Evropská unie investuje do podpory médií mnohem víc, než se dosud vědělo – zhruba 35 milionů eur ročně místo dříve uváděných 21 milionů. Významné částky proudí k vybraným médiím, jako je například „Euronews“, a to často bez jasné kontroly. Kritici upozorňují na netransparentnost, narušování trhu a ovlivňování veřejné debaty.
Evropská unie investuje každoročně přibližně 35 milionů eur do omezeného počtu mediálních projektů v Evropě – což je výrazně více, než činí oficiálně uváděných 21 milionů. Tento masivní objem podpory vyplývá z aktuální analýzy studie výzkumného centra Media and Journalism Research Center (MJRC).
Evropská komise na svých stránkách o podpoře médií uvádí: „Multimediální opatření EU si kladou za cíl posílit zpravodajství o záležitostech EU z evropské perspektivy.“
Kritici však stále častěji varují před narušováním trhu, vznikem závislosti a nedostatkem transparentnosti.
A čísla jsou výmluvná: v období let 2018 až 2024 identifikovali autoři studie MJRC, Nikolas Schäfer a Marius Dragomir, celkem 94 mediálních projektů, které dohromady získaly 295,1 milionu eur. Jen v roce 2022 to bylo 99,3 milionu eur. Nejvíce prostředků směřovalo do oblastí digitalizace, tvorby obsahu a výzkumu. Německé organizace získaly 16 procent podpory, následované Španělskem s deseti procenty. Významná část financí putovala univerzitám a výzkumným institucím (46 procent), následovaly mediální podniky (26 procent) a neziskové organizace. To znamená, že přímo do mediálních společností bylo nasměrováno bezmála 77 milionů eur.
Další klíčové zjištění studie ukazuje, že většina podpořených projektů zatím není dokončena – a to jak co do počtu, tak z hlediska objemu vynaložených prostředků. Řada projektů má být dokončena až v letošním roce nebo později. A jak autoři studie dále uvádějí, právě to vysvětluje, proč jsou zatím k dispozici jen omezené a ne zcela průkazné údaje v oblastech jako „hodnocení“, „výsledky a zjištění“ či „politický dopad“. Dokud projekty běží, nelze jejich skutečný účinek spolehlivě posoudit, konstatují autoři.
Pozoruhodný je přitom fakt, že téměř 40 procent dosud poskytnutých prostředků EU v oblasti médií připadá na probíhající projekty s termínem dokončení od roku 2025.
Největší příjemce: stanice Euronews
Žádné médium v posledních letech neobdrželo tolik peněz z fondů EU jako „Euronews“, vícejazyčná zpravodajská stanice, která nedávno přesunula své sídlo z Lyonu do Bruselu. Na svých webových stránkách o sobě Euronews uvádí: „Od roku 1993 je Euronews lídrem na evropské zpravodajské scéně a vytvořil si jedinečnou evropskou identitu i vícejazyčný model. Dnes nabízíme 13 vícejazyčných verzí na různých platformách a spolupracujeme s šesti partnerskými stanicemi, díky čemuž je Euronews dostupný celkem v 19 jazycích.“
A dále dodává: „Nezávisle a neochvějně objektivní, Euronews přináší světové zprávy ve více jazycích – vždy s jasnou evropskou perspektivou. Díky svým historickým kořenům a jedinečné odbornosti si stanice klade za cíl dát Evropě hlas a význam. Dnes zasahuje Euronews 82 procent evropských domácností.“
Už v roce 2019 však Evropský účetní dvůr ve své zprávě vyjádřil obavy ohledně redakční nezávislosti Euronews. Zpráva se zabývá vztahem mezi Evropskou komisí a touto zpravodajskou stanicí v letech 2014 až 2018. Podle účetního dvora získává Euronews od svého vzniku finanční podporu z prostředků EU, především z rozpočtové položky „Multimediální aktivity“. V letech, které zpráva pokrývá, tyto prostředky tvořily přibližně 80 procent rozpočtu této položky. V roce 2018 činila dotace EU téměř 20 milionů eur. Celkem v období 2014–2018 směřovalo do Euronews zhruba 122 milionů eur.
Účetní dvůr ve zprávě kritizuje, že redakční charta stanice není veřejně přístupná a Evropská komise nemá žádný formalizovaný dohled nad dodržováním redakčních standardů. Nedostatky byly zaznamenány i v oblasti finanční kontroly: chybělo analytické účetnictví, systematická evidence pracovní doby i spolehlivá data o sledovanosti. Mnohá čísla vycházela pouze z odhadů. Tyto nedostatky podle účetního dvora zvyšují riziko, že prostředky EU nejsou využívány v souladu s jejich účelem.
Další výtka se týká právního základu financování. Až do roku 2018 byla přímá finanční podpora Euronews zdůvodněna tvrzením, že stanice slouží „obecnému evropskému zájmu“. Tato formulace však s přijetím nové finanční regulace EU vypadla, čímž vyvstaly pochybnosti o právní jistotě dalšího financování. Zároveň zpráva upozorňuje, že žádný členský stát EU neuznává Euronews jako veřejnoprávní médium a stanice nespadá ani pod tzv. „must-carry“ pravidla, tedy povinnost šířit její vysílání. To omezuje její dosah uvnitř EU.
V letech 2018 až 2023 získala stanice podle dostupných údajů minimálně dalších 105 milionů eur z prostředků EU. Jak uvádí portál Euractiv, v období 2014 až 2023 obdržela stanice celkem přibližně 227 milionů eur. Po odečtení částky 122 milionů eur (uváděné účetním dvorem za období do roku 2018) to odpovídá minimálně 105 milionům eur. V průměru tak Euronews v daném období získal zhruba 25 milionů eur ročně.
Na rok 2024 uzavřela stanice s Evropskou komisí novou smlouvu ve výši téměř 11 milionů eur. Přibližně tři miliony jsou určeny na podporu obsahu v maďarštině a polštině – dvou jazykových verzí, jejichž podpora je ze strany EU považována za strategicky důležitou, protože má přispět k zachování mediální plurality. Zbývajících více než osm milionů eur je určeno na „produkci a distribuci denních a týdenních formátů v televizi i na digitálních platformách, se zaměřením na různé aspekty Evropské unie“.
Boj proti dezinformacím: Štědrá podpora
Analýza MJRC ukazuje, jak široké a různorodé jsou mediální podpůrné aktivity Evropské unie. Největší podíl – 26,9 procenta (přibližně 79,5 milionu eur) – připadl oblasti „spolupráce a inovací“, která podporuje především přeshraniční investigativní projekty a novinářské sítě. Zhruba 19,3 procenta (asi 57 milionů eur) směřovalo na projekty zprostředkovávající zpravodajství o EU – včetně stanice Euronews. Dalších 14,7 procenta (43,4 milionu eur) bylo určeno na iniciativy podporující občanskou participaci a publicitu. Oblasti vzdělávání a odborné přípravy (11,5 procenta) a svobody médií a pluralismu (11,2 procenta) obdržely přibližně 34, respektive 33 milionů eur. Přibližně 8,1 procenta (24 milionů eur) připadlo na projekty v oblasti digitální bezpečnosti, zejména na boj proti dezinformacím.
Ačkoli podíl na celkovém rozpočtu není nejvyšší, průměrná částka 12 milionů eur připadající jen na dva projekty ukazuje, jak velkou váhu EU tomuto tématu přikládá.
Projekty zaměřené na spolupráci a inovace byly v průměru podpořeny částkou 8,8 milionu eur, projekty o zpravodajství z EU 4,7 milionu eur a vzdělávací iniciativy 3,78 milionu eur.
„Mediální mašinérie“ za 80 milionů eur ročně
Počátkem června letošního roku zveřejnil maďarský think-tank Mathias Corvinus Collegium (MCC) v Bruselu výbušnou zprávu, která ostře kritizuje dotační politiku Evropské unie v oblasti médií.
Její autor Thomas Fazi si klade za cíl odhalit „málo známý systém podpory médií ze strany EU“, který ročně dosahuje téměř 80 milionů eur. Zpráva s názvem Bruselský mediální stroj: Financování médií ze strany EU a utváření veřejného diskurzu varuje: prostředky, které mají oficiálně podporovat svobodu médií, často ve skutečnosti slouží k prosazování „výslovně proevropských narativů“ a k vytlačování kritických hlasů. Finanční vliv EU podle Faziho vytváří „strukturální vztah“ s velkými mediálními domy – zejména s veřejnoprávními vysílacími institucemi a tiskovými agenturami – čímž se stírá hranice mezi nezávislou žurnalistikou a institucionální komunikací.
Programy jako IMREG („Informační opatření k podpoře kohezní politiky EU“) rozdělily od roku 2017 zhruba 40 milionů eur mezi různé mediální subjekty – na obsah, jehož cílem je vyzdvihovat „přínosy“ politiky EU, často bez jasného označení. V jednotlivých případech to podle zprávy „fakticky odpovídá stealth marketingu nebo skryté propagandě“.
Stealth marketing, česky „skryté marketingové sdělení“, je reklamní strategie, při níž se propagují produkty nebo značky, aniž by cílová skupina rozpoznala, že jde o reklamu.
Kritice se nevyhnul ani projekt „European Newsroom“ s rozpočtem 1,7 milionu eur a Evropské digitální mediální observatoře (EDMO), která disponuje 27 miliony eur. Podle zprávy hrozí, že se taková opatření mohou stát nástrojem pro „monitorování hranic přijatelného diskurzu“ a pro nálepkování odlišných názorů jako dezinformací.
Zvláště znepokojující je podle Faziho fakt, že projekty financované z prostředků EU se zaměřují především na země jako Rusko či Kazachstán, zatímco skandály uvnitř samotné EU zůstávají převážně bez povšimnutí. Problematická je podle něj také „vlastní propaganda Evropského parlamentu“, neboť od roku 2020 vynaložil téměř 30 milionů eur na sebeprezentační kampaně v médiích.
Cílem je podle autora „poskytnout kampaním EU legitimitu“ – tedy pokus „vytvořit demokratickou legitimitu tam, kde chybí přirozená podpora“. Nakonec Fazi uzavírá: „Nejde tu jen o podporu médií; jde o vynucování souhlasu a oslabení schopnosti médií volat mocné k odpovědnosti.“
–etge–
