Blízký východ balancuje na hraně velkého konfliktu. Svět s napětím sleduje situaci v Hormuzském průlivu u Perského zálivu – klíčové námořní trase pro obchod s ropou. Ve stínu těchto událostí však Čína tiše a bez větší pozornosti uvedla do provozu novou železniční trať, která spojuje Čínu s Íránem. Komunistický režim si tím otevřel zadní vrátka – a dopady na Evropu na sebe nenechají dlouho čekat.
Co má nová železniční trať z města Xi’an do Teheránu společného s geopolitikou? Nejprve si připomeňme něco z historie. Po období válčících států se město Chang’an – dnešní Xi’an – stalo první metropolí nově založené Čínské říše. Právě odtud se začala rozvíjet legendární čínská Hedvábná stezka, která na západ vedla přes Samarkand a Persii (dnešní Írán) až do města Dura Europos – řecko-helénské osady na území dnešní Sýrie. Ta se později stala důležitým pohraničním stanovištěm Římské říše vůči Východu.
Název „Dura Europos“ lze přeložit jako „Pevnost Europos“ – a i když se nejedná o Evropu v doslovném smyslu, v přeneseném a historickém významu šlo skutečně o „pevnost Evropy“.
Ve svém pořadu „Leas Einblick“se čínsko-německá YouTuberka, která žije v Německu již přibližně 30 let, podrobněji podívala na novou železniční trať Xi Jinpinga do Blízkého východu – a odhalila přitom i další souvislosti, které se týkají čínských plánů vůči Evropě.
Geopolitická infrastruktura
Na konci května 2025 byla oficiálně uvedena do provozu nová železniční trať spojující čínské město Xi’an s Teheránem. Co na první pohled vypadá jako neškodný infrastrukturní projekt, se při bližším pohledu ukazuje jako mnohovrstevná geopolitická kalkulace – s přímými dopady na Evropu.
Trasa vede napříč Střední Asií – přes Kazachstán a Turkmenistán až do Íránu. Zatímco v evropských médiích zůstává tato železnice prakticky nepovšimnuta, nelze její význam podceňovat. Nejde o bezvýznamnou spojku, ale o součást širší geopolitické hry.
Jde o dlouhodobou strategii čínského vedení ve stále více polarizovaném světě, v níž má hrát Írán klíčovou roli.
Írán – čínská „šelma“ na Blízkém východě
Po dvanáctidenní válce s Izraelem a americkém bombardování íránských podzemních jaderných zařízení se Teherán ocitá v napjaté situaci. V platnosti je křehké příměří s Izraelem, jehož trvání a stabilita jsou velmi nejisté. Přitom se nabízí zásadní otázka:
„Bude Írán po zničení svých jaderných kapacit působit jako zkrocený tygr, který se napříště zaměří jen na vývoz energie a obchod? – Nebo zůstane touto ‚šelmou‘, která i nadále ohrožuje již tak výbušný region – tentokrát s čínskou podporou v zádech?“
Jedno je jisté: pro Komunistickou stranu Číny je Írán strategicky důležitým opěrným bodem na Blízkém východě – a pekingský režim má prostřednictvím Íránu možnost vázat pozornost USA v tomto regionu. Tím si Čína otevírá manévrovací prostor v Indopacifiku.
I pro Čínu měl Hormuzský průliv zásadní význam – až 90 procent íránské ropy totiž směřuje právě do energeticky hladové Číny. To představuje přibližně 1,8 milionu barelů, tedy 286 000 kubíků surové ropy denně. Tato námořní cesta je však mimořádně citlivá na politické napětí a vojenskou přítomnost – a právě to představuje pro Peking velké riziko.
Nová železniční trať proto není jen logistickým opatřením – je to geopolitické prohlášení Číny.
Dosud byl obchod s ropou a zbožím mezi Íránem a Čínou silně závislý na námořní dopravě – trase, kterou může kdykoli ohrozit geopolitické napětí nebo vojenská intervence. Díky nové železnici je nyní možné přepravovat suroviny a produkty po souši, mimo dosah západních námořních sil. Tato trasa obchází jak Hormuzský průliv, tak Suezský průplav – a navíc zkracuje dobu přepravy z původních 40 dní na přibližně 15.
Výsledkem není jen vyšší bezpečnost zásobování pro Čínu, ale i nová šance pro Írán – vývoz ropy a dovoz čínského zboží mimo dosah západních sankcí a námořní kontroly.
Nová tepna života mezi dvěma režimy
Ale co s tím vším má společného nová železniční trať? Čína si jejím prostřednictvím otevírá alternativní obchodní trasu, která je nezávislá na situaci v Hormuzském průlivu. Pro Írán navíc nejde jen o infrastrukturu – tato železnice je hospodářskou tepnou, která Teheránu poskytuje nový prostor k dýchání. Peking si zároveň touto cestou tiše upevňuje svůj vliv ve stínu globálního napětí.
Po americkém útoku na svá jaderná zařízení totiž Teherán pohrozil blokádou Hormuzského průlivu. Tato úžina mezi Ománem a Íránem představuje kritické úzké hrdlo, kterým prochází 20 až 30 procent světového obchodu s ropou a značné množství zemního plynu.
Přestože se tato vodní cesta nachází více než 4 000 kilometrů od Evropy, případné uzavření by se citelně dotklo i evropských zemí: ceny energií by prudce vzrostly, průmyslová výroba by se dostala do potíží, globální dodavatelské řetězce by se otřásly – a ceny potravin by šly nahoru.
I pro Čínu měl Hormuzský průliv zásadní význam – až 90 procent íránské ropy totiž směřuje právě do energeticky hladové Číny. To představuje přibližně 1,8 milionu barelů, tedy 286 000 kubíků surové ropy denně. Tato námořní cesta je však mimořádně citlivá na politické napětí a vojenskou přítomnost – a právě to představuje pro Peking velké riziko.
Nová železniční trať proto není jen logistickým opatřením – je to geopolitické prohlášení Číny.
Dosud byl obchod s ropou a zbožím mezi Íránem a Čínou silně závislý na námořní dopravě – trase, kterou může kdykoli ohrozit geopolitické napětí nebo vojenská intervence.
Díky nové železnici je nyní možné přepravovat suroviny a produkty po souši, mimo dosah západních námořních sil. Tato trasa obchází jak Hormuzský průliv, tak Suezský průplav – a navíc zkracuje dobu přepravy z původních 40 dní na přibližně 15. Výsledkem není jen vyšší bezpečnost zásobování pro Čínu, ale i nová šance pro Írán – vývoz ropy a dovoz čínského zboží mimo dosah západních sankcí a námořní kontroly.
Ďábel se skrývá v detailu
Komunistická Čína platí za íránskou ropu v jüanech – své vlastní měně – nebo prostřednictvím výměnného obchodu, v němž Írán ve skutečnosti dodává suroviny na úvěr. Ani za čínské peníze však Írán nenakoupí jinde než v Číně.
Z toho plyne nerovné mocenské postavení: Írán je ekonomicky silně závislý na Číně – a čínským podmínkám se může jen stěží vyhnout.
Co mnozí nevědí: tato železnice není izolovaným projektem, ale součástí globální strategie komunistického režimu. Čína už řadu let prosazuje svou Iniciativu pásu a stezky (Belt and Road Initiative) s cílem vybudovat vlastní síť strategických obchodních tras.
Nová trať mezi Čínou a Íránem posiluje západní větev této iniciativy – a mohla by se dokonce proměnit v novou pozemní spojnici mezi Asií a Evropou.
Proti tomu stojí korridor IMEC (Indie–Blízký východ–Evropa), ekonomický projekt podporovaný USA a evropskými zeměmi, který kombinuje námořní a pozemní trasy přes izraelské přístavy a logistická centra Spojených arabských emirátů.
Během nedávných vojenských napětí mezi Izraelem a Íránem však byl tento projekt téměř pozastaven. Mezitím vlaky z čínského Xi’anu pokračují nerušeně dál směrem do Teheránu – stabilně, pod čínskou kontrolou a bez zásahů ze strany Západu. Jenže tyto vlaky nepřepravují jen kontejnery se zbožím. Nesou i jasné geopolitické poselství: Čína rozšiřuje svůj vliv – cílevědomě a strategicky.
Nyní i Evropa stojí před rozhodnutím, zda bude čínské aktivity dál pouze nečinně sledovat – nebo zda začne jednat.
–etg–
