangsterů, kteří se v USA nacházejí nelegálně, se vleče dál. Trump se při deportacích odvolává na zákon o cizích nepřátelích, který umožňuje vládě urychleně vyhostit ilegální migranty, kteří se účastní invaze do země.
Americká vláda deportovala 31. března do Salvadoru další várku gangsterů z Tren de Aragua a MS-13. Trump za to poděkoval Bukelovi v dopise a pozval ho na oficiální návštěvu do Bílého domu. Ta proběhla 14. dubna a oba státníci na ní probírali vzájemnou spolupráci. Bukele na návštěvě prohlásil: „Někdy říkají, že zavíráme tisíce, já říkám, že jsme ve skutečnosti osvobodili miliony.“
V projevu na Valném shromáždění OSN v roce 2024 Bukele řekl, že jeho země musela přerušit cyklus násilí, který začal občanskou válkou a přecházel do násilí gangů. Podle něj se jeho země během posledních pěti let soustředí na nahrazení bezpráví bezpečností pro Salvadorany.
Podle Esmahana salvadorské úřady vyšetřovaly podezřelé členy gangů, než je poslaly do CECOT. Ti, kteří měli gangsterská tetování povinná pro členy gangů a prokázalo se u nich napojení na mafii, prošli právním procesem. „Pokud by tito lidé nebyli potvrzeni jako zločinci, nebyli by v našich vězeních, tečka,“ říká Esmahan.
Zatímco Bukele využil „výjimečný stav“ k zatýkání členů gangů, Esmahan tvrdí, že ti, kdo si stěžují, že Bukele vládne železnou pěstí, jsou neinformovaní. „Tohle není diktatura. Země byla schopná zlikvidovat tyto kriminální struktury, protože byly prohlášeny za teroristické,“ říká a dodává: „Globalisté chtějí, aby svět věřil, že Salvador porušuje lidská práva zločinců ve vězeních. To není pravda. Pokud něco, lidská práva byla v Salvadoru obnovena.“
Gangsteři ze Salvadoru pravděpodobně stráví zbytek života za mřížemi díky kombinovaným trestům za členství v gangu a terorismus, obchodování s drogami, a za spáchání znásilnění a vražd.
Vězni deportovaní ze Spojených států jsou zde drženi jako placená služba pro Spojené státy za neprocházení právním procesem, jaký by podstoupili vězni v zemi.
Beztrestné násilí
Diego, vyučený automechanik, říká, že si vydělá líp, když vozí turisty a návštěvníky po San Salvadoru. Tento 23letý muž během rozhovoru s Epoch Times vypráví, že dokud Bukele nezačal svůj „výjimečný stav“, který pozastavuje některá občanská práva, nemohl ani navštívit svou přítelkyni v sousedním městě. Členové gangů stavěli na svém území zátarasy a kontrolovali totožnost lidí, kteří přicházeli. „Cizáky“ často stříleli. Diego popisuje, že by se musel setkávat se svou přítelkyní na neutrálním území, jako jsou restaurace a nákupní centra.
Po zvolení Bukeleho vojáci vtrhli do nejnebezpečnějších čtvrtí a pozatýkali podezřelé členy gangů na základě specifických tetování. „Například pokud měl někdo tetování, tak ho vyslýchali,“ líčí Diego. Taktika fungovala, takže v těchto čtvrtích dnes zůstalo velmi málo gangsterů. Když někdo vidí někoho, jak dělá gangsterské znamení, nahraje si to na telefon a upozorní úřady, konstatuje. I přesto nás z obavy před gangy požádal, abychom neuváděli jeho příjmení.
„Zrovna včera nějaký kluk udělal gangové znamení. Každý mara [zkratka pro marabunta neboli gang] má své znamení Udělal to znamení na nějakého úředníka a rychlí si pro něho přišli a odvedli ho,“ vypráví Diego.
Esmahan podotýká, že dříve zločinem zasažené oblasti jsou nyní turistické atrakce, jako například Národní palác na náměstí Gerarda Barriosa. Prodejci v těchto oblastech museli dříve platit gangům provize za své aktivity. „Pokud to neudělali, šli na trh, zastřelili je přímo před všemi, za bílého dne, a prošlo jim to.“ Sám Esmahan měl s gangstery zkušenost, kdy ho pod hrozbou zastřelení okradli.
Ve stánku u silnice za městem se 49letá Olivia Esperanza Garciaová potýká s chudobou. Prodává cukrovou třtinu za 50 centů (10 korun), 11 hodin denně, sedm dní v týdnu. Říká, že má Bukeleho ráda, protože strčil členy gangů za mříže. Také schvaluje, že Spojené státy posílají gangstery do salvadorského vězeňského komplexu. „Všichni jsme pro něj hlasovali,“ řekla o Bukelem, který byl znovu zvolen s více než 80 procenty hlasů.
Žena uvádí, že pochybuje o tom, že Salvadorané žijící v USA se vrátí, i navzdory tomu, že se teď situace zlepšila. „Chudoba, v které žijeme, není život, který by dokázalo vydržet mnoho lidí. Zvykli si na jiný životní styl,“ myslí si.
Revoluce, válka
Stejně jako ostatní, i Garciaová zná desetiletí těžkostí a násilí. Než byl Bukele zvolen, byla okradena gangy, když pracovala u silnice se svými dětmi a vnoučaty. Občanská válka ji stále pronásleduje v mysli. Vzpomíná si, že jí bylo 11 let, když konflikt vypukl. „Hodně lidí přišlo o své rodiny,“ řekla.
Násilí, které mnoho Salvadoranů zažilo, počínaje občanskou válkou, pomáhá vysvětlit vzestup Bukeleho. Od roku 1979 do 1992 zuřila válka mezi vládou Salvadoru, podporovanou Spojenými státy, a Národní osvobozeneckou frontou Farabunda Martího (FMLN), koalicí levicových guerillových skupin podporovaných Kubou a Sovětským svazem.
Válka oficiálně skončila až po pádu Sovětského svazu, když byly v roce 1992 podepsány Chapultepecké mírové dohody v Mexico City.
Na násilí té doby si dobře vzpomíná i Sandovalová. Civilisté byli vedlejšími oběťmi násilí. Pamatuje si, jak se bála, že vládní vojáci nebo FMLN vstoupí do autobusu, ve kterém jela. Jakmile nastoupili, ukazovali na dívky, ženy a muže a vyzývali je, aby vystoupili.
„‘Ty, ty a ty, vystupte z autobusu,’ a vezmou je, znásilní je… a zabijí je,“ vzpomíná Sandovalová. „Jako dítě jsem se snažila vypadat co nejhůř. Chtěla jsem vypadat co nejvíce mužně, protože jsem nechtěla vypadat přitažlivě,“ líčí.
Její matka byla neustále v nebezpečí, protože byla sociální pracovnicí, která musela jezdit na venkov, zatímco konflikt zuřil. Sandovalová vzpomíná, jak FMLN zastavila autobus, ve kterém cestovala se svou matkou a sourozenci, když jeli navštívit hrob jejího otce. Ozbrojenci nastoupili do autobusu a jí bušilo srdce, když matka prosila o milost.
„Prosím, neubližujte mým dětem,“ křičela její matka. „A pamatuji si, jak terorista s šátkem mluvil k mé matce a říkal: ‚Nebojte se, paní, dětem neublížíme.‘“ Ale i když to říkal, jeho kumpáni vyhazovali kufry, zatímco cestující se snažili dostat ven z autobusu. „Utekli jsme z autobusu. Jak jsme utíkali, oni stříleli,“ říká, a dodává, že běželi o život a skrývali se za velkou kovovou telefonní budku. „Pamatuji si, jak kolem nás lítaly kulky. Ano, stříleli přímo na lidi, kteří utíkali.“
Teď je na pláži oblíbené u surfařů, obklopena turisty, kteří utrácejí dolary za jídlo, pití a nákupy. „Pro mě je to požehnání, že jsem dnes tady, že se vracím,“ povídá.
Konec výpalného
Americký vliv je v Salvadoru vidět všude. Země s populací 6,3 milionu je plná kontrastů, směsicí starého a nového, chudého a bohatého. Rychlá občerstvení jako McDonald’s a Wendy’s jsou všudypřítomná a svou prodejnu tu má v jedné nóbl čtvrti dokonce Porsche.
Ve městě jsou na oknech a dveřích obchodů a domů mříže. Ploty jsou zakončeny ostnatým drátem. Na pozadí moderního města jsou sopky, bujné lesy a malé vesničky na svazích. Východně od San Salvadoru se nachází městys Verapaz ležící pod sopkou San Vicente.
I tady si na zločinnost dobře pamatují. 23letý Irvin Aguila vlastní holičství ve městě, kterým se snaží uživit svou ženu a čtyřletou dceru. Před odstraněním gangů musel platit vůdcům gangu MS-13 nějakých 15-20 dolarů denně. Ostřihání u něj stojí 3,50 dolaru.
„Bylo to různé. Když jste se jim líbil, zaplatil jste míň, ale když jste se jim nelíbil, zaplatil jste víc,“ vzpomíná. Aguilar schvaluje některé akce Trumpa, ale obává se, že to ovlivní jeho matku, která žije v New Yorku. Zatímco odstranění kriminálních gangů je dobré, někteří Salvadorané žijící v Americe nelegálně se podle Aguilara bojí. „Pracovat v USA je teď kvůli strachu z deportace těžší,“ říká.
– ete –
