Devatenáct botanických soch s realistickým vzhledem je vystaveno v galeriích Frickovy sbírky na oslavu slavnostního znovuotevření muzea.
Znovuotevření Frickovy sbírky po pětileté rekonstrukci bylo oslavováno jako triumf. Jedním z nejpůsobivějších zážitků, které muzeum v této době nabízí, je mimořádná výstava zvaná Porcelánová zahrada: Vladimir Kanevsky ve Frickově sbírce, jež potrvá do 6. října 2025. Po celém areálu muzea – včetně galerií v přízemí a v prvním patře i ve vnitřním zahradním dvoře – je rozmístěno devatenáct dechberoucích květinových instalací ukrajinského rodáka Kanevského.
Tyto sochy, nainstalované v harmonii s rozmanitými díly užitého a výtvarného umění ze stálé sbírky instituce, se liší velikostí, tvarem i barevností. Každá z nich okouzluje diváka jedinečným spojením botanické přesnosti a uměleckého ztvárnění.
Květinové instalace Vladimira Kanevského
Vladimir Kanevsky se narodil v roce 1951 v ukrajinském Charkově, tehdy součásti Sovětského svazu. Dnes žije a tvoří ve Fort Lee v New Jersey. Během pobytu v Rusku studoval architekturu a sochařství – obory, které se později staly klíčovými základy jeho práce s porcelánem. V roce 1989 emigroval do New Yorku – měl u sebe pouhých sto dolarů a neuměl anglicky.
Další zásadní krok v kariéře učinil, když odpověděl na inzerát hledající umělce, který by dokázal vytvořit porcelánovou terinu ve tvaru melounu podle osmnáctého století. Zakázka pocházela od významné interiérové designérky s obchodem na Upper East Side v Manhattanu. Kanevsky ji úspěšně realizoval a následně se začal věnovat porcelánovým květinám – botanika ho totiž fascinovala už od dětství.
Kanevsky přirovnává stavbu květů k architektuře a těší ho technická náročnost jeho tvorby, která byla vystavována po celém světě – od Ermitáže v Petrohradě až po Hillwood Estate, Museum & Gardens ve Washingtonu. Jeho díla si oblíbily osobnosti s vytříbeným vkusem, jako Jacqueline Kennedyová Onassisová, Oscar de la Renta, Valentino či Martha Stewartová.
„Květiny jsou bezesporu jedním z nejčastějších námětů v dějinách umění a architektury. Jejich kulturní a symbolický význam nabízel umělcům nekonečné možnosti,“ říká Kanevsky. Silnou inspirací mu je tradiční evropský porcelán z 18. století – a právě Frickova sbírka obsahuje vynikající ukázky těchto děl. Muzeum vlastní práce předních francouzských, německých a vídeňských porcelánek. Jeden z výstavních vrcholů tvoří působivá kompozice, v níž jsou tři Kanevského tulipány s jemnými okvětními lístky zasazeny do vázy z manufaktury Du Paquier. Každý květ je pečlivě vymodelován a ručně malován.
Pocta Helen Frickové
Tato výstava, která je výsledkem tříleté spolupráce mezi umělcem a kurátorským týmem Frickovy sbírky, vzdává hold květinovým aranžmá, jež zdobila muzeum při jeho původním otevření v roce 1935. Tehdy osobně vybírala čerstvé květiny pro jednotlivé místnosti Helen, dcera Henryho Claye Fricka.
Xavier F. Salomon, zástupce ředitele muzea a hlavní kurátor Peter Jay Sharp, oceňuje Kanevského poctu květinové tradici z roku 1935. Podle něj „porcelánové výtvory tohoto současného umělce umožňují uctít tuto tradici – spolu s významnou sbírkou historického porcelánu a keramiky, kterou muzeum vlastní. Jeho umění propojuje minulost a přítomnost a odráží dlouhodobý závazek muzea k kráse a inovaci.“ Ve dvou galeriích Kanevsky zopakoval Heleniny původní volby – instaloval kamélie do knihovní galerie a konvalinky do místnosti Boucher, která je součástí nově otevřených rodinných pokojů v prvním patře.
Další porcelánová díla vzdávají hold záměrům Helen Frickové, zatímco záměrně kombinují různé rostliny a květiny s vystavenými uměleckými díly – čímž podněcují diváky k zamyšlení a vzájemné diskusi. Jednou z nejpůsobivějších poct je sytě barevná a zralá Pomegranate Plant ve Zlaté místnosti. Po smrti svého otce se Helen rozhodla rozšířit sbírku muzea o náboženské malby z rané italské renesance s pozlaceným pozadím. Po rekonstrukci byly tyto obrazy soustředěny a vystaveny v její bývalé ložnici.
Dílo Pomegranate Plant je umístěno přímo před krbovou římsou a působí velmi efektně. Frickova sbírka uvádí, že socha je „poctou rostlině, jejíž plody se často objevují na raně italských malbách a byly dobře známé umělcům zastoupeným v této galerii“.
Nad krbem visí malý, ale skvostný obraz od Gentileho da Fabriano (asi 1370–1427), který je považován za jednoho z největších malířů své doby. Pocházel z oblasti Marche a působil napříč Itálií – od Milána a Říma po Benátky a Toskánsko. Mezi jeho mecenáše patřil papež i benátský dóže. Jeho lyrické, detailně propracované obrazy se vyznačují jemnou malbou, sytými barvami a bohatými textilními vzory. Gentile navíc vynikal v práci s pozlaceným podkladem a jeho ornamentálním zdobením.
Frickova sbírka vlastní jeho dílo Panna Maria s dítětem a svatými Vavřincem a Juliánem, které pochází z let 1423 až 1425 a pravděpodobně bylo vytvořeno pro rodinnou kapli soukromého mecenáše. Uprostřed obrazu je zobrazena Madona s Ježíškem, v elegantních a plynulých liniích. Gentileho pokročilý zájem o naturalismus se odráží v realistických, portrétních tvářích svatého Vavřince vlevo a svatého Juliána Pohostinného vpravo.
Fragonardův salon
Na rozdíl od Zlaté místnosti byla tato expozice sestavena ještě za života Henryho Claye Fricka a od samotného otevření patří mezi nejoblíbenější části muzea. Původně místnost sloužila panu a paní Frickovým jako společenský salón. Rok po dokončení jejich sídla v roce 1914 získali soubor půvabných panelů od francouzského malíře Jeana-Honorého Fragonarda (1732–1806), kvůli nimž bylo nutné celou místnost přestavět. Tyto malby jsou považovány za jedno z nejromantičtějších ztvárnění lásky v dějinách umění. Výběr nábytku a uměleckých předmětů byl následně přizpůsoben tak, aby Fragonardova díla co nejlépe vynikla.
Fragonard, představitel rokoka, se narodil ve francouzském Grasse. V Paříži studoval u významných malířů Jeana-Siméona Chardina a Françoise Bouchera a stal se jedním z nejvýznamnějších francouzských umělců druhé poloviny 18. století. Vytvořil rozsáhlé dílo zahrnující jak obrazy na plátně, tak i velkoformátové dekorativní panely s žánrovými výjevy.
Fragonardova sbírka ve Frickově salonu zahrnuje čtrnáct obrazů ze série známé jako Vývoj lásky (The Progress of Love). Čtyři hlavní výjevy – Dvoření, Setkání, Zamilovaný korunován a Milostné dopisy – vznikly na zakázku v letech 1771 až 1772. Zadavatelkou byla nechvalně proslulá madame du Barry, poslední milenka francouzského krále Ludvíka XV. Obrazy měly původně zdobit hudební pavilon jejího zámku západně od Paříže. Nakonec však – patrně kvůli proměně vkusu tehdejší společnosti – dokončená díla odmítla. Fragonard je tedy ponechal v Paříži, pravděpodobně srolovaná, po dobu dvaceti let.
Když se později přestěhoval do vily svého bratrance v rodném Grasse, plátna byla konečně instalována. Fragonard k nim připojil dalších deset obrazů, aby vyplnil hlavní salon domu. O více než sto let později se celá série dostala do rukou britských obchodníků s uměním a odtud k americkému finančníkovi J. P. Morganovi. Po jeho smrti zakoupil obrazy za 1,25 milionu dolarů (dnes přes 31 milionů) vlivný obchodník s uměním Joseph Duveen, který je následně prodal Henrymu Clayovi Frickovi – bez přirážky, za původní cenu.
V rámci současné výstavy vytvořil Vladimir Kanevsky pro tento prostor bohatou kompozici kaskádovitě se svažujících růží a aranžmá bílých hyacintů.
Sochy ve výstavě Porcelánová zahrada: Vladimir Kanevsky ve Frickově sbírce vzbuzují úžas a obdiv. Pomáhají fyzicky utvářet prostor muzea – staré i nové části – a zároveň prohlubují propojení s jeho stálou sbírkou. Květiny působí natolik realisticky, že je téměř cítit jejich vůni, a při pečlivém pozorování lze na některých listech objevit dokonce i napodobeniny děr po hmyzu.
„V květinách je všechno – historie, drama, struktura, krása i vůně,“ říká Kanevsky. Totéž by se dalo říct i o Frickově sbírce a této výjimečné výstavě.
Výstava Porcelánová zahrada: Vladimir Kanevsky ve Frickově sbírce probíhá v New Yorku až do 6. října 2025. Více informací naleznete na webu frick.org.
–ete–
