Speciální výstava Metropolitního muzea umění zkoumá základy umělecké tvorby Johna Singera Sargenta.
John Singer Sargent (1856–1925) byl nejuznávanějším portrétistou své doby. Na vrcholu kariéry maloval společenskou smetánku – průmyslové magnáty z období pozlaceného věku, americké dolarové princezny i aristokratické krásky edwardiánské éry. Základy jeho umělecké tvorby však sahají do období, které strávil v Paříži. Přijel tam v roce 1874 jako osmnáctiletý a zůstal deset let. Inspiraci čerpal od svého učitele, současníků z řad malířů, různorodého okruhu přátel a mecenášů, ale také z dějin umění.
Výstava „Sargent a Paříž“, kterou pořádá Metropolitní muzeum umění a která potrvá do 3. srpna 2025, zkoumá toto plodné a zásadní období jeho tvorby. Vyvrcholením expozice je slavný obraz „Madame X“, avšak originalita výstavy spočívá v tom, že jej zasazuje do širšího kontextu Sargentových bohatých pařížských portrétů z raného období.
Studium v Paříži
Sargent byl skutečně mezinárodní umělec. Narodil se ve Florencii americkým rodičům a z otcovy strany pocházel z jedné z nejstarších koloniálních rodin. Dětství strávil častými cestami po Evropě – zimy trávil v Římě nebo francouzském Nice, léta u moře či v Alpách. Do Ameriky se poprvé podíval až ve dvaceti letech. Formálního vzdělání se mu kvůli kočovnému životnímu stylu rodiny příliš nedostalo, zato plynně ovládal čtyři jazyky – angličtinu, francouzštinu, němčinu a italštinu. Od raného věku byl obklopen evropským výtvarným uměním – matka ho vedla k návštěvám slavných muzeí a kostelů a povzbuzovala ho, aby denně kreslil.
Sargent se rozhodl stát se umělcem a nastoupil na florentskou Akademii výtvarných umění (Accademia di Belle Arti), brzy však byl z výuky zklamaný. Společně s rodiči dospěl k závěru, že nejlepší umělecké vzdělání získá v Paříži. Po přestěhování do francouzské metropole se jeho výuka ubírala dvěma směry: začal navštěvovat ateliér Caroluse-Durana (1837–1917), předního francouzského portrétisty, a zároveň se zapsal na pařížskou École des Beaux-Arts. Brzy si osvojil schopnost kombinovat klasickou tradici s akademickým uměním své doby a rozvíjel jedinečný styl, který se v průběhu kariéry nadále vyvíjel.
Tři roky po příjezdu do Paříže vystavil Sargent svá díla poprvé na Pařížském salonu. Tato prestižní každoroční státní výstava s výběrem poroty byla zásadní platformou pro mladé i zavedené umělce, kteří zde mohli získat mecenáše, uznání veřejnosti a příznivé kritiky. Mohla rozhodnout o jejich úspěchu – nebo pádu.
Předčil svého učitele
Hned první sál výstavy v Metropolitním muzeu představuje Sargentův portrét americké rodinné přítelkyně Frances Sherborne Ridley Wattsové. Sargent a Wattsová se poprvé setkali jako děti v 60. letech 19. století, kdy jejich rodiny pobývaly v Nice, a zůstali blízkými přáteli po celý život. Tento raný portrét, který však vykazuje profesionální úroveň, byl kritikou příznivě přijat. Dnes je součástí sbírek Filadelfského muzea umění, které o díle uvádí: „Jemné tóny pleti, subtilní hra světla a hebký rukopis štětce, jaké vidíme na tomto obraze, jsou tím, co učinilo Johna Singera Sargenta jedním z nejvyhledávanějších portrétistů své doby.“
Sargentův mimořádný talent byl patrný již tehdy – a když o rok později představil dva obrazy na Salonu 1878, tisk dokonce naznačoval, že předčil svého učitele Caroluse-Durana.
Portrét Caroluse-Durana, který předložil na Salon v roce 1869, je rovněž součástí výstavy v Metropolitním muzeu a pomáhá zasadit Sargentovu tvorbu do širšího kontextu. Tento elegantní portrét Duranovy manželky jako noblesní a módní Pařížanky si získal uznání kritiků. Zároveň položil základy specializovanému žánru velkoformátových pláten, která zobrazovala idealizované moderní Pařížanky ztělesňující krásu, půvab, styl, šarm a tajemství.
Dalším reprezentativním obrazem tohoto typu je výjimečné dílo Žena v rukavičkách, známé také jako Pařížanka, jehož autorem je švýcarský malíř Charles-Alexandre Giron (1850–1914), Sargentův přítel. Žena na obraze má elegantní šaty zdobené výšivkou z černého skla a sametovými aplikacemi, které doplňuje klobouček typu toque ozdobený marabu peřím.
Rodina Pailleronových
V celé Sargentově tvorbě vyniká jeho výjimečná schopnost zachytit nádheru textilií. Barvy a vzory oděvů podtrhovaly osobnost portrétované postavy v očích diváka. Jeho portrét Marie Buloz Pailleronové (paní Edouard Pailleronová) z roku 1879 byl jeho prvním celopostavovým portrétem. Marie, představitelka buržoazní krásy, patřila společně se svým manželem, básníkem a dramatikem Edouardem Pailleronem, k literární a umělecké elitě. I jeho Sargent portrétoval. Marie zachytil na obraze ve venkovském sídle rodiny. Portrét kombinuje prvky tradičního portrétního umění – jako jsou bohaté detaily šatů a šperků – s osobitým přístupem samotného umělce. Marie je zobrazena pod širým nebem, z vysokého úhlu pohledu.
Edouard Pailleron byl Sargentovým nejvýznamnějším raným mecenášem. Po objednávce portrétu sebe samého a své manželky nechal následující rok od Sargenta portrétovat i jejich děti, Marie-Louise a Edouarda. Výsledný obraz, který si vysloužil chválu na Salonu roku 1881, představuje Sargentův jedinečný přístup ke ztvárnění dětí. V 19. století bývaly děti na portrétech obvykle zobrazovány v sentimentálních výjevech. Sargent však dokázal vystihnout osobnostní nuance dětského portrétovaného, čímž se stal průkopníkem v tomto žánru. V daném obraze dominuje napjatá, téměř konfrontační figura Marie-Louise.
Marie-Louise později jako dospělá vzpomínala, že portrétování trvalo údajně 83 sezení – což však mohlo být nadsazené – a že se se Sargentem přeli o oblečení a doplňky. Umělec trval na tom, že si oblékne krémově bílou hedvábnou róbu, která mu umožnila vytvořit jemné stínování.
Španělsko a Orient
Sargentovo mistrovství v zobrazování bílé barvy v různých světelných podmínkách vyniká na obraze Fumée d’ambre gris (Kouř z ambry), který vznikl během jeho cesty do Maroka. Výjevy orientalistického žánru, jako je tento, byly mezi pařížským publikem velmi oblíbené. Během svého francouzského období cestoval Sargent kromě severní Afriky i po Evropě. Navštívil například Haarlem v Nizozemsku, aby viděl díla Franse Halse, jehož virtuózní práce se štětcem ho silně ovlivnila. Jednou z nejvýznamnějších cest byla jeho návštěva Španělska v roce 1879. Carolus-Duran, zapálený obdivovatel Diega Velázqueze, své studenty vybízel, aby studovali tohoto starého španělského mistra.
Vliv Velázqueze a španělské období
V Madridu Sargent kopíroval Velázquezova díla v muzeu Prado, včetně slavného obrazu Las Meninas. Jeho vlastní verze je k vidění i na výstavě v Metropolitním muzeu. Umístěna je v místnosti společně s jediným dalším dílem – monumentálním portrétem Dcery Edwarda Darleyho Boita z roku 1882. Tento obraz byl vystaven na Salonu následujícího roku a odráží výrazný vliv Velázqueze a jeho slavného díla. Název Sargentova obrazu evokuje skupinový portrét a skutečně zachycuje dcery amerických expatriotů Edwarda Darleyho Boita a Mary Louis Cushingové ve věku 4 až 14 let.
Zvláštností tohoto portrétu je, že dvě dívky mají zastřené rysy, což je v portrétním žánru neobvyklé, a všechny jsou navíc zachyceny jako navzájem odcizené. Děti sdílejí kompozici s potemnělým interiérem, kterému dominují dvě velké japonské vázy, a obraz tak získává tajemný nádech. Scéna se odehrává v předsálí rodinného pařížského bytu – prostoru, který stírá hranice mezi veřejným a soukromým.
Další portrét, který propojuje výrazně osobní i veřejné rysy, je Sargentovo okázalé dílo Dr. Pozzi doma. Zobrazuje průkopnického francouzského chirurga Samuela-Jeana Pozziho, který byl zároveň známý svým okouzlujícím společenským životem. Celopostavový portrét zachycuje lékaře ve formálním postoji, avšak oblečeného do neformálního šarlatového domácího roucha. Obraz je oslnivou studií červených odstínů a připomíná portréty princů, papežů a kardinálů od starých mistrů.
Ustálení v Anglii
V roce 1883 si Sargent zřídil vlastní ateliér v Paříži. Téhož roku začal malovat neobjednaný portrét Virginie Amélie Avegno Gautreauové (paní Pierre Gautreauová), který později získal název Madame X. Gautreauová, narozená v New Orleans rodičům francouzského původu, vyrůstala v Paříži a stala se vyhlášenou kráskou společenské smetánky. Madame X byla vystavena na Salonu v roce 1884 a poprvé se Sargentovo dílo setkalo s nepříznivým přijetím – pobouřením, posměchem a skandálem.
Právě tento negativní ohlas byl jedním z důvodů, proč Sargent v červnu 1884 Paříž opustil a přesídlil do Londýna. Současně už měl domluvené portrétní zakázky od nově zbohatlé britské rodiny Vickersových. Znechucení z přijetí Madame X v něm přetrvávalo – v roce 1886 se v Anglii usadil natrvalo, přesto však nadále často cestoval a vystavoval i v Paříži.
Portrét paní Vickersové byl vystaven na Salonu v roce 1885. Jeho portrét La Carmencita z roku 1890, zobrazující španělskou tanečnici flamenca Carmen Dauset Moreno, zakoupil francouzský stát v roce 1892. Tento obraz uzavírá výstavu Sargent a Paříž a Metropolitní muzeum k němu uvádí: „Jeho zakoupení v podstatě stvrdilo Sargenta, tehdy teprve šestatřicetiletého, jako jednoho z mistrů své doby a znamenalo jeho definitivní přijetí v Paříži.“
Výstava v Metropolitním muzeu jako pocta pařížskému období
Výstava Sargent a Paříž představuje hloubku přátelských vazeb, mecenášství, technické zdatnosti a tvůrčího ducha, které Sargent během desetiletého pobytu v Paříži rozvíjel. Kromě olejomaleb tu návštěvníci uvidí i jeho kresby, akvarely, žánrové výjevy, mořské krajiny a městské scény. Právě tato raná tvorba připravila půdu pro jeho raketový úspěch v 90. letech 19. století. A Metropolitní muzeum svou důkladnou analýzou Sargentova pařížského období potvrzuje slova jeho přítele, amerického spisovatele Henryho Jamese, podle něhož jeho díla z této éry „představují lehce ‚záhadné‘ zjevení talentu, který už na samém prahu kariéry nemá co se učit“.
–ete–
