Elektronické náramky hlídaly za první rok fungování nového monitorovacího systému celkem 183 lidí. Aktuálně je nosí 93 domácích vězňů, 33 obviněných a sedm dalších pachatelů trestné činnosti. V rozhovoru pro ČTK a Český rozhlas to uvedla ředitelka Probační a mediační služby Gabriela Slováková. Byla by ráda, kdyby soudy v budoucnu náramky častěji nasazovaly podmíněně propuštěným vězňům. Naopak ji překvapilo hojné využití tohoto opatření u nahrazení vazeb.
Nový systém dodala česká firma Forsolution CZ, které stát za 700 kusů náramků a zajištění jejich sedmiletého provozu zaplatil 93,6 milionu korun s DPH. Probační služba spustila monitoring loni 18. června. Od té doby si hlídací náramek připnulo na nohu 132 domácích vězňů, 42 obviněných, čtyři podmíněně propuštění a pět dalších lidí mimo tyto kategorie.
„S čísly jsem spokojená. Česká justice je rigidní a než se něco začne propisovat do reality, tak to trošku trvá. Přesto si ale myslím, že to nikdy nebudou nějaké vysoké tisíce, ani stovky,“ komentovala využívání monitorovacího systému Slováková, která ještě v roli šéfky odboru trestní politiky ministerstva spravedlnosti jezdila náramky propagovat na soudy.
Systém podle ředitelky funguje bez technických chyb. Prostor pro častější využití náramků vidí Slováková u lidí podmíněně propouštěných z vězení. „Soudci mají často obavu, co bude s odsouzenými venku. A to, co bude venku, by kromě dohledu probačního úředníka mohlo být ještě posíleno tím náramkem,“ podotkla. Se soudy by ráda diskutovala i o délce ukládaných domácích vězení. Tento alternativní trest je totiž podle zákona možné uložit až na dva roky, což je podle Slovákové příliš přísné vzhledem k řadě omezení, která domácí vězení přináší.
Probační úředníci se nyní společně se soudci učí hledat pro trest domácího vězení správnou cílovou skupinu. Zdaleka ne každý pachatel je totiž vhodným kandidátem na náramek. Soud může v tomto ohledu přihlédnout ke zprávě probační služby.
„Spousta lidí s bagatelní trestnou činností je rizikových, ať už kvůli závislosti nebo špatnému sociálnímu prostředí. Tam to může být fakt nevhodné, protože člověk to i při sebevětší touze není schopen dodržet, a pak to opatření neplní svůj účel,“ vysvětlila Slováková. Domácí vězeň by měl mít funkční rodinu i zaměstnání. Probační úředník u pachatele doma zjišťuje například i to, jestli má domácnost vůbec peníze na zaplacení elektřiny, která je nezbytná pro dobíjení hlídacího zařízení. Řeší také, zda je pachatel schopný pochopit smysl náramku, což rovněž není samozřejmostí.
„Náramek není mříž. Je to technický prostředek, který má zrychlit postupy, pokud ten člověk selže. Pokud je člověk rizikový, je lepší poslat ho do vězení,“ shrnula Slováková i s ohledem na bezpečnost obětí trestné činnosti. Elektronický monitoring je podle ní významným omezením běžného života. „Kdo si myslí, že není, tak by si měl možná zkusit náramek měsíc v kuse nosit a dodržovat ta pravidla. Je to výkon trestu, akorát, že doma,“ vzkázala. Jako významnou výhodu náramku vnímá to, že děti pachatelů drobné trestné činnosti nepřijdou o kontakt s rodičem.
Trest domácího vězení v Česku existuje od ledna 2010. Soudy jej v minulosti příliš neukládaly i proto, že domácí vězně hlídali probační úředníci jen při namátkových kontrolách. Státu dlouho trvalo najít dodavatele nepřetržitého monitoringu. Nakonec vybral izraelskou firmu SuperCom, která systém provozovala od září 2018 do listopadu 2021. Její náramky nosilo 617 lidí, ročně tedy zhruba 206. Probační služba ale s firmou přestala spolupracovat, což zdůvodnila neplněním smluvních povinností. SuperCom se s ní kvůli tomu soudí. Podle Slovákové spor stále běží a v brzké době neskončí.
