Ofenziva návratové politiky, na níž se dohodly strany CDU/CSU a SPD, vázne. Přestože probíhají první rozhovory se Sýrií a zvažuje se možnost navázání kontaktů s Tálibánem v Afghánistánu, konkrétní dohody o vyhošťování zatím chybí. Spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt chce situaci změnit a hodlá hledat nové cesty, jak vracet pachatele trestné činnosti a osoby s povinností opustit zemi zpět do jejich zemí původu.
Vládní partneři z CDU/CSU a SPD se ve své koaliční smlouvě zavázali k „ofenzivě návratové politiky“ vůči neúspěšným žadatelům o azyl. V této souvislosti chtějí více zapojit také země původu, aby převzaly větší odpovědnost. Ve skutečnosti však toto úsilí zatím naráží na fakt, že většina migrantů s povinností opustit zemi pochází ze států, jako jsou Sýrie nebo Afghánistán. S těmito zeměmi však neexistují ani diplomatické vztahy, ani technické dohody o návratu.
Spolkový ministr vnitra Alexander Dobrindt to chce nyní změnit. Pro magazín „Focus“ uvedl, že v současné době probíhají kontakty se Sýrií. Jejich cílem je uzavřít dohodu, která by umožnila návrat syrských pachatelů trestných činů. Podle ministra zatím konkrétní výsledky neexistují. Dobrindt však svou pozornost zaměřuje i na Afghánistán.
Afghánistán: Jednání prostřednictvím třetích stran – a možná snaha o sblížení s Tálibánem
Dobrindt nechce vyloučit ani rozhovory s tamními milicemi Tálibánu. Ty od srpna 2021 fakticky ovládají Afghánistán, aniž by je některý z ostatních států od té doby uznal za legitimní vládu. Ani Pákistán, Saúdská Arábie či Spojené arabské emiráty zatím neobnovily uznání, které platilo v období 1996 až 2001.
Mnoho států však udržuje s vládou v Kábulu technické kontakty – o něco podobného nyní zřejmě usiluje i Dobrindt. Dosud jednání probíhají prostřednictvím třetích stran. Například Katar zprostředkoval v srpnu 2024 zatím jediný deportační let do Afghánistánu od převzetí moci Tálibánem před téměř čtyřmi lety.
Při tomto letu Německo vyhostilo 28 odsouzených pachatelů trestné činnosti s afghánským občanstvím, z nichž většina spáchala násilné trestné činy, zpět do jejich země původu. Vláda tzv. semaforu (SPD, Zelení, FDP) tento let zorganizovala jako projev rozhodnosti po teroristickém útoku v Solingenu.
Ještě před převzetím moci jen zhruba 200 deportací ročně
Další vyhošťování se zatím neuskutečnilo. Dobrindt to chce změnit a usiluje o zavedení mechanismu, který by umožnil snazší realizaci deportací. Pro magazín „Focus“ uvedl:
„Domnívám se, že bychom měli uzavřít přímé dohody s Afghánistánem, které umožní repatriace. Zatím jsme stále odkázáni na prostředníky – ale to nemůže být trvalé řešení.“
Před rokem 2021 existovala dohoda mezi Evropskou unií a tehdejší mezinárodně uznávanou afghánskou vládou. Na jejím základě bylo mezi lety 2016 a převzetím moci v Kábulu možné vrátit přibližně 1 000 Afghánců nazpět.
Afghánci v Německu mají většinou pouze dočasný ochranný status
K rozhodnému dni 31. prosince 2023 žilo podle serveru Mediendienst Integration v Německu přibližně 322 600 Afghánců se žádostí o ochranu. Z toho asi 20 630 osob mělo uznaný status uprchlíka s neomezenou ochranou. Většina – konkrétně 231 365 lidí – těžila z dočasné ochrany kvůli platnému zákazu vyhoštění. U 56 680 osob řízení o udělení ochrany ještě probíhalo, v 13 900 případech byl status ochrany zamítnut.
Existuje celá řada faktorů, které v současnosti výrazně ztěžují deportace do Afghánistánu. Mnohé případy selhávají na tom, že země původu nevydává cestovní doklady a zásadně odmítá přijímat zpět afghánské občany, kteří mají povinnost opustit území Německa. Návraty přes třetí země, například Katar, nejsou bez platných cestovních dokladů proveditelné. V takových případech navíc letecké společnosti pravidelně odmítají dotyčné osoby přepravit.
Kromě toho deportacím do zemí, jako je Afghánistán, často brání také právní překážky. V některých částech země panuje nestabilní a nebezpečná bezpečnostní situace. Deportovaným navíc hrozí riziko porušování lidských práv a dalších nebezpečí. Soudy proto v takových případech plánované deportace často zastavují. Soudní dvůr Evropské unie například v roce 2024 rozhodl, že afghánské ženy, hledající v EU ochranu, musí mít v zásadě nárok na status uprchlíka.
Tálibán nabízí konzulární služby – výměnou za diplomatické uznání
Německé velvyslanectví v Kábulu zůstává od převzetí moci Tálibánem uzavřené. Zároveň německá vláda odmítá předat faktickým vládcům Afghánistánu diplomatické zastoupení této země na území Německa.
Tálibán opakovaně nabídl obnovení konzulárních služeb pro afghánské občany žijící v Německu. Výměnou však požaduje přímá jednání s německou vládou. Na pracovní úrovni již existují technické kontakty – například v souvislosti s koordinací humanitární pomoci.
Krátkodobě ani střednědobě se diplomatické uznání Tálibánu ze strany států EU nejeví jako pravděpodobné. V důsledku rostoucího veřejného tlaku na efektivnější návraty afghánských pachatelů trestných činů nebo osob s povinností opustit zemi by však mohla vzniknout nová dynamika. Ruská federace mezitím Tálibán odstranila ze svého seznamu teroristických organizací – zatímco Spojené státy afghánské táliby na rozdíl od pákistánských na tento seznam nikdy nezařadily.
HTS v Damašku a diplomatické otevírání: Sýrie zůstává zvláštním případem
Co se týče Sýrie, Německo na konci roku 2024 obnovilo s touto zemí diplomatické vztahy. Německé velvyslanectví v Damašku je znovu otevřeno od března 2025. Některé sankce uvalené na režim bývalého vládce Bašára al-Asada zůstávají nadále v platnosti. Německá vláda však avizovala jejich postupné uvolnění.
Dohoda o přebírání Syřanů s povinností opustit Německo zatím uzavřena nebyla. Od prosince loňského roku vládne v Damašku aliance vedená skupinou Haját Tahrír aš-Šám (HTS). Ta vzešla z teroristických organizací, jako byla Al-Káida v Iráku nebo fronta an-Nusrá. V současnosti však dává najevo odklon od militantních aktivit.
–etg–
