Komentář
V průběhu let 2021 a 2022 mi lidé volali a vyprávěli o falešných očkovacích průkazech, které kolovaly prakticky všude, zejména ve velkých městech. Cestování, přístup do restaurací a knihoven nebo zaměstnání byly podmíněny podstoupením očkování proti covidu-19. Mnoho lidí mělo pochybnosti o jeho účinnosti a bezpečnosti.
Nikdo přesně nevěděl, kolik těchto očkovacích průkazů bylo falešných, ale jejich padělání nebylo nijak složité, protože záznamy nebyly v elektronické podobě. I tak to ale bylo velmi riskantní. Vláda proti těmto lidem tvrdě zasahovala. I když přistihli jen zlomek z nich, pro každého profesionála z oboru to mohlo mít naprosto zničující důsledky.
Pro mnohé lékaře znamenala nařízení skutečné morální dilema. Všichni složili Hippokratovu přísahu, že nebudou škodit. Bezpečnost těchto vakcín nebyla zaručena. Jedním z těchto lékařů byl plastický chirurg dr. Kirk Moore z Utahu. V reakci na obavy mnoha lidí nabízel místo vakcíny injekce se solným roztokem a podepisoval očkovací průkazy lidem, kteří se nechtěli nechat očkovat.
Právník Jeff Childers o něm řekl: „Dr. Moore je tichý utažský lékař s páteří z titanu a morálním kompasem velkým jako Jupiter. V roce 2021, kdy nemocnice rozdělovaly rodiny a děti byly očkovány na školních tribunách, nabídl zoufalým rodičům tichou alternativu: solný roztok a očkovací kartu místo experimentální mRNA vakcíny. Nabídku využilo 1 500 lidí. Ministerstvo spravedlnosti Bidenovy administrativy to nazvalo ,továrnou na falešné lékařské záznamy‘. My ostatní ho nazýváme tím, kým ve skutečnosti je: hrdinou.“
Ministerstvo spravedlnosti se o tom dozvědělo a začalo Moorea pronásledovat. Byl zatčen, a než se dostal před soud, byl na 12 dní uvězněn. Třetí den procesu v Salt Lake City se před soudní budovou shromáždil velký dav lidí, kteří ho přišli podpořit a označili ho za hrdinu. Hrozilo mu až 35 let vězení za to, že „zachraňoval lidi před vládní otravou“.
Nakonec se zpráva o průběhu případu dostala k Pam Bondiové na americkém ministerstvu spravedlnosti. Ta okamžitě podepsala příkaz k úplnému zastavení řízení, čímž doktora Moorea osvobodila a dala za pravdu všem, kteří jeho služeb využili. Na síti X napsala: „Dr. Moore dal svým pacientům možnost volby, kterou jim federální vláda odpírala. Nezasloužil si roky vězení, které mu hrozily. Dneškem to končí.“
Důsledky tohoto případu jsou obrovské a stejně tak i precedent, který vytváří. Jde v podstatě o oficiální přiznání, že očkovací průkazy a nařízení byly chybné a ti, kdo je odmítli, měli pravdu.
Dnes je těžké si tu dobu znovu vybavit. Bylo to děsivé. Mnoho lidí, které jsem znal, uvažovalo, že si falešný záznam vytvoří pomocí běžného počítačového softwaru. Nebylo jasné, do jaké míry vláda proti takovým lidem zasahuje a jaké by byly důsledky, kdyby byli chyceni. Média vůči nim rozhodně přívětivá nebyla – líčila je jako zloděje a podvodníky. Byla to nebezpečná doba.
I ti z nás, kdo měli velké publikum, se báli o tom psát – dokonce i na obranu těchto falešných záznamů – ze strachu, že upozorníme na rozsah této praxe a tím přispějeme k ještě tvrdšímu zásahu. Výsledkem bylo celonárodní mlčení. Lidé si o tom šeptali jen osobně nebo si psali přes šifrované chaty.
Těchto průkazů vzniklo nespočet, ale bylo obzvlášť těžké najít lékaře, který by byl ochoten podat solný roztok a vytvořit k tomu odpovídající – byť zavádějící – záznam. Nevíme, kolik dalších lékařů to dělalo – možná tisíce. O doktoru Mooreovi víme jen díky tomu, že je prominentním lékařem a že se jeho případ dostal do hledáčku aktivistů.
Mezitím bylo nejméně 21 dalších lidí stíháno za distribuci falešných očkovacích průkazů. Byli pronásledováni, očerňováni a přivedeni na mizinu. Někteří skončili ve vězení. Je nepravděpodobné, že se někdy dočkají spravedlnosti.
Nastal čas, abychom o tomto tématu vedli vážnou debatu na národní úrovni. Nikdo si nikdy nepředstavoval, že se jako národ ocitneme v této situaci. Zakladatelé Spojených států nestvořili vládu, která by nutila lékaře vpravovat pacientům experimentální látky jako podmínku pro zaměstnání nebo cestování a pronásledovala ty, kdo se tomu odmítli podřídit.
Celou situaci ještě zhoršovala mainstreamová média, která byla vůči tématu naprosto nemilosrdná. Já sám televizi nesleduji, ale v létě 2021 jsem trávil čas s matkou, která ji doma má. Byl jsem naprosto ohromen tlakem na očkování. Objevoval se snad každých 15 minut v nějakém pořadu. Nebyla to ale ani stranická záležitost. Všechny kanály i hlasy byly zajedno, že neočkovaní prodlužují trvání epidemie.
Ten tlak byl k nevydržení. V pěti velkých městech nesměli neočkovaní vstoupit na žádné veřejné místo. Status církví a jiných svatostánků byl nejasný, ale většina velkých náboženských institucí se vládním nařízením plně podřídila – a tím fakticky exkomunikovala ty, kdo je odmítli. Pro mnoho lidí to znamenalo, že si museli zvolit mezi očkováním a zaměstnáním.
Jednou jsem mluvil s libertariánským influencerem, který mi tvrdil, že to není nátlak, protože zaměstnanci mohou vždy odejít. Problém je, že v daném oboru mnohdy nebylo kam jít. Pokud jste byli zdravotní sestrou, profesorem nebo finančním profesionálem, celý váš obor měl stejná nařízení – takže ve skutečnosti žádná volba neexistovala.
Sympatizuji s firmami, které nařízení dodržely – i ony byly pod tlakem vládních regulátorů a médií. Jakákoli infekce v jejich řadách mohla být medializována a způsobit propad zisků či akcií. Navíc měly personální oddělení, která trvala na dodržování pravidel, i když Nejvyšší soud rozhodl, že se tato nařízení nevztahují na oblasti mimo zdravotnictví.
Poučení z toho je, že taková nařízení vytvářejí závažné morální konflikty napříč celou společností. Lékaři mají zejména jako první zásadu povinnost péče. Někteří jen doufali, že vakcína bude bezpečná. Jiní ji nedoporučovali, jako např. lékaři mojí matky. A někteří šli ještě dál a zachránili své pacienty před nezaměstnaností a společenským vyloučením tím, že jim vystavili falešné očkovací průkazy a podali falešné vakcíny.
Tato poslední skupina je hrdinská – nesla břímě a riziko odporu. To, že čelili vězení a mediálním útokům, je holt součástí toho, když člověk udělá správnou věc. Je to tragické – a právě proto by se taková nařízení nikdy neměla stát součástí svobodné a spravedlivé společnosti.
Ministerstvo spravedlnosti tento případ nikdy nemělo stíhat, ale je skvělé, že nakonec ustoupilo a řízení zastavilo. Mohlo to dopadnout jinak. Snadno si představíme svět, v němž by vláda neposlouchala aktivisty a dotáhla případ až k 35 letům vězení. Na konci byl dr. Moore shledán vinným dle obžaloby – problém je v tom, že zákon byl nespravedlivý.
Žádná společnost by nikdy neměla ukládat taková břemena lékařům ani nikomu jinému. Díkybohu je konečně na svobodě.
Názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí odrážet stanoviska Epoch Times.
–ete–
