Aktualizováno 27. 6. 2025
S očekávanou rostoucí spotřebou elektřiny a enviromentálními nároky na bezuhlíkovou výrobu napříč Evropskou unií se řada zemí začíná upínat k jaderné energii jako zdroji elektřiny. Zatímco po černobylské tragédii, umocněné tou ve Fukušimě, upadlo jádro na dlouhou dobu v nemilost a některé země se rozhodly od něj upustit úplně, dnes se hovoří o jaderné renesanci.
Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) je jaderná energie v současnosti druhým největším zdrojem nízkoemisní elektřiny ve světě, hned po fotovoltaice. „Jaderná energie je zdrojem zhruba 30 procent čisté elektřiny ve světě a zde v Evropě je to 50 procent,“ prohlásil generální ředitel Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA) Rafael Grossi vloni v prosinci na kulatém stolu v Paříži, kterého se zúčastnil i šéf IEA Fatih Birol.
Ten uvedl, že globální comeback jádra je patrný ve třech ohledech – výstavbě nových velkých bloků, prodlužování životnosti stávajících bloků a v rozvoji malých modulárních reaktorů (SMR). Zároveň však dodal, že sektor se potýká s nedodržením termínů a rozpočtů při výstavbě. Toho jsme mohli být svědky u projektů EdF ve Francii, Finsku nebo nyní Velké Británii.
K oživení zájmu o jádro došlo po klimatickém summitu COP28 v roce 2023, kde se řada zemí zavázala k ukončení využívání uhlí a zároveň se dvacítka „jaderných“ států zavázala ke ztrojnásobení instalovaného výkonu jaderných elektráren do roku 2050. Světová banka učinila tento měsíc historické oznámení, že po dlouhých letech ruší zákaz financování jaderné energie.
Epoch Times pro vás připravil přehled velkých jaderných zdrojů v zemích EU, Velké Británii a Švýcarsku, včetně rozestavěných projektů a plánovaných výstaveb. Přehled zahrnuje pouze konvenční reaktory, nikoliv malé modulární reaktory (SMR), které se v posledních letech staly horkým tématem odvětví. Jejich éra se očekává nejdříve po roce 2030.
Belgie
Belgie provozuje dvě jaderné elektrárny, Doel a Tihange, se čtyřmi funkčními reaktory (dva z roku 1975 a dva z roku 1985) o celkové instalované kapacitě 3,46 GW. Jaderná energie tvoří asi 40 % celkové produkce elektřiny v zemi. V květnu 2025 zrušil belgický parlament zákon z roku 2003 o odstavení jádra. Životnost dvou novějších bloků má být prodloužena až do roku 2045 a vláda zvažuje výstavbu dalších reaktorů.
Bulharsko
První reaktor byl v Bulharsku spuštěn už v roce 1974 v Kozloduji. Celkem jich od té doby měla šest, přičemž dnes země disponuje dvěma bloky (Kozloduj 5 a 6) o celkové instalované kapacitě 1,9 GW, Čtyři starší reaktory v Kozloduji byly odstaveny před vstupem země do EU. Jádro pokrývá kolem 40 % tamní výroby elektřiny. Bulharsko nyní plánuje prodloužit životnost dvou funkčních bloků. V listopadu 2024 podepsala bulharská vláda dohodu s americkou Westinghouse Electric a jihokorejskou Hyundai Engineering & Construction na výstavbu bloků Kozloduj 7 a 8 o kapacitě 1,15 resp. 2,3 GW. Spuštění se očekává v letech 2035 a 2037.
Česká republika
Česká republika disponuje dvěma jadernými elektrárnami – Dukovany (4 bloky) a Temelín (2 bloky) – s celkovým instalovaným výkonem 4,2 GW. První reaktor byl spuštěn v roce 1985. Jádro tvoří kolem 40 % celkové výroby elektřiny v zemi. Polostátní společnost ČEZ prodlužuje životnost stávajících reaktorů a česká vláda loni rozhodla o stavbě dvou nových bloků v Dukovanech, každý s kapacitou 1 GW, s opcí na další 2 bloky v Temelíně. Tendr vyhrála korejská KHNP. Smlouva byla po pokusech konkurenta o zvrácení výsledku podepsána 4. června 2025. Nové bloky mají být spuštěny do ostrého provozu v roce 2036 a 2038.
Finsko
Finsko má dvě jaderné elektrárny (Loviisa a Olkiluoto) s 5 reaktory v provozu, jejichž celkový výkon činí 4,37 GW. První reaktor byl spuštěn v roce 1977, poslední v roce 2023. Současný podíl jaderné energie v energetickém mixu země je přibližně 42 %. Finské reaktory byly několikrát modernizovány, což výrazně zvýšilo jejich kapacitu a prodloužilo jejich životnost. Žádné nové klasické reaktory plánovány nejsou.
Francie
Francie je se svými 57 reaktory a instalovaným výkonem 63 GW jadernou velmocí Evropy a zároveň největším světovým čistým vývozcem elektřiny. Přibližně 70 % elektřiny v zemi pochází z jaderné energie. Poslední reaktor Flamanville 3 byl připojen k síti až v prosinci 2024, zhruba 12 let po původním plánu. V roce 2022 vláda oznámila plány na výstavbu šesti nových bloků s celkovým výkonem 9,9 GW a zvažuje výstavbu dalších osmi. Výstavba by měla začít v roce 2027. Kromě toho Francie investuje do prodloužení životnosti reaktorů.
Maďarsko
Maďarsko má čtyři bloky v jaderné elektrárně Paks s celkovým instalovaným výkonem 1,9 GW. První reaktor zahájil provoz v roce 1982. Délka provozu jednotek byla od té doby prodloužena a modernizací byla navýšena i kapacita. Další prodloužení z roku 2022 umožní blokům fungovat ještě 20 let. Podíl jaderné energie na výrobě elektřiny v zemi je přibližně 45 %. Ruský Rosatom v současnosti staví v Paksu dva nové bloky s celkovým výkonem 2,4 GW. Jejich uvedení do provozu se očekává v roce 2032.
Německo
Německo má bohatou jadernou historii. V největším rozmachu provozovalo 17 reaktorů, které pokrývaly 25 % jeho elektrické energie. Historicky pochází šest z 10 reaktorů s nejvyšší celkovou výrobou elektřiny na světě právě z Německa, včetně rekordmana, jednotky Grohnde, která byla uvedena do provozu v roce 1985 a odstavena v roce 2021. Po katastrofách v Černobylu a Fukušimě však rostl veřejný odpor a vláda se rozhodla pro postupné vyřazování jaderné energie. Poslední tři bloky – Isar 2, Emsland a Neckarwestheim 2 – byly uzavřeny v dubnu 2023.
Nizozemsko
S pouze jedním funkčním reaktorem v Borssele s kapacitou 0,48 GW, který byl uveden do provozu v roce 1973, je podíl jaderné energie na nizozemské výrobě elektřiny malý, činí pouze asi 3 %. V roce 1994 se vláda rozhodla pro postupné odstavení jaderné energie, nicméně tento plán byl v roce 2005 zrušen. Reaktor Borssele 1 dostal povolení k provozu až do roku 2033 a zvažuje se jeho další prodloužení. V roce 2024 vláda oznámila záměr postavit čtyři nové reaktory, každý o kapacitě 1-1,65 GW. První dva reaktory měly být původně spuštěny do roku 2035, ale tento cíl je nyní velmi pravděpodobně nerealistický kvůli zpožděním ve výběru lokality a vypsání tendru.
Polsko
Polsko je na poli jaderné energie nováčkem. S nulovou kapacitou a zkušenostmi si polská vláda stanovila ambiciózní plán na snížení závislosti na uhlí a výstavbu dvou velkých jaderných elektráren. V roce 2023 místní energetický poskytovatel PEJ podepsal smlouvu se společnostmi Westinghouse a Bechtel na výstavbu jaderné elektrárny Lubiatowo-Kopalino se třemi bloky o celkovém výkonu 3,3 GW. Výstavba lokality začne v roce 2028 a komerční provoz by měl být zahájen mezi lety 2036-2038. Polsko plánuje i další atomovou elektrárnu, k výběru lokality a dodavatele by mělo dojít letos. Výstavba by měla podle vlády začít v roce 2032 s plánovaným spuštěním v roce 2040.
Rumunsko
Rumunsko provozuje dva bloky v jaderné elektrárně Cernavoda s instalovaným výkonem 1,3 GW. Ty pokrývají 20 % výroby elektřiny. Reaktory jsou poměrně nové, do provozu byly uvedeny v letech 1996 a 2007. Na prodloužení životnosti obou bloků se pracuje. Vláda v listopadu 2024 podepsala smlouvu na dostavbu dvou starých rozestavěných bloků v Cernavoda s výkonem 1,4 GW. Spuštěny by měly být v letech 2031 a 2032.
Slovensko
Slovensko má dvě jaderné elektrárny (Jaslovské Bohunice a Mochovce) s celkem pěti reaktory o celkovém výkonu 2,3 GW. Společně generují přibližně 60 % elektřiny na Slovensku. Další blok (Mochovce 4) s kapacitou 0,47 GW je právě ve výstavbě, přičemž očekávaný termín spuštění je v příštím roce. Mezitím probíhají programy prodloužení životnosti pro stávající bloky. Slovenská vláda vybrala v roce 2025 jako dodavatele nové elektrárny v Jaslovských Bohunicích o výkonu 1,2 GW americký Westinghouse. V provozu by měla být do roku 2040.
Slovinsko
Slovinsko provozuje pouze jeden blok v jaderné elektrárně Krško s instalovaným výkonem 0,69 GW, který pokrývá přibližně 35 % elektrické energie země. Reaktor je v provozu od roku 1981 a je spoluvlastněn sousedním Chorvatskem, které sdílí 50 % jeho produkce. Životnost bloku byla prodloužena do roku 2043. Místní vláda plánuje výstavbu další jaderné elektrárny vedle Krška (JEK2) s kapacitou 1,1-2,4 GW. Konečné rozhodnutí by mělo být přijato v roce 2028 a výstavba by měla začít v roce 2032.
Španělsko
První reaktor ve Španělsku zahájil provoz v roce 1968. V současnosti je v provozu sedm jednotek na pěti lokalitách s celkovou kapacitou 7,12 GW. Tři jednotky byly vyřazeny v 90. letech a v roce 2013. Jaderná energie tvořila v loňském roce 20 % tamní výroby elektřiny. Jelikož Španělsko plánuje odchod od jaderné energie do roku 2035, neplánuje ani nezvažuje žádné nové bloky. První reaktor (Almaraz I) má být uzavřen v roce 2027. Po celostátním výpadku elektřiny v dubnu 2025 se objevily hlasy vyzývající k přehodnocení tohoto plánu.
Švédsko
Švédsko má v současnosti v provozu šest jaderných reaktorů na třech lokalitách – Forsmark, Oskarshamn, Ringhals – s celkovým výkonem 7 GW. Tyto elektrárny tvoří přibližně 30 % výroby elektřiny v zemi. Šest starších reaktorů bylo odstaveno mezi lety 1999 a 2020. Původní plány na vyřazení jaderné energie byly zrušeny v roce 2010, země chce nyní prodloužit životnost stávajících bloků a do roku 2035 postavit dva velké reaktory s celkovým výkonem alespoň 2,5 GW. Žádný konkrétní projekt však zatím spuštěn nebyl, vláda stále vybírá vhodného zhotovitele.
Westinghouse také provozuje ve Švédsku velký závod na jaderné palivo, ze kterého zásobuje řadu evropských zemí.
Švýcarsko
Švýcarsko provozuje čtyři jaderné reaktory ve třech elektrárnách – Beznau, Gösgen a Leibstadt – s celkovým výkonem 2,97 GW. Tyto bloky vyrábí přibližně 30 % elektřiny v zemi. Po katastrofě ve Fukušimě v roce 2011 země zakázala výstavbu nových jaderných elektráren a rozhodla se pro postupné vyřazování jaderné energie do roku 2044. V roce 2024 vláda navrhla zrušení tohoto zákazu, ale tento krok ještě musí být schválen parlamentem a následně občany v národním referendu.
Velká Británie
Velká Británie má v současnosti v provozu devět reaktorů v pěti lokalitách s celkovým výkonem 5,88 GW, což pokrývá přibližně 15 % výroby elektřiny v zemi. Kromě Sizewell B mají být všechny stávající bloky vyřazeny vzhledem ke svému stáří do roku 2030. Nová jaderná elektrárna Hinkley Point C je ve výstavbě od roku 2017. Bude disponovat dvěma bloky s celkovým výkonem 3,2 GW. Projekt francouzské EdF však čelí zpožděním a nebude uveden do provozu dříve než v roce 2030. Vláda v červnu 2025 oznámila, že poskytne finance na stejně velkou elektrárnu Sizewell C. Konečné investiční rozhodnutí má padnout v červenci 2025.
SMR
Byť jsme na úvod avizovali, že malým modulárním reaktorům se věnovat nebudeme, za zmínku stojí, že výkon těch větších z nich je zhruba na úrovni starších velkých jaderných bloků, tj. 350-430 MW.
Řada z evropských států, včetně těch nejaderných, vyjádřila zájem o tento druh jaderného zdroje. Britská společnost Rolls-Royce SMR, v níž má podíl i česká ČEZ má ambice postavit první SMR v Evropě a to do poloviny 30. let. Stát bude buď v Británii nebo v českém Temelíně. ČEZ chce v ČR postavit až deset těchto modulárních reaktorů.
