Komentář
O tom, že Evropa vede hybridní válku s Ruskem, slýcháme už nějakou dobu a nyní možná ještě víc než kdy dřív. Co to ale konkrétně znamená? Známý think-tank Centrum pro strategická a mezinárodní studia (CSIS) přišlo zatím s nejucelenější zprávou o ruské hybridní válce proti Evropě, která dopadá na patnáct zemí, včetně Česka. Nejedná se jen o nějaké módní slovo, ale o označení jednání, které má konkrétní důsledky.
Znamená to, že Rusko nevede válku pouze standardními vojenskými prostředky, ale také prostřednictvím kombinace nepřímých taktik. Tato „stínová válka“ se odehrává v tzv. šedé zóně, kde se mísí dezinformace, kybernetické útoky, politická infiltrace a psychologické operace.
Hlavním cílem je oslabit soudržnost a důvěru ve veřejné instituce na Západě, aniž by Rusko muselo čelit konvenčnímu vojenskému odporu. Akce pod prahem konvenčního válčení mají své limity. Mají zpravidla omezený dopad a těžko lze dobýt zemi jen pomocí „hybridních“ prostředků. To ale neznamená, že je možné tyto hrozby podceňovat.
Nic nového pod sluncem
Vlastně nejde o nic nového. Rusko, resp. Sovětský svaz mají ve vedení tohoto typu války bohatou tradici sahající až do dob carského Ruska. Historii ruské propagandy jsem se podrobněji věnoval už dříve. Za studené války SSSR vedl agresivní kampaň s cílem ovlivňovat obyvatelstvo po celém světě způsoby, které napomáhaly sovětským zájmům a podkopávaly Spojené státy a jejich spojence. Takzvaná aktivní opatření byla KGB vedená několika způsoby:
Šíření, včetně „šedé“ (nepřipsané) a „černé“ (falešně připsané) propagandy a využití např. politických stran k plnění cílů sovětské národní bezpečnosti. Podpora teroristických organizací, včetně národně osvobozeneckých hnutí a cílené atentáty včetně zabíjení přeběhlíků. Studie CSIS cituje jednu analýzu mapující činnost KGB, podle níž hlavní přínos aktivních opatření tkvěl v obtížnosti ověřit pravdivost informací a identifikovat zdroj. Minimální výdaje a úsilí dosahují maximálních výsledků.
Neodmyslitelnou součástí kremelské zahraniční politiky jsou tajné operace proti Západu. Prezident Vladimir Putin, který sloužil jako agent v KGB a později se stal šéfem její nástupkyně FSB, zcela pochopitelně strategie a taktiky pod prahem konvenčního válčení dlouhodobě podporuje.
Hlavní ruskou organizací zapojenou do aktivních opatření je GRU. Např. Jednotka GRU 29155 byla spojena s otravou Sergeje Skripala, bývalého důstojníka GRU, který pracoval pro britskou rozvědku, nervovou látkou v březnu 2018 ve Spojeném království. Jednotka také pravděpodobně stála za otravou ruského opozičního politika Alexeje Navalného v září 2020 a kampaní s cílem poskytnout peníze ozbrojencům napojeným na Taliban v Afghánistánu, aby se zaměřili na zahraniční síly.
Nové nástroje hybridní války
Rusko využívá stejně jako v minulosti k provádění aktivních opatření širokou škálu nestátních či kvazistátních aktérů. Doba se od studené války změnila a s ní i mnohé způsoby. Vykázání ruských špionů z Evropy od roku 2022 částečně donutilo Moskvu spoléhat se na jiné skupiny. Ruští státní aktéři se za svou špinavou práci obracejí na „náhradníky“ v podobě soukromých zpravodajských agentů a zločinců z Velké Británie i ze třetích zemí.
Kromě toho GRU a další ruské organizace často spoléhaly na místní rekruty, tzv. „agenty na jedno použití“. V některých případech Rusko naverbovalo tyto osoby na Telegram nebo prostřednictvím jiných online platforem. Někteří mohou být ideologicky motivováni a podporují Rusko, zatímco jiní to mohou dělat jen pro peníze.
Přibyly nástroje a metody dezinformačních a kybernetických operací. Rusko samozřejmě využívá moderní technologie a digitální média k šíření falešných či zavádějících informací. Jednak jde o dezinformační kampaně, šíření nepravdivých zpráv s cílem rozdělit společnosti a podkopat víru občanů v demokratické instituce.
Dále pak kybernetické útoky cílí na státní instituce, média i soukromý sektory. Cílem je narušit provoz, získat citlivá data a zvýšit nejistotu. Rusko využívá i politickou infiltraci a podporu extremistických hnutí: Finančně podporuje skupiny či jednotlivce, kteří mohou narušit politickou stabilitu v evropských zemích.
Nelegální migrace jako páka
Dobré je také připomenout, že Rusko a Bělorusko využívá i nelegální migraci coby destabilizující faktor. Vyzbrojily nelegální přistěhovalce proti několika pohraničním zemím, jako je Finsko, Lotyšsko, Litva, Norsko a Polsko.
V roce 2021 běloruský vůdce Alexander Lukašenko pohrozil, že „zaplaví“ Evropskou unii „drogami a migranty“. Jeho vláda pak v letech 2021 a 2022 poslala tisíce migrantů z Iráku a dalších zemí na hranice Lotyšska, Litvy a Polska. Účelem vyvolání hraničních krizí byla patrně destabilizace situace v Evropě.
Nástrojem ruských akcí se staly i komerční lodě, včetně tzv. „stínové flotily“. Ta slouží Rusku k obcházení sankcí uvalené Západem na ruskou ropu přepravovanou po moři. Užívá je ale i k provádění aktivních opatření, jako jsou sabotáže. Civilní plavidla, včetně rozsáhlé námořní rybářské flotily, ale slouží Rusku i pro sběr zpravodajských informací a sabotáže.
Některé z lodí jsou relativně moderní, delší než 300 stop a vybavené sonarem a další technologií, která jim umožňuje skenovat mořské dno. Taková plavidla už dokázala zdokumentovat kritickou podmořskou infrastrukturu v celé Evropě a identifikovala potenciální cíle.
Rostoucí ruská agresivita
Musíme mít na paměti, že ruská aktivní opatření nejsou jen evropským problémem, ale i problémem USA. GRU a další organizace plánovaly útoky např. proti americkým základnám v Evropě, včetně Německa, a zmapovaly podmořské transatlantické kabely z optických vláken, které spojují Spojené státy a Evropu.
Nejvýznamnějším zjištěním je, že počet ruských útoků v Evropě se mezi lety 2023 (12 útoků) a 2024 (34 útoků) téměř ztrojnásobil, po čtyřnásobku mezi lety 2022 (3 útoky) a 2023. Rusko organizovalo útoky v roce 2024 proti širokému spektru cílů, od kritické infrastruktury po dopravní síť.
Existuje pravděpodobně několik faktorů, které způsobily tento dramatický nárůst: Ruská stínová válka může být reakcí na americkou a evropskou pomoc Ukrajině. Svědčí o tom skutečnost, že akce Kremlu cílily na země, jako je Bulharsko, Francie, Německo, Španělsko a Spojené království, které podporují Ukrajinu dodávkami zbraní nebo jiného materiálu.
Útoky se též z velké části soustředily na východní křídlo NATO, tj. Estonsko, Finsko, Lotyšsko, Litva a Polsko, a také do vod Baltského moře. Patří sem kybernetické útoky, útoky na infrastrukturu, energetiku a na sklady, rušení GPS, žhářství, sabotáže či dezinformační kampaně.
Nebyly naopak zaznamenány incidenty proti několika zemím, které Ukrajině neposkytly významnou vojenskou pomoc, jako je Maďarsko a Srbsko, což naznačuje, že Moskva měla jasné důvody tam, kde provedla útoky, i tam, kde útoky neprováděla. Rusko také možná realizovalo útoky kvůli nízkým nákladům. Za eskalaci útoků nemuseli platit příliš vysokou cenu.
Cíle útoků
Nejčastější cíle Ruska v Evropě byly v sektoru dopravy (27 procent), jako jsou vlaky a letadla (včetně rušení GPS), a proti vládním cílům (27 procent), jako jsou vládní úředníci, vojenské základny a hraniční přechody. Rusko také provedlo útoky na kritickou infrastrukturu (21 procent), jako jsou potrubí a podmořské kabely z optických vláken a průmysl (21 procent), jako jsou obranné společnosti.
Ruské zacílení naznačuje, že Moskva se snaží zastrašovat země posílající zbraně na Ukrajinu. Útoky zároveň měly jen málo obětí, což naznačuje, že Rusko chce udržet nízké náklady a maximalizovat možnost popření přímé účasti.
Zmínku si zde zaslouží útoky na infrastrukturu, včetně podmořských kabelů a potrubí. Finští vyšetřovatelé např. zjistili, že loď Newnew Polar Bear, registrovaná v Číně provozovaná ruskou posádkou, poškodila v říjnu 2023 svou kotvou dva podmořské datové kabely a plynovod v Baltském moři.
Ropný tanker Eagle S navíc zřejmě vytáhl kotvu a poškodil loni v prosinci kabel ve Finském zálivu. Loď byla zadržená a nyní mohla opustit finské vody. Tři lidé z posádky jsou ale stále vyšetřováni. Pozornost vyvolala čínská loď Yi Peng 3, která měla ruského kapitána a na své cestě Baltským mořem taktéž na konci loňského roku přestřihla podmořský kabel.
Využití některých čínských nákladních lodí s ruskou posádkou si zaslouží zvláštní pozornost, protože ČLR se pro změnu zapojila do útoků proti tchajwanským podmořským optickým kabelům. Neví se, do jaké míry Rusko a Čína spolupracovaly, v každém případě ale využívají obě země velmi podobnou taktiku.
Společným cílem ruských aktivit byl také soukromý průmysl, zejména obranný. Např. v květnu 2024 vypukl velký požár v továrně Diehl Group v Berlíně, která vyrábí střely země-vzduch IRIS-T používané na Ukrajině.
Rusko se také zaměřilo na jednotlivce spojené vládním či průmyslovým sektorem, zvláště vedoucí pracovníky společností, které se podílejí na dodávkách zbraní a dalšího materiálu na Ukrajinu; novináře, kteří vyšetřovali ruskou činnost; ruské přeběhlíky na Západ a ukrajinské představitele.
Několik nezdařených atentátů
V Polsku na ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, další v Rakousku proti bulharskému investigativnímu novináři a řediteli investigativní zpravodajské skupiny Bellingcat Christo Grozevovi; a jeden v Německu zaměřený na Armina Pappergera, generálního ředitele Rheinmetall, velkého výrobce dělostřelectva a tanků, které poslaly granáty na Ukrajinu. Studie zmiňuje i vandalizmus na autě estonského ministra vnitra Lauriho Läänemetse.
Vedle toho došlo k několika útokům proti ruským odpůrcům Putina. Jedním z nich bylo zavraždění Maksima Kuzminova ve Španělsku. Jednalo se o ruského pilota vrtulníku, který uprchl z Ruska v srpnu 2023.
Do stejné kategorie patří loňský útok v Litvě na Leonida Volkova, bývalého blízkého spolupracovníka Alexeje Navalného. Pachatelé útoku, který litevské tajné služby vyhodnotily jako pravděpodobně „zorganizovaný Ruskem“, zlomili Volkovovi ruku, ale naštěstí ho nedokázali zabít.
Rusko provádí i elektronické útoky a kybernetické operace s účinky na dopravní cíle. Estonsko, Finsko, Litva, Norsko a Polsko hlásily případy úmyslného rušení signálu GPS z Ruska, které vedlo k chybám navigace, odchylkám letu a poruchám komunikace – což ohrožovalo životy osob na palubě.
Několik zemí, jako například Polsko, hlásilo kybernetické útoky na dopravní cíle, jako jsou železniční tratě. Aktéři napojení na Rusko provedli stovky kybernetických útoků proti cílům v Evropě, Spojených státech a dalších regionech, aby shromáždili zpravodajské informace, znehodnotili webové stránky a příležitostně provedli sabotáže, podle širší databáze kybernetických incidentů CSIS mezi lety 2006 a 2025, kde ztráty byly vyšší než milion dolarů.
Komplikovaná obrana
Operace probíhají pod prahovou hodnotou tradičního ozbrojeného konfliktu, což Rusku umožňuje zachovat oficiální odmítnutí přímé účasti. tato asymetrie ztěžuje obranu. Západní země často reagují až opožděně nebo nekoordinovaně. Rusové chtějí dosáhnout oslabení západních koalic a fragmentace politické scény, aby mohli lépe prosazovat své vlastní geopolitické zájmy.
Spojené státy a evropské země se do značné míry soustředily na obranná opatření, aby odrazovaly od ruských akcí nebo jim čelily. Např. zvýšení sdílení zpravodajských informací mezi západní armádami, zpravodajskými službami a orgány činnými v trestním řízení.
V únoru 2023 například NATO vytvořilo koordinační buňku podmořské infrastruktury, která má posuzovat zranitelnosti a koordinovat úsilí mezi vládami NATO a soukromým sektorem. NATO také iniciovalo operaci Baltic Sentry na ochranu podvodních kabelů a potrubí posílením povrchové, podpovrchové a vzdušné přítomnosti aliance na strategických místech.
Operace zahrnovala fregaty, námořní hlídková letadla, podmořské satelity, dálkově ovládaná vozidla, drony a další sledovací prostředky.
Součástí obrany je i posílení odolnosti kritické infrastruktury, včetně ochrany ropovodů a plynovodů, skladů a kybernetických sítí. Evropská unie a NATO například zřídily pracovní skupinu EU-NATO pro odolnost kritické infrastruktury. Několik zemí, jako je Finsko, Švédsko, pobaltské státy a Polsko, rovněž přijalo opatření v této oblasti.
Několik akcí s cílem ztížit Rusku jeho činnost
Jednalo se např. o uzavření ruských konzulátů, vyhoštění ruských vládních úředníků, včetně více než 750 diplomatů a zpravodajských úředníků mezi únorem 2022 a říjnem 2024. Odmítnutí žádostí o diplomatická víza potenciálním ruským špionům.
Další reakcí bylo uzavření hranic, jako to udělalo Finsko v listopadu 2023. Tehdy uzavřelo svou 830 mil (1 340 kilometrů) hranici s Ruskem částečně kvůli ruskému ozbrojování nelegálních přistěhovalců.
Mezi další opatření lze zařadit i uvalování omezených sankcí na jednotlivce, společnosti a další pachatele aktivních opatření. Evropská unie například uvalila sankce na Nikolaje Alexandroviče Korčagina, Vitaly Ševčenka a Jurije Fedoroviče Denisova, pracovníky jednotky GRU 29155, za jejich údajnou účast na kybernetických útocích zaměřených na Estonsko.
Útoky musí Rusko bolet
Nekonvenční ruské metody představují zásadní výzvu pro západní demokracie. Studie dochází k závěru, že evropské státy prohrávají v ruské stínové válce. Západu podává i několik doporučení. Obranná opatření jsou nutná, ale nestačí. Proč?
Protože Rusko příliš nebolí a je nepravděpodobné, že donutí Moskvu, aby ukončila provádění „aktivních opatření“. Západní země se rozhodly nevyvolávat větší akce mj. z obav, že by razantnější reakce způsobila další ruskou eskalaci. Někteří zase tvrdí, že Západ není „ve válce“ s Ruskem. Tyto obavy jsou však z velké části mylné. Právě neschopnost reagovat zvyšuje pravděpodobnost vleklé ruské kampaně.
Přestože některé iniciativy západních zemí vedly k posílení kybernetické obrany a informační bezpečnosti, stále zůstávají mezery. Pro efektivní odpor proti této formě konfliktu je nutná široká spolupráce mezi státním a nestátním sektorem. Důraz je kladen na potřebu zvyšovat mediální gramotnost, budovat důvěru v instituce a lépe koordinovat reakce v reálném čase.
Doporučuje, aby NATO pouze nereagovalo na útoky, ale samo provedlo útočnou kampaň, která se soustředí na několik věcí. NATO by mělo vyvinout jasnější strategii, která zahrnuje zesílení sankcí, aby zastavila moskevskou stínovou válku v Evropě.
Tento přístup může zahrnovat zvýšení sankcionování zemí, které dovážejí ruské zboží, včetně ropy a plynu a dalších subjektů či jednotlivců zapojených do nelegálního ruského vývozu.
Podniknutí otevřených akcí ze strany NATO
Příkladem jsou lodě z ruské stínové flotily, která nelegálně přepravuje ropu a plyn na zámořské trhy, které se dají zabavit. Je potřeba se k takovým akcím odhodlat.
Ofenzivní kybernetické operace by měly cílit proti důležitým ruským vojenským a komerčním cílům, včetně sítí ruského energetického sektoru, které jsou životně důležité pro ruskou ekonomiku a jsou důležitým způsobem, který lze použít, pokud budou ruské sabotáže pokračovat.
Země NATO by dále měly vést informační kampaň zaměřenou na obyvatelstvo Ruska a jeho partnerů, jako je Bělorusko.
Ofenzivní akce by měla být navržena tak, aby dala Moskvě najevo, že pokračující aktivní opatření v Evropě budou nákladná. Zkrátka, úspěšná západní útočná kampaň musí Moskvu opravdu bolet a přimět ji změnit chování.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet stanoviska Epoch Times.
