V rámci série „Návrat ke krásné architektuře“ navštěvujeme rozšíření hrabského hlavního města Dorchesteru v Anglii.
V roce 1988 byl hlavním zastáncem tradiční architektury ve Velké Británii princ z Walesu, dnešní král Karel III. S jeho podporou se Rada okresu West Dorset v jihozápadní Anglii rozhodla rozšířit hlavní město hrabství Dorchester podle jeho vize. Toto rozšíření, známé jako Poundbury, se stalo největším a nejvlivnějším stavebním projektem konce 20. století, založeným na tradičních principech.
V předchozích čtyřech desetiletích ovládalo urbanismus ve Velké Británii sterilní a fádní pojetí architektury. Budovy nebyly navrhovány tak, aby byly krásné, ale především účelné.
Mnoho lidí, zejména těch s nižšími příjmy, bylo nuceno žít a pracovat na místech s deprimujícím vzhledem, jejichž uspořádání navíc bránilo rozvoji místního komunitního života.
Používání materiálů a stavebních technik, které krátkodobě snižovaly náklady, často znamenalo, že nové stavby vyžadovaly zásadní opravy už během padesáti let. A co hůř, prostor pro ně byl často vytvořen demolicí krásných historických budov.
Knížecí vize
Při oslavách 150. výročí Královského institutu britských architektů v roce 1984 pronesl princ Karel projev, v němž systematicky a důrazně obhajoval tradiční architekturu. Zásadní bylo jeho upozornění na to, že urbanisté často přehlížejí názory běžných lidí. Mnoho občanů jeho oprávněná a dnes již slavná kritická slova povzbudila – vyjádřil nahlas to, co mnozí pociťovali.
Přirovnáním navrhované přestavby části Londýna ke „zhnisanému vředu“ dosáhl toho, že byl projekt definitivně zrušen. Upozornil také na to, že urbanisté po druhé světové válce zničili více budov než německé nálety během války – a tím přitáhl pozornost k rozsahu škod.
Ačkoli se princ rychle stal pro mnohé architektonickým hrdinou, veřejnost i média se více zaměřovala na jeho známé kritické výroky než na pozitivní stránku jeho postoje.
Dokument BBC s názvem HRH Prince of Wales: A Vision of Britain shrnoval základní pozitivní principy, které princ rozvinul podrobněji v knize s podobným názvem A Vision of Britain: A Personal View of Architecture, vydané následující rok. Podle něj by architektura měla odrážet přírodu a být s ní v souladu – včetně lidské přirozenosti.
Tato přirozenost se projevuje mnoha způsoby. Nejzřejmější je patrně využívání přírodních materiálů pocházejících z místního okolí. Dalším je vzhled staveb, který by měl přirozeně zapadat do krajiny. Proporce a geometrie budov by měly odpovídat těm, jež vidíme v přírodních objektech – od lidského těla přes stromy až po sněhové vločky.
Lidé by měli vnímat architekturu jako krásnou stejně přirozeně, jako považují za krásné květiny. Nové budovy by měly ladit se staršími stavbami v okolí, které obstály ve zkoušce času po staletí. Blízké sousedství obytných domů, obchodů i volnočasových míst napomáhá vytváření komunit.
Dva další principy jsou pro architektonické smýšlení prince z Walesu klíčové. Prvním je, že architektura by měla přispívat nejen k fyzické, ale i kulturní, společenské a duchovní pohodě. Druhým je přesvědčení, že tradiční architektura není „zastaralá“, ale nadčasová. Její pokračující používání není snahou o návrat do minulosti, ale cestou k lepší budoucnosti.
Tradiční plán
Navrhované místo pro vznik Poundbury, které se nachází na území vévodství Cornwall, představovalo ideální příležitost pro uvedení princových principů do praxe. Vévodství založil král Eduard III. jako majetek spravovaný princezny z Walesu s určitou mírou autonomie na centrální vládě. Dnes je rozloha vévodství výrazně menší, ale zůstává soukromým majetkem toho, kdo právě zastává titul prince z Walesu.
Když se Rada okresu West Dorset v roce 1987 rozhodla pro rozšíření Dorchesteru, princův projev na Královském institutu britských architektů už měl vliv na rozhodování úředních plánovačů a architektů. Za normálních okolností by Rada svěřila pozemky developerské společnosti, která by v rámci obecných pravidel měla značnou volnost.
Princ Karel měl však jiné představy. Místo toho, aby pozemky prodal, rozhodl se je rozvíjet sám. Navrhl společný projekt s Radou, v jehož rámci by vznikla čtvrť, která by spojila tradiční estetiku s moderními funkčními potřebami. Plány byly oficiálně schváleny v roce 1988. Pro dohled nad architektonickým návrhem byl přizván Leon Krier, který se již o dekádu dříve stal jedním z předních představitelů tradiční architektury.
Poundbury
Stavba začala v roce 1993 a po více než třech desetiletích se projekt konečně blíží dokončení. Po stylistické stránce je Poundbury směsí formálního klasicismu a místních architektonických tradic.
Jak se dalo očekávat, formální klasicismus převládá zejména u veřejných budov, větších soukromých rezidencí a staveb umístěných v centrálních částech města. Mnohé z nejvýznamnějších budov se nacházejí na nebo poblíž náměstí Queen Mother Square: Royal Pavilion, hostinec Duchess of Cornwall Inn, administrativní budova King’s Point House, bytový dům Strathmore House, domov pro seniory Bowes Lyon Court a Gallery on the Square, která zahrnuje uměleckou galerii a obchod s oděvy. Poundbury Farmhouse, sídlo správní kanceláře vévodství Cornwall, se nachází uprostřed parku nedaleko centra.
Další veřejné budovy vzdálenější od náměstí Queen Mother Square jsou postaveny v historickém místním stylu, který je do značné míry ovlivněn tudorským obdobím. Patří mezi ně například komplex známý jako Poundbury Village Stores a Brownsword Hall, prostor pro pořádání společenských akcí. Mnohé obytné domy, zejména ty menší, jsou rovněž často postaveny v tradičních místních stylech.
Téměř 40 let od svého prvního návrhu a více než 30 let od zahájení výstavby se Poundbury konečně blíží dokončení. Již dnes je domovem pro 5 000 obyvatel. Přes 2 500 lidí zde našlo zaměstnání – od tradičních hospod a řeznictví až po nejmodernější odborníky v oblasti IT a medicíny. Projekt navýšil místní ekonomiku o více než 100 milionů dolarů ročně.
Tento úspěch inspiroval řadu podobných urbanistických projektů a přesvědčil i skeptiky, kteří jej původně odmítali jako „archaický utopismus“. Vize prince z Walesu ukázala, jak snadno lze skloubit potřeby a skutečné výdobytky moderního života s nadčasovou krásou.
Jaká témata z oblasti umění a kultury byste u nás rádi viděli? Zašlete své nápady nebo zpětnou vazbu na adresu: namety@epochtimes.cz.
–ete–
